milamarus komentáře u knih

Tahle kniha něžně praví:
jděte ven a buďte zdraví!
Dívejte se kolem sebe
na řeku, na stromy, nebe.

Jděte ráno při východu,
spoléhejte na náhodu.
Při západu jděte zpátky,
slova, věty, celé řádky...
napadnou Vás - kouzlo trvá!

Seifert, Halas a pan Hora.

13 06.03.2021

Dobře zvolený formát, citlivě poskládané fotografie a především textová část, jež je se snímky ve vzácné myšlenkové i prostorové symbióze. Nepřekáží, zdobí. // Děkuji Vám, Damato, za upozornění na tuto knihu. Jsem nadšená. // Jen ještě drobný detail, totiž tři bílé papírky, které v knize zanechal(a) předchozí čtenář(ka). Na dvou z nich není napsáno nic. Můžu jen domýšlet, čím byl(a) zaujata. Na třetím stojí jedno slovo: VPRAVO. A ptáte-li se, co vpravo je, jsou to dvě fotografie Karla Högera coby učitele ve hře Andorra – viditelně rozčileného, se zaťatými pěstmi a plnovousem.

--------------------------------------------------------
CITÁT:
(…) Fotografie mne může přilákat a taky odradit. Svobodovy fotografie – to není zastavený čas. Tady jsem svědkem dramatu, jsem přizván k ději. Nemohu zůstat lhostejný, protože lhostejný nebyl ten, kdo mi to sděluje. (…)

10 06.03.2021

Jde o soupis divadelních her, při nichž Drbohlavovy fotografie vznikly, nikoli o snímky samotné, jak by se mohlo z názvu knihy nebo podle počtu stran zdát. Fotografii uvnitř nenajdete jedinou. To jen pro upozornění, abyste nebyli překvapení nebo zklamaní. I tak však z mého pohledu nejde jen o nějaké nezáživné čtení pro tápajícího dramaturga, ale o cenný zdroj informací pro každého milovníka divadla. Zdroj, na jehož základě máte možnost samostatně pátrat a zpět se tak podívat na prkna, co znamenají svět. Já tedy pátrala.

První, v minulosti již mnohokrát osvědčenou databází, byl pochopitelně archiv Národního divadla. Stačilo zadat heslo “Drbohlav, Karel“ a na monitoru se přede mnou objevily desítky a desítky jeho fotografií, jež jsou stejně jako údaje v knize řazeny abecedně dle názvu hry. Fotografie zde lze prohlížet systematicky pomocí šipek od první do poslední, nebo náhodně, jednotlivě dle toho, která vás zrovna zaujme. // Druhým pomocníkem se pak stala virtuální studovna Divadelního ústavu, v níž jsem se prostřednictvím stejného hesla po pár kliknutích dobrala nejen již viděných fotografií z inscenací ND, ale i inscenací ostatních divadel (realizovaných roku 1945 a později). Řazení her je opět abecední, přičemž profil inscenace obsahuje rovněž informace o obsazení – jména konkrétních herců. To se mi líbilo.

Závěr: Zbývá prověřit zásobování skladu Městské knihovny a některou z her si přečíst. // Dávám pět hvězdiček a knihu doporučuji.

9 06.03.2021

Zajímavé rozhovory s lidmi, kteří mají co říct a umějí to říct. Jinými slovy: po krátké otázce přijde dlouhá odpověď. To se mi líbí! A ještě víc se mi líbí, že je paní Lánská v mluvení nebrzdí, že je nechává v těch dlouhých odpovědích pro čtenáře schovat a nakousnout mnoho dalších zajímavých lidí/témat/zážitků, které jí pak stojí za další otázku, že je zkrátka znát její zájem. // Nevyzpytatelnost směru a délky rozhovorů tedy zaručena. // Těší mě opakovaná zmínka o projektu PRALIT, o němž jsem četla poprvé v knize “O trojí duši země české“. // Hodnotím velmi vysoko!

--------------------------------------------------
CITÁT:
„Mám knihovnu ráda.“

13 06.01.2021

100 osobností. Převládají pochopitelně muži. Z žen spatříte pouze dvě, a to spisovatelku Boženu Němcovou a herečku Hanu Kvapilovou. // Portréty jsou řazeny nikoli dle data vzniku, ale chronologicky dle roku narození té či oné osobnosti. // Další důležitou informací může být fakt, že každé dílo je současně ukázkou konkrétní techniky, kterou Švabinský před malováním zvolil a kterou ovládal. (To teď nedělám machra, to tam v závěrečném přehledu u každého jména pečlivě píší.) Jedná se o kresby křídou, tužkou, perem, uhlem, štětcem, v několika případech jde o litografie, v jednom o akvarel, o suchou jehlu - už si musím najít, co to znamená - a ještě je tam záhadný termín lavírovaná kresba perem a termín perokresba lavírovaná tuší.

Nebránila bych se srovnání s knihou 234 českých osobností, kterou jsem jako školou povinná často otevírala. Připomnělo mi jí to. A koneckonců myslím, že i díky ní jsem se teď mohla párkrát zaradovat, když jsem uviděla známou tvář a mozek věděl jméno.

Jednoduché, potřebné. Jen o knize vědět a vzpomenout si na ni.

-----------------------------------------------------------------
CITÁT:
„Portréty začínal Švabinský vždy od očí, podle něho jednoho ze základních znaků lidské podoby, zrcadla, v němž se odráží citový i myšlenkový život člověka. Portrétní tvorba mu byla neopakovatelnými výpravami do oblasti lidské psýchy. “

13 06.01.2021

Když ne mezi autory, tak alespoň tady, v prvním komentáři, by mělo zaznít jméno Artuš Rektorys (1877-1971). To on knihu vydal, opatřil přílohami, fotografiemi, a abych nezapomněla, napsal k ní úvodní slovo a též medailon o Vilému Zítkovi. // Chválím ho za průběžný poznámkový aparát, který mi orientaci v dopisech dost usnadnil. Zároveň však chci napsat, že ačkoliv je to po prvním čtení stále takové, no řekněme tajemné, chápu, že to ani nemohlo být jiné a absolutně dořečené. Koukněte na rok vydání. Díky tedy alespoň za náznaky, za rozporuplnost. Zde na jedné straně reprezentované očividným Zítkovým zájmem, nadšením a pílí, na druhé straně těžkostmi s jeho honoráři, závistí kolegů, podrazy a problémy s režimem. S oběma režimy.

Nicméně, postřehy o italské opeře, tamních osobnostech (za všechny uvádím dirigenta A. Toscaniniho), způsobu práce a poměrech – to je bezesporu cenné svědectví, které může sečtělejší čtenář hbitě porovnat s poměry na domácí hroudě… // Já se prozatím ponořím pouze do archivu Národního divadla, protože jde-li o Otakara Ostrčila, znám jen to jméno, a to ještě jen díky tomu, že několikrát do týdne procházím pod pamětní deskou ve Zborovské ulici.

Ke stávajícím štítkům přidávám ještě štítky operní pěvci a italská opera, dávám maximální počet hvězd a jdu. // Ať se vám kniha líbí!

------------------------------------------------
ÚRYVEK:
„Budu Vám psáti docela otevřeně: Hlavní věc je spokojenost, ona vnitřní spokojenost myslím, která plyne z možnosti a zdaru práce. Tu máte také zajisté na mysli, a našel-li jste ji v poslední době u nás, bylo by myslím zbytečným risikem, hledati ji jinde. Tím nechci ovšem Vaši záležitost tak docela krátce skoncovati. Záleží na okolnostech a těch různých vztazích, o nichž se zmiňujete. Náš vzájemný poměr zůstane doufám nezkalen, a nevíte ani, jak mne těší Vaše důvěra, se kterou se tak docela otevřeně na mne obracíte. Poměr ke kolegům sám vystihujete správně, tím se nemusíme dále zabývati. Každý má konečně to, co si sám dobude, a to dobývání se musí dít na jevišti po pečlivé a svědomité přípravné práci. (…) Zcela upřímně a po lidsku: byl bych sám rád, kdybyste si získal v cizině jména. Byl by tu prospěch nás všech: čím více světových jmen v národě, tím větší jeho vážnost.“

9 05.01.2021

Třebaže po textové stránce kvalit současných publikací kniha nedosahuje, zavrhnout ji úplně by nebylo fér. Čas zapracoval, pomohl a z fotografií se stal takřka archivní materiál, kterému dává velký formát knihy ještě vyniknout. Mám na mysli příkladně hned ten letecký snímek Pražského hradu nebo tu dvoustránkovou fotografii pořízenou z Kostela svatého Mikuláše, na které uvidíte jak Malostranskou besedu a chodník před ní, tak vzdálený Vítkov… a možná, že v tu chvíli, jak budete znalecky kontrolovat domy na nábřeží, tu vás napadne, že za věžemi Týnského chrámu něco chybí.

Vyzdvihla bych i momentky malířů, které zde jsou. Těšte se na z okna vykukujícího Jana Zrzavého, o kousek dál v zahradě odpočívající Cyrila Boudu a jeho syna Jana, nebo (mně dosud neznámé) Josefa Brože a Jaroslava Gruse. Zvěčněn byl i fotograf Josef Sudek či nad džbánkem vína ve Lvím dvoře rozpravující básník Vilém Závada a jeho přítel Václav Dobiáš.

Závěr: Praha před čtyřiceti lety, domy oprýskané, hnědé, i Sovovy mlýny byly, všude trabanty, tramvaj před Prašnou bránou, autobusy parkující až u sousoší Mistra Jana Husa a na Střeláku víc stromů.

----------------------------------------------------
CITÁT:
„Vyburcujte se z všednosti, přemozte své účelové vidění a oddejte se pocitu údivu a nadšení.“

12 05.01.2021

Ani já neumím vyjádřit, v čem to kouzlo vězí, zda je ukryto v konkrétních slovech, ve větné skladbě nebo v té nepolapitelné opravdovosti. // Možná je kus něho i ve mě samotné, v tom předpokladu, že ho objevím. Nevím. Jen jsem chtěla tento rok ukončit něčím nadčasovým. A povedlo se. // Opojné čtení!
-----------------------------------------------------------------
UKÁZKA:
(...) Jsou na světě všelijaké pohádky o neobyčejných a vzácných bytostech, jako je hloupý Honza, silný Jíra, králové, kouzelníci, víly a draci, ale stává se, že se někdy něco obzvláštního přihodí i chudému drvoštěpu. Já ovšem nejsem ani hloupý Honza, ani silný Jíra. Nejsem tak hloupý jako hloupý Honza, a právě proto jsem si nevydobyl žádného království ani zámku a nepřišel jsem k tomu štěstí, aby se mi všichni lidé klaněli. To mám teď z toho. A kdybych náhodou byl silným Jírou, dělal bych také ledacos jiného, než dělám teď, a dotáhl bych to možná tak daleko, že bych se stal v Československé republice třebas i generálem. Ale dříve bych některým lidem, na které mám zlost, řádně (kdybych byl silný Jíra) namlátil, protože bych se (kdybych byl silný Jíra) nikoho nebál.
Já se ovšem teď také skoro nikoho nebojím, ale prát se nemohu tak, jak se to odjakživa hodí na silného Jíru, protože jednak mám na nose brejle a ty by mi při rvačce shodili a rozbili, a pak by mne třeba ještě navrch pro nepřístojnost zavřeli do arestu, a na to já nemám čas, protože se musím v nynější drahotě těžko živit, a to dá dost práce a ještě to k ničemu nevede. (…)

14 31.12.2020

Štítek filatelie – úlovek č. 4 // Napínavé a moudré čtení, které vás a děti vezme za hranice vlasti, totiž do Ameriky, Francie, Egypta, Japonska nebo Austrálie. Každá pohádka je trochu jiná, demonstrující danou zemi a kulturu, její specifičnost, ovšem konec všech příběhů je bez výjimky dobrý. // Zvlášť neokoukaně se mi jeví ohraničit je první a poslední kapitolou, odehrávajících se na skřítkovském sněmu v pohádkovém království. // Velké písmo, odstavce, žádné překlepy nebo hrubé výrazy. // Líbí se mi.

--------------------------------------------------------------
CITÁT:
(…) Když je člověk se svou starostí sám, píše dopis a hledá druhého člověka, aby se mu svěřil. Když je těch lidí houf, nesdělují si starosti navzájem, ale začnou se ve jménu té velké starosti prát a vyhlašující si válku. Přeryjí kopyty koní cesty, jež vedou od lidí k lidem, rozboří mosty, a kudy pak má poštovský panáček putovat, aby doručil dopis podle prvního poštovského přikázání?

15 31.12.2020

Štítek filatelie – úlovek č. 3 // Soupis, na který láká anotace shora, čítá 352 položek, tudíž hledáte-li knihu na jedno odpoledne, tato se do užšího výběru patrně nedostane. Zaslouží si víc času. // Osvědčil se i pomocník google, protože možnost porovnat předlohu a známku, vidět je na jedné stránce pod sebou, vnímat barvy, detaily a rozdíly, máte přibližně u každého sedmého kousku. Myslím ovšem, že i to je dost na to, aby člověk pocítil při prohlížení radost. A vzbudil se v něm zájem. // Z českých řad uvádím Václava Brožíka, Josefa Čapka, Emila Fillu, Vojtěcha Hynaise, Františka Kupku, Kamila Lhotáka a Alfonse Muchu.

Zvláštní místo v tomto komentáři však náleží rytcům. Jsou to:
Jiří Bouda (1934-2015); Martin Činovský (*1953); Václav Fajt (*1952); Jaroslav Goldschmied (1890-1977); Josef Herčík (1922-1999); Bedřich Housa (*1926); Ladislav Jirka (1914-1986); Jan Mráček (1909-1987); Miloš Ondráček (*1936); Bohdan Roule (1921-1960); Jindra Schmidt (1897-1984); Jiří Švengsbír (1921-1983).

Maximální počet hvězd!
-----------------------------------------------------------------------------------
CITÁT:
„Je radostné, může-li návštěvník letošní expozice Umění a známka, která je nedílnou součástí Světové výstavy poštovních známek PRAGA 1988, znovu konstatovat koncepční a cílevědomý vztah federálního ministerstva spojů k výtvarnému umění, jehož poklady – dnes převážně často uchovávané v muzeích a galeriích – jsou soustavně zveřejňovány.(…)“

11 31.12.2020

Štítek filatelie – úlovek č. 2 // Kdybych se o celé knížce teď uměla vyjádřit tak pěkně, jako Miroslav Nýdl o jedné známce, byla bych šťastná. Takhle si od něj jen pár přídavných jmen vypůjčím a pochvalně potvrzuji: námětově rozmanitý, umělecky osobitý a pro prohlížečstvo doma jednoznačně sugestivní zážitek. Knížku jsem nechala kolovat. Táta koukal skrz lupu. // Doplňuji rok narození grafika Jaroslava Lukavského, a to 1924, který v medailonku o něm chybí. // Publikaci doporučuji a jdu se seznámit s dalšími kousky v této edici.
--------------------------------------------------------
CITÁT:
Svými rozměry je známka sice malá, ale může být veliká svou hodnotou uměleckou.

14 30.12.2020

Štítek filatelie – úlovek č. 1 // Nejobsáhlejší jsou kapitoly o Gustavu Mahlerovi a Josefu Hoffmannovi, k jejichž výročí narození byla kniha vydána. Hned za nimi je Jaroslav Hašek – otec nesmrtelného Švejka, a pak ti ostatní. // Stránková nesourodost pro mě však není důvodem ke snížení hodnocení. Vezmu-li to totiž matematicky, z oněch dvanácti mužů znám čtyři, což znamená objevení osmi nových jmen a tváří. A to jen na první pohled. Při druhém, pozornějším, jich bylo mnohem víc. Za to Vám děkuji, pane Černý.

Maximální počet hvězd.

11 30.12.2020

„(…) Víte, to není daleko. Jakmile obejdete zprava či zleva druhý, to je Štičí rybník, přijdete na malé rozcestí. Cestou vzhůru se však nedávejte. Zabočte mírně vpravo k dalšímu rybníku, Hradeckému. Nu a tam, docela blízko, po levé straně hned u cesty je malý rybníček, spíše jezírko a tam o pár kroků dále ve svahu je i ona studánka. Bývala tu výborná voda.(…)“

--------------------------------------------------
Když jsem začátkem měsíce četla Z jabkenické myslivny, byla jsem zklamaná, jak málo tam Bedřicha Smetany je, a zůstala s hodnocením u třech hvězdiček. Tady po přečtení dávám plný počet a nadšeně říkám, je ho tu dost. Navíc, ty celostránkové fotografie Karla Plicky, kterými je text obohacen, ach, ty vás chtě nechtě do těch jabkenických končin přenesou a vmžiku ono kouzlo knihy ještě zesílí. To byl skvělý nápad! // Druhou část knihy, od sedmašedesáté strany dál, tvoří zlomky Smetanovy jabkenické korespondence - jeho vlastní slova, myšlenky, radosti, obavy a strasti. Zde musím pochválit pana Malého za přiložený seznam adresátů. Byl a bude nápomocný. :-)

Pro účely dalšího pátrání opisuji alespoň pět jmen:
- Josef Srb-Debrnov (1836-1904) – hudební spisovatel, jednatel Hlaholu, důvěrný přítel Bedřicha Smetany z jabkenických let,
- Jan Ludevít Procházka (1837-1888) – hudební kritik, organizátor a skladatel, tehdy hudební ředitel v Hamburku, později v Drážďanech profesor hudby a klavírní virtuos, kdysi Smetanův žák,
- Eliška Krásnohorská (1847-1926) – básnířka a kritička, libretistka Hubičky, Tajemství a Čertovy stěny a jiných českých oper,
- Velebín Urbánek (1853-1892) – hudební nakladatel v Praze,
- Josef Jiránek (1855-1940) – Smetanův žák v klavíru a komposici, tehdy už samostatný hudební pedagog a virtuos

12 29.12.2020

Velmi pěkná publikace, která vás seznámí se třemi generacemi zvonařů – Rudolfem Manouškem starším (1881-1951), Rudolfem Manouškem mladším (1909-1994) a Petrem Rudolfem Manouškem (*1957). Hodilo by se pro ní označení kronika nebo rodinné album, neboť je opatřena desítkami fotografií. // Podniknete s ní však i exkurz do tradiční výroby zvonů (str. 7-10) a poznáte několik neobvyklých porevolučních zakázek, které se podařilo realizovat (str. 44-49). Včetně mobilní zvonkohry pro Prahu. // Těžké, obdivuhodné povolání.

-----------------------------------------------
CITÁT:
„Ono je to zvonařství trochu řehole. Ne moc kultury, ne moc divadla… zkrátka zvony nás zrovna dneska nepustí, tak se holt do toho biografu nebo na to divadlo nejde, nemůže se. Ale zase na druhou stranu, když se ten zvon odlije, pověsí se na jeřáb, ťukne se ladičkou… tak to vám zas nikdo nemůže nahradit, to chvění u srdce a tu radost z toho, že je to perfektní.(…)“

10 29.12.2020

Malá čtvercová publikace ukrývající více jak sto fotografií historického centra Prahy. Fotografií barevných, z valné většiny bezlidnatých (těm osobně dávám přednost) a správně náladově proměnlivých. // Kdybych měla vybrat jeden jediný snímek, byl by to ten ze strany 47, aneb severní cíp Střeleckého ostrova, mlha a dvě osamělé labutě. Jednoduše krásná momentka. // Díky, Ježíšku!

14 28.12.2020

Sborník textů, nebo lépe dobře vybraná a chytře poskládaná mozaika textů z jiných knih, kdy si nejdřív můžete přečíst něco málo o tom, kdo vzpomíná, díváte se na jeho (její) černobílou fotografii – to je pro mě důležitá, hvězdičkami neocenitelná pomoc, zvlášť když daného člověka ještě neznám, ani jeho jméno mi nic neříká, a jsem prostě v tom kratičkém, ale těžko popsatelném okamžiku předsbližovacího váhání a očekávání, jaké to bude - a pak teprve čtete onu vzpomínku či příběh o Františku Langerovi. To se mi moc líbilo.

Vzpomíná Josef Kopta, Olga Scheinpflugová, Otakar Štorch-Marien, Julius Firt, Egon Hostovský, Zdeněk Štěpánek, Jan Werich, Ota Ornest, Viktor Fischl a mnoho dalších, neboť jak stojí v ediční poznámce na konci knihy, jde o rozšířené vydání jen o málo staršího sborníku paní Vojtkové “František Langer na prahu nového tisíciletí“, na kterém pracovala s Vladimírem Justlem (1928 – 2010).

Cenná a opravdu velmi milá publikace! To bez debat.

-----------------------------------------------------
UKÁZKA ze str. 66-67:
Díval se mi do očí a usmíval se tím svým věčným šelmovstvím. Pak povídá, aby řeč nestála: „Jsem rád, že jsem vás poznal, Hostovský, mám moc rád vaše básně!“ Zesinal jsem hanbou. V životě jsem báseň nenapsal a bohdá nenapíši. To nemůže zůstat bez trestu. Hlavou mi vířilo. Na koho tak on může žárlit? No, na Karla Čapka, to se rozumí, že na něho, i když se oba tváří, jako by byli bůhvíjací přátelé. A tak povídám na rozloučenou: „Já zase, pane plukovníku, (slyšel jsem, že tenhle titul nenávidí) ze všech vašich komedií mám nejraději tu nejkratší. No, jak se jmenuje? Je veršovaná. Jo, Lásky hra osudná se jmenuje. Ta je moc fajn, ta se vám povedla.“
Nehnul ani brvou a nepřestal se šelmovsky usmívat. Řekl bych, že dokonce trochu uznale. Já se tím, co jsme si řekli, nikde později nechlubil. Že by tedy on? Asi musil, neboť najednou o té příhodě vyšla v Činu kurzivka od Marie Majerové a já bych tenkrát Mařku nejraději roztrhl a měsíce jsem k ní byl nevrlý, protože mi žena, tenkrát ještě takřka novomanželka, celý týden – a nejraději při večeři – vyčítala: „Že se nestydíš vypůjčovat si prachy!“ Já na to: „Ale vždyť je odvedu!“ Věděla, že neodvedu. To se nedělalo. To bylo proti všem zásadám. A kdo tomu nevěří, ať se zeptá pamětníků z Tůmovky, z Unionky nebo z vinárny U Šupů. Konec konců – v těchto věcech jsme měli svou čest a bylo na nás spolehnutí.

10 18.12.2020

Objeveno jako audiokniha, pánové, tak vám hned píšu. Máte-li chuť, poslechněte si jí. Podrobnosti jsem napsala do zajímavostí. // Jde-li o písničky, zazní: David a Goliáš, Píseň strašlivá o Golemovi, Nikdy nic nikdo nemá, Pochod stoprocentních mužů, Život je jen náhoda, Tři strážníci, Stonožka, Šaty dělaj člověka, Ezop a brabenec, Nashledanou v lepších časech, Nebe na zemi,…..a ano, několikrát i ta o neproniknutelném, tmavomodrém světě.

Mimořádný zážitek!

--------------------------------------------
CITÁT:
„(…) Víš, jak je daleko ode mě k lidem? Víš, co to je vidět jen stíny, kde jiní vidí barvy a tvary? Víš, co to je žít na pokraji slepoty? To ty nevíš. Nikdo to neví. Víš, proč skládám muziku? Víš, proč skládám muziku?? Protože hledám cestu k lidem. Chci jim být užitečný. Chci s nimi držet krok. A chci je potěšit. Chci udělat život krásnější. To chci. Nic jiného. Umění a úspěch, uznání, dobré kritiky a peníze, a všecky ty hokus-pokusy může vzít čert. Já chci, aby mě měli lidi rádi, protože…, protože je mám rád, protože k uzoufání potřebuju lásku.“

14 18.12.2020

Působivá publikace, která vskutku nechává před čtenářem zřetelně vystupovat obrysy konkrétních lidí, jejichž životy byly nesmyslně přervány a zpřeházeny válkou. Jmenovitě jde především o Jana Šmatlána (1894-1915), Františka Petržílu (1893-1917), Ludvíka Maršíka (1879-1918), Františka Škodu (1885-1914) a Rudolfa Wagnera (1895-1982). // Kromě korespondence, deníkových záznamů a kreseb, jak uvádí anotace shora, je kniha opatřena také slovníčkem. To musím doplnit. // Dávám maximální počet hvězd, přidávám pár štítků, ať knihu líp najdete, a tady jeden veselejší dopis ze strany 105.

-----------------------------------------------------
Hubert Havránek píše manželce Luise Havránkové do Staré Boleslavi

14. července 1916
…Vzpomínám na Tebe u svého milého kolegy, který nás po vojně navštíví, a připili jsme Ti právě na zdraví notným douškem…

Na pohlednici je dále připsáno:

Milostivá paní,
stvrzuji, že Váš pan manžel vzpomíná tu u mne celé odpoledne na Vás a jeho vzpomínky týkají se i toho, jaká jste znamenitá tanečnice. Ač sám špatný tanečník, dovoluji si touto cestou zamluviti si druhý valčík na prvním plese v míru. S ruky políbením
B. Kůrka

13 16.12.2020

Moje původní volba pro devatenáctou příčku letošní ČV, a taky trochu pro příčku třetí, protože co se jí týká, jsem bez fantazie. // Souhlasím s Pianistkou – poutavá je, na portrétech můžu oči nechat, a chaotická jsem byla sama, když jsem knihu dočetla. Tolik možností k dalšímu pátrání. Přesně to jsem potřebovala. Očekávání splněno.

Knihu doporučuji.

12 11.12.2020

Anotace shora mi vzala vítr z plachet a z toho, co jsem chtěla napsat, zbylo jen málo. Totiž uvědomění si, že provést druhého životem třetího není snadný úkol, že ne vždy je na konci toho snažení nádherné a kompaktní dílo jako tato kniha, od předehry po doslov čtivá, a konečně, že je tomu tak i proto, že se nejdřív musí ten, kdo chce být průvodcem, nechat sám vodit. // Dávám maximální počet hvězd. // Pro zájemce pak přidávám odkaz na Český hudební slovník osob a institucí - https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/ , v němž můžete po pár kliknutích ve čtení pokračovat.
A ještě prosba: kdo znáte okolnosti vzniku oněch kazet, a víte, jaké pouto mezi sebou P.A. a E.K. měli, napište. V knize to není uvedeno. Děkuji.

----------------------------------------------------
CITÁT:
Prostě já když nahlas řeknu, koho všeho jsem slyšela, tak si najednou připadám, že bych měla být chráněná památkovým úřadem.

10 10.12.2020