MilackovaN komentáře u knih
Hope i Yeonjun mi byli oba sympatičtí. Hope to po smrti její sestry neměla doma jednoduché. A Yeonjun zase nevěděl, jak bude jeho život vypadat za pár let. Společně však našli tolik potřebnou oporu jeden v druhém.
Trvalo mi asi tak 300 stránek, než mě příběh začal bavit. Potom už jsem se do knihy dostala a byl najednou konec. Pokud bych měla hodnotit knihu jako celek, tak se mi moc líbilo vyprávění 3 různých osob. Ocenila bych i pohled do minulosti na pohled Beccy. Jinak pro mě byla kniha převážně zklamáním.
(SPOILER) Už po prvním díle mi bylo jasný, že to není jen prvoplánový příběh s jasnou zápletkou. Tato autorka má mnohem zajímavější příběhy, ve kterých se řeší i vážnější témata. Tento díl byl především o životě mladého kluka, který se snaží vyrovnat se se životem po úrazu, který mu obrátil život vzhůru nohama. Z mistra světa v kiteboardingu se stane kluk na vozíčku, který ztratil smysl života. Jedinou záchranou je pro něj fyzioterapeutka Nuria. Ta je bezhlavě zamilovaná do Luisova staršího bratra Ramóna. Společně uzavřou dohodu, která však přeroste v něco víc, než jen v nejlepší kamarády navždy. Luise jsem po celou dobu obdivovala za jeho touhu se rvát i přes nepřízeň osudu. Nurii jsem obdivovala za její empatii a nebrání si servítek. Moc hezký příběh.
Moje prvňáčky i druháčky kniha naprosto okouzlila. Pokaždé, když jsme ji šli číst, tak se moc těšili na další dobrodružství víly Jasmíny.
Od této knihy jsem čekala více. Jsem ráda, že byla jen půjčená z knihovny a že jsem se nenechala zlákat ke koupi. Kdyby kniha měla o polovinu méně stránek, byl by děj méně vleklý a kniha by byla mnohem čtivější.
Knihu jsem začala číst v domnění, že se jedná o jeden příběh. Byla jsem nemile překvapená, že než se stihl příběh vyvinout, byl konec... Přitom každá povídka by si zasloužila samostatnou knihu. Na vytvoření vánoční atmosféry to ale stačilo...
Ani nevím, jak knihu ohodnotit. Musím říci, že jsem od autorky čekala více, ale do čtení jsem se musela nutit. Po dočtení jsem se sama sebe, co mi kniha dala. Odpověď byla nic. Takže za mě ne.
Ani nevím, proč jsem knihu tak dlouho oddalovala...Ležela mi v knihovně už asi od prosince a nějak jsem se k ní neměla. Jakmile jsem po ní sáhla, přečetla jsem ji jedním dechem. Absolutně jsem neměla ponětí o tom, že se něco tak hrozného dětem dělo. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla opět něco nového z hrůzné historie.
Obstojné zakončení série, za mě je o hodně lepší série Prokurátor, nebo alespoň postavy mě bavily daleko více. U třetího dílu mi vadilo, že už tam bylo hodně postav a špatně jsem se orientovala, kdo je vlastně kdo a s kým vlastně je. A teda ten otevřený konec, ten mě teda naštval...
Po páté knize už jsem si zvykla na autorčin styl, takže se jdu s chutí pustit do poslední knihy, co mi od ní chybí. Kolotoč mě vůbec nebavil, pak jsem dala šanci sérii Prokurátor, jejíž postavy jsem si zamilovala. Teď jsem se vrátila k sérii Kolotoč a byla jsem ráda, že tam vystupují Kinga a Chladnej. Postavy Lilky a Michala mi ale také sedly více než Orel s Olkou.
O něco lepší příběh, než měl Kolotoč a Dohoda. Nečetla jsem to s takovou nechutí jako předchozí dvě zmiňované knihy, ale o nic světoborného se nejedná.
Mně autorčin styl psaní asi prostě nesedí. Po přečtení Dohody jsem se rozhodla dát tomu ještě šanci a zkusit tuto vychvalovanou sérii. Ani ta mě bohužel nechytla.
Určitě stojí za přečtení, obohatí i dospělého. Obsahuje vysvětlení o homonymech, antonymech, synonymech a třeba i zajímavosti z nářečí.
Hezký příběh o tom, jak vzniká kouzlo v houslích. Také přináší ponaučení o tom, proč se nevyplácí být závistivý.
Krásné a mnohdy velmi vtipné básničky, u kterých se zasmějí i dospělí. Ráda se ke knize ještě někdy vrátím.
Moc nevím, co si o knížce jako dospělák myslet... Příběh mi nepřišel moc ucelený, skákalo se tam od jedné postavy k druhé... Ale jinak se mi to i docela líbilo... Jsem zvědavá, jaké reakce budou od dětí.
Pro mě, jakožto pro milovníka cestování, to bylo velice přínosné čtení a těším se, až místa sama navštívím.
Naučná knížka, obsahuje spoustu slov, které jsem neznala. Je to možná tím, že už nejsem generace, která se narodila v Československu a ten jazyk už používat nemusím.
Pokračování naučné knížky nejen o tom, jak se chovat v různých situacích... Dozvíme se třeba o tom, co jsou to neštovice, jak se chovat v čekárně u lékaře a co dělat, když najdeme cizí peněženku.
Moc hezký nápad, jen mi teda vadily zmatené informace o jeho dětech. /V roce 1877 umírá tříletý Otík./ /1886 Otík povyrostl.../ ?!