micha-ella komentáře u knih

Nelíbilo, psal to někdo, kdo si myslel, že covid neexistuje.

Tohle mě bavilo, odpočinková detektivka, u které je všechno trochu přehnané a postavy se chovají až absurdně, sem tam černý humor, napínavé.

4 05.02.2024

Tak to jsem nedala. V polovině odloženo. Depresivní, smutné.

4 31.01.2024

Jedna z knížek, kterou jsem nejdřív chtěla odložit rozečtenou, ale pak mě silně přitáhla a nepustila. Hlavní hrdinka s psychickou nemocí (depresí, bipolární poruchou, autismem, kdoví čím) je přímo nesnesitelná, její sestra Ingrid úplně opačná, se svými třemi chlapečky a mateřskými trablemi mě hodně bavila, protože tohle mám v rodině, postava Patricka úžasná, skvělé hlášky a můj humor, přestože je to spíš smutné.

4 29.01.2024

Styl mi moc nevyhovoval, vadilo mi dramatické opakování výrazů a absence označování přímé řeči. Hlavní hrdinka byla k politování, hodně natvrdlá, i když důvodně. Ovšem byla jsem napnutá, jak to celé dopadne a to mě vždy ke knížce přiváže, přečetla jsem jí skoro na jeden zátah.

4 18.01.2024

Zola je nepřekonatelný mistr v popisech života obyčejných lidí, zla, ošklivostí, surovostí i krásy. Zjistila jsem, že mě baví přečíst si mezi současnou literaturou knížky ve starodávném jazyku, tohle je po Zolově Lidské bestii druhá knížka z trojice, zbývá Germinal, vše z druhého vydání. V pozdějších vydáních jsem kdysi přečetla hodně jeho knížek a tak mě nepřekvapil styl ani zaměření u této.

4 11.01.2024

Přečteno mojí metodou - nejdřív minulost, potom současnost - a to se mi až do poloviny knížky velmi líbilo. Pomíchat časové linky byl naprosto pitomý nápad, který ničemu nepomohl, naopak. První část (tedy pouze kapitoly "před třemi měsíci" až dny) se mi zdála na pět hvězdiček, další pokračování houstlo, ačkoliv mi hlavní hrdinka připadala taky trochu pitomá. Ale ten konec! Bože, jak někdo v nakladatelství mohl schválit takovou blbost, takovou hovadinu - ať, tedy neopakuju slovo pitomost. Konec zkazil chatrnou realitu děje, a místo aby vyvrcholení ohromilo, musela jsem se mu smát. Škoda.

4 06.01.2024

Já byla pořád o krok napřed, protože mě styl psaní nutil přeskakovat odstavce, ba i celé stránky. Obě manželky dokolečka opakovaly to své, tak jsem o nic nepřišla. Prokousala jsem se až do konce, ale moc mě to nebavilo.

4 03.01.2024

Tahle knížka má v sobě něco Kafkovského, proto jsem jí četla se zájmem. Je dobře napsaná, ale děj se příliš vleče, stačila by polovina stránek a příběh by tím určitě neztratil sílu. Koncentrovaná bída versus čistá morálka, jistě ale u toho ubohého muže ovlivněná představami - co si o něm ostatní pomyslí - a hlavně vírou v Boha. Tahle věta se mi zdá skvělá: "Bůh vstrčil prst do mé nervové tkáně a opatrně, jen tak lehounce v ní drobet zpřeházel vlákna."

Když si vybírám knížku, nečtu anotaci, natož komentáře, jen se nechám inspirovat procenty přečtenosti. Načala jsem a odložila. Nemám zájem číst o tom, jak někdo ubližuje dětem. Ani styl psaní mi nevyhovoval.

Mohl by mi některý spisovatel vysvětlit, proč místo jedné časové linky pomíchá kapitoly tak nešťastně, že to leckterého čtenáře odradí od dalšího čtení? Jakmile zjistím, že čas je v příběhu zpřeházený, sama si kapitoly seřadím až do poloviny knížky (dál už to není nutné, už jsem chycená a připravila bych se možná o řešení detektivní záhady). Tady to šlo bezvadně a ten thriller se mi pak moc líbil.

4 30.11.2023

Tak tentokrát mě mistr slova zklamal, a to hodně. Nemám žádné literární vzdělání, vycházím jen z jeho předchozích děl a z počtu ostatních knížek, které jsem za svůj život přečetla, a tak hodnotím možná laicky. Mně tento pozdní Nabokov, který se jiným zdá skvělý, připadá už trochu senilní a hlavně pohodlný, než aby dbal na formu a na čtenáře. Má myšlenky a vzpomínky, které mu bez velké kontroly padají na papír. Co říct třeba na toto souvětí: "Když Hugh Person, člověk milující pořádek, pátral po komodě,do níž by si uložil věci, všiml si, že prostřední zásuvku starého psacího stolu, vykázaného do tmavého kouta pokoje a odsouzeného do role pouhého podstavce pro lampu, která bez žárovky a stínidla připomínala kostru polámaného deštníku, ruka hosta či pokojské (ve skutečnosti ani jednoho nich) kteří ji jako poslední prozkoumali, zda v ní něco není (neprozkoumal ji nikdo), řádně nezasunula." Konec citátu. Za tohle by žáček čtvrté třídy dostal ve slohové úloze pětku. Autor má k stáru asi rád zelenou barvu - ta se hodně opakuje, jablečně zelená na okenicích, jablečně zelená zástěra, zelená figurka lyžařky atd. až po jedovatě zelenou. Ano, jeho popisy věcí i situací jsou jinak hodně barvité i průzračné, to se mi líbí, ale to přeskakování sem a tam už ne.

4 28.11.2023

Divím se sama sobě, že jsem tuhle knížku dočetla. Začátek mě totiž bavil a nevarovalo mě, že i u Mlčící pacientky byl konec leda k naštvání. V Pannách se z té prapodivné historie servírované na mýtech změnil závěr v hotovou magórii a naprostou pitomost, takže ze tří hvězdiček musím ještě jednu ubrat.

4 26.11.2023

Tuhle knížku jsem přečetla už dávno, v roce 2002. Jsou to rozhovory se samými chytrými lidmi. Tehdy jsem si jí s přestávkami dávkovala mezi jinou četbou, abych ty myšlenky plně vstřebala. Snad proto jsem si k ní tehdy zapomněla napsat komentář.

4 22.11.2023

Knížku jsem četla s přestávkami, dokonce jsem mezi tím přečetla jinou a načala další. Nevím, proč mi nevyhovoval styl psaní a těžko jsem se soustředila na děj, možná moje chyba a ne chyba autorky. Taky je pro mne problém, číst o rasismu v dnešní divné době.

4 17.11.2023

Styl psaní se mi nelíbil a smutný konec taky ne.

4 15.11.2023

Očekávala jsem něco úplně jiného, něco o dítěti, které přežívá v lese, jak naznačuje obálka. Osud šikanované dívky a další přidané hodnoty v ději mě skoro nudily, chytrý a sympatický chlapec z lesa byl v dospělosti povahově značně nepravděpodobný. Celé je to hodně nereálné.

4 11.11.2023

Výborně sestavený příběh, tahle knížka mě bavila. Jediné, co mi v ději vadilo, byl neustále konzumovaný alkohol.

4 06.11.2023

Dlouhé natahování děje a jeho překombinovaní mi nevadilo, bavilo mě to, ovšem celý ten příběh je v podstatě absurdní. Vychází z domácího násilí a překlopí se do psychopatického jednání další postavy, která si po deseti letech vzpomene na své dávné trauma a vymyslí si neuvěřitelné řešení, do kterého zahrne i nevinné lidi. To už mi vadilo, stejně jako poslední třetina knížky s náhle uspěchaným koncem.

4 26.10.2023

Nečteno, odloženo (odhozeno) po dvacáté stránce. Obvykle dávám knihám šanci až do strany sto, tady to prostě nešlo. Mizerný styl, trapný jazyk, naprostá ubohost.