Mikik komentáře u knih
Nádherná klasika, až mě mrzí, že jsem se k ní nedostala dříve. Ale i teď musím ocenit lehkost a vtipnost, se kterou se mi tento román četl. Hlavní postavy se mi velmi líbily a jejich popisy byly úplně skvěle vykreslené.
Četlo se mi velmi dobře, ale upřímně jsem čekala, že kniha bude o Trifidech mnohem víc. Mohlo to být víc rozvedené a scény s nimi propracovanější.
Taková romantická jednohubka. Neurazí, ale ani nenadchne . Hlavní postavy mi k srdci moc nepřirostly.
Nebyla jsem z toho tedy úplně odvázaná, ale četlo se to docela dobře. Jen mi přišlo, že by kniha s tímto tématem na mě měla mnohem víc zapůsobit, ale to se nepodařilo. Za mě tedy trochu zklamání po tom, jaké má kniha odezvy..
Neuvěřitelné v jaké formě spisovatel píše už dvacet pět let... Od Zápisníku jedné lásky uteklo už moře času, ale Přání mě dostalo do doby, kdy jsem se se Sparksem setkala poprvé. A i když si autor jede po své romantické šabloně, nejsem vůbec zklamaná. Už od prvních stránek je jasné, komu Maggie svůj příběh vypráví. Ale nevadilo mi to, příběh byl tak romantický na jednu stranu a tak tragický na stranu druhou. Bylo to přesně to, co od Sparkse čekáte. Nádherně napsané.
Musím říct, že jsem z této vánoční sbírky trochu rozpačitá. První povídka byla rozjetá opravdu dobře, až na ten konec. To je tak nereálné, až to bolí. Druhá mě ničím nezaujala a třetí to aspoň trochu vyspravila . Moc se mi líbila, že byla historická a romantická. Takže tato sbírka za mě spíše slabší průměr bohužel.
Zatím se mi z celé série líbila asi nejvíce, Alexe a Lucy jsem si hned oblíbila a moc se mi líbila dějová linka, hned bych se do hotýlku rozjela.
Bohužel jsem z knihy docela zklamaná. Příběh mi nepřišel originální, což by mi vůbec nevadilo, ale bohužel ani vtipný, což už mi vadilo více. Hlavní hrdinka mi byla značně nesympatická, protože používala vtipy , kterým se možná zasmějí děti ve škole, ale třicetiletá žena opravdu ne. Ano, na rychlém randeti se dá potkat mnoho bizarních situací a mužů, ale toto bylo už opravdu moc. Bohužel mi některé příběhy i celý děj vyzníval v souhrnu nakonec spíš trapně než humorně. Ironický jazýček Hanako si taky představuji trošku jinak. Snad se bude kniha líbit víc jiným čtenářům, ale pro mě to opravdu nebylo vtipné setkání.
Mě ty jeho hororové povídky prostě baví. Mrtví se někdy vracejí stálo rozhodně za to.
Musím říct, že to bylo moc roztomilé. Sledovat cestu Molly od milované paničky přes temné uličky cizího města až do vysněné kočičí kavárny. Bylo to moc hezké a pro milovníky kočiček to pravé čtení v tomto chladném období :-).
Také se musím přidat k těm , u kterých rozhodně vede Beznaděj. Tuto knihu jsem skoro přetrpěla, nebavilo mě to, postavy mi nebyly sympatické a hrozně se to vleklo. Za mě bohužel velmi slabé.
Já nevím, je to vtipné, sarkastické, ale i tak nemůžu říct, že by mi to přišlo dobré. Nechci autora urážet, ani se ho nijak dotknout , jako spisovatel dokázal, že je fakt dobrý. Ale poslední dobou se mi zdá, jako bych všechny povídky někdy už četla. Často se opakuje, stejné vtipy i témata. Už mě to bohužel prostě tolik nebavilo .
Musím říct, že jsem četla po Pochodu a tohle mi přišlo znatelně slabší. Pořád je to skvělý King, ale něco mi tam chybělo a konec mi přišel už hodně přepísknutý, ale King byl a vždycky bude moje srdcovka . Jen za mě některé jsou prostě mnohem lepší.
Bohužel mě úplně nenadchlo, ale bylo to milé, oddychové a ve chvíli , kdy se tam objevil psí opuštěnec jsem si říkala, že to bude krásný vánoční románek. Ale ten konec to zabil, to už mi přišlo jak z laciného filmu. Kdyby to zůstalo jen u nalezení lásky, asi bych to ocenila lépe.
Líbilo se mi to, chtěla jsem trochu utéct od stresu k vánočním a milým věcem a to se mi povedlo. Byla to taková romantická nenáročná jednohubka. Za mě bylo skvělé provázání s minulostí a moc jsem se těšila, jak příběh dopadne. Nejvíc jsem si asi oblíbila Natashu, ta ženská měla ale charisma :-D . Nečekala jsem historicky a dějově přesný román, jen oddych a příjemný pocit po přečtení a toho se mi dostalo.
Beznaděj pro mě nebyla lehké čtení, ale sedla mi. Otázka víry mě často provází a King mi v tomto příběhu opravdu padl do nálady. Občas jsem cítila mrazení a záporák Tek byl prostě boží...
Jedno z mých nejlepších setkání s autorem. Hlavní postava mi byla od začátku sympatická a čím déle jsem s ním v minulosti trávila čas, tím víc jsem mu fandila. Opravdu hodně se mi tento příběh líbil. I když byl plný co by kdyby, a právě o tom to je. Umět vykreslit příběh tak poutavě, že i když je delší, vůbec vás nenudí. A to se u mě Kingovi opět povedlo, vždycky jsem se ke knize ráda vracela a zažívala další dny na pouti za záchranou Kennedyho.
Můžu jen říct, že mě kniha vážně bavila i v dlouhých debatách. Autor vážně věděl jak na to.. Jsem ráda, že mám přečteno . Ke konci už jsem se někdy ztrácela v otázkách bytí a nebytí, ale třeba se ke knize někdy v budoucnu vrátím a pochopím zase o kousek víc.
Skvěle napsaná biografie o dvou neskutečných ikonách. Ona není jen Sissi a on není jen ten chladný, krásný hezoun. Byli pro sebe mnohem více. A i když neměli šanci, nikdy na sebe nezanevřeli a tak nějak se provázeli až do smrti Romy. Musím říct, že jsem z knihy opravdu nadšená. Je to čtivé, informativní a zároveň nostalgické.
No, horor to opravdu není a žádné poutavé pokračování bohužel taky ne. Tady opravdu autor nenavázal vůbec na nic. Sice se snažil, ale výsledný efekt nikde. Příběh možná plynul, ale taky tam skoro žádný nebyl. Zápletka mizivá, konec strohý a naprosto zřejmý a zmínka o Stapletonovi na konci, to jako bylo vše? Bohužel ilustrace se mi také nelíbily.