mi-380 komentáře u knih

Pravdivou zkazku o sto let starém mordu v německém zapadákově bych si klidně nechal ujít, kdyby... Tím kdyby je velká chvála audioknihy. Potvrzuji, tohle audiodílko je vyrobeno neobvykle pečlivě, velkoryse a profesionálně! Samotný temný příběh z pochmurného rodinného prostředí, kde není jednoznačné, v čem tkví ten pravý hřích, mi bude teď už asi navždy připomínat pohled na ten úžasný chrám v Kutné Hoře.
80 % (aktuálně 123 hodnotících s průměrem 77 %).

64 28.02.2022

Autorovo zamyšlení nad schopnostmi a nevyzpytatelnými cestami lidských mozků, předvedeno na příkladu královské hry. Jakým způsobem vznikají šachové dovednosti? Trénink, talent, posedlost? Duševní strádání? Jako student jsem v této hře porážel kamarády, kupoval literaturu, měl šachové ambice. Až přišel ten den. Na koleji mě vyzval k partii jeden opravdový šachista a karbaník, nedíval se při hře na šachovnici, koukal z okna, asi se nudil, já mu hlásil tahy, on mi hlásil ty jeho. Po půl hodině mě upozornil: „Tohle nedělej, během tří tahů dostaneš mat.“ Dlouho mi trvalo, než jsem to uviděl. Pochopil jsem svůj šachový limit, podobně jako to musí udělat postava této novely, v níž šachy hrají velmi významnou roli, nikoli však tu hlavní, v té exceluje lidská psychika a její zoufalý boj o udržení duševní rovnováhy.
Audiokniha z roku 1979, mistrovský přednes: Eduard Cupák, Jiří Hanák, Miroslav Zounar, Jan Přeučil, Jan Bartoš.
85 % (zatím 96 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S.
Modernější a atraktivnější variantu tohoto příběhu jsem našel v TV minisérii Dámský gambit podle románu Waltera Tevise (na ČSFD aktuálně 90 % a 23. nejlepší seriál všech dob).

64 06.02.2022

Se dvěma zemědělskými inženýry chodím na tenis, se třetím brázdím republiku na kole. Kdybych jim chtěl dát ironický dárek, byla by tato kniha to pravé. Jeden stárnoucí zemědělský inženýr „out of service“ tu vzpomíná na své lásky (a přátele). Otevřeně, podrobně až nechutně, prostě houellenbecqovsky. S tím se počítá, co nám ale autor tentokrát přimíchal navíc? Přihodil dobrou směs: plno pronikavých postřehů, vtipných, cynických a potměšilých, týkajících se ekonomie, politiky, zemědělství, gastronomie, historie, sexu a miliónu dalších oblastí, jeho záběr je široký jak Mléčná dráha. Antidepresiva, která zlehka rámují jinak celkem dramatický příběh, slouží jen jako zdůvodnění aktuální situace hlavní postavy, což není spoiler, to se dozvídáme hned v prvních větách. Ten rám ale postupně mění tvary na zlověstnější a barvy na temnější. I přesto bych do žánru v anotaci přidal „erotika“ a „humor“.
Audiokniha. Dokonalá, opravdu DOKONALÁ četba Otakara Brouska ml..
85 % (zatím 451 hodnotících s modrým průměrem 73 %).

64 02.12.2021

Cobenovky – zlatý důl pro filmaře? Temné lesy, Cizinec, Nevina, Nikomu to neříkej – teprve teď po zhlédnutí pětidílné minisérie Nadobro ztracený na Netflixu jsem si všechny předchozí filmy a seriály propojil - všechno to vymyslel brilantní mozek Harlana Cobena, všechny měly kvalitní atmosféru temné záhady z minulosti a klopotného odhalování pravdy v současnosti. Přitom jsem od autora dosud přečetl jen stříbrnou plackou „světový bestseller“ vyzdobený thriller Chybíš mi. V očekávaném souboji kniha vs. seriál u mě tentokrát kniha těsně prohrává, což se stává výjimečně: zdá se mi extrémně překombinovaná, zdlouhavá, občas nepravděpodobná, hlavní postava nevěrohodná, a dokonce i filmové prostředí Nice je mi mnohem příjemnější než pochmurné knižní New Jersey.
70 % (aktuálně 232 hodnocení s průměrem 83 %).
…
„Povídejte.“
„Dobrá. Můj kontakt mi prošel záznamy o smlouvách a daních. Mimochodem jde o vládní zaměstnankyni a kvůli mně pracovala mimo úřední hodiny. A normálně je jednodušší udělat z mohamedána katolíka než přinutit úředníka, aby se ukázal v kanceláři –“

64 07.09.2021

Další epizodka ze života 87. revíru. Relativně příjemná a pohodová, alespoň při porovnání s mou předchozí četbou. V Izole se samozřejmě znovu vyšetřují vraždy, je tu několik mrtvých, jenže s Listopádem a hlavně s Leningradem se to (co do počtu obětí a lidských tragédií) vůbec nedá srovnávat. Autor dokáže text vyplnit břitkými dialogy, jemným humorem, pátrání jeho detektivů je klopotné a často bezvýsledné, ale pro obyvatele české kotliny tu naštěstí vše působí naprosto reálným dojmem.
85 % (zatím 84 hodnocení s průměrem 83 %).

…žiletky použité, malý černý adresář se zlatým emblémem, láhev Demerolu APG, jak vidíš, prášky na spaní a uklidnění.
„Něco mě napadlo,” řekl Meyer.
„Jo, a co?”
„Kdybych byl J. D. Salinger a sepsal seznam všech těchle sajrajtů, tak by se to pokládalo za vynikající literární dílo.”
„Škoda, že jsi jen Meyer Meyer,” odpověděl Carella. „Třetí polička: láhev Nytolu, tři náplně do propisek, lahvička Florinalu…”

P.S.
Tentokrát vyšetřují hlavně Carella, Hawes a Meyer

64 21.08.2021

Mistrovská práce, Ken Follett v nejlepší formě. Napínavá štvanice na skvěle popsaného antihrdinu, při které se zatajeným dechem čekáme, kdo se mu v ohrožené Británii zase připlete do cesty. Dokonalý mix špionážního thrilleru a stevensonovského dobrodružství. Jsme u Folletta, takže špetka erotického dusna nemůže chybět.
95 % (aktuálně 155 hodnocení s průměrem 87 %).

64 29.07.2021

Taková bichle a tak pěkně se to četlo. No, Isaacson mě okouzlil už životopisem Einsteina, tak co se divím.
Jobs byl sice po většinu svého života sobecký, sebestředný, geniální blázen, ale asi i proto je jeho životní příběh tak zajímavý. Měl tři hlavní děti: Apple, NeXT a Pixar. Ty skutečné čtyři u něj byly až na druhém místě.
100 % (aktuálně 700 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Příštího dne se vypravil do Pixaru. Měl to místo ve stále větší oblibě, a chtěl proto oznámit zaměstnancům, že stále zůstává jejich šéfem a bude se o ně starat. Ale lidé z Pixaru byli rádi, že se bude nyní částečně věnovat také Applu. Byli rádi, když se na ně Jobs příliš nezaměřoval. Byl užitečný při velkých jednáních, ale mohl být nebezpečný, když měl příliš mnoho času.
…
On byl čerstvý multimilionář, ona světově známá celebrita, ale vždy se držela při zemi a v žádném případě nebyla tak bohatá. Nevěděla tehdy, co si má o něm myslet, a ještě po třiceti letech z toho byla stále zmatená. Na jedné večeři na začátku jejich vztahu vykládal Jobs o Ralphu Laurenovi a jeho obchodu Polo. Baezová přiznala, že tam ještě nikdy nebyla. „Má tam jedny červené šaty, které by se k tobě perfektně hodily,“ řekl a odvezl ji do známého obchodu na hlavní ulici ve Stanfordu. Baezová vyprávěla dál: „Říkala jsem si, to je senzační. Jsem tu s nejbohatším mužem na světě, který mi chce koupit tyhle krásné šaty.“ Když přišli do obchodu, Jobs si koupil několik košil pro sebe, ukázal jí ty červené šaty a řekl, že by v nich vypadala ohromně. Souhlasila. „Měla by sis je koupit,“ řekl nakonec. Trochu ji to překvapilo. Opáčila, že si je vlastně nemůže dovolit. On neodpověděl a tak odešli. „Nemyslíte, že když někdo takhle celý večer mluví, že jsem si neměla myslet, že mi je chce koupit?“ zeptala se mě, a vypadalo to, že je ještě po všech těch letech vyvedená z konceptu. „Teď je tajemství červených šatů ve vašich rukou. Já se kvůli tomu cítím pořád trochu divně.“ Dal jí počítače, ale nikoli šaty, a když jí přinesl květiny, vždycky ji ujistil, že mu zůstaly v kanceláři po nějaké obchodní akci. „Byl romantický, ale zároveň se bál být romantický,“ pravila.

P.S.
Na věci kolem IT občas kontaktuji ajťáky. Dva. Jeden nenávidí Apple, druhý uznává jen Apple, jenže tím by se neuživil, tak řeší i neApple. Já sám jsem z daleké široké rodiny zůstal jediný u Androidu a Microsoftu. Měl jsem dva iPady, ale nijak mě neoslnily, prášilo se na ně v polici, rozdal jsem je.

64 16.07.2021

Tahle série se snad nedá zvládnout celá. 57 dílů, to bych nesměl číst nic jiného než 87. revír a dělat nic jiného než číst - 87. revír, samozřejmě. Není to ale špatná myšlenka, možná by to stálo za to. Zatím mě to pořád baví, autor dokázal psát několik příběhů za rok (tady se setkáváme po čtrnácté, je rok 1960, přičemž sérii odstartoval v roce 1956) a stále přicházel s originálními nápady, naprosto pravděpodobným vyšetřováním i motivy, svěžími dialogy a logickým, ale i tragickým, vývojem hlavních postav. Tentokrát zvládnuto pomocí čtečky a bt sluchátek během celodenní služební cesty do Chomutova.
90 % (zatím jen 79 hodnocení s průměrem 89 %).
…
Arnold Halsted měl ohromnou kliku. Byl od srpna „dočasně nezaměstnaný“, ale měl manželku, která byla velice zručná vyšívačka korálků a měla chuť převzít obživu rodiny a nechat ho sedět polosvlečeného v ložnici a koukat ven oknem.

P.S.
V akci tentokrát hlavně Kling, Carella a Meyer

64 13.07.2021

Tak tohle byl zážitek! Povídka Veterán je to nejlepší, co jsem zatím letos četl. Skvělý rozjezd, v němž autor přesně popíše nezvratný osud jedné londýnské vyloučené lokality, pokračuje realistickým popisem zločinu, průběhu vyšetřování a soudu se všemi právnickými podrazy, a případ zakončí razantní tečkou.
I v dalších povídkách Forsyth dokazuje, že je mistrem nejen dokonalých zápletek a point, ale že s přehledem zvládne romantiku, humor a dokonce i hrátky s časem.
100 % (199 hodnotících s průměrem 89 %).
…
„To je úplně šílený. Já teda sakra nevim, kam se tadle země řítí."
„To nejste sám.“

Povídkový kvintet ve zkratce:
* Veterán (loupež, Londýn)
* Zázrak (vzpomínky na válku, Siena)
* Občan (problémy v letadle do Londýna)
* Jak na věc (odhady obrazů, Londýn)
* Šumící vánek (stopař od Little Big Hornu)

64 19.04.2021

Den Trifidů – už dlouho hledám něco podobně originálního, chytrého a zároveň zábavného. Právě jsem našel, s doporučením mých spřátelených uživatelů.
I já se nechal vtáhnout do cesty postapokalyptickým světem. Je přehledná, napínavá, a, přestože jde o katastrofický horor, vyvolala ve mně, paradoxně, pocit světa naprosto reálného. Vznik zombie je založen na přírodou ověřených jevech, polopatického vysvětlování je naštěstí pouze nezbytné minimum a postavy, které postupně vyjevují své třinácté komnaty, se chovají s přiměřenou logikou.
...
A pak našli tu mrtvolku, tělo dítěte ještě mladšího, než je ona sama, s odříznutou hlavou.
Myslí si, že mu hlavu možná uřízla doktorka Caldwellová, protože takovéhle věci ona dělává.
90 % (zatím 537 hodnocení s průměrem 86 %).

63 21.11.2023

Kronika dobrodružného úseku jednoho života, kronika dramatické a pro mnohé kruté doby deseti poválečných let.
Stožec, Nové Údolí, Soumarský Most, Lenora, Kvilda, Borová Lada, Dobrá, Boubín, České Žleby, Trojmezí atd. atd. Ano, tady všude jsem byl, dokonce jako student - brigádník při stavbě jezu ve Stožci ještě před revolucí, kdy jsme byli pod stálou kontrolou mladých mužů se samopaly přes rameno. Každoročně na Šumavě strávím alespoň jeden týden, přečetl jsem pár Klostermannů, ale že jsem tam nezažil divoká poválečná léta, která autor tak pečlivě na příkladu Josefa Hasila popsal, to mi vůbec nevadí. Kdoví jak bych dopadl. Sám hlavní hrdina knihy, skutečná postava, v jednom z rozhovorů přiznal, že takových Králů bylo mnohem víc, on je výjimečný tím, že přežil, přestože jeho vývoj po čáře: příslušník SNB - pohraničník - převaděč - vězeň - agent chodec moc nadějí na přežití nenabízel. Po cestách mezi pomníčky obětí z obou stran, s partou přátel, kteří všichni knihu četli, si každoročně tuto postavu i dobu připomínáme a nezapomínáme.
...
„Myslíš, že to všechno mělo nějakej smysl?“
„Jo, určitě jo.“
„Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude třetí světová, a ono zatím velký kulový. Vždyť jenom proto jsme pro ně začali pracovat. Chtěli jsme se domů vrátit. A teď jsou z nás emigranti. Dva blbci, co nedovedou pořádně anglicky.“
90 % (zatím 426 hodnocení, aktuální průměr 92 %).

P.S.
Slyšel jsem i vyprávění samotného Josefa Hasila, kde, už v pokročilém věku, smutně komentuje a vyvrací většinu scén ze známého filmu, některé části Žákovy knihy, a dokonce pochybuje i o významu svého tehdejšího počínání.

63 13.11.2023

Kniha malého rozsahu, velkého formátu, plná užitečných informací, s mnoha dobovými černobílými fotografiemi slušné kvality. To vše doplněno půdorysy staveb a stručným popisem uměleckého vývoje jednoho z našich slavných architektů.
Jako každý druhý Čech, i já se považuji za cestovatele, rád se procházím nebo proháním na kole přírodou, a stejně tak rád se toulám s foťákem historickými centry měst. V mnoha z nich zanechal Gočár už před stoletím desítky obdivuhodných staveb (Praha, Bohdaneč, Užhorod, Pardubice, Dvůr Králové, Krucemburk, Jaroměř, Ústí nad Labem, Libodřice, a hlavně Hradec Králové, kam dvakrát za rok zavítám a připadám si jak Alenka v říši divů). Mimo to navrhl desítky originálních interiérů, a to i v mnoha evropských velkoměstech.
Poslední třetinu knihy zaplňuje poctivý soupis všech realizovaných i nerealizovaných prací, přehled životopisných dat, zahraničních cest a použité literatury.
Kniha vyřazena z knihovny, místo ve sběru skončila v mé přecpané knihovně.
100 % (jsem po 1amu druhý hodnotící, jsme na průměru 80 %).

63 10.02.2023

Isola/New York, leden 1983, autor si dal od 87. revíru rok a půl pauzu a po ní vydal už podruhé román s dvojnásobným počtem stran než obvykle. Tentokrát se strefil přesně do bílého. Hustě sněží v obou významech slova a klopotné pátrání čtveřice Carella, Meyer, Kling a Brown mi připadá jako dokonalá ukázka týmové policejní práce. K tomu skvělé postřehy z periférie velkoměsta, empatické sledování dalších osudů nešťastného Klinga, a konečně zase jednou dávám 100 % (zatím 132 hodnocení s průměrem 87 %).
…
Během celého rozhovoru se obracela výhradně na Klinga, přestože většinu otázek jí kladl Brown. Brown byl na to zvyklý, někdy se dokonce i černí obraceli raději k bílému policistovi, jako by on sám byl neviditelný.

63 18.11.2022

Velké sólo pro Steva Carellu, zaplněné jeho trpělivým pátráním - popojížděním, vyptáváním, přesvědčováním, tu a tam dokonce i flirtováním. McBain jako by četl naše komentáře, které stále dokola upozorňují na jednoduchost zápletek a malý počet stran, a tak se v pokračování s pořadovým číslem 32 pořádně rozjel. Tentokrát tedy netradičních 344 stran, jsou tu delší, ale o to reálnější dialogy, podrobnější popisy osob, místností, ulic, časté retrospektivy (gangy v mládí, válka ve Vietnamu), tu a tam podrobná citace zákonů, a také častější kritická a přiléhavá zamyšlení nad vývojem Isoly, což se asi dá zobecnit na všechna americká velkoměsta v roce 1977.
Změna, která neublížila ani nepomohla.
85 % (zatím 140 hodnocení s průměrem 80 %).

63 19.08.2022

Connelly, sázka na jistotu. Autorův Bosch je sice zábavnější, ale advokátské kličkování jeho nevlastního bratra bývá stejně napínavé. Promyšlenost komplikované zápletky je i tentokrát obdivuhodná, s Mickeyem a jeho týmem se noříme hluboko do amerického soudního systému a s velkou hypoteční finanční krizí na pozadí zažíváme dokonalou právnickou bitvu se všemi pravidly, mazanostmi a podrazy od začátku až do překvapivého konce.
85 % (aktuálně 141 hodnocení s průměrem 87 %).
…
Crimmins vypadal, jako by nestíhal moje slova sledovat.
Usoudil jsem, že je to muž krátkých vět. Dvakrát zamžoural a natáhl se k telefonu. Slyšel jsem, že se baví přímo s Kurlenem. Po chvíli zavěsil.
„Cestu znáte, chytráku?“...
…
Naše mladá kolegyně pořád stála, přestože Cisco a já jsme se mezitím posadili. Bylo v tom něco symbolického. Jako by tím, že se s námi neposadí, zatímco my dva kujeme plány, dávala najevo, že ona svou duši neprodá.

63 26.07.2022

Chytří „hloupí Honzové“ z Walesu a s nimi hezká Betty mi hlasem Vladimíra Čecha vysvětlili, že zdánlivě nesmyslný název knihy je naopak velice přesný a výstižný. Příjemný britský humor v zápletce, kterou autor uplatnil nejdřív jako scénárista a režisér ve filmu s Hughem Grantem a teprve potom přetavil v krátký román. Zpočátku jsem měl za to, že jde o standardní, mírně ztřeštěnou historku, ta ale postupem času nabírala na síle i hloubce, příběh se citlivě uzavřel a pátá hvězda přece jenom doplnila souhvězdí.
90 % (zatím 75 hodnotících s průměrem 84 %).

63 28.01.2022

Louis De Bernières je kouzelník. Příběhy rozhazuje a rozdává jako z klobouku, desítky, možná stovky v každé jeho knize. Vážné i veselé, napínavé i smutné, všechny ale zábavné a poučné. Ve všem je totiž znát autorova hluboká znalost historie a schopnost empatie s prostými obyvateli, tentokrát v městečku na okraji Turecka u pobřeží Egejského moře. Lidé se většinou nějak dohodnou: po staletí tu žijí pohromadě v relativním klidu křesťané, muslimové, Arméni i Židé. Ale jen do té doby, než začnou politici a vládcové hřímat o velkých posláních svých národů, svém jedinečném náboženství, svých velikášských cílech. A pak jde do tuhého. Počáteční idylka se od začátku první světové války mění na hrůzné masakry a genocidy, které překoná jedině další světová válka. Ale o té píše autor až ve volném pokračování, díky filmu asi známější Mandolíně kapitána Corelliho.
95 % (zatím 133 hodnotících s průměrem 91 %).

63 02.12.2021

Pochybuji, že z téhle vražedné reklamy na Shetlandy jsou místní obyvatelé nadšeni. Jde o autorčinu prvotinu, tu přesvědčivější část tvorby měla před sebou (nejvíc mě bavila série s Lacey Flint, škoda, že jen čtyřdílná). S doktorkou Torou a programem Mapy.cz jsem procestoval skoro celé souostroví (do něhož jsem se přenesl z nedalekých Hebrid – po přečtení Mayova Ochráním tě) a podezření měnící se v jistotu nás osvítilo září přímo polární ještě v první třetině knihy. Tora vše promyslí, spočítá, vysvětlí, a je jasno. Pak se ale něco stane, Tora se vrhá do sebevražedné akce, vše promyslí, přepočítá a znovu je jasno. Jenže s jiným výsledkem. No, a to se ještě několikrát zopakuje. Za překombinovanost zápletky by se nemusela stydět ani Agatha Christie, za akční prostřihy zase James Bond.
75 % (zatím 489 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Přistoupil blíž, pozorně se na mě zadíval. Tahle schopnost velkých mužských nahánět strach je hrozně nespravedlivá; chlap nemusí být chytrý, nemusí vyhrožovat, stačí jen, aby byl hromotluk. Ustoupila jsem, obešla jsem ho velkým obloukem a postavila se k oknu.

63 13.10.2021

Venku na ulici se Carella zeptal: „Co myslíš?”
„Myslím, že je čistý,” řekl Meyer.
„Proč?”
„Když chceš, tak ti to teda povím. Koukám se na televizi, chodím do kina, čtu knihy, takže o vraždách něco vím.”
„Kupříkladu co?”
„Jestli je do případu zapleten nějaký žid nebo Talián, černoch, Portorikán nebo vůbec chlápek s nějakým cizokrajným jménem, není pachatelem nikdy on.”
„Proč ne?”
„Poněvadž se to nenosí. Vrahem musí být stoprocentně čistokrevný běloch, Američan protestantského vyznání. Vsadím se s tebou o pětku…“
...
V Isole tentokrát neobvykle přituhuje, a to nejen v 87. revíru. Carella, který se tu během vyšetřování projevuje jako dokonalý „pomáhat a chránit“ policista, stojí před zatím nejkrvavějším případem kariéry.
A McBain už v roce 1962 předpověděl současný hon na „historicky provinilé“ bělochy.
90 % (zatím 90 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Tentokrát vyšetřují hlavně Carella, Meyer a Kling.

63 16.09.2021

Kniha je v modrém hodnocení. Nemá spád, není ani moc napínavá a popis krutého vraždění je minimální, přitom se morduje sekerou a z toho by jiní vyčarovali pěkně krvavé orgie. To jsou skutečnosti, které leckterým milovníkům moderních thrillerů vadí. Mě ne, naopak. Autorův rozvážný styl připomíná mé oblíbené Islanďany. Tady se ale ocitáme úplně jinde: v imaginárním státu, v takovém trochu nafouklém Rakousko-Uhersku, v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, tedy v době těsně před masivním rozšířením moderních výdobytků velkého bratra, jako jsou kamery, mobily a počítače. V tomto světě se pohybují postavy mírně starosvětského rázu, prožívající a řešící své běžné životní peripetie a co mě na nich baví velmi, jsou rozhovory, zcela přirozená lidská mluva. Tady u mě autor znovu zabodoval maximálně. A nakonec i na tu trochu překvapení a napětí dojde. S inspektorem Van Veeterenem jsem se potkal podruhé a těším se na pokračování.
90 % (aktuálně 180 hodnotících s průměrem 71 %).
…
Cena jeho hudební aparatury tedy značně převyšovala jakoukoli částku, kterou by kdo byl ochoten dát na zbytek jeho starého opelu, a přesně tak to chtěl. Auto je dopravní prostředek. Hudba je prostředek rozkoše.
Je zcela jasné, co má vyšší prioritu.

63 07.08.2021