MichelleS komentáře u knih

Nejvíc ze všeho mě napadá - nevyužitý potenciál. Sirin osamělý dům na mořském pobřeží a jeho okolí mohly být místem scén, u kterých by si čtenář s tlukoucím srdcem hryzal nehty a zapomínal dýchat. Ale bohužel, vždy jen rychle odbyto. Profese psychoterapeutky a její nimrání se v chování postav přirozeně zapadaly do příběhu. Jen postavu vraha to chtělo víc skrýt, třeba přidat postavy apod. Takto jsou indicie servírovány na zlatém podnose i pro nezkušeného čtenáře-detektiva.

2 15.05.2018

Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se začetla od první stránky. Měla jsem vydání z roku 1931 a na jazyk (čeština té doby i vzletnost předlohy) je třeba si zvyknout. Počáteční scény (jejich krutost) a nástin politické situace mě neoslovily, dokonce jsem to chtěla vzdát. Jakmile se ale děj začal točit kolem černého tulipánu, příběh mě úplně pohltil a s napětím jsem fandila jeho spravedlivému a zanícenému objeviteli. Dobrodružná romantika byť s černobílými postavami a neuvěřitelnými náhodami, ale ať, užila jsem si to stejně jako v dětství a dospívání jiné knihy pana Dumase.

5 11.05.2018

Útlá knížečka, přečtená na posezení, ale zanechala nezapomenutelný dojem. Na několika stranách se odehraje velké drama, přerod několika lidí i celých národů, poznáme sílu slova (mluveného i psaného). Geniálně zachycen zrod Hitlerova úspěchu.

11 09.05.2018

Těžko napsat komentář u tak zvláštní knihy. O čem je? Střípky příběhů více lidí, některé se protnou, jiné dělí stovky let. Nádherný jazyk dokonale zprostředkuje pocity, vůně, nálady.... Tohle se dá číst opakovaně a pokaždé se znovu nechat okouzlit atmosférou zapadlých vesnic, lesů, údolí, starých vyprávění i zvláštních samotářů.

9 04.05.2018

Pohlazení po duši. Srozumitelnou formou podané jednoduché pravdy, které kolem sebe vidíme. To, co si za peníze nekoupíme a dává nám naději, že aspoň někde (třeba v naší kuchyni) je svět v pořádku. A taky mám ráda pampelišky (a sedmikrásky).

7 28.04.2018

Autentické prožitky + spisovatelské nadání = skvělá kniha. Filmové zpracování je také výborné, i když některé pocity a myšlenky nedokáže tak dokonale zachytit jako kniha.

9 27.04.2018

Jak už to často bývá, když jsou všichni nadšeni, já bývám rozčarovaná. O problému rasové diskriminace už jsem četla lepší knihy, tahle je úspěšná, protože je dobře a citlivě zabalena do ženských emocí, brnká tak na ty správné strunky v našem srdci.
Chyběla mi atmosféra amerického jihu (opakované zmínění teploty, posedávání na verandách a ledový čaj nestačí). Černé hospodyně jsou hodné, milující, trpící a bílé paničky (až na naznačené výjimky a Skeeter) povrchní, zlé, hloupé, intrikánské, necitlivé. Navíc ten americký happyend. Pro mne je Černobílý svět příliš černobílý.

8 22.04.2018

Výborná kniha, kterou jsem četla se staženým hrdlem. Strašně moc vypovídá, nejen o ženách, o vězení, o strádání, ale o celé tehdejší společnosti. Vážně by někdo chtěl, aby se ta doba vrátila?

7 16.04.2018

Kdybych už nebyla do Paříže dávno zamilovaná, uchvátila by mě po přečtení Chrámu Matky Boží. Proklínané popisné pasáže jsem četla s historickou mapou a byl to nádherně strávený večer.

7 03.04.2018

Nejde jinak, než citovat: "Vím, že nic nevím." Děkuji panu doktorovi za to, že posouvá hranice vědění a smekám před jeho uměním seznámit s tak složitými věcmi i laiky čtivou a srozumitelnou formou.
V době, kdy jsem knihu četla, byl pan MUDr. František Koukolík, DrSc. pasován na rytíře českého lékařského stavu.

3 27.03.2018

Román o zločinu, který psal život a který nám pan autor skvěle převyprávěl. Vrcholem knihy není (více či méně překvapivé) odhalení identity zločince a napínavá honička nebo souboj padoucha a detektiva. Perfektně zpracované podrobnosti o zločinu, o životě a motivaci vrahů, o dopadech na rodiny obětí, pachatelů i detektivů, na sousedy, přátele a známé, psychologie, fungování justice a popis prostředí věznic....

5 13.03.2018

Jídlo a vaření se do vyprávění dokonale prolíná, takže pro bod kniha o jídle čtenářské výzvy je to ideální volba. Příběh je místy telenovela, místy magický realismus, škoda, že nezůstalo jen u té druhé možnosti.

2 25.02.2018

Knihu jsem četla dlouho a hektické pracovní období je na vině jen částečně. Úplně mi nesedl autorčin styl, hlavně v první části do svatby s Čapkem. To zbožňování země, po které chodil, vzduchu, který dýchal a neustálé patetické utrpení nešťastné lásky. V Olžiných očích Karel Čapek neměl žádnou chybu, byl dokonalost sama. Zarazilo mě také, že Olga téměř ignoruje např. bratra Josefa a vůbec zmínky o Karlově rodině jsou minimální.
Velmi mě zaujalo vylíčení společnosti a dopady historických událostí, množství zajímavých lidí, kteří patřili k přátelům Olgy a Karla, i když různě maskovaných kvůli době vzniku románu. A právě ten kontext doby, nacistické nebezpečí, štvavé články na Karla Čapka a také doslov mi osvětlily název románu a proč ho Olga napsala právě takto. Ve chvíli, kdy ho nepřátelé i jen obyčejní zbabělci haněli, mu chtěla postavit pomník, zaznamenat všechno dobré, co vykonal; v takové obhajobě není místo na nic negativního.

8 20.02.2018

Chvílemi se mi moc líbila a o pár stránek dál ani trochu. Krásný jazyk, kouzelné motivy, několik zajímavých ženských postav. Černobílé nazírání světa, přemíra arabských slov, krkolomné posouvání děje, nadbytečné zápletky z fondu červené knihovny a citového vydírání.

3 05.02.2018

Zajímavé postřehy o rasové tématice v USA, hodně jsem se dověděla o životě ve vzdálené (geograficky i kulturně) Nigérii. Bohužel příběh Ifemelu a Obinzeho si mě nezískal, nezaujal mě ani všední způsob vyprávění. Netěšila jsem se, jak to bude dál, necítila napětí, pohnutí, neprožívala strasti a radosti spolu s postavami. Možná je to tím, že předchozí kniha (Noc nic nezadrží) mými emocemi cloumala každou chvíli a tak to srovnání zvlášť vyniklo.
Obálka je nádherná.

4 28.01.2018

Hořkosladce úsměvný příběh, co by se stalo, kdyby britská královna propadla čtenářské vášni. Místy jsem se velmi bavila, místy trochu nudila, často zjišťovala, co všechno jsem ještě nečetla. Vynikající pointa!

3 28.01.2018

Ze začátku to vypadá na celkem idylické rodinné vzpomínky. Jenže pak se vyvalí všechna ta bolest, trápení, nejistota. Autorka mě doslova vtáhla do rodiny, svíralo se mi srdce nad jejich prožitky. Obzvlášť bolestné byly stránky týkající se dopadu Luciliných záchvatů na její dcery. Přes všechnu snahu, boj s duševní nemocí nikdy nekončí vítězstvím, stačí nepředvídaný impuls a vše je zpět.

9 18.01.2018

Něco tak drsného a syrového bych od ženské autorky nečekala. Všudypřítomný zmar a rozpad umocněný velmi strohým vyprávěním. No být ten hnus kolem i v lidech podrobněji popsán, deprese u čtenáře by asi byla nevyhnutelná. Nami je obyčejný i neobyčejný kluk, jeho příběh uvěřitelný, jeho cesta, život, už to tady bylo tolikrát, ale každý si tím projde. Že nenajde odpověď na všechny otázky? Že se je nedozví ani čtenář? A v opravdovém životě se přece taky nedozvíme vše. Stejná událost se jeví jinak, podle toho, kdo ji vypráví. V Namim je dobré jádro, není to hrdina jako Mirek Dušín, ale ví, co je správné, snaží se o ten další krok.

12 08.01.2018

Vzpomínky na dětství a dospívání v novoanglickém městečku ve 20. a 30. letech 20. století. Jednoduché, nekomplikované vyprávění obsahuje přesně to, co čtenář čeká, rodinné, školní a sousedské historky, občas drama, občas legrace. Jen dle anotace jsem měla dojem, že hlavní budou osudy autorovy babičky okořeněné indiánskými mýty a to je bohužel jen okrajově zmíněno v jedné dvou kapitolách.

1 05.01.2018

Knížka se mi připletla pod ruku v knihovně náhodou, a protože se mi líbili Němci, zkusila jsem prolistovat a nelituji. Nic jsem nečekala, nechala jsem stránky volně plynout a to je to nejlepší, co se dá udělat. Vyprávění je roztříštěné na tisíce střípků - realita, vzpomínky, domněnky, sny, představy, vypráví 3 ženy, často se střídá er a ich forma. Hlavně ke konci jsem měla pocit, že jsem na kolotoči, který někdo zapomněl zastavit a rychlost stoupá... Úžasný text, čte se jako poezie.

3 04.01.2018