mi-380 komentáře u knih

Pár let už pociťuji odklon od fantazie k realitě, od fikce k faktům. Z fantasy a sci-fi, v mládí žánrů nejoblíbenějších, se staly zájmy okrajové. Druhá četba tohoto epického popisu velké výpravy, dovedně využívající mnohé literární i filmové archetypy, ale zachraňuje co se dá. Sedm statečných se tu mísí s krytými vozy mířícími na západ, čarodějní mágové s nejlepšími šermíři a lukostřelci zapomenutých časů, chytrost se statečností. Koniáš, rozporuplný hrdina typu Geralta, Reachera nebo i Harry Holea tu exceluje ve svém prvním dobrodružství, a i při druhém čtení snadno udržel mou pozornost, mé sympatie i mých pět hvězd.
95 % (zatím 486 hodnocení, průměr 92 %, když jsem přečetl poprvé, bylo 87 hodnotících s průměrem 95 %).

69 20.02.2022

Upozornění na skutečnost, že v polské justici pracují (i) celkem drsné a sexuálně zdatné postavy. Naši východní evropští bratři od Pobaltí přes Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, a dál, a dál, mě (na rozdíl od doby před revolucí) zajímají čím dál tím víc. Společné poválečné osudy ve sféře sovětského vlivu se nedají tak snadno vymazat.
Zdánlivě pevnou ruku katolické církve odpálila autorka daleko od soudních síní a předsíní a ponechala z ní jen mírný závan machismu. V čem se ale její detektivka naprosto vymyká mé představě o religiózním Polsku jsou přímočaré popisy sexuálních scén. Tady je autorka evidentně ve svém živlu. Osvěžujícím prvkem téhle originální exkurze k sousedům je bleskové střídání ich formy ve stylu nekonečného ping pongu mezi dvěma hlavními postavami s ostrými smeči i údery mezi oči a hlavně pod pás, přímo do… ehm.
70 % (aktuálně 575 hodnotících s průměrem 83 %).

69 11.09.2021

Komisař Dupin, epizoda 4 – další dokonalá reklama na Bretaň, dokonce vše podstatné pro lidstvo má prý původ v Bretani. Odborníci na Járu Cimrmana by to jistě vyvrátili bod po bodu.
Druidové, propojení posledních šesti keltských komunit, jejich bohatá historie a navíc ústřice, další bretaňská pýcha, to vše vede svérázného komisaře k překvapivému finále.
Příjemný a pohodový návrat mezi „své“.
85 % (aktuálně 90 hodnocení, průměr 86 %).
…
Během uplynulých týdnů Riwal testoval znalosti svých kolegů pomocí kvizových otázek; o poledních přestávkách se za tím účelem shromažďovali všichni zaměstnanci komisařství. První monumentální stavba v lidských dějinách? Nikoli, nebyly to egyptské pyramidy, jak by se někdo mohl domnívat, nýbrž pětasedmdesát metrů dlouhá kamenná hrobka v Bretani: Cairn de Barnenez. Kdy vznikla? 4500 let před Kristem. Takže o 2 000 let dřív než zmíněné pyramidy!...
…
I na Dupina to udělalo dojem. Věděl už, že pro Bretaňce je minulost stejně reálná jako přítomnost a události, k nimž došlo například před pěti sty miliony let, mají stejnou platnost jako to, co se děje dnes. Bylo by nanejvýš nespravedlivé a egocentrické považovat současnost, která je pouze náhodně zvoleným bodem v nepřetržitém kontinuu času, za významnější než ostatní doby, a to jen proto, že se v ní nacházíme my.
…
„Keltské bratrstvo, mezi Shelter Houses a Abris du Marin existuje úzké spojení.“ Tohle bylo jedno z velkých témat bretaňských lekcí jeho sekretářky v poslední době: Interceltisme, propojení různých evropských oblastí, v nichž dnes žijí miliony potomků Keltů, a ti se teď konečně mohou opět sblížit! Skotsko, Irsko, Wales, Cornwall, ostrov Man a Bretaň. „Šest keltských národů“, jak se samy označovaly. Miliony nositelů tři tisíce let staré, velké a hrdé civilizace! Říše, která v době svého největšího rozmachu, ve 3. století před Kristem, zahrnovala téměř celou Evropu (Bretaň byla keltská již od 8. století před Kristem!). Rozprostírala se od britských ostrovů přes Galii až do Španělska a Portugalska, po celé délce atlantského pobřeží, na východě zahrnovala dnešní Česko, Slovensko, Polsko, Srbsko a Chorvatsko.

69 27.08.2021

Manželka ji nesnáší, dcera, studentka filmové vědy, ji nesnáší, já ano. Připadá mi, že filmové role zvládá přesvědčivě. Zajímat se o magazín Elle by mě jen tak nenapadlo, tak teď z něj budu znát alespoň něco. Knihu mi čte sama Aňa a provádí mě svým umělecko-ženským světem. Ten svět je pro mne takový… no, očekávaný. Autorka čte a vypráví stejně jako když hraje, je to další její podařená role. Občas vtipný postřeh, občas mírné ušklíbnutí, něco ze života, z rodiny, mrknutí, převládající pozitivismus. Zajímavý zážitek, u mne si Aňa tímhle dílkem nepohoršila.
75 % (1571 hodnocení, dosavadní průměr 71 %).

69 26.11.2020

V hospodě po tenisu nás personál zval na vepřové hody. To mi připomnělo dávno přečtený titul, jehož obsah už jsem si moc nepamatoval. Takže hurá na Agathu.
Máme sice v knihovně kompletní černou řadu, ale tentokrát preferuji poslech během předem prohraných večerních chodeckých závodů s mým čtvernožcem. Pavel Soukup četbu zvládá perfektně, za tři večery bylo jasno.
Nejslavnější detektiv řeší zajímavý případ, slibuje najít pravdu o tragédii, která se stala před šestnácti lety. Román je originálně a logicky poskládán:
Úvod – nastolení problému.
První díl – Poirot navštěvuje a zpovídá všechny zainteresované, od svědků přes vyšetřovatele až po lidi od soudu.
Druhý díl – Poirot čte vzpomínky, které mu sepsalo pět svědků/podezřelých/prasátek.
Třetí díl (to už jsem držel v ruce knihu) – dostaneme ještě pár informací, prasátka jsou svolána a šedé buňky slavného detektiva všechny (samozřejmě včetně mě) překvapují, jako obvykle.
Paní Agathu obdivuji, její konstrukce příběhů, neotřelé nápady a dobové postřehy jsou zábavné, úsměvné, občas geniální.
Po letech přidávám jednu hvězdičku: 90 % (614 hodnotících je aktuálně na shodném průměru).

69 13.01.2020

Ponor do jiného světa - jiná doba, jiný režim, jiný styl vyprávění. Počáteční popis událostí, kdy major Kalaš mírně žertovným tónem popisuje při řešení případu svou spolupráci se svérázným Karlíčkem, se plíživě mění na dlouhotrvající hon na nebezpečného zabijáka, který nekompromisně odstraňuje jednu lidskou překážku za druhou, takže nečekaně rychle umírají nejen svědkové, ale i podezřelí. Rok 1951, to znamená i nezbytné minimum politiky, aniž by to nějak škodilo, tak to prostě bylo. Film z roku 1970 (Na kolejích čeká vrah, Sovák, Brzobohatý, Hanzlík, Fialová, Kolářová..) je silně zkrácenou ilustrací románu.
Audiokniha, dvanáctihodinová příjemná četba Martina Zahálky.
85 % (aktuálně 135 hodnotících s průměrem 85 %).

Objevy během šmejdění v temných koutech našich životů nepřináší nic radostného. U politiků jsou tyhle údaje ještě o něco truchlivější. Tady jde Kmenta tvrdě a důsledně do jednoho z nich, určitě bychom ale velké černé díry našly i v životech ostatních vůdců politických stran, jen zatím ty knihy nikdo nenapsal. Nějak si přestávám dělat iluze.
90 % (aktuálně 846 hodnotících, zatím průměr 85 %).
…
Vy jste znal pana Babiše osobně?
Ano.
Co si o něm myslíte?
Nesporně pracovitý, ale prevít vyjebaný to je.
To jste mě rozesmál.
…
A proč do toho teda šel?
No, to je ta otázka.
A vy si myslíte co?
Je to směsice několika důvodů Aby se ochránil před těmi věcmi z minulosti, které by ho mohly dohnat. Aby se pomstil Polákům za Unipetrol. Aby si uspokojil své ego. No a pak hrají roli informace. To je nejcennější, co může být. V tomto směru bych řekl, že je kozel zahradníkem. Představte si, že teď sedí na prameni největších informací o konkurenci. Umíte si představit, co to je? On teď všem vidí až do žaludku. Přečetl si dokonale svou konkurenci.

P.S.
Začal jsem číst před měsícem, dočteno až po návratu do reality po desetidenní cyklistice v Chorvatsku, kde jako by ty naše ekonomické, politické a válečné problémy neexistovaly. Ani se mi z toho zářiového slunce a teplého moře nechtělo zpátky.

68 28.09.2022

Kdo by neznal tu slavnou Hitchcockovu hororovou scénu ve sprše?
Blochova předloha je psychologická detektivka, která má rychlý spád děje a rozvleklý vysvětlující závěr. Spolu s filmem má zásluhu na tom, že kdysi dávno jsem si pročetl několik odborných knih na téma schizofrenie. Po letech ubírám jednu hvězdu. Jen nevím, zda jsem víc zestárl já, nebo tohle, dnes už snad klasické, dílko.
85 % (zatím 355 hodnocení s průměrem 85 %).

68 10.08.2022

Šest let trvalo Enzovi, než se dostal od pátého k šestému případu. Mezitím autor vymyslel zcela nečekané, skoro až šílené, rozuzlení, které radikálně zasahuje do hlavních vztahů z předchozích dílů. A Enzo, ten věhlasný profesor forenzních věd, jako správný teoretik na ty své vědy nechává zapomenout, z fakulty se mu hodí jen zdatná asistentka, a celý případ si musí odžít na vlastní kůži – za svědky jezdí po Francii sem tam, dostává se do nebezpečných, skoro hororových situací, vyptává se, uniká, zalyká se lítostí, zachraňuje, zaměstnává šedé buňky mozkové…
80 % (aktuálně 245 hodnocení s průměrem 90 %).

68 11.07.2022

Autor má rád návraty do minulosti, tentokrát vyplnil mezeru – v roce 1993 jsme se s ním ocitli poprvé. Do řešení dvou případů - dvou vražd je zapojena celá kancelář 141, Krauz je samozřejmě ten nejbystřejší, takže ho znovu nacházíme v hlavní roli. Celá kniha mi připadá jako učebnice kriminalistiky ve stylu Jana Ámose Komenského. A to jednak názornými a důkladnými rozbory situací a předmětů doličných a také dlouze vedenými rozhovory, během nichž se kriminalistům pomalu, ale jistě v hlavách rozsvěcí (zatím ještě bez kamer, bez mobilů, bez počítačů, na nejvyšším stupni používané techniky se tu ocitá pager). Zároveň jsme ovšem na konci upozorněni, že objasněnost trestných činů nebývá obvykle stoprocentní. Hledal jsem i v chronologicky následujících románech (Smrť na druhom brehu a Koreně Zla), ale ani tam jsem řešení nenašel.
Není tu ten břitký humor, spád a napětí jako v dříve napsaných dílech, ale nechybí jiné ingredience, pro které věrní čtenáři DD čekají nedočkavě na každé jeho další dílko: popichování a přesně popsané vztahy mezi kolegy, konflikty v partách na sídlišti i mezi rezidenty vilek na předměstí, přesvědčivá sonda do prostředí za hranou zákona, lehký sexismus, dokonalá četba Martina Mňahončáka a vůbec, celková pravděpodobnost tohoto skoro domácího prostředí, za což Brati…, pardon Naše Mesto, stále ještě považuji (rozdělení Československa jsem přijal v klidu, sebeurčení každého národa považuji za posvátné právo a naše rozdělení proběhlo příkladně, stejně jako následné vztahy a spolupráce, ale v současné krizi, kdy každý v EU si stejně řeší vše podle sebe a na ostatní nedbá, mám pocit, že pohromadě by nám bylo lépe, jako federace bychom byli o něco těžší váha).
85 % (jsem devatenáctý hodnotící, průměr je zatím 93 %).

68 05.07.2022

1973, kronika americké megalopole druhé poloviny dvacátého století pokračuje. Hluchý a jeho další ďábelský provokativní kousek je tu sice na prvním místě, ale detektivové zároveň řeší spoustu malých případů a dva větší (krádeže s koťaty a násilí motorkářského gangu). V kinech frčí Bullittův případ, rasismus a nesnášenlivost mezi přistěhovaleckými komunitami roste, vzrůstající násilí v ulicích jako by se vymykalo kontrole.
90 % (116 hodnocení s průměrem 89 %).
…
„Já to vím, že jsem krásná,“ řekla.
„Cože?“ řekl.
„Podívej, Berte,“ řekla, „já jsem manekýnka a jsem placená za to, že jsem krásná. A strašně mi jde na nervy, že na mě v jednom kuse tak čučíš.“
„No dobrý, tak já už…“
„Ne, laskavě mě nech domluvit…“
„Já myslel, že už s tím seš u konce.“
„Nejsem. Chci, aby tohle mezi náma bylo jasný.“
„To už je jasný,“ řekl. „Teď to víme oba, že seš krásná.“
Zaváhal jen na malý moment a dodal: „A navíc ještě skromná.“
…
Kling váhal, zda jí má říct, že – opravdovej policajt nebo neopravdovej – když viděl Bullittův případ prvně, hezkou chvíli nevěděl, co se to tam na tom plátně hrome vlastně děje. Vyšel z biografu s pocitem vděčnosti, že to nebyl on, ten policajt, kterému ten zapeklitý případ přidělili, částečně proto, že by byl nevěděl, odkud jej má začít rozšmodrchávat, a částečně proto, že se mu z těch automobilových honiček motala hlava. Ani tentokrát mu nebylo jasné, o čem ten film vlastně je, jenomže to nebylo vinou uhozených motivací nebo náhlými zvraty komplikované zápletky. Krátce a dobře, nedíval se totiž na film, ale díval se na Augustu.

P.S.
V hlavních rolích Carella, Meyer, Kling, Hawes a Ingersol.

68 07.05.2022

Typický autorův styl, normalizačně český, s pošilháváním po Americe, plný hospodského humoru. Hutný příval slov, jednoduchý a jen mírně vypointovaný děj, prostě život a dílo made in Šabach, což chápu jako pokorné pokračování dělnicko-intelektuálského světa made in Hrabal.
Audiokniha: Tomáš Hanák čte a vypráví svým charakteristickým stylem tak vehementně, že jsem si hlavního hrdinu příběhu nedokázal představit jinak než jako Tomáše Hanáka. Perličkou na dně je sám Petr Šabach v roli kamaráda Evžena.
80 % (298 hodnotících, průměr 80 %).

68 23.04.2022

Anděl hudby nebo Anděl smrti? Tak či onak, pod jeho pevnou taktovkou se rozehrává velká romantická mysteriózní detektivka, při jejíž četbě jako doprovodný imaginární jev sice neslyším hudbu, protože muzikál jsem neviděl a film už hodně dávno, zato mi namísto toho myslí víří na pozadí příběhu impresionisté, Alfons Mucha a Fantom Morrisvillu.
85 % (zatím 552 hodnotících s průměrem 83 %).

68 21.02.2022

Po dvou norských zapadákovech (Království a Zmizela v mlze) se přemísťuji studenou Skandinávií do třetího, tentokrát ale ve Švédsku. Není to tu o nic lepší. Rozpadlé domy, zoufalí bezdomovci, fetující tlupy mládeže, kuřáci a alkoholici. Rozjíždí se dvě linie příběhu, jedna temná a smutná, druhá tak trochu nedozrále dětinská (tragikomický vztah matka/dcera mi neustále připomínal působivé drama Služka z Netflixu), třetí linie se přidává v polovině knihy, ve stejném bodu se dá vytušit i pachatel. Čtivé, pochmurné, napínavé, smutné, skandinávské.
Audiokniha, náležitě vážná četba Jitky Ježkové a Jana Vondráčka.
80 % (zatím 556 hodnotících s modrým průměrem 77 %).

68 29.11.2021

Americká bohéma v kombinaci s válečnými veterány v Evropě. Ta válka byla první světová, tedy před sto lety. Fitzgeraldovy a Hemingwayovy příběhy o téhle ztracené generaci jsme s přáteli hltali v době, kdy i my jsme se cítili jako ztracená generace. Ztracená pro Evropu, pro Svět, uzavřená za dráty s elektrickým proudem, s pečlivě hlídanými průchody do NDR a MLR. Dnes tyhle americké životní peripetie vidím jinýma očima. Fitzgerald jako obvykle při psaní myslel na svou krásnou a šílenou Zeldu, a všechny ty srdceryvné historky mi trochu připomínají současný bulvár. Ten tehdy u nás neexistoval, dnes je ho naopak všude kolem nějak moc. Autorův jazyk a jeho schopnost navození pocitů nostalgie po nenahraditelných ztrátách, stejně jako Dorůžkův překlad, mi připadají stále úžasné, jenomže se všemi těmi psychickými poruchami, alkoholismem a rozpadajícími se vztahy vyhasla i jedna hvězda z původního hodnocení.
85 % (zatím 522 hodnotících s průměrem 72 %).

68 08.11.2021

Tajemný cizinec v kšiltovce je muž, přesto mi stále před očima naskakuje charismatická tvář britské herečky Hannah John-Kamen, která tuto postavu dokonale zahrála v roce 2020 v TV minisérii, mimořádně kvalitně a přehledně převádějící Cobenovu motanici do filmové řeči. Kniha tentokrát přišla na řadu jako druhá, bál jsem se, že kvůli znalosti zápletky nedočtu, jenže ta je tak komplikovaná a chytře promyšlená, že jsem naopak celou dobu porovnával a užíval si propojení díla literárního s filmovým, a nepřetržitého, skoro až zběsilého přibývání záhad, tajemství a nečekaných obratů. Závěr je sice divoký, přesto nakonec převládá (možná i díky seriálu) pocit velké spokojenosti.
90 % (zatím 728 hodnotících s průměrem 80 %).

P.S.
https://www.csfd.cz/film/810063-cizinec/recenze/

68 05.11.2021

Autorka přesvědčivě poopravuje sovětskou propagandou dlouhá léta prosazované vnímání utrpení válečného Leningradu. Její styl, založený na studiu historických pramenů, odkrytých po roce 1990, a hlavně na svědectvích a denících zoufalých obyvatel a vojáků obou bojujících stran, mi svou důkladností a názorností připomíná Snyderovy Krvavé země. Opět tu v rolích hromadných vrahů vystupuje Hitlerova krvavá mašinérie a s ní ke smůle obyvatel Ruska Stalinův nelidský režim. Nebýt devastujících předválečných čistek v armádě, během nichž se paranoidní antisemitský ruský diktátor zbavil převážné většiny důstojníků, bohužel těch nejschopnějších, a nebýt jeho materiální podpory Hitlera, která trvala ještě den před útokem Němců, nemusel se Leningrad, ale podobně i Stalingrad, Moskva a spousta dalších sovětských měst ocitnout na pokraji absolutního zničení.
Ale kdyby jsou chyby.
Tahle kniha dokonale, přitom poutavě, popisuje hrůzy války, neschopnost, zoufalství, hladomor a umírání. Další připomenutí skutečnosti v jak krásné době a zemi teď žijeme.
100 % (aktuálně 70 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Prvním pravidlem politiky, jež se pořád omílá na všech diplomatických banketech, je nikdy neútočit na Rusko. Proč se ale Hitler, který si byl velmi dobře vědom katastrofy, která tam potkala Napoleona, rozhodl na Rusko, tedy Sovětský svaz zaútočit?
…
V roce 1941 za sebou padesátiletí Rusové už měli tři velké hladomory. První v letech 1891-1892, kdy volžské stepi zasáhlo sucho, druhý v letech 1921-1922, který zapříčinily rekvizice obilí a občanská válka, a třetí v letech 1932-1933, kdy bolševici divoce kolektivizovali rolnická hospodářství, čímž odsoudili ke smrti přibližně sedm milionů lidí.
…
V Leningradu zahynulo třicet pětkrát více civilistů než při londýnském Blitzu a čtyřikrát více obyvatel než při bombardování Hirošimy a Nagasaki dohromady.

68 17.08.2021

Konečně se střetávají dvě Velínského celoživotní priority: tramping a muzika. Do toho přihodí lidovou armádu s charakteristickou důstojnickou československou mluvou (kterou starší znají dobře z vojny, mladší si ji mohou vychutnat v Tankovém praporu nebo Černých baronech), holku House v důstojné roli, a máme tu další, záhadou zpestřený, příjemný návrat do doby před šedesáti lety. Navíc s pěkně zamotaným finále a po něm ještě s autorovým připomenutím dosavadních deseti Otových dobrodružství.
85 % (zatím jen 39 hodnotících s průměrem hodným obdivovatelů Oty i Kapitána Kida – 96 %).
…
Byl to plukovník Hlomoza, pod kterým jsem tady na jaře bránil vlast s krumpáčem a lopatou. Jeho národnost byla typicky důstojnická, něco mezi chacharem, horehroňákem a mírně pokročilým vasrpolákem.
…
„Ty, Bigglesi, hele… Já tě fakt strašně miluju.“
Nebylo to pro mě nic novýho a nemůžu říct, že by mi to nelichotilo. Problém byl v tom, že holka House mě takhle strašně milovala už dobrejch šest let.
…
„Prečo ste nezuóstal na vojně?“ zeptal se.
„Protože jsem vás tenkrát neznal, soudruhu plukovníku,“ odpověděl jsem. „Kdybych bejval —“
„Choďte mi volakdě,“ zašklebil se. „Kecátě.“
…
Před panelákem se hemžil houf kluků kolem Bimba. Seděl v sedle motocyklu, pokuřoval a vypadal jako samotnej Harley s Davidsonem dohromady. Kluci čuměli na jeho americkej silostroj, a když jsme zaparkovali vedle, jen se po Fandově číze pohrdavě ohlídli.

68 27.07.2021

Pravé čtení pro ty, kteří volají spolu se mnou a s kap66: já chci detektivku, ale ať to není detektivka! Krátká, ale hutná retrospektivní šaráda, kde několik vypravěčů dokonale zamotá příběh i hlavu čtenáře. Na Japrisota (Rossiho) a jeho antidetektivky nedám dopustit. Po titulech Dáma v autě s brýlemi a puškou a Vražedné léto i potřetí velká spokojenost.
90 % (aktuálně 116 hodnocení s průměrem 83 %).

…Divili se lidé, mrzela je dost
na tom dobrém králi tato ukrutnost;
však co král chce, zdrávoť pro poddané,
tak po letech zvykli si Irčané
na tu podivnost.
Jenom holičové zvyknout nemohli,
na šibenici je špatné pohodlí…

Spojeno se vzpomínkami na mé rodiče, na jejich nacpanou knihovnu, na nedostatek místa, zadní řada knih je schovaná za přední. A já, žáček prvního stupně, se v těch pokladech přehrabuji, objevuji zázraky, slyším poprvé o nějakém Irsku a zjišťuji, že za své chybičky bych se nemusel stydět.
A tajemství pošeptám do vrby.
100 % (zatím 1406 hodnocení, průměr je zatím 78 %).

68 29.01.2020