michaela8154 komentáře u knih
Ačkoliv to tak na první pohled vypadá, nejedná se o klasický román pro ženy, ale o duchovní literaturu. A věřím tomu, že se může spoustě lidí i líbit a může je oslovit. Mně osobně vadilo, že kniha je na mnoha místech naivní a americká kultura z ní doslova přetéká.
Moc nadšení knížka alespoň u mě nevzbudila, čekala jsem víc. Víc příběhů, víc emocí, víc pravdy. Přišlo mi, že autorka nekriticky zapsala vypravování starého pána, který si jistě zaslouží úctu za vše, co musel prožít, i za svoji houževnatost a nezdolnost, ale některé věci nutně zkreslil. Místy přeslazené.
Velmi zvláštní, ale ve výsledku úžasný cestopis. Autor je dobrodruh, blázen, poeta, snílek. Velice mě bavilo zejména jihoamerické dobrodružství, ale přiznávám, že jsem byla mnohdy moc ráda za to, že se při čtení nacházím v suchu, teple a v oblasti téměř prosté komárů.
Knížka se mi líbila, chvíli jsem se smála, chvíli se mi chtělo brečet, každou chvíli jsem si hledala odkazy na zmiňované knížky, hudbu, osobnosti. Taky mi úžasně připomněla polo zapomenutý rok 2011.
Pro ty, kteří doporučují, aby se kniha povinně četla ve školách, jen přidávám informaci, že ukázku z ní máme v učebnici literatury pro 9. ročník nakladatelství Nová škola a setkává se se zájmem dětí. Koupili jsme ji i do školní knihovny, protože si také myslím, že takové knihy by žáci a studenti měli číst, nicméně ponecháváme na nich samotných, jestli zrovna po tomto příběhu sáhnou.
Kniha se četla výborně, místy bylo hodně těžké se odtrhnout. Rozumím tomu, že se mladá dívka potřebovala vypsat z traumat ghetta a později koncentračního tábora, ale že by psala ve 40. letech 20. století upírskou romanci, to mi přišlo opravdu trochu přitažené za vlasy.
Knížka mě opravdu oslovila a zasáhla, protože jsem také prožila několik let jako učitelka v rumunském Banátu. Jak úžasně dokázal autor vystihnout spoustu mých osobních zkušeností, ať už depresivní mlhavé podzimy, věčný boj s kamny a mokrým dřevem, nemoc (podařilo se mi tu první zimu uhnat si zápal plic), všudypřítomné "křapy" - neboli drby o všem a o všech, ale taky neopakovatelné kouzlo krajiny, místních lidí a tajuplných příběhů, které ožívají za dlouhých zimních večerů, při odpočinku na poli, v hospodě. Smekám.
Kniha má velice zajímavé téma, ale myslím, že by se mnohem lépe četla, kdyby ji autorka rozčlenila přehledněji - tj. v každé kapitole osud jedné ze sledovaných žen. Jednotlivé ženy se mi pletly, mnohdy jsem musela hledat v předchozích kapitolách, o koho vlastně nyní jde.
Knížka mě zkrátka nadchla, líbila se mi víc než předchozí Skála. Užívala jsem si atmosféry Hebrid, návratů do minulosti, musím ocenit i autorovu snahu postihnout život s demencí. Pouze závěr byl slabší, trochu křečovitý pokus dodržet žánr detektivky, ačkoliv celá kniha je spíš román. Ale jinak perfektní.
Velice čtivá literární historie. Roky shromažďování materiálů se autorovi bohatě vyplatily, bylo zkrátka poznat, že knížka je vycizelovaná. Měla jsem často problém se od čtení odtrhnout, což se mi u tohoto žánru nestává.
Po předchozích dílech následovalo trochu zklamání. Zdá se mi, že autorka již trochu vykrádá sama sebe, nesedla mi ani příliš vlastenecká americká nota.
Četla jsem synům (7 a 9 let) před spaním, kluci byli nadšení, já méně. Čekala jsem trochu víc. Na druhou stranu cílová skupina (tj. oba synové) byla velice spokojená, kluci se o knížce bavili i přes den a na čtení před spaním se velice těšili, smáli se, citovali z knih, rozhodně chtějí číst další díly.