Micha-Él komentáře u knih

Z druhého dílu jsem byla dlouho na rozpacích, občas jsem si připadala, jako bych ani nečetla Andělskou tvář. Oproti jedničce to bylo o dost slabší. Na začátku autorka pohřbila hned tři lidi, takže jsem byla současně zvědavá, jak se bude Charlottin život dál vyvíjet, současně hodně zklamaná. Děj v Tichomoří nebyl špatný, nicméně ani žádné wow. Naprosto mě však dostalo, kam příběh začal směřovat ke konci. Takové napětí a spád jsem nezažila ani u mnohých thrillerů (!), navíc nádherný čtivý rukopis paní Körnerové knize dává velké plus. Andělskou tvář 2 tak hodnotím pozitivně díky zmíněným skutečnostem, přestože mi celý příběh přišel dost překombinovaný. Prostředí Tichomoří děj na jedné straně osvěžil, ale na druhé straně mi scházelo Mornay. S postavami se nerada loučím, tudíž bych klidně byla i pro třetí díl :)

6 07.01.2021

Do dvousté strany mě knížka vyloženě nudila, ale líbil se mi příjemně čtivý styl autora. Druhá část však byla o to zajímavější! Děj točící se kolem náměsíčnosti pokládám za dost originální, a jak se později rozjel, úplně mě pohltil. Jedinou mou výhradou je ten pomalý rozběh, a přestože mě styl psaní bavil, asi by si příběh zasloužil ještě o kapku lepší zpracování. Nevím ani přesně v čem, protože se to četlo vážně dobře. Velmi přínosné mi přišly také zápisky z deníku a spousta faktů, co jsem se dozvěděla o somnambulismu. V každém případě ráda vyhledám další Bohjalianovy knihy :)

6 28.07.2020

SPOILERY!!!

Dlouho jsem byla rozhodnutá knize dát nejvyšší hodnocení. Od začátku do konce mě udržovala v napětí, byla tam tajemná, mrazivá atmosféra a k tomu úžasně čtivý styl autorky. V popředí stojí starodávný dům s tragickou historií, to mě přímo uchvátilo. ALE ke konci se to zvrhlo v jakýsi laciný horor pro ženy v čele s neohroženou vymýtačkou duchů. Kromě toho, že v domě bylo předuchováno, sex s duchem krále tomu nasadil korunu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka nešla tak hluboko do minulosti, ale skončila třeba v 19. století. Po tří sté straně u mě kniha naprosto ztratila hodnotu, protože se příběh stal hrozně hysterický. Navíc ješte ta smontovanost - prokletí, čarodějnictví, do toho zapletený král, přízraky chlapců atd. Paradoxně, dokud se děj "táhnul", kniha mě moc bavila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Naštěstí to docela spravila poslední kapitola, díky níž jsem se rozhodla dát 4*.
Dalším zajímavým aspektem knihy jsou postavy. Musím přiznat, že ani jedna z nich mi nebyla vyloženě sympatická, což ale podle mě není směrodatné, protože sympatičnost postav pro mě není měřítkem kvality díla. V životě taky nepotkáváme jen milé a přátelské lidi. Luke a Lyn byli neuvěřitelně natvrdlí, Joss zase příliš hysterická a přepracovaná, i když pořádně nic nedělala. Budiž...
Naprosto katastrofální byl ale překlad knihy, mám dojem, že překladatelka byla snad opilá (:D).
Suma sumárum, navzdory všem zmíněným negativům se mi kniha líbila
a příjemně jsem se u ní bála. Erskinová dokáže výborně vystihnout atmosféru ponurého sídla. Na začátku jsem čekala spíše psychologický román s duchařskými prvky a dostala jsem horor pro ženy. Erskinovou ale rozhodně nezavrhuju, někdy si od ní zkusím přečíst jinou knížku. :)

6 09.02.2020

Nepsala bych, že autorkou knížky je Brontëová, protože od ní jsou jen první dvě kapitoly. Nicméně i tak se mi moc líbila. Myslím, že Constance Savery se pera ujala skvěle a sestavila příběh, který rozhodně stojí za přečtení! Děj je hezky zapletený a čtenář celou dobu nedočkavě čeká, jak to vlastně s Mathildou/Martinou je? Navíc je zajímavé, jak románem prostupuje postava Emmy, ačkoliv se tam osobně vyskytuje jen zřídka. Zrovna ona pro mě byla jedna z méně sympatických postav a za její chování jsem jí měla chuť dát facku. Nejlépe propracovaná pro mě byla Arminel Chalfontová, která spolu s Martinou tvořila roztomilou, hezkou dvojici. Za sympatického považuju také pana Ellina. Nevlastní děti není tak snadné posoudit, což je jedině dobře, protože mají kladné i záporné vlastnosti. Navíc opravdu krásně je tu zobrazen motiv odpuštění, který knize také dodává na jejím kouzlu. Jediná malá výtka z mé strany je prakticky absence popisů krajiny. To mohla Savery více propracovat, protože zrovna Brontëová se popisům věnovala docela podrobně. Ale vzhledem k převažujícím pozitivům to na moje hodnocení nemá vliv. :)

6 04.09.2019

Miluju čtivý a srozumitelný styl psaní bratří Čapků, tudíž se mi pohádky četly samy. Pokud se však zamyslím nad jejich obsahem, už tolik nadšená nejsem. Rozhodně nemůžu říct, že by mě žádná ani trochu neoslovila, ale pohádky s moderními prvky mi zkrátka úplně nesedí. Nejvíc mě zaujaly ty, na jejichž námět byla natočena pohádka Lotrando a Zubejda, a pak ještě Pošťácká pohádka. Knihu celkově hodnotím tak, že neurazí ani nenadchne, čistý průměr.

6 25.07.2019

Nádherná, citlivá a smutná knížka... Hodně se podobala "Love story" a "Než jsem tě poznala", všechny tři jsem si zamilovala.

6 18.06.2019

Ke knize můžu říct jedině "wow"! Přestože se příběh zprvu tváří jako tuctový románek pro náctileté a Viktorčino utápění se v depresi je nakažlivé, tak čím jsem se víc začetla, tím víc mě Černooká pohltila. Anna má u mě velké plus za skvěle zvolené téma, děj i nádherný jazyk :) Ze začátku mi na knize scházelo poslání, něco, proč číst dál, ale to dokonale splnil postup děje a závěr! Knížka otevírá čtenářům okno do světa duševně nemocných a vysílá vzkazy - "všímejme si, co lidi kolem nás trápí" a "hlavně o každém sebemenším problému, ale naopak i radosti MLUVTE!" To je podle mě hlavní poselství románu :) Autorka mě velice příjemně překvapila, Černooká je vynikající start její spisovatelské kariéry. Samozřejmě, že mám nějaké výhrady, zejména dost pochybuju o tom, že popsaná halucinace je příznakem deprese, ale to nechávám stranou díky převažujícím pozitivům. Myslím, že jde o plnohodnotnou a dokonce nadprůměrnou knihu pro dospívající, kterou by si však měli přečíst i dospělí!

6 27.02.2019

Velmi rafinované... Vzhledem k pozvolné první polovině jsem pak v té druhé byla napnutá jak struna! V anotaci mě zaujalo téma šikany a Emily coby psychoterapeutka, čímž si mě kniha hned získala. Ale v závěru se to zamotalo až moc a přišlo mi přece jen trošku nevyvážené, že autorka veškeré napětí nacpala do druhé poloviny, byť mi pomalý začátek nevadil.

5 04.12.2021

V rámci žánru červené knihovny jde o moc hezkou knížku s působivým námětem a zápletkou v podobě tragédie rodiny Townsendových! Přečetla jsem ji jedním dechem, oceňuji poselství o zamyšlení se nad životem, posmrtným životem a časem. Vzato z druhé strany, kniha však postrádá jakoukoliv psychologii postav a současná linka je takřka nadbytečná, nehledě na to, že styl v této lince hodně pokulhává. Jak říkám, knihu je potřeba číst jako typickou oddechovku, pak bude čtenářka nadmíru spokojená.

5 29.10.2021

Vzhledem k tomu, že se děj v podstatě rozjel až ve 3/4 knihy, nemohu hodnotit výše, i když do sebe všechno zapadlo a nakonec jsem pochopila, proč se knížka tolik táhla. Ale celková kompozice mi přijde dost nudná a překombinovaná, chvilku jsem měla pocit, že to snad odložím. Nepoznávala jsem, že knížku napsala Yrsa, ale protože znám i její další počiny, vím, že umí psát daleko lépe.

5 09.02.2021

Knížka mě přilákala svou anotací, exotickým prostředím a vztahem Češek s muslimy. Už z obálky je patrné, že se nebude jednat o nijak hodnotnou literaturu (černoch v Tunisku?) a já měla první půli sto chutí knihu odložit. Přišlo mi to hrozně hloupé. Jednoduchý až primitivní styl psaní, který působí jako dívčí román psaný puberťačkou. Pozitivem této jednoduchosti však bylo, že text byl hodně čtivý. Vytáčely mě také faktické chyby, kterých v textu bylo požehnaně - islám prý vznikl v 6. st., poslední Mohamedovou manželkou byla Aisha, autorka si hidžáb plete s nikábem a mnohé další. Přesto si knížka vedla ve druhé polovině lépe, moc se mi to líbilo. Samozřejmě vedle knih jako je Fatwa apod., tato působí jako laciný brak. Kladně tedy hodnotím prostředí, akci, čtivost a příjemný konec. Záporně naopak nedůvěryhodnost příběhu, nepřesvědčivě vytvořenou atmosféru, ploché charaktery postav a autorčino černobílé vidění světa.

5 16.06.2020

Z Fobie mám rozporuplné pocity, proto jsem nedala 5*. Na jedné straně je to čtivý, z psychologického hlediska velmi propracovaný thriller začínající opravdu hodně napínavě. Nicméně na druhé straně mi tam po tom slibném začátku napětí celkem chybělo. Po dočtení mám dojem, jako bych spíš četla výborný psychologický román s prvky krimi. Co ale musím rozhodně vyzvednout, je již zmíněná psychologická propracovanost a přesah. Autor ukazuje, že nikdo nejedná tak, jak jedná, zcela bezdůvodně. Často mívají i ty zdánlivě nejšílenější činy racionální motivy. Dále, že každý z nás, byť si to nechce přiznat, trpí nějakými strachy a fobiemi. Myšlenkové pochody jednotlivých postav a jejich chování také Dorn skvěle vystihl. Na knize je znát jeho profese psychiatra, což pokládám za velmi pozitivní. Kdybych tvrdila, že mě kniha nechala chladnou, lhala bych. Spíš mi jen nepřipadá jako ukázkový thriller. Přesto se ale někdy s chutí pustím do série Lesní psychiatrická klinika...

5 07.06.2020

Během čtení jsem měla smíšené pocity - některé životy jsem si vyloženě užívala, jiné mě nebavily vůbec. Autorce bych vytknula, co příběhem chtěla vlastně říci? Chtěla napsat sci-fi, milostný nebo historický román? Nemluvě o tom, že obrovský potenciál, který děj bezpochyby měl, nebyl naplněn na 100 %. Jakoby si Gwendolyn Womack ukousla příliš velké sousto. Ve výsledku ale mohu říci, že jsem spokojená. Docela jsem litovala, že se mi nepodařilo do postav více vžít, ale na druhé straně byl příběh velmi čtivý. Plus musím pochválit nádhernou obálku a taky výstižný název, to se opravdu povedlo. Já prostě sci-fi běžně nečtu, tak mi to chvílemi přišlo strašně přitažené za vlasy.

5 25.01.2020

Proletářská poezie má své kouzlo, a když uvážíme, v jakých podmínkách tehdy žili a pracovali dělníci, stojí Wolkerova sbírka opravdu za zamyšlení. Nejvíc mě zaujala Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Tvář za sklem a báseň, v níž Wolker popisuje, jak tiše zemřel jeho dědeček (už si nepamatuji název). Autorův styl je prostý, věcný, srozumitelný, proto je sbírka čtivá.

5 27.07.2019

Moc hezká knížka, která mě naprosto vtáhla do děje, a tak jsem všechny situace prožívala s postavami. Na první pohled mě zaujala tematika a Paige s Michaelem, to je prostě nádherná dvojice! Při čtení jsem se usmívala a byla i trochu napjatá, jak to skončí. Pro mě velmi příjemný počin od Petrusové, určitě si přečtu i její další knížky.

5 21.07.2019

Knížku jsem četla jako teenager a opravdu mě zasáhla. Je to krásný příběh dvou zamilovaných lidí, který ale není nijak plytký. Na tomto milostném příběhu Levy ukazuje, jak je život krátký a nikdy nevíme, kdy skončí. Hodně jsem při četbě přemýšlela o smyslu života, jeho pomíjivosti, hodnotě apod. Příjemná kniha ukazující to, že pokud žijeme "normální" život, ani si neuvědomujeme, že může každým okamžikem skončit.

5 17.04.2019

Na knížku jsem se těšila, protože tvorbu Emily a Charlotte Brontëových miluju, ale byla jsem hořce zklamaná. Neuvěřitelně pasivní Agnes mi lezla krkem, jak si neustále stěžovala na druhé, přičemž se sama ani nepokusila o sebereflexi, natož aby do chování svých svěřenců nějak zasáhla. Nehledě na to, že mě tu štvaly úplně všechny postavy - děcka i jejich rodiče, kteří je v tom šíleném chování dokonce podporovali. Nechci být k Agnes jenom negativní, chápu, že v 19. st. bylo postavení guvernantek obtížné, když neměly žádné pedagogické vzdělání a sama pedagogika byla teprve v plenkách. Ale snad ani tehdy si nemohly guvernantky myslet, že tím, že budou sedět v koutě nebo na děcka "výchovně" křičet, se začnou chovat lépe. Samozřejmě, děcka nijak neobhajuju, ale tohle je po didaktické stránce katastrofa. Zbytek komentovat nemůžu, protože jsem knihu výjimečně odložila.

Nebýt knížka tak rozvláčná se spoustou pasáží, bez nichž by se příběh v pohodě obešel, hodnotila bych plným počtem. Lisa píše skvěle, čtivě a tak, že nemůžete přestat číst, i když se zrovna nic moc neděje. Přesně, jak někteří píší, budilo to dojem, že mnohé pasáže jsou jen vata, zatímco konec by mohl být rozepsanější, ale na můj vkus dostačující. Posledních asi 150 stran jsem ani nedýchala...

4 24.01.2021

Vzhledem k tomu, že Erben pohádky neobměňoval tolik jako například Němcová, na mě většina byla moc jednoduchých. Zkrátka typické pohádky - byl/a jednou jeden/jedna, pak nějaké záporné postavy, které jsou poraženy dobrotou postav kladných atd. Rozhodně neříkám, že to tak být nemá nebo že Erbenovy pohádky pro mě tím ztrácejí cenu, ale přesto se mi víc líbí takové, kde je i určitá psychologie a vývoj děje. Musím ale pozvednout to, že tyto pohádky jsou původnější.

4 22.06.2020

Opravdu zajímavá monografie, která dává nahlédnout jak do Frommova života, tak do jeho filozofických i psychologických myšlenek. Fromm je jeden z nejsrozumitelnějších filozofů, ale díky kontextu jeho života, lze pochopit jeho filozofii mnohem hlouběji. Knížku jsem si ráda přečetla :)

4 22.06.2020