michaela3483 komentáře u knih
Asi jsem na tyto knihy už stará, protože mi místy bylo trapně, postavy mi moc sympatické nebyly. Nechápala jsem tu lítost k Eden a jejímu životu, nedělala nic, k čemu by byla nucená... vše bylo její rozhodnutí, takže za chudinku jsem ji nepovažovala.
Popisy "postelových" scén mě nebavily a raději jsem je přeskakovala.
Přečetla jsem jen díky Výzvě, jinak bych ji nedoporučila.
První jsem viděla film a moc se mi líbil, proto jsem si chtěla přečíst i knihu.
Z počátku to bylo fajn čtení, taková příjemná oddychovka a fantazie... postupem času jsem se ale nemohla dočkat konce.
Chápala jsem Solène a její bránění se lásce, i její konečné rozhodnutí. Hayes mi přišel víc jako kluk, co touží po mateřské lásce a kompenzuje si to starší přítelkyní...
Je to taková průměrná kniha, která by mě asi úplně nezaujala, kdyby neměla povedené zfilmování s mou oblíbenou herečkou.
(SPOILER) Za mě celkem zklamání. Čekala jsem vyprávění víc do hloubky, když už autorka říká, že se toto téma moc neřeší.
Čekala jsem, že bude konkrétnější, popíše situace... ale doba jejiho pití byla v knize poměrně krátká.
Z popisu mi její manžel byl dost nesympatický a sobecký. A vyhrožovat dítětem může jen ubožák. S tím bych už pak nechtěla nic mít.
A konec...no, autorka má můj obdiv, že se s pitím zvládla vypořádat, zároveň mě ale překvapuje, že to zvládla na první dobrou.
Zvědavost jsem ukojila a vím, že se ke knize nevrátím, škoda peněz.
Vlastně i její pokračování Zápisník abstinentky je takové vyprávění letem světem.
Takový novodobý Robinson Crusoe...
Po knize jsem sáhla díky Výzvě 2023 a jsem za to ráda. Kniha se mi moc líbila
Dlouho jsem si chtěla knihu přečíst a až díky výzvě 2022 jsem se k ní dostala. A bylo to pro mě velké zklamání. Nemohla jsem se dočkat konce.
A když byly pasáže s rozhovorem s Catherine a jejich věčné "miláčku, rozkošný, holčička...", Lezlo mi to krkem.
Stejně jako Dcera i tahle kniha mi přišla celkem zbytečná. Selekce nebyla vůbec zajímavá, bylo to takové letem světem... a konec nepřekvapil.
Za mě jen "nastavovaná kaše". Hlavní hrdinka mi byla nesympatická a už z počátku byl konec docela zřejmý...
Po této knize jsem sáhla díky Výzvě...
Z počátku mi dělalo problém se začíst. Mám raději knihy, kde je víc přímé řeči a tady převažuje popis a vyprávění. Když jsem se do knihy znovu začetla, tak skončila...
A já jsem, samozřejmě, zvědavá, jak to s Betty, Aničkou a Bobem dopadlo...
Popravdě mi ale kniha nepřišla úplně jako vtipné vyprávění. Docela dobře jsem si dovedla představit, jak to pro Betty muselo být těžké, přestože nebyla nijak niškovná a zručná. Každopádně mám v plánu přečíst si volné pokračování.
Kniha mého dětství, kterou jsem si četla pořád dokola. A jsem moc ráda, že mě Čtenářská výzva 2022 k ní znovu přivedla.
Kniha mého dětství, kterou jsem si četla pořád dokola. A jsem moc ráda, že mě Čtenářská výzva 2022 k ní znovu přivedla.
Ač je to jen pár měsíců, co jsem knihu četla, úpplně si nevybavím co se mi nelíbilo...
Možná je to tím, že kniha je pro mladé a mě je téměř 40...¨
Jsem ale přesvědčena, že mladým se bude líbit. Konec je vlastně o tom, že vše nakonec dobře dopadne.
K téhle knize jsem se dostávala dlouho. Velmi se mi líbil název, ale především obálka a kladné recenze mě k této knize táhli.
První polovina mě vyloženě bavila. Jak se Animant sžívala s prací v knihovně a knihovníkem mě velmi bavilo. Ale hned za půlkou knihy mě děj přestával bavit. Animant už mi nepřišla tak zajímavá...už ji začal zajímat někdo jiný než knihy a její neustálé nářky nad situací mě vážně nebavili.
Konec mi přišel vyloženě uspěchaný. X stránek řeší nějaký problém, ale na konci se ten problém vyřeší během několika vět. Ano, měli uběhnout 3 měsíce, ale stejně bych chtěla trochu víc vět :)
Pro mě naštěstí, se Animantin "problém" vyřešil pěkně... přesto bych čekala nějaký epilog, když byla Ani rozhodnuta co se svou budoucností udělá...
Celkově hodnotím knihu jako lepší průměr. Velmi dobře se četla a jelikož práce s knihami je mým snem dávám * navíc-
Kniha mě nenadchla, byla slabší.
Neseděl mi styl psaní, vadily mi anglické hlášky.
Nevím, kde Lea vzala, že je Jay bad boy... možná jen horší popis jeho postavy...? Těšila jsem se, že bude příběh trochu jiný, díky Leině obsesi, ale i tento popis jejich problémů mi přišel slabý...
A ten problem s Majkem??? Jako pardon, ale nevěřím, že by mu to tak lehce prošlo...
(SPOILER) Líbilo se mi to!
Kniha sice měla trochu delší rozjezd, ale mě se moc líbilo, jak se Nesta zlepšovala a cvičila. Sice jsem pořád čekala, že se nějak dostane k vínu a vysype ze sebe vše, že bude zase hnusá... ale to se úplně nestalo. Nesta není typická kladná postava a o to mi byla sympatičtější.
Autorka se mohla trochu víc zaměřit na hledání kouzelných předmětů, stejně tak jsem čekala víc prostoru s ukovanými zbraněmi. Také Nesta mohla déle odolávat Cassianovi... Což mě přivádí ke slovíčku "druh". Nechápu, proč už podruhé nesmrtelná víla najde svého druha ve smrtelnici, jak by ten vztah vypadal nebýt toho, že obě sestry byly přetvořeny? Rhys a Feyre mi jako druhové stačili, u Nesty a Cassiana si to mohla autorka odpustit, nebo s tím přijít v některé další knize a ne, že Cassian hned věděl, že je to jeho družka, sotva se zahlédli...
Ale co mi opravdu vadilo, byl přístup Rhysanda a jeho blízkých k Feyre. V podstatě se choval jako Tamlin a byl přehnaně ochranitelský. Jakto, že to najednou Feyre nevadilo? Vždyť z toho důvodu Tamlina opustila. Vůbec nedala najevo, že by ji zasáhlo, že jí všichni lhali.
Na konci mě zamrzelo, že se Nesta vzdala své moci, ale jestli jí něco málo zbylo, tak jsem zvědavá, co ještě dokáže.
Ještě bych brala knihu, kde bude ústřední postavou Azriel... Kterou z děvčat nakonec získá...
(SPOILER) Tato kniha mi přišla dost jako nastavována kaše. Neurazí, ale ani moc nenadchne. Příběh v podstatě o ničem...
Líbilo se mi, že je kniha vyprávěna z pohledu více postav, nejen Rhyse a Feyre.
Štvala mě Mor, nechápu, proč tolik staletí nechává Aze doufat. Kdyby mu řekla jak to je, věřím, že by to bylo ku prospěchu obou. Azriel by se mi víc libil po boku Elein, které, jak to tak vypadá, není úplně lhostejný. Minimálně si ho všímá víc než svého druha.
A jak jsem si v předchozím díle říkala, že Dvůr mrazu a hvězd rozhodne jestli si přečtu i nejnovější pokračování, tak jsem si "Stříbrné plameny" dnes pořídila. Nesta sice v této novele moc nevystupuje, ale i ta trocha její přítomnosti ve mně vzbudila zájem.... Tak uvidíme.
Tenhle díl byl fajn, i když místy předvídatelný.
Rozhodně velké plus je přítomnost Rhysanda, který mi byl sympatický hned, co se v příběhu objevil.
Děj má spád, je vtipná, sem tam náznaky romantiky... Za mě rozhodně lepší jak první díl.
(SPOILER) Kde začít...
Nelíbilo se mi to. Po druhém dílu jsem byla natěšená a vrhla se do "Křídel a zmaru". Bohužel třetí díl byl zbytečně zdlouhavý. Nějaká akce přišla po polovině knihy. Po celou dobu všichni řeší a debatují o tom, jak chce král Hybernu zničit Zeď (mimo jiné) a když k tomu skutečně dojde, jsou překvapeni??? Nemají žádný plán a potíže, jako např.evakuaci smrtelníků, řeší za pochodu....
Hlavní bitva byla zajímavá ze začátku, kdy se v řadách válečníků objevil Řezbář, Tkadlena a Bryaxis, zbytek byl zase zbytečně natahovaný. Pořád jsem čekala, že Feyre nějak využije svou moc a dostane se do akce .. nakonec je spíš pozorovatelkou. Ano, vypustila Amren, ale to je asi tak vše. A ten konec.... Počítala jsem, že někdo z ústředních postav zemře, bylo by to trochu věrohodnější, takže smrt Rhysanda mě nepřekvapila, ale že ho zase hned oživí - to mi přišlo už moc, přestože je mi jediný sympatický.
Feyre mi v této knize hrozně lezla na nervy. Vadilo mi, jak se najednou modlila ke Kotlíku a Matce. Chovala se jakoby byla nesmrtelná už pár let, místy byla až přechytralá a důležitá jak.... Nevím proč nebylo moc zmínek jak se učí ovládat svou moc, o trénincích s Cassianem a Azrielem tam bylo pár stránek.
Co mě také zaráželo, jak tam všichni cenili zuby, vždy jsem si představila vzteklého psa a když jsem si to sama zkusila...
A nakonec .... Na konci jsem už byla alergická a slova: druh, družka, vladař, vladařka.....
Ale abych nebyla jen kritická, v knize se našlo i pár pěkných částí, jen se mi teď nevybavují.
Za mě tedy byl druhý díl nejlepší. Ještě mám před sebou novelu a podle toho uvidím jestli sérii dočtu a sáhnu i po Nestině příběhu.
Asi tak posledních 150 stránek stálo za to. Čekala jsem něco trochu jiného a to se objevilo až když se na scéně objevil Rhysand....
Úplný konec me zas tak moc nenadchl, ale když už jsem začala, mám v plánu sérii dočíst, abych si mohla udělat celkový obrázek.
Konečně jsem se k třetímu dílu dostala. A čekání se z velké části vyplatilo.
Děj mě strhl a já musela číst pořád dál a dál... ovšem konec mohl být lepší. Zvrat byl překvapením, ale čekala jsem trochu něco víc.
Jude mě místy lezla na nervy, kdy se chovala jako by snědla všechnu moudrost světa a vzápětí si drbe hlavu, protože některého z dotyčných neodhadla. Trošku nafoukaná, řekla bych. Ale budiž, její chování jsem jí odpouštěla když došlo na chvilky soukromí s Cardanem...
Každopádně se mi série líbila, překvapivě, a doporučuji.
Kniha se mi líbila, byla čtivá.
Ale... Hlavní postava Gaby mi neseděla. V šestadvaceti se chovala jako puberťačka, kterou omylem pustili mezi lidi. Její klukovské chování chápu, jestli vyrůstala s bratrem a dvěma kamarády...brala bych, že ty trapné vtipy o prdech, stolici atd. vedou mezi sebou.. Ale že na tohle šílený chování dostane kluka nechápu. Na druhou stranu byly v knize i milé části... Ačkoliv Gaby mi pořád vychází jako trubka, která nepozná, že se někomu líbí.
Každopádně po knize Kulti je Rytmus, já a Malychin kapku zklamání. Jsem zvědavá na její třetí knihu.