Micha-Él komentáře u knih
Velmi rafinované... Vzhledem k pozvolné první polovině jsem pak v té druhé byla napnutá jak struna! V anotaci mě zaujalo téma šikany a Emily coby psychoterapeutka, čímž si mě kniha hned získala. Ale v závěru se to zamotalo až moc a přišlo mi přece jen trošku nevyvážené, že autorka veškeré napětí nacpala do druhé poloviny, byť mi pomalý začátek nevadil.
Kniha věnovaná Janě Seymourové se mi četla obzvlášť dobře, protože jsem s ní na rozdíl od její předchůdkyně ve většině věcí sympatizovala. Trochu mi připomínala mě samotnou. Autorka jí opět svým geniálním způsobem vdechla život, takže přede mnou vyvstávala laskavá, starostlivá, ctnostná a milující žena z masa a kostí. Podobně tomu bylo i u dalších postav. Také oceňuji poznámky na konci každého dílu, kde Weirová objasňuje, proč román pojala, tak jak pojala, co je fikce a co skutečnost atd. V tomto ohledu žasnu nad tím, jak přirozeně dokázala na několik málo historicky doložených faktů napasovat možné varianty Janina života, o jejichž (ne)pravdivosti se nejspíš nikdy nedozvíme. Stručně řečeno, historie v podání Weirové je neuvěřitelně poutavá a troufám si říct, že zaujme i jedince, které třeba hodiny suchopárného dějepisu ve škole nudily.
Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Colleen, tak jsem si vybrala tuhle krásku. A musím říct, že toho opravdu NELITUJU! Perfektní čtení a naprosto skvěle reálně popsané postavy. Příběh je velmi přirozený a lidský, dotýká se témat jako ztráta, zrada, vztah matka-dcera, první láska, lži, špatná komunikace a mnohé další. Četbu jsem si moc užila, střídaly se ve mně emoce pozitivní s negativními i takové ty neutrální, zkrátka jsem je všechny prožívala s postavami. Vůbec mi nevadilo, že děj byl předvídatelný. V knížkách nehledám jenom překvapení nebo spád, naopak miluju právě ta rodinná dramata, a tady bylo všechno popsané jednoduše dokonale. Líbily se mi kapitoly psané z pohledu Morgan a Clary. Na závěr musím vyzdvihnout krásný styl psaní, který byl velmi čtivý, a zkrátka nešlo nečíst dál. Doporučuji!
V rámci žánru červené knihovny jde o moc hezkou knížku s působivým námětem a zápletkou v podobě tragédie rodiny Townsendových! Přečetla jsem ji jedním dechem, oceňuji poselství o zamyšlení se nad životem, posmrtným životem a časem. Vzato z druhé strany, kniha však postrádá jakoukoliv psychologii postav a současná linka je takřka nadbytečná, nehledě na to, že styl v této lince hodně pokulhává. Jak říkám, knihu je potřeba číst jako typickou oddechovku, pak bude čtenářka nadmíru spokojená.
Nádherný příběh se stejně nádherným zpracováním! Remarque psal neskutečně procítěně, což na jeho dílech oceňuju nejvíc. Při četbě si člověk uvědomí, jak moc cenný je život, zdraví, čas, a že bychom si toho všeho měli užívat, dokud můžeme. Jedná se o hluboce lidský román doplněný o filozofické myšlenky, které budou vždy aktuální - otázky života a smrti, zdraví a nemoci, naděje a beznaděje, radosti a smutku...
"Člověk nedělá vždycky, co je správné. (...) Dokonce ani když to ví. V tom někdy bývá kouzlo života."
"Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí druhého."
"Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne."
Průměrná kniha, která je sice napsána čtivě a dokáže zaujmout, nicméně podle mě autorka zbytečně tlačila na pilu. Přeháněla to jednak s množstvím nechutností, jednak s nepravděpodobným, ne-li neuvěřitelným chováním sedmileté Hanny. Rozhodně netvrdím, že mě příběh nebavil, ale nic ve mně nezanechal. Spíš byl ještě zbytečně dlouhý a scény se tudíž často opakovaly.
Krásná kniha! Kate mi každým románem dokazuje, jak úžasné postavy dokáže vytvořit a splést kolem nich jedinečnou, nepředvídatelnou, napínavou zápletku. Poetický styl vyprávění je jako obvykle velmi příjemným bonusem. Děj ubíhá pozvolna, pomaloučku, aby si čtenář mohl vychutnat co možná nejvíc detailů a odnesl si ze čtení takřka nezapomenutelný zážitek...
Super psychothriller! Člověk váhá, která z postav je šílenější, a napětí graduje a graduje. Rozhodně o této knize platí, že je psycho.
Román se skvěle četl, byl velmi lidský, i když mám drobné výhrady k občasnému zjednodušenému či zrychlenému popisu situací. Na druhé straně považuji za nutné podotknout, že se autorce zdařilo na necelých 350 stranách zachytit v podstatě celý průběh 2. sv. v. Abych nespoilerovala, jen prozradím, že jsem dost na rozpacích ze závěru. Tohle jsem nečekala a nevím ani, jestli mi to takhle vyhovuje nebo ne. Ale celkově vzato se mi kniha moc líbila, byla dojemná a s Ruby, Charlottou, Thomasem i Lucienem jsem jejich osudy hodně prožívala.
Krásný námět, celý příběh byl vlastně krásný, jen zpracování hodně pokulhávalo, za což určitě může i překlad. Ač Lilly bylo kolem čtyřicítky, často jsem měla pocit, že čtu o puberťačce. Vyjadřování a chování postav především v současné linii bylo dětinské. Celá tato linie mi přišla až moc červená (knihovna). Minulost se mi zdála mnohem zajímavější i emotivnější, jen ten styl psaní mi vůbec neseděl. Příliš mnoho náhod odpovídá výše zmíněnému žánru, přitom si však myslím, že román měl potenciál mnohem vyšší...
Tóřiny případy čtu postupně a přiznávám, že jsem se na tento od začátku těšila. Má očekávání ale bohužel docela zklamal, knížku bych označila jako průměrnou. Zápletku i indicie v průběhu vyšetřování považuju za nadmíru zajímavé, ale spád děje je tak pozvolný, že se z něj (pro mě) vytratilo jakékoliv napětí. Spíše než detektivku mi to připomínalo poklidné vyprávění. Co ale Yrsa umí perfektně, jsou závěrečná vysvětlení a díky tomu jsem už závěr četla jedním dechem. Všechno do sebe úžasně zapadlo, přičemž v poslední kapitole zůstal příjemný náznak tajemna. Nadpřirozeno bylo právě jedním z prvků, které se mi tu moc líbily. Velmi mě zaujalo prostředí, kde se děj odehrává, a netradiční postavy z domova pro postižené. Jako žádnému dílu se ani tomuto nedá upřít bezvadná čtivost a sympatická dvojice Tóra s Mathiasem. Přesto u mě z této série stále vede Mrazivé světlo... 3,5*
Knihu nemůžu popsat jinak než slovy DECHBEROUCÍ a SRDCERYVNÁ! Hosseini krásně ukazuje, jak všechny lidi navzdory národnosti, vyznání, pohlaví nebo věku spojuje lidství. Všichni k životu neuvěřitelně moc potřebujeme lásku a naději, bez nich bychom našim strastem, bolestem a ztrátám podlehli... a že v románu najdeme toho zlého. Navíc jsem si dala dohromady mnohé souvislosti z afghánských politických dějin, takže autor dokonale propojil dojemný, zajímavý děj s příběhem velmi poučným. Mohu jen doporučit!
(SPOILER) Mně se knížka líbila moc a poslední kapitolu jsem doslova spolkla. Konec mi nijak zvlášť urychlený nepřišel, ale jednu * strhávám pouze za jakousi naivitu. Například, co se týká cest do Ameriky z Donegalu a obráceně :D Stručně řečeno, jde o úžasnou oddechovou knihu, u níž se člověk zamyslí nad sílou rodinných svazků, lásky a také, jak moc mohou naše "já" ovlivnit osoby, s nimiž žijeme. Ale jak píše uživatelka pode mnou, je to taková pohádka :) Jako velké plus vnímám neuvěřitelnou čtivost a v neposlední řadě souvislost s Titanikem a honbou za ropou v Texasu. Jen autorka při přemisťování postav asi pozapomněla, že píše o počátku 20. století :D Přesto ráda doporučím, pokud hledáte odpočinkovou literaturu, a neprahnete po ničem hlubokomyslném.
Perfektně vystavěná kniha, kde mě moc bavilo, že nejde o klasický thriller. Autorka dovedně prolíná prvky společenského i psychologického románu s prvky thrillerovými a někdy dokonce hororovými. Aby si čtenář příběh naplno vychutnal, je třeba se soustředit na to, ve kterém roce se zrovna nacházíme. Já s tím neměla problém, vůbec mi nevadilo, že jsem občas listovala nazpět. Pokud by mi někdo popisoval, co všechno román zahrnuje, pomyslela bych si, že to musí být překombinovaná slátanina. Ale opak je pravdou, tady jsem si tu rozmanitost témat a žánrů naplno užívala!
Další naprosto unikátní počin od této autorky! Velmi ji obdivuju za to, že se dokáže tak skvěle vcítit do jednotlivých královen a autenticky popisovat jejich pocity, vztahy s druhými a celkově vnímání okolního dění. Anna je pro mě značně rozporuplná postava. Během románu mi byla střídavě sympatická, kdežto jindy mi lezla pořádně na nervy. To tehdy, když si doslova přes mrtvoly šla za titulem královny. Přesto jsem ji nakonec jen litovala, zemřít tak strašlivou smrtí si nezaslouží nikdo, ani taková mrcha jako Anna. A samozřejmě, musím vyzvednout velmi přesvědčivý popis průběhu samotné popravy. Bylo mi přitom upřímně hodně nepříjemně a to jsem seděla v klidu domova. Což svědčí nejen o autorčiných hlubokých znalostech a množství nastudovaných materiálů, ale také o skutečném umění psát. Smekám pomyslný klobouk!
Název "Zlomené duše" je pro tuto knížku dokonale výstižný, protože téměř každá postava je zde poznamenaná nějakou životní tragédií... Prvně bych ráda zmínila lehce strašidelnou, ponurou atmosféru Idlewildu, která mě provázela celou knihou a dodávala příběhu šmrnc. I když byla první půlka trošku pomalejší, díky čtivosti a této atmosféře jsem ji četla jedním dechem. Dále se mi moc líbila zápletka, v níž se krásně kombinovala jednak současnost s víc než šedesát let starou minulostí, jednak detektivní děj s duchařskými prvky. Ty mimochodem miluju a tady byly vloženy nenásilně, přirozeně tak, že navzdory jim příběh působil reálně. Třetí velmi silnou stránkou románu jsou postavy čtyř dívek z internátu z roku 1950. Autorka popsala bravurně je samotné, jejich osudy i pevné přátelství, které mezi nimi vzniklo. Právě to představovalo mezi vším tím smutkem světlý bod a naději. Všechny čtyři jsem si zamilovala a prožívala s nimi jejich starosti i drobné radosti. Krásně je tu také ukázána dobová mentalita, například to, že tenkrát se o nemanželských dětech neuvažovalo jinak než jako o bastardech a mnohé další věci, nad kterými se dnes vůbec nepozastavujeme. Na závěr ještě vyzdvihnu postavu Mary Handové, jejíž osud byl rovněž hodně nešťastný. Samozřejmě bych mohla dál básnit o současné lince, Fioně, jejím pátrání, Ravensbrücku a spoustě jiných věcí, které mě na knize zaujaly. Protože jsem se ale už i tak hodně rozepsala, shrnu to jen, že vzhledem k množství všemožných témat by mohl román působit překombinovaně, ale všechno tu mělo svůj smysl, tudíž celý děj vyzněl přirozeně a můj výsledný dojem je 5*. Řečeno jednoduše - jde o vynikající duchařský román s detektivní zápletkou, skvělými postavami a fantasticky zachycenou atmosférou jednoho tragického, opuštěného místa. Doporučuji všemi deseti! :)
Na knížku jsem se těšila, protože tvorbu Emily a Charlotte Brontëových miluju, ale byla jsem hořce zklamaná. Neuvěřitelně pasivní Agnes mi lezla krkem, jak si neustále stěžovala na druhé, přičemž se sama ani nepokusila o sebereflexi, natož aby do chování svých svěřenců nějak zasáhla. Nehledě na to, že mě tu štvaly úplně všechny postavy - děcka i jejich rodiče, kteří je v tom šíleném chování dokonce podporovali. Nechci být k Agnes jenom negativní, chápu, že v 19. st. bylo postavení guvernantek obtížné, když neměly žádné pedagogické vzdělání a sama pedagogika byla teprve v plenkách. Ale snad ani tehdy si nemohly guvernantky myslet, že tím, že budou sedět v koutě nebo na děcka "výchovně" křičet, se začnou chovat lépe. Samozřejmě, děcka nijak neobhajuju, ale tohle je po didaktické stránce katastrofa. Zbytek komentovat nemůžu, protože jsem knihu výjimečně odložila.
Podivné, smontované, opakující se pořád dokola... Dvě hvězdy jedině za hezky vykreslené prostředí a jakés takés napětí, ale s Ledovými sestrami se to nedá ani srovnávat. Podobnost tam vidím v tom, že se autor snaží čtenáře napínat, ale zatímco mu to v LS vycházelo na výbornou, tady to bylo hodně slabé. A ten konec, kde splácal asi všechno, co ho v tu chvíli napadlo, tomu teda dal korunu. Přitom byl námět super, nalákal mě a základ zápletky (smrt Niny) by taky ušla, jen to zpracování - prostě ta první tři slova vystihují celou knížku. Autor mě dost zklamal...
(SPOILER) Příběh to byl krásný a dojemný, styl paní autorky mě taky moc bavil (stejně jako v její knize Krutá volba). Jenže závěrečná překombinovanost a to, jak dopadlo všechno růžově, mi zkrátka přijde neuvěřitelné. Takhle to v životě bohužel nechodí. Neuvěřitelnost konce mi právě trošku zkazila reálnost zápletky, i když mě to na jednu stranu kvůli postavám těšilo, že doslova všechno dobře dopadlo. Přesto ale jde o opravdu skvělou, čtivou a emocemi nabitou knížku. Diane Chamberlain je mistryní v popisování lidských pocitů a emocionálně nesnadných, nejednoznačných a vypjatých situací :)
První polovina mě nijak extra nebavila, docela těžko uchopitelné mi to přišlo i po logické stránce. Ve druhé půlce jsem se ale skvěle začetla a konečně to byla ta pravá Yrsa, jejíž styl psaní mám tak ráda! Když ji srovnám s předchozím dílem, jemuž jsem věnovala 3*, tento mi přišel svižnější i mnohem zajímavější, proto dávám o hvězdičku víc. Super byly grónské pověry, místní prostředí a domorodci.