milamarus komentáře u knih

Zklamání, velké zklamání. Ač anotace shora zní lákavě, realita je jinde. // Prim hraje obrazová část, nikoli text. Toho je, jde-li o češtinu, pouze pět stran, což považuji vzhledem k bohatosti tématu za tristní a pro zařazení této knížky mezi jiné skutečně naučné publikace jako absolutně nedostatečné. // Výhrady mám i vůči popiskům, jež mohly být klidně uvedeny přímo pod fotografiemi, nikoli v jednom seznamu až za. Formát knihy i černobílých snímků by to umožnil. Takto musí budoucí čtenář listovat a zas listovat… A výsledek? Dobere se žalostné informace “Kotelna“, “Strojovna“, “Šatny“, “Toalety“ aj., která i se všemi překlady nepřekoná tři řádky. Někdy ani dva. Děs.

Jako dárek zvolte raději jiný titul.

11 05.10.2020

Když napíšu, jak moc se těším, až odpoledne vtrhnu do filmového oddělení Ústřední knihovny a nějaké to DVD si vypůjčím, bude jasné, že je tahle knížka úžasná? // Dávám maximální počet hvězd a doporučuji dál.

------------------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
„Dospělí Vám řeknou: „Jo, to bylo hezký, to se vám povedlo. Ale u dítěte naprosto jasně vidíte, co je hezké, co zabírá a co ne.“ V jejich očích to vidíte. A když je to kór ošklivý, tak chtějí čurat.“

14 05.10.2020

Vynikající!

7 22.09.2020

Třetí publikace od pana Paříka, do které jsem se letos pustila, a opět nadšení a tolik nových informací a jmen. Tolik! Dávám plný počet hvězd. // Českému malířství zdar!

---------------------------------
CITÁT:
,,(...) Jako spisovatel má svůj sloh, komponista hudební svůj rytmus, tak každý výtvarník má svůj zrak a nesmíme lpěti na šabloně, žádáme-li pravé umění! Vždyť každý z nás jinak vidí podle toho, jak kdo jest přístupen přírodě a poznal její krásu, proč žádati od výtvarníka šablonu galeriovou, když sám náš cit příčí se šabloně, nač obmezovat sloh a písmo vypravovatele, jeho individualitu? Proč právě odsuzovati to, co dodává dílu jeho největší ceny? (...)"

11 10.09.2020

Důležité svědectví a konečně text, kterým jsem mohla nějak navázat na Shirerův Berlínský deník z let válečných. Připomíná mi ho. // Jako zajímavost vkládám odkaz na francouzský dokument “1946, Automne allemand”, jež vznikl pod režijní taktovkou Michaëla Gaumnitze a je touto knihou inspirován. Čerpá z ní. // Maximální počet hvězd.

Stojí za přečtení.

12 10.09.2020

Jaká radost koukat zase na Prahu takovou, jaká byla dřív, a vidět třeba Krocínovu kašnu na Staroměstském náměstí. // Skutečné překvapení na mě však čekalo na levém břehu Vltavy, a to v dnešních Chotkových sadech. Jde o dvě kolorovaná díla – jednak velkorysý „Pohled na Prahu od Chotkovy silnice“ vytvořený kolem roku 1830, jednak detailnější (jako byste o pár kroků popošli vpřed) „Most v Lidové zahradě“ a pod ním strmá úvozová cesta spojující Malou Stranu a Hrad.

Nádherné!

19 04.09.2020

První část skvělá, druhá ještě lepší. Obě obohacující. Každá jinak a přeci stejně. // Jsem z knížky nadšená. Ještě si jí pár dní nechám. // Pět hvězd.

--------------------------------------------------------------------------
CITÁTY:
,,(…) Zavolal jsem rodinu a rodina to pochválila. Poprvé za tři měsíce snažení to rodina pochválila docela hodnověrně.
Když se rodina zase rozešla, opřel jsem baráky z Kostelní o knihovnu proti sobě a snažil se na ně dívat ne jako já, ale jako někdo cizí. Nebo jako já na obrázek někoho cizího. Ten, kdo to kreslil, říkal jsem si, chtěl, aby to vypadalo svižně, a ono to svižně vypadalo. Chtěl, aby to nebylo utahané a popisné, a ono to utahané a popisné nebylo. Ten, kdo to kreslil, říkal jsem si, potřeboval zakrýt, že moc kreslit nedovede a zakryl to docela obratně. Ten, kdo to kreslil, říkal jsem si, je na nejlepší cestě skončit kreslením smrčků z cesty na vyžlovské koupaliště, jako kreslila paní učitelka Ebertová. Od tohoto obrázku už cesta jinam nevede. Nedělní odpolední malování. Ještě jsem proti tomu seděl a už jsem si slíbil, že tohle nikdy dělat nebudu.(…)“

,,Na obrazy jsem se díval vždycky jen jako na něco, co je třeba vymyslet, vycítit, vyvzdorovat, vyinovovat, ale nikdy jsem si neuvědomoval, že to je pak třeba taky namalovat. Neuvědomoval jsem si to ani u holandských zátiší, natož u moderní minimalistické malby. Pracnost sama o sobě není hodnota. Ale je dobře o ní aspoň vědět.“

14 12.08.2020

Umět je chytit na papír, zapsat si je - to je víc než…. je s probuzením zapomenout. Je to zvláštní, retrospektivní putování, předvídatelně nepředvídatelné. // Nalezeno v rámci pátrání po členech Táflrundy, kdy zaznělo jméno Rudolfa Jílovského (1890-1954), otce autorky. // Maximální počet hvězd.

---------------------------------------------------------------
17.9.2009
Ležím v posteli v jakémsi pokoji, nemohu usnout. Jsem v hrozné náladě, v depresi, že už jsem k ničemu, stará, ošklivá. Karel spí v sousedním pokoji, dveře jsou otevřené, dívám se na něj. Vstanu, rozsvítím a stojím mezi dveřmi. Vidím se, jako bych se viděla v zrcadle. V paprsku světla mezi dveřmi stojí v noční košili stará kostnatá postava, jako polednice. Karel se probudí a dívá se na mne zděšeně. Říkám: Karle, máš mne ještě vůbec rád? Stáhne mne k sobě na postel, políbí dlouze, krásně. Pak sedíme na posteli a díváme se na sebe, beze slova.

11 10.08.2020

Vyprávění muže o ženě, vyprávění manžela o manželce, vyprávění vdovce o zemřelé. Vyprávění vyznávající, vysvětlující a kajícné. // Obrazovou část knihy – dřevoryty, nechť rozeberou a zhodnotí jiní. Já to nesvedu. // Reprint původního vydání z roku 1923.

--------------------------------------------
CITÁT:
,,(…) Ve věčném zdokonalování duší bylo manželství naše nepatrnou, chvilkovou episodou, nahodilým setkáním dvou duší, očisťujících se a zdokonalujících se vzájemným soužitím a prodělávajícím karmicky shodné náplně z předminulých životů, na základě střetnutí se citových paprsků stejné intensity, do jednoho bodu směřující a pro přítomný život řítících se kosmickou setrvačností k universálnímu Prazdroji a Pramenu Lásky.
Smrt, toť odchýlení prvopočaté ze spoluletné dráhy. (…)“

11 07.08.2020

Monografie soustředěná na Orlikovu portrétní tvorbu. Kresby, akvarely, dřevořezy, lepty, litografie či olejomalby. Počet zobrazených osob: neurčitý, resp. počítat, ani vyjmenovávat je nebudu. Nechte se překvapit! // A vlastní neznalosti se nebojte, nebude to rozpačité seznamování, neboť pan Pařík skoro ke každému portrétu připsal pár řádků, několik informací, takže ve vteřině víte, na koho se právě díváte. A můžete se klidně dívat dál. To mě nadchlo. // Dávám plný počet hvězd.

--------------------------------------------------------------
CITÁT:
,,(…) často styl kresby přizpůsoboval svému námětu nebo charakteru portrétované osobnosti v snaze dosáhnout co největšího souzvuku mezi námětem a jeho podáním. Nejpůsobivější jsou však jeho kresby tam, kde se projevil jeho spontánní temperament a živelná radost z tvorby.“

10 07.08.2020

I tuzemské řady skrývají spoustu tváří a zajímavých osudů. Jak praktické je mít takto pospolu alespoň zlomek z nich. // Zaujata jsem zejména kapitolou Československé legie a umění. Jdu pátrat... // Užitečná publikace.

Doporučuji.

10 05.08.2020

Náhodný objev v dnes vrácených publikacích. Zaujala mě ta Praha v názvu a jména autorů, neboť ani jednoho z nich neznám. // Kniha obsahuje jednatřicet medailonů, každý o rozsahu třech stran textu + portrétní fotografie toho či onoho člověka. Někteří z ní koukají přímo na vás. To bylo skvělé a burcující. Hned mi byli blíž. K některým jsem se pak vracela a četla podruhé. S tužkou a papírem v ruce. // Za všechny často se opakující termíny – Loď filozofů, rok 1922. // Záměr autorů připomenout, varovat a (do)vzdělat splněn. Pět hvězd.

-------------------------------------------
Nikodim Kondakov (1844-1925), Vasilij Němirovič-Dančenko (1845-1936), Natalija Jašvil (1861-1939), Pavel Novgorodcev (1866-1924), Alexander Kizevetter (1866-1933), Vladimir Francev (1867-1942), Jevgenij Ljackij (1868-1942), Pjotr Struve (1870-1944), Ivan Lapšin (1870-1952), Nikolaj Losskij (1870-1965), Sergej Bulgakov (1871-1944), Viktor Černov (1873-1952), Michail Novikov (1876-1965), Arkadij Averčenko (1880-1925), Antonij Florovskij (1884-1968), Alfred Bem (1886-1945), Nikolaj Okuněv (1885-1949), Valentin Bulgakov (1886-1966), Michail Zimmermann (1887-1935), Georgij Vernadskij (1887-1973), Grigorij Musatov (1889-1949), Pitirim Sorokin (1889-1968), Marina Svetajeva (1892-1941), Georgij Florovskij (1893-1979), Mark Slonim (1894-1976), Pavel Gorgulov (1895-1932), Pjotr Savickij (1895-1968), Vsevolod Kolomackij (1896-1980), Roman Jakobson (1896-1982), Konstantin Čcheidze (1897-1974), Valerij Vilinskij (1901-1955)

12 05.08.2020

Šance pro ty, kdo nenavštívili před dvěma lety Regionální muzeum ve Žďáru nad Sázavou a výstavu nezaregistrovali. Vskutku unikátní dílo! Okamžitě přidávám štítky a doufám, že počet prohlížejících brzy vzroste. // V knize, ani anotaci shora to není uvedeno, ale autorovi (vnukovi pana Antonína Kurky) to trvalo pět let.

Doporučuji.

14 31.07.2020

Z předchozích příspěvků to není patrné, ale Petr Zídek vytvořil dvě verze životopisu Hany Benešové. První vydalo v roce 2013 Husitské muzeum Tábor, druhou jen o rok později nakladatelství Universum. Přijde mi nešťastné a nespravedlivé, ta slova podtrhuji, spojit je zde dohromady, do jednoho profilu, pod jedny komentáře a diskuzi, neboť už z hlediska počtu stran jde (musí jít) o odlišný způsob vyprávění, o dvě různé knihy.

Mám před sebou tu první. Nese název Hana Benešová 1885-1974. Je to drobná knížka o rozměrech 15 x 16 cm mající pouhých jednapadesát stránek, z nichž víc jak polovinu zabírají fotografie. Bez výjimky černobílé. Text je stručný, věcný, do podrobností nezabíhající, ledacos vynechávající. Jsou to spíš fragmenty ze života – i když chronologicky řazené, rozdělené do mnoha odstavců... Prostě medailon, dalo by se napsat. Medailon jedné ženy, který nemá vyššího cíle než čtenáře zaujmout, podnítit ho k dalšímu pátrání. A že to pátrání může vést rovnou k přečtení verze č. 2 – k mladšímu a obsáhlejšímu “Neobyčejnému příběhu manželky druhého československého prezidenta“? Inu, proč ne. Bude jistě zajímavé je obě porovnat a k autorovi se vrátit.

Dávám maximální počet hvězd, děkuji za uvedení pramenů, z nichž bylo čerpáno, a velmi se přimlouvám za vytvoření samostatného profilu této knihy. Zaslouží si srovnání s většími kolegyněmi, nikoli zastínění či záměnu.

-----------------------------------------------------------------
CITÁT:
„(…) Uměla jazyky, byla přirozená a společenská. Svou empatičností, citovostí a ženskou měkkostí vhodně doplňovala racionálního a ve společenském styku většinou chladného manžela.(…)“

17 29.07.2020

Trochu stručnější a uspěchanější putování než "Příběhy velkých i malých měst" autorské dvojice Sekaninová-Cenkl, které jsem četla v květnu. Ovšem stejně pěkné, vtipné a poučné. Doporučuji dál. // A zvlášť děkuji za stranu 10, za zobrazení dubajského mrakodrapu Burj Khalifa, který měří asi jako 27 plejtváků obrovských za sebou. To si budu pamatovat!

--------------------------
Ilustrátoři knihy:
- Kateřina Hikadová
- Zuzana Musilová
- Zuzana Selingerová
- Tomáš Tůma
- Pavla Kleinová
- Veronika Kopečková

11 19.07.2020

Jak skvělý nápad to rozkládání stránek! Jak povedené, do detailů rozmyšlené ilustrace! Nemohu se odtrhnout...

12 19.07.2020

Chválím výběr míst – ten se povedl a překvapil. Podle anotace shora jsem však čekala subjektivnější způsob vyprávění. Víc dojmů, víc postřehů,…víc autorky, která se nebude bát svěřit s tím, jak to či ono místo objevila a kdy. Ano, datum mi tam scházelo. A pak hodnocení, které by třeba i mohlo být v rozporu s obecně prezentovaným stanoviskem plným chvály a obdivu. Vždyť šlo o blog. O osobní pohled. // Světlou výjimku tvoří kratičká kapitola “Svědectví (Starý židovský hřbitov)“ na str. 63-64, v níž byla paní Rostová otevřenější a méně faktická. To se mi moc líbilo.

CITÁT:
,,Znáte to. Vydáte se jen tak na procházku a nohy vás zanesou někam, kam jste vlastně ani jít nechtěli.“

15 23.06.2020

Velmi pěkná e-knížka, kterou lze zužitkovat hned dvakrát. Nejdřív jako vzdělávačku, aby dítě rozpoznalo lva od tučňáka, později jako opakovačku toho, co se smí a nesmí, když používáme Internet. Paní ředitelka je ženou na svém místě. // Dávám maximum hvězd.

CITÁT:
Internet je veliký a já nemůžu vědět, co všechno jiná zvířátka dělají, je to tak?

15 22.06.2020

Další e-kniha dostupná na stránkách Městské knihovny. // Bohužel vzhledem k tomu, že není opatřena úvodním slovem, ani poznámkovým aparátem, v němž by bylo vysvětleno, kdo je kdo, odkud se s ním (ní) Neruda zná a jaký vztah k němu (ní) má, jsou pro mě dopisy méně čitelné, méně pochopitelné… Trochu španělská vesnice, jak se říká. A v případě německy psaného dopisu pro paní Adu Christen dvojnásobně veliká. // Navíc, zvolené řazení do menších skupin, ovšem nikoli podle data napsání (někde datum není napsáno vůbec), ani podle toho, komu jsou dopisy určeny, mě mnohokrát zmátlo. S hodnocením proto zůstávám u třech hvězdiček.

Abych si však jen nestěžovala, pokusila jsem se dát včera večer ta jména adresátů dohromady. Tady jsou. Moc prosím v budoucnu někoho sečtělejšího o jejich kontrolu. Pokyny k jejich opravě či rozpracování vítány. Děkuju předem.

-----------------------------------------------

Anna Holinová (1836-1910) - první láska Jana Nerudy
Karel Jaromír Erben (1811-1870) – spisovatel, básník a historik
František Jan Zoubek (1832-1890) – středoškolský profesor a historik
Antonín Rybička Skutečský (1812-1899) - archivář a historik
Ferdinand Čenský (1829-1887) - překladatel, profesor českého jazyka a literatury
Ada Christen (1839-1901) - rakouská spisovatelka
Josef Lev (1832-1898) - operní pěvec, skladatel a pedagog
Marie Lvová (roz. Štolcová) - manželka Josefa Lva
Daniel Sluníčko (1830-1914) - typograf
Anna Tichá (1856-1907) - dcera Nerudova bratrance
Vojtěch Prášek (1847-1925) – manžel Anny Tiché
Ervín Špindler (1843-1918) - básník, novinář, překladatel
František Adolf Šubert (1849-1915) - dramatik, historik
Antonín Dvořák (1841-1904) - hudební skladatel
Rudolf Pokorný 1853-1887) - básník
Eduard Valečka (1841-1905) - nakladatel, spisovatel, básník a publicista
Josef Štolba (1846-1930) - dramatik, vychovatel a právník
Jan Podlipný (1848-1914) - advokát a starosta města Prahy
Antonín Šnajdauf (1860-1951) - básník, kritik a překladatel
Josef Richard Vilímek (1835-1911) - vydavatel
Gustav Eim (1849-1897) - novinář a politik

14 19.06.2020

Jestli zrovna nevíte, kterou knihu si přečíst a hledáte inspiraci, najdete ji tady v této knize. V knize s dvojnásob lákavým názvem, abych tak řekla. Ať žije fantazie! Ať žije Josef Čapek!

---------------------------
CITÁT:
(...) Ovšem, že nelze na obálce vyjádřiti vůbec vše, co kniha obsahuje; často se vyskytnou autoři, kteří by tu chtěli míti na jediné stránce obálky vysloveno vše, na co oni potřebovali hustě potištěných tři sta stran. (....)

14 17.06.2020