micha-ella komentáře u knih
Nelíbilo. Prostředí samá špína, zdůrazňování ošklivostí, hrubý vulgární slovník a postavy, mezi kterými jsem nechtěla setrvat ani v knížce z papíru, takže jsem ten příběh nedočetla. Možná, že je to moje chyba a nakonec by se mi to líbilo?
Docela trefné napodobeniny a hlavně se Viewegh chlubí jen tím, že umí psát, což je ještě přijatelné. V jiných knížkách jde totiž především o to, jak je bohatý, jaká pije drahá vína, v jakých autech jezdí a jaké značkové hadry si obléká. A jak mu ti kritici ubližují!
Nevím, jestli mám nárok hodnotit knížku, kterou jsem přečetla jen do jedné třetiny a pak odložila. Nudilo mě to. Osudy se mi nelíbily, takového chlapa bych nechtěla ani za nic a hlavně - promiskuita a pak taková zázračná proměna - to není příliš pravděpodobné. Možná jsem se měla přinutit číst i další část, ale mě čtení musí bavit a ne se do něj nutit. Tři hvězdy za pěkný styl.
Už jednou napsaný komentář někdo smazal?
Čtenářka DominaCZ děkuje za pochopení. Mně tedy ne, já jí nechápu. Proč plive tolik vulgární zloby na nás, kterým se knížka Bůh maličkostí líbila? Možná by se to dalo vysvětlit kontrastem mezi jazykem DominyCZ a bohatým jazykem a stylem autorky této knihy...
Mně se při čtení toho zajímavého příběhu z Indie vracely pocity z mého dětství, jednotlivé postavy, věci a děje jsem přímo viděla. Krásné příměry, trefné výrazy, poetika i syrovost. Nechválím všechno, některé pasáže se mi zdály až příliš rozvleklé a například mě trochu znechutily celé dvě stránky popisu čurání na záchodě. A samozřejmě - překlepy a hrubky každé pěkné knížce škodí.
Jeden z nejlepších příběhů, který jsem kdy četla! Skvělé! Doporučuji.
První část knihy je hodně zdlouhavá. Na pochopení povahových vlastností těch dvou žen by stačilo mnohem méně kapitol. Zbytečně moc řečí, psychologických úvah, opakování dojmů... Ve druhé části je to konečně trošku napínavé, ale nakonec, když si má čtenář vybrat ze dvou variant vyústění příběhu, jsou obě varianty nepravděpodobné.
Příběh tupé blbky.
Hodně nepravděpodobné, ačkoliv je to autobiografická kniha. Asi jsou některé pasáže přibarvené, přesto je to děsivý osud.
Úžasné. Britský spisovatel opět zasadil svůj příběh k nám, velmi se mi to po Skleněném pokoji líbilo.
Tak v této knížce je autor nejen tradičně chlubivý tím, kolik má peněz, majetku, značkových věcí, drahých vín, lahůdek... ale je i protivně ufňukaný. Sebeláska a sebelítost. Komu tohle může být sympatické? Nakonec mu čtenář tu srdeční příhodu přeje...
Docela se mi to líbilo, ale vadil mi styl psaní v přítomném čase - ta hrozná móda!!