MichelleS komentáře u knih
Z dětství si stavbu Temelína a přehrady dobře pamatuju, všechny ty postupné změny byly vidět cestou k babičce. Sama pocházím z vesnice ohrožené pro změnu stavbou dálnice a to napětí (co bude, co se schválí, co nového na schůzi...) jsem vnímala už jako malá holka. Kniha tu atmosféru vystihuje dokonale. Stejně i třeba euforii a očekávání porevoluční doby. Lidi a jejich příběhy jsou tak živé, blízké, opravdové, jako by šlo o Vaše sousedy a známé. I když je postav hodně, nehrozí, že se v nich nevyznáte, jsou každý jiný, dělají chyby i správné věci...
Kniha je úžasná, ale zároveň hodně smutná. Neubráníte se pocitům vzteku, bezmoci, soucitu s lidmi, kteří tolik let bojují za své domovy, opakovaně zažívají naději a zklamání. A ten postupný rozklad - stavební uzávěra, zákaz pohřbů, lidé žijí v domech, které už jim nepatří, přestane jezdit pošta, pojízdná prodejna, zruší veřejné osvětlení, autobusovou zastávku.... až po vystěhování a demolice. A s touto postupnou devastací odpadají i Ti, co se snaží vesnice zachovat.
Autor ve vás dokáže vyvolat celou škálu pocitů jednoduchým realistickým popisem prostředí (počasí, vůní, ....). Oceňuji i využití typických krajových zvláštností v řeči "outo", "paní Procházků". I když v přímé řeči bych uvítala raději "do Budějc", "do Tejna" (ne Budějovic, Týna).
Klobouk dolů před tím, co Torey dokázala. Nejdůležitější pro dítě je láska a důvěra. A jejich nedostatek zničí ne jednu lidskou bytost, ale i její okolí a její děti...
Jen mám strach, že na světě není tolik učitelů (psychologů) jako Torey, kolik je dětí, které by je potřebovaly.
Krásná pohádka pro dospělé. Tuhle knížku budu mít vždycky spojenou s meruňkami, koňmi, svěžím větříkem, barvou zapadajícího slunce a podzimního listí... Netroufám si hodnotit, nakolik věrně jsou zobrazeny zvyky a pocity cikánského lidu před 100 lety. Gabriel pro mne zůstane především dobrým člověkem, citlivým k přírodě a schopným vnímat city a povahu lidí i zvířat a respektovat je. Zaujala mne rozmluva Gabriela, Hanse a starého vesnického faráře o Bohu a víře.
Knihu jsem četla na doporučení a rozhodně nelituji. Jde na mě smutek z toho, jak si s Josefem a Květou osud zahrál. Jak několik nevyřčených slov ovlivnilo jejich vztah a život. Před rozluštěním dopisu jsem doslova hltala stránky a po odchodu z nemocnice se mi chtělo brečet spolu s Alicí. Tolikrát mě autor přiměl prožít emoce hrdinů velmi naplno. Jen jsem doufala, že Boží mlýny namelou něco pro Jánského. Cukráře Svobodu jsem si oblíbila hned od prvního setkání a jeho vize byly pro mne náladu povznášejícím kořením.
Milé pohádky o zvířátkách s pěknými ilustracemi. Ideální pro začínající čtenáře.
S knihou jsem se potkala až v dospělosti, škoda, že ne dřív. Ani se mi nechce věřit, jak se svět za těch 130 let změnil. Jaké hodnoty vyznávali lidé tehdy a za čím se honí dnes. Úcta, respekt, soucit a samozřejmá pomoc druhým, hrdost a láska k rodině a vlasti... toho všeho je kniha plná.
Velmi se mi líbil autorův způsob vyprávění. Dokonale předává chutě, vůně, náladu, emoce... Dlouho jsem byla přesvědčená, že to bude za plný počet. Pak mi ale trochu vadilo přílišné soustředění na vztah se spolužačkou a hlavně jeho tělesnou stránku. Někdy je méně více a tady by aspoň na mne více zapůsobilo ponechat jen citovou rovinu nebo pokus o sblížení. Také se mi zdálo, že se Calliope příliš rychle a snadno srovnala se změnou holka/kluk. Prostě ke konci je to příliš na efekt, chtělo to ubrat plyn.
Kniha plná zajímavostí o životě v Českých Budějovicích na počátku 20.století. Pro mne nostalgická procházka ulicemi rodného města .
Málokterá kniha ve mně vyvolala tolik negativních emocí. Jestli má příběh ukázat, jak jsou lidé cyničtí, sobečtí, malicherní, tak se mu to povedlo na 100%. Žádná z hlavních postav si moje sympatie nezískala. Výjimkou je epizodní postava Christophovy babičky. Brrr, mám z té knihy husí kůži a pocit marnosti a beznaděje.
Zajímavý příběh, dvě časové roviny vzdálené sto let. Sympatické mi byly zejména ženské postavy z minulosti - každá měla jinou povahu, jiné trápení, jinak se s ním vypořádala. V každé z nich (Cat, Hester, Sophie) jsem se kouskem našla. Obdivovala jsem Catinu odvahu, při postavení žen a služebných v té době. I když na ni tvrdě doplatila, nezlomilo ji to. Chlapi byli tak nějak moc černobílí. Současná linie příběhu mne tolik nezaujala, skoro bych řekla, že tam Markův příběh nebo Leah a její vztah s Ryanem jsou navíc. Některé dedukce byly příliš neuvěřitelné SPOILER: (ze starých černobílých fotografií odhadnout barvu očí a možnost příbuzenství, podle fotky a jednou spatřené tváře mrtvého vojáka poznat osobu).
Ještě musím pochválit popisy prostředí, když autorka prochází starou farou a probírá se letitým haraburdím, úplně se Vám chce kýchat ze zvířeného prachu.
Historická romance, čtivé, nenáročné. Hlavní hrdinka mi byla zpočátku docela sympatická, ale později mi vadila její přelétavost. Stačilo aby se k ní chlap slušně choval a zahlédla jeho svaly a už byla zamilovaná a na předešlý objekt zájmu rychle zapomněla.
Jako oddechovka v pracovně náročném období posloužila vcelku dobře.
Líbil se mi pohled na problém očima několika postav. Rozhodně má člověk o čem přemýšlet - jak by se rozhodl? Lukův příběh s vlky byl zajímavý. Jen mám pocit, že v případě takových lidí, kteří se cele věnují svému povolání (ať je to věda, příroda, umění...), prostě rodina trpí a je na druhé koleji.
SPOILER: Trochu mi vadilo, že autorka z mého pohledu příliš tlačila na pilu - dramatické situace jako odpojení ventilátoru, obvinění z vraždy. I bez nich dával člověk chvilku za pravdu Edwardovi a pak zase Caře, jak se dozvídal podrobnosti ze života jejich rodiny.
Jak je ten náš jazyk krásný a bohatý. Když to někdo umí, může si s ním hrát jako autor této knížky.
Jak tahle knížka vznikla? To šli jednou pánové Dahl, Žáček, Macourek, Svěrák, Švandrlík a Vyskočil na pivo a aby řeč nestála, hráli tichou poštu. Pan Vyskočil seděl na konci a všechno zapsal a tak spatřil světlo světa Malý Alenáš.
Vzpomínky na dětství v NY třicátých let. Velmi dobře vykreslená atmosféra, tehdy prostě určité hodnoty a noblesa byly samozřejmé.
Příběh ze Starého zákona je rozveden do příběhu, kde hlavní roli hrají ženy. A i když od té doby uplynulo tisíce let a tolik věcí a zvyků se změnilo, přesto jsou mi mnohé z hrdinek velmi blízké. Láska, mateřství, žárlivost, vztahy v rodině, přátelství - to vše přinášelo radost i bolest kdysi i nyní. Fascinovala mne Dínina moudrost a pokora,s níž příjmala rány osudu. A že jich nebylo málo. Jak byla vděčná za láskyplné dětství, za vzácná přátelství, za lásku, běžné drobné radosti...
Zajímavý příběh o dávném taejmství. Velmi hezky vykreslená atmosféra internátní umělecké školy na osamělém místě - les, strž, stará stodola, staleté budovy... Krásně se prolínají nové události a staré tajemné pohádky, jejichž autorky školu založili. Najdete tu obvyklé zápletky takových příběhů - tajná láska, ztracený deník, odložené dítě a nesmí chybět dramatický závěr.
Tři příběhy, tři těžké osudy, tři generace. Ve všech hraje roli zjevení anděla Ariela. Nejbližší mi byl Josef, Hana ani Alex mi k srdci nepřirostli. Je skoro k neuvěření, kolik událostí, postav, setkání, emocí, příběhů se do knihy vešlo. I když v celé knize není mnoho důvodů k úsměvu, občas se najde i když možná škodolibý, např. scéna, kdy Alex hledá a najde Moniku na technopárty CzechTek. Přesto závěr vyznívá optimisticky a zdá se, že Alexovi přece jen něco došlo.
"Možná jsem nepochopil, že na takových prostých věcech stojí svět. Že máme být pokorní a radovat se z nich.“
Krásně napsaná kniha o tak odporné věci, jako je otroctví. Sám o sobě šokující příběh je ještě umocněný tím, jak ho autorka podává. Od začátku víme, co se stalo a postupně se dozvídáme, co bylo před a co po... Tolikrát člověka zamrazí, když čte, jak s lidmi zacházeli a nejhorší na tom bylo, že je nepokládali za lidi, ale spíš za zvířata. Jak se jen vešlo do stejné knihy tolik poetické krásy a tolik krutosti zároveň.
Rozhodně si od autorky přečtu další knihy.
Kniha plná lásky a opravdové statečnosti. Jak vůbec dokázala vypsat do knihy něco tak intimního? Mně došla slova.
Tři příběhy inspirované světovými náboženstvími. Hrdinou je pokaždé chlapec ve věku kolem 10 let. V každém příběhu je skryto tolik námětů k přemýšlení... Tahle knížka určitě nebude stát v koutě knihovny, ale budu ji mít někde po ruce.