micha-ella
komentáře u knih
Umělohmotný třípokoj
Petra Hůlová
Po přečtení knížky Paměť mojí babičce jsem byla nadšená, Stanice Tajga se mi taky velmi líbila, ale tohle? Já bych to nazvala Pornožvanění.
Plantážníkova žena
Dinah Jefferies
U tohoto románu jsem si vysloveně užila klasický styl minulého času a normálně postupujícího děje. Přímo pohodové čtení! Hodně mi totiž vadí současná móda psaní v přítomném čase a obvykle i komplikované zpřehazování dějových rovin. Plantážníkova žena je příběh plný zajímavých zápletek a barvitých popisů, připomínal mi román Mrtvá a živá - a pak jsem se tady dočetla, že nejen mně.
Solar
Ian McEwan
Tento McEwan, jak mám jeho knížky ráda, mě moc nebavil. Příliš rozvleklé, příliš vědecké...
Na cestě do sousední dimenze
Clemens Kuby
Mám velmi silnou intuici a přitom jsem realista. O obsahu této knihy jsem hodně pochybovala, protože vše, co autor ve svém životě údajně vyřešil svým vlastním duševním působením, by se mohlo přihodit náhodným štěstím. Zázraky jsou obvykle po přísném zkoumání vysvětlitelné. A navíc - ve vyprávění jsem našla několik věcných chyb, které pro mne byly důkazem, že si leccos vymyslel. Každopádně by se mi moc líbilo, kdyby se životy opakovaly...
Iveto, sbohem...
Zlata Golda Dvořáková
Chudák Iveta, všichni se na ní popásli. Horší než Blesk!
Hlava plná přízraků
Paul Tremblay
Četla jsem to jako příběh rodiny s duševně nemocnou starší dcerou, která má tu mladší ve svém vleku. Milující rodiče ze zoufalství dělají co mohou. Ale protože jsem přeskakovala blog (tento styl prostě nesnáším), možná mi unikla podstata.
Dokonalý cizinec
Renée Knight
Příběh má zajímavou zápletku, postavy se dobře pamatují, ale přesto jsem se v nich i v těch ,,knihách v knize" trochu ztrácela a tím mi to vůbec nepřišlo napínavé. Zvraty v myšlení kvůli důkazům se u jednotlivých aktérů dají pochopit, ale náhlá změna tak zásadního postoje toho starého pána na konci je podivná.
Hlubina
Nick Cutter
U čtvrté části jsem knihu znechuceně odložila. Autor se vyžívá v líčení hnusu. Začátek se mi zdál zajímavý, námětem i slohem, ale pak je to snůška ošklivostí a nuceného hororu.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Mám ráda knihy rozhovorů, ale tahle mi zrovna nesedla. Polovina příběhů je o ženách, které jsou psychicky trochu ujeté (nebo jak to nazvat), což tématu rozhodně neprospělo.
Jedna z žen o mateřství říká: ... je "vlastně to nejhorší, co člověka může potkat. Je to, jako když vláčíte kládu"... Já naopak říkám, že moje děti jsou to nejlepší, co se mi v životě povedlo a proto jsem většině důvodů, proč děti nemají, neporozuměla.
Komentáře o knize čtu zásadně až po přečtení celé knížky a tady už bych připomínky a kritiku jen opakovala.
Tajemný host
Nita Prose
Do čtení tohoto pokračování Pokojské jsem se dost nutila, Molly už mě prostě nebavila. Někdy je lepší si druhý díl rozmyslet a napsat něco úplně jiného.
Toxická láska
Saskia Noort
3,5 až 4. Mám v poslední době u většiny čtených knížek problém: až do poloviny příběhu jsem nadšená, líbí se mi styl i děj, a druhá polovina knihy mi připadá, jako by jí psal někdo jiný, nutí mě přeskakovat celé pasáže, naštve mě i konec. Název knížky to sic napovídal, psychologicky výborné, ale přece jen jsem čekala něco jiného.
Jiskra
Linda Boström Knausgård
Nevím, proč mě přitahují příběhy lidí s duševními chorobami, záhady jinak fungujících mozků, odchylky v lidské psychice. Obvykle je to upřímný a sebekritický popis osobního života, tady přes ataky choroby velmi inteligentní. A moc se mi líbil vztah autorky k dětem. Knížku jsem přečetla jako bych pila víno, ačkoliv jsem abstinent.
Šepoty
Ashley Audrain
Autorčina předchozí knížka Druhá tvář mě ohromila, proto jsem se na Šepoty těšila. Z počátku se mi pletly postavy, i kdo ke komu patří, čtyři rodiny jsou na mě prostě moc. Psychologie a problémy těch žen šly tak nějak úplně mimo mě, každý ten rodinný příběh mi připadal roztrhaný, tohle střídání kapitol nemám ráda. Zklamalo mě to.
"Lidé bývají málokdy takoví, jak se navenek jeví."
"Někdy však ty nejhorší věci dělají ti dobří."
Cizí žena v mém domě
Sara O'Leary
Duchařiny nemám ráda. Ale tahle měla zvláštní formu, docela mě zaujala. Připomněla mi starý televizní seriál Randal a Hopkirk (jestli to píšu správně), thrillerem bych to nenazvala.
Moje sestra lže
Bradeigh Godfrey
První část knížky mě bavila, ale pak se děj tak zpomalil, že už jsem začala přeskakovat odstavce opakovaných úvah, vzpomínek na dětství a různých diagnóz, pro mne to vůbec nebylo napínavé, spíš rozvleklé.
Kam se poděla
Amber Garza
Je to takový románek s dobrou psychologií, odpočinkový, bez krve, líbil se mi. Jsou tam přepísknutá místa (noční prohledávání domu), opakování (jak co voní, jak je co cítit), ale styl psaní mi vyhovoval, jen jsem si zas chronologicky seřadila kapitoly, na to už jsem si zvykla. Někoho zklamal závěr, za mne byl výborně propracovaný, logický, odpovídal povahám postav. Čtení na dovolenou.
Nebezpečný pacient
Esther Verhoef Verhallen
Nebavilo mě to, nedočetla jsem. Knížka s dramatickým začátkem psaná převážně v přítomném času mě odradí už tímto stylem, je to protivná současná autorská móda. Taky nebylo jisté, která postava příběhu se zrovna vyjadřuje, všechno v ich- formě, pokoušela jsem se udržet v ději až do strany 100 - a dost.