MichelleS komentáře u knih

Jedna z knížek, co se nečtou pro příběh, ale pro náladu, pocity, atmosféru.

2 13.12.2016

Běžně komiksy nečtu, i když jako spousta dětí jsem vyrostla na Čtyřlístku. Maus jsem četla na doporučení, zhltla jsem ho za jeden den. Jsem překvapená, co vše lze zachytit touto formou. Nejvíc mě zaujal ten přesah do současnosti, následky, které si Vladek a další nesli navždy, které ovlivnily jeho přístup k praktickému životu, rodině.... Velmi povedené je přiřazení zvířat k jednotlivým národům, když se člověk zamyslí, jaké vlastnosti ta konkrétní zvířata symbolizují a jaké vlastnosti nebo projevy ho napadnou u zmíněných národů.

3 11.12.2016

Přečteno skoro na jeden zátah, vcelku slušná detektivka, i když se nepokládám za odborníka na tento žánr. Líbilo se mi téma a umístění příběhu. I když se autor snažil (použitím ich a er formy vyprávění, zřetelným oddělením textu), přesto mi hodně splýval Tomáš a Ondra v mladém vydání, opravdu hodně a vadilo mi to. Na vraha jsem měla tip dost brzy, v určitém místě rozhovoru jsem nabyla téměř jistoty a motiv se postupně rýsoval, jak člověk poznával jednotlivé postavy. Některé scény byly trochu zbytečně zdramatizované ("krádež lana"), ale asi to pro stupňování napětí mělo svůj účel, spíš to bude můj problém, že nemám ráda přehnané efekty. Naopak se mi docela líbil otevřený konec v pojetí spravedlnosti.

8 10.12.2016

Byla to síla. Ta kniha je upřímná, drsná, chlapská. Všichni, kdo jezdí na mise Lékařů bez hranic, jsou v mých očích ti opravdoví hrdinové dnešní doby. A autor knihy navíc strašně sympatický, nejen, že umí, ale i ta dramata dokáže popsat s vtipem, ironií, odborné věci vysvětluje i pro laiky poutavě, nestydí se za projevené city. Jen na můj vkus používá příliš mnoho vulgarit, chtělo by to s nimi zacházet jako s kořením, aby to bylo ono. Doufám, že se dostanu i k jeho knize z Haiti, protože jsem strašně zvědavá, jak to vyřešil v té sprše s jedovatou žábou a tarantulí.

3 09.12.2016

Krátká vzpomínková kniha o událostech, které autorčin život nejvíc ovlivnili - holocaust a ztráta milovaného otce. Hodně faktů znám z jiných knih, takže jsem ocenila, že se Marceline soustředila na to jedinečné, co ji poznamenalo, jak prožitá traumata zasahovala do jejího života po válce...

1 01.12.2016

Jak může nedostatek lásky zdeptat dětskou duši.

16.11.2016

Jedna z knih, která čtenáři nenabízí lehce dostupnou, přímočarou a jednoznačnou myšlenku, příběh, zábavu. Všechny zážitky si musíme poctivě odpracovat, poprat se s osobitým stylem, kdy se střídá vyprávění v první, druhé i třetí osobě, děj skáče v čase tam a zpět, z kontinentu na kontinent.

13.11.2016

Skoro mi bylo stydno číst tak intimní zápisy. Jsem moc ráda, že jsem Hanu skrze její deník poznala - byla neuvěřitelně citlivá, statečná, dospívala v tak hrozném čase a přesto (nebo proto?) byla plná krásy, naděje, dobroty.

2 08.11.2016

Cesta pouští, cesta životem stejně plná strádání. Úchvatná scéna v nočním kostele.

1 03.11.2016

Prosté rodinné drama, které zůstane čtenáři dlouho v hlavě. Protože se na stránkách najde. Každý máme něco, "co jsme neřekli". Každý jsme jiný, máme jiné touhy. Vztahy jsou jako spojené nádoby, co udělám, řeknu, ovlivní i ostatní.
Líbilo se mi postupné odhalování drobných křivd a nedorozumění, postupné skládání pohledů, vzpomínek, pravd i zdánlivých pravd. Přesuny v čase a soustředění se v každé kapitole na jinou osobu tu nejsou samoúčelné, autorka nepředvádí jazykové extravagance, příběh je promyšlený do detailu. Najdete věty, které mají doslovný i obrazný význam.

17 02.11.2016

Části odehrávající se v 50. letech se mi líbily, současná linie se samozvanými mstiteli už mnohem méně. Ale co mi vadilo nejvíc, je použitý jazyk, hovorová čeština promísená rádoby odvazovými výrazy i vulgaritami. Kniha se proto v mých očích odsunula mezi spotřební zboží, všední, netřeba ukládat do paměti.

1 30.10.2016

Malá ukázka naturelu obyvatel autorova rodného kraje. Přestože hrdinové nejsou ušetřeni bolestných ztrát, je vše prosyceno radostí ze života a uměním vychutnat si jeho světlé stránky, nadhledem, lehkou ironií, srdečností. Autor s láskou střílí do vlastních řad, jeho krajany si nelze nezamilovat. Jednu hvězdičku jsem ubrala za poslední čtvrtinu knihy, kde je příliš mnoho politických šarvátek.

1 25.10.2016

Přiznávám, že neobyčejný kat Karel Huss byl pro mne úplně neznámou osobou. Ty hvězdy jsou právě a pouze poděkováním za seznámení s tímto výjimečným člověkem. Jinak byla pro mne kniha dost velkým zklamáním. K částem, které se drží faktů známých o Karlově životě, nemám výhrad. To "navíc", je kostrbaté, nevěrohodné, neživotné, .... Postavy jsou černobílé nebo nijaké. Měla jsem dojem, že jednají, mluví a myslí jako lidé současní (s výjimkou donekonečna omílaných předsudků proti katovskému řemeslu a důvěřivosti k šarlatánům). Že by vážený šedesátiletý chebský měšťan řekl své čtyřicetileté dceři : "Mazej do svého pokoje!" ? Při seznámení Karla se Sofií (bylo to nutné namísto Žofie?) jsem nabyla dojmu, že se jedná o upřímnou lásku z obou stran, ke konci je vše zpochybněno, jakoby jeden druhým vzali za vděk jen, že nebylo nic lepšího. Chvíli jsem si lámala hlavu, co to všechno Karel stihl, mezi zkouškami na gymnázium (1770) a svatbou (1772), než jsem dohledala, že se autor s datem svatby sekl o deset let. Tolik momentů by si zasloužilo rozebrat víc do hloubky - vztah s otcem, vyrovnání se s katovskou profesí, manželství se starší ženou, proč zůstali bezdětní, přátelství s Goethem.... Všechno je jen povrchně naťuknuté, bohužel.

4 20.10.2016

Příběh o utrpení prožívaném dětmi, které nacisté unesli k poněmčení. A utrpením není myšleno jen to fyzické. Rány na duši, které natrvalo poznamenaly Toniho osobnost, stejně jako strádání a nemoci poznamenaly jeho srdce.

15.10.2016

Snad nejkrásnější a nejopravdovější vyznání lásky, jaké jsme kdy v knize četla. To, že se jedná o známé osobnosti, je naprosto nepodstatné.

10 11.10.2016

Básničky, hříčky, rozpočítadla... Některé znám ze svého dětství, některé pochází z dětství rodičů, některé přinesly ze školky a školy moje děti a několik jsem poprvé potkala až v téhle legrační knížce. Rozhodně vykouzlí úsměv na tváři a možná i nějakou nostalgickou vzpomínku.

1 10.10.2016

Jednoduše mi sedla, přestože to bylo trochu drsnější čtení, než jsem čekala a než se na začátku zdálo. Märit a Tembi, černá a bílá, tak jiné a přesto tak podobné, spojené ztrátou. Možná je to k sobě táhne, protože se obě mezi svými trochu odlišují? Zaujal mě rytmus vyprávění, kdy se poklidné scény pravidelně střídají s dramatickými. Nezapomenutelné popisy přírody - barvy, vůně, ... a s tím korespondující nálady a pocity hlavních postav. Ta naděje, touha po životě, po domově umocněná motivem tajně opečovávané zahrádky.

2 10.10.2016

Trochu mne zarazilo, že naučná kniha je v knihovně mezi beletrií, ale je pravda, že množství informací podává skvěle napsaným vyprávěním, (možná tomu zařazení napomáhají chybějící poznámky a prameny). Některé věci si člověk domyslí (důvody emigrace), ale překvapil mě třeba rozsah a oragnizovanost celého obchodu s emigrací a také míra korupce císařských úředníků.

1 03.10.2016

Odloženo po 40 stranách, takže hvězdami nehodnotím. Šestnáctiletá Rút se chová a mluví jako s bídou šestiletá, její matka jako nedospělá nebo nesvéprávná. Celkově styl školního slohu a rozhodně ne na jedničku. Jen se zas někdo přiživuje na atraktivním tématu. A srovnání s Lustigem nebo Otčenáškem, které láká na obálce, vnímám jako urážku těchto autorů.

Jedna epizoda ve stylu Nemocnice na kraji města, jen postavy bohužel postrádají charisma MUDr. Štrosmajera nebo MUDr. Sovy.

01.10.2016