milamarus komentáře u knih

Jubilejní publikace obsahující na třicet černobílých fotografií. Úvodní slovo napsal František Kožík, doslov a životopisná data Ludvík Baran. // Zaujala mě zejména momentka na střeše Týnského chrámu - pozoruhodný záběr, hradní stínohra na Zvíkově a snímek navzaný "Sušení lnu pod Vysokými Tatrami". // Čtyři hvězdy.

-------------------------------------------------------
CITÁT:
(...) Karel Plicka je i ve vzpomínkách skromný a zdrženlivý. Nikdy nemluvil o cenách a úspěších, ale zato o radosti, kterou prožil a kterou se snažil zmnožit. Mohl jsem si dobře představit chlapce, který poznává krásu světa, diví se jí, rozechvívá se, zkouší ji nakreslit i zahrát; mohl jsem si představit mladého muže, který touží poznat víc a víc, předpovídá a dokresluje své objevy fantazií. A pak, když se cítí bohatý, štědře rozdává. (...)

10 13.02.2020

Něco tomu chybí. A když to porovnám s publikací „Pražský orloj – Průvodce nejstarším funkčním orlojem na světě“, která je dostupná online na webu Pražské informační služby (https://www.praguecitytourism.cz/file/edee/2019/01/18045_orloj_cz_a5_web.pdf), tak dokážu formulovat co to je.

Chybí tomu provázanost textu a fotografií. Chybí tomu nějaký jednoduchý nákres, který by neznalému čtenáři pomohl v pochopení složitého mechanismu, jež lidé tolik obdivují, a upozornil by ho – zcela konkrétně – na detaily, kterých si má na fotografiích všimnout, a na které se může soustředit. Formát knihy (A4) by to jistě umožnil.

Dvě slabé hvězdy.

9 12.02.2020

Pozoruhodná kombinace básní, novinových článků, letáků a prohlášení, které takto dohromady spojené výmluvně zachycují kus naší historie. // Ano, existují daleko obsáhlejší publikace - knihy, které usilují o objektivní hodnocení, o hledání příčin a původců daných událostí, o zpětnou dokumentarizaci minulosti – to nepopírám, vídám je tu, … ale když nad tím tak přemýšlím, jsem ráda, že jsou jiné, přímější a rozzlobenější, jako tato, které ukazují radost i ztrátu iluzí v přítomném okamžiku. // Přidávám proto vpravo pár štítků a doporučení pro ty čtenáře, jež právě pátrají po vhodném titulu k obsazení čtrnácté příčky letošní ČV.

Zkuste to.
----------------------------------------------------

Dávám ti za pravdu noci!
Nevzešel úsvit

Z listin odškrtávala
bratrská komanda
za tmy mezi osmým a devátým

Když z tribun trčeli hlasivci
dohořívala volnost
Stačilo odpárat kahenkrajc
a rudá zavlála

Zatímco hlavy šílely z blouznivých kaštanů
Bůh strachu
vrátil se zadem
Pamatoval si každý jas
a mstil se

Dávám ti za pravdu noci
Měla jsi nepřijít
neboť ze zoufalství bylo blíž k naději
než z beznaděje

5.V.1975

12 11.02.2020

Moje první kniha s kapsami plnými artefaktů a rovněž první od nakladatelství Extra Publishing, ....takže se nedivte tomu nadšení, kterému teď dám průchod, ale prostě přišlo a trvá. // Dávám pět hvězdiček každému autorovi jednotlivě. Odvedli jste skvělou práci, pánové! Vážně skvělou. Jsem uchvácená.
A přála bych Vám i knize ještě hodně spokojených čtenářů, kteří zde stejně jako já objeví něco nového, neznámého, a budou do čtení zabraní (a bude je čtení bavit), i když přijdou na přetřes zbraně a výbroj naší armády nebo třeba to, co všechno obsahovala denní dávka potravin pro jednoho vojáka.

Doporučuji!!!

------------------------------------------------------------
A místo obvyklého citátu vypíchnutí dvou kapitol a jednoho artefaktu:
- "Velitelé čtyř armád" - připomínka osudů čtyř důležitých mužů, a sice generála Sergeje Vojcechovského (1883-1951), generála Borise Vojtěcha Luži (1891-1944), generála Josefa Votruby (1879-1959) a generála Lva Prchaly (1892-1963),
- "Mobilizační deník" - poskytuje základní přehled událostí od pátku 23.září do pátku 30.září, den po dni, hodinu po hodině
- "Scénář války, ke které nedošlo" - napsal ho Martin Brabec a najdete ho v kapse u kapitoly Vláda generálů?

18 10.02.2020

Tentokrát upozorním na poznámkový aparát. Nepřehlédněte ho. Připomíná jména dvou statečných chlapíků, a to Raoula Wallenberga (1912–1945?) a Carla Lutze (1895-1975). // Jsem zvědavá, zda o nich bude zmínka také v díle, který čtu teď.

11 05.02.2020

Platí, co jsem napsala v pátek ke dvanáctému dílu. Menší kamínky existují. A někdy se jmenují Hans Andrischeck. // Pět hvězd. Velmi zajímavá edice to je. Doporučuji.
----------------------------------------------------------------------

ÚRYVEK:
,,Andrischeck nám neustále dodával odvahu a naději a říkal, že musíme svůj osud vydržet. Když měl dobrou náladu, nechal z kuchyně přivézt dvoukolák, usadil se v něm s nahou hrudí ovinutý bílým prostěradlem a vězni ho v něm v poklusu museli vozit po hlavní táborové ulici. Proto jsme mu říkali César.
(…) Obě selekce bych nepřežil, kdyby otec nepoprosil Hanse, aby mě vyvedl z baráku, kde byli zavření ti, co neprošli selekcí. ,,Já nic dělat nemůžu!“, řekl v obou případech Hans Andrischeck otci. Ale za několik hodin se objevil v uzavřeném baráku, kde jsem byl. Prošel barákem svým césarským krokem. Když mě uviděl, chytil mě za límec a vyhodil mě na ulici se slovy: ,,To je můj adjutant. Jak se sem dostal?“ Potom chytil venku nejbližšího vězně a strčil ho do baráku, kde jsem byl předtím já, protože počet musel souhlasit. (…)“

10 04.02.2020

Korespondenční pošušňáníčko. Od oslovení po podpis. // A přesně ten případ, kdy pár opsaných slov bude mocnějších než pracně vymyšlený komentář. // Vybírám dva dopisy - první je ze dne 20. června 1945 (str. 19), druhý ze dne 25. listopadu 1945 (str. 39).
-----------------------------------------------------
Ž → F

Maculíne trojctihodný,
nic o Tobě nevím, sem jak milenec, kterej je vod svý milý vodtrženej rykem boje a vzpomíná na její blankytný voči. Von též vzpomíná na travnatý koberec (kterejžto koberec vobjímá potůček), kde spolu zírali na hvězdičky.
Víš, já Ti psal a zároveň jsem poslal panu Kasalovi Tvý listy, ale von taky nenapsal, jestli je dostal. Tak nevím – našel jsem ještě tři a ty zase posílám Tobě, ale né abys mi je ztratil, sou to listy vod slavnýho muže.
Já jsem teď válečník. To znamená, že mám 12 deka masa a deset cigaret denně – dej se taky na vojnu. Je to moc pěkný. Zatím jsem v Hradci (adresu viz na zadní straně obálky) a až nás vyzbrojej a vykrměj, přijede polní maršál a vytrhne s námi do boje. Né, že by to s námi nevytrhli, naopak, vytrhnou republice trn z nohy. My sme hoši tuhý.
Macku, sluší se, abys mi na tu vojnu napsal, abych moh říct komandírovi, že nejsem jen tak obyčejnej válečník, že mám styky se slavnejma lidma, kterýžto mi občas dopisujou. Von nabude ke mně úcty a udělá ze mě kulturního referenta čili politickýho důstojníka. Zatím tady máme jednoho takovýho, co bejval náčelník selský jízdy a jelikož se přebarvil na rudo, vyšel mu z toho odstín poněkud ušmudlanej.
Nuže těším se na Tvoje písmo a setrvávám v podporu
ležmo za rukama klicmo zánožmo pravou z úcty k Tvé proslulosti.

Tvůj čudobogatýr

Járeček

------------------------------------------------------------
F → Ž

Milý Jaroušku,
děkuji za spousty dopisů. Vyrojilo se toho tolik, že bych Ti musel napsat dopis alespoň na 50 stránek. Tak myslím, že bude nejmoudřejší, když odpovím na to nejnutnější a ostatní si musíme říct ústně. Hlavně: koukej se přestěhovat! Žalující zemi přepracuj v našem duchu. Práci Wernera jsi už dostal. Dědu Posledu musím znovu přečíst (po večerech), protože si to už nepamatuji. Tvůj návrh vypracovat povídku je výtečný – učiň tak, alespoň uvidím, jak si to představuješ. Že by to byla ziskuchtivost – s tím si nelam hlavu. Budeš-li mít 10 dobrých námětů, zfilmuju je všechny bez ohledu i Posledu. S tím Kautským je to výtečné. Škubalo to se mnou ho zavolat a citovat ten referát Süssovi. Je vidět, že jseš důkladník.
Teď mám volné jenom neděle, protože točíme i v sobotu. Je plno práce, ale upřímně řečeno – netěší mě to. Musím co nejdřív udělat něco, jinak zakrním.
Jarouši, piš – furt piš – ale těch agrárníků se tak nezastávej – to je nevděčné. I když máš pravdu – většina čtenářů si řekne: ,,No, jo, to holt dostal aprovizaci!“ Rozumíš mi? Rozumíš, viď – Ty si mi vždycky rozuměl a já Tobě taky. Uzdrav se brzo!

Nazdar

Mac.

13 03.02.2020

Mám ráda básně, které se nestydí za to, kdy přišly na svět. Zdají se mi silnějšími. Mám ráda doslov, který mě dokáže přitáhnout k autorovi a snad i narušit představu, kterou si o něm při čtení jeho básní udělám. Jako tady, kdy onen závěrečný vpád do nepopsatelna provedl překladatel, teatrolog a autorův přítel, pan Zdeněk Urbánek (1917-2008). Všechna čest. // Krátká ukázka nemůže uškodit. Vybírám řádky ze strany jednasedmdesát.

---------------------------------------------------------------
Verše

Věčně budeme plout
žíznivě rozdychtěni
s údivem poznávat
jak vše se mění

Jen naše naděje
zůstane stále táž
tichá jak dívčí sen
pevná jak otčenáš

že co jsme potkali
v té světlé závrati
že není ztraceno
i když se nevrátí

a v nejhlubší své touze
že nikdo nejsme sám
vždyť všichni plujeme
k svým tichým pevninám

toulaví žebráci
co příliš málo známe
s duší plačící
že nikdy se cele nerozdáme

(Studentský časopis, roč. XIII, č. 8, duben 1934)

13 31.01.2020

,,(…) Celý život vlastně tvoří náhody. Možná bylo v mém životě víc náhod než v životě jiných. Ale to si o sobě asi myslí všichni a zřejmě to tak je. Protože nikdo neví, jak osud vede člověka životem. A ruku na srdce: My to vůbec vědět nechceme, protože jsme příliš zaměstnaní vlastními problémy. Přesto dnes cítím potřebu vyprávět o svém životě v naději, že tyto řádky čtenáře zaujmou.(…)“, píše pan Appel hned na začátku knihy.

Knihy nebo lépe vyprávění, které se stalo součástí patnáctisvazkové edice nakladatelství OIKOYMENH nazvané: Žiji se svou minulostí: vzpomínky těch, kdo přežili holokaust (zde vedené jednotlivě i hromadně, a to pod https://www.databazeknih.cz/knihy/ziji-se-svou-minulosti-soubor-vzpominek-tech-kdo-prezili-holokaust-365212 ).

Objevila jsem jí ve středu - díky čtenářské výzvě - a půjde bezpochyby o zajímavý počin, o pár veledůležitých kamínků v mozaice. Důležitých proto, že se snaží čtenáři ukázat nejen obraz holocaustu, ale i to, co přišlo po něm. A rovněž proto, že chtějí a umějí opatrovat menší kamínky, které jim přišly do cesty. Náhodou. Třeba paní Geertruidu Wijsmuller-Meijer (21.4.1896 – 30.8.1978).

U dvanáctého svazku nezůstanu.

Doporučuji.

13 31.01.2020

Vážný zájemce o polovinu osmnácté příčky letošní ČV. // Stojí za přečtení.

----------------------------
CITÁT:
,,(…) Historie se totiž neskládá z pouhého sledu dějů a věcí, jejichž role by nezávisela na tom, jak je lidé vnímají, jak jim rozumějí a jaký význam jim připisují. Téměř opak je pravdou. (…) Názornou ilustrací tohoto faktu mohou být i naše dějiny posledních čtyřiceti let.

9 30.01.2020

Malá velká kniha. Pro mě přitažlivá tím, že informace jenom odkrývá. Nevystavuje je. Nenutí odpovídajícího k dlouhé odpovědi, k vysvětlování, netlačí ho do kouta, do bolesti. // Kniha, v níž je znát onen dar důvěry mezi oběma stranami. Dar docela obyčejného vzájemného porozumění. // Pět hvězd!

----------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Josef Somr je chlap. Když stiskne, tak stiskne, když obejme, tak obejme. Moje maličká dcerka ho při prvním náhodném setkání pohladila po tváři a dala mu pusu. Pak si ho dlouze zálibně prohlížela. Byl dojatý a ubezpečoval mne, že jsem šťastná. Pohnutí v jeho očích jsem zažila ještě jednou. Dala jsem mu číst svůj text. Četl bez hnutí. Dočetl, uhnul očima, ve kterých jsem cítila slzy, souhlasně pokýval hlavou a spěšně odešel. Chtěla jsem mu říct, že ho mám ráda. Bylo pozdě. On se však najednou otočil: ,,Děkuju, mám vás rád, vždyť víte.“ Krásněji to řekne vždycky ten, kdo promluví první. (…)

20 23.01.2020

Mohla bych teď jimi zaplácnout patnáctou příčku letošní ČV a prohlásit, že muchláže jsou ošklivé, že se mi nelíbí, ale to bych lhala. Jsou jen neokoukané. Pro hlavu nové. Potřebují čas, aby mohly působit a zapůsobit…. // Textovou část knihy ocení hlavně znalci Kolářova díla, jeho fanoušci, ti, kteří ho mají mezi oblíbenými autory, ti, kteří se ptají…. Ti, dle mého, budou jeho slovům rozumět lépe. Já - protože tohle byla moje první knížka od něj - mohu číst jen mezi řádky, brát z nich kousíčky, a v nich pak hledat pravdu a kus umělcovy duše. Zkušené, sebejisté duše.

----------------------------------------------
CITÁT:
Vzor je pouze jedním činitelem v uskutečňování něčeho, třebas i podstatného. Může se stát dokonce i podnětem k bezprostředně budoucí práci. Dokonce i pouhé vyprávění o tom, co dělá druhý, může člověka ovlivnit….

12 22.01.2020

Silná herecká čtyřka a jeden skvělý vypravěč, který umí mlčet a poslouchat. Co víc si přát? Dávám plný počet. A odpoledne si vyhledám předchozí díly.

--------------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Pozdravil mě svým typickým HOJ a už se řítil do stavení. Ještě dříve, než překročil práh, volal: ,,Márinko, mám hlad jako vlk. Těšil jsem se celý den na tebe i drškajznu.“
,,Jo, Jaroušku, ale tu už nemám, musíš se spokojit s třešňovými knedlíky.“
,,Jak to, že už ji nemáš? Vždyť jí byl přece plný hrnec?“
,,Byl. Jenže tady panu Petrovi moc chutnala a proto nic nezbylo.“
,,Ježíšmarjá,“ zahořekoval Marvan, vyšel na dvůr a křičel na mne: ,,Ty pacholku! Já se celej den těším – a teď tohle! Ale že byla, viď?“(…)

15 20.01.2020

Podařená knížka! Jsem ráda, že jsem si jí přečetla a zase se dozvěděla něco nového. // Musím si sem těch jedenáct jmen pro budoucnost opsat.

Františka Svatava Amerlingová (1812-1887)
Amélie Mánesová (1817-1883)
Marie Riegrová-Palacká (1833-1891)
Josefa Náprstková (1838-1907)
Růžena Svobodová (1868-1920)
Alice Masaryková (1879-1966)
Olga Fastrová alias Yvonna (1876-1965)
Marie Záhořová-Němcová (1885-1930)
Marie Baborová-Čiháková (1877-1937)
Betty Karpíšková (1882-1942)
Anna Rypáčková (1895-1976)

16 17.01.2020

V dnešní internetové době trochu zbytečná kniha. Pochybuju, že dokáže člověka vzdělat. Spíš rozčílit, to ano. A čím? Inu, stačí rozdělit dvoustránkový medailon dvěma stránkami fotografií, navíc promyšleně přesně v půlce věty..., a zopakovat to tak, zcela náhodně, skoro u všech medailonů, které v knize jsou. // Nechápu, že to někdo nepohlídal a nezarazil. Jedna hvězda.

10 16.01.2020

Oceňuji už ten nápad něco takového vytvořit, a pak samotný výběr a uspořádání knihy. Skvělá práce, pane Stehlíku! Jistě nebyla jednoduchá.

Knihu lze porovnat s jen o málo staršími Klenoty lesa, které vydalo nakladatelství Sursum. Rozměry a stránkový rozsah obou knih je takřka stejný. I to střídání fotografií a textu mají společné... ovšem tady onu moudrost a lásku k lesům, květinám a k přírodě vůbec vyjadřuje více lidí - pro mě nových a neznámých, ...takže težko to teď nějak uzavřít a pečlivě sepsané prameny na stranách 116-119 ignorovat.

Jdu pátrat. A ještě jednou děkuji.

—————————————————————
CITÁT:
(...) Jedno je na tom krásné. Když je bolestná radost nejsilnější, když nejsilnější je moje marná nemohoucnost, stoupá ve mně zároveň vědomí vyrovnanosti věcí a pochopení řádu, který stojí mimo mne a ke kterému nemohu přidat ani zrno. Jsem šťastný člověk.

15 16.01.2020

Nemám ponětí, kolik přátel a příznivců taková firma může mít, a tedy kolik exemplářů bylo celkem vydáno. Tuším jen, že ne v každém lze najít podpis Olgy Scheinfplugové…, a ta náhoda mě tolik potěšila, že jsem tím prostě musela začít. Vykoukl na mě na straně pětadvacet pod její básní “Sladké Francii“ – jedné z 18 básní v tomto sborníku. // Platí však, že co báseň, to jiný autor. Olga Scheinpflugová je opět jako žena osamocena. Za muže budu jmenovat např. Eduarda Basse, Františka Halase, Oldřicha Mikuláška, F. X. Svobodu či Vladimíra Holana. // Dávám plný počet a bez dalšího slovního hodnocení opisuji řádky naposledy jmenovaného. Napoví víc, než bych teď svedla sama.

-----------------------------------------------------------
VLADIMÍR HOLAN - Odpověď Francii

Nikdo si nemysli tam u vás všech,
že tato země, v níž ještě žiju tiše
dnes nebo zítra bude k vaší pýše
psí kůží dobrou na dudácký měch.

Nikdo se neraduj zištnou lstí
z vteřiny ticha míru zasvěcené.
Jen zradili jste a už trest se žene
a začne vaší podlostí.

Sto let je nic mně, básníkovi.
Povídám nic a tedy: ber kdo ber,
můžeme počkat. Už teď mezi slovy
ne vy, kdos jiný stojí u kamer

a natáčí….

12 15.01.2020

Jaroslav Seifert, Viktor Dyk, Rudolf Medek, Petr Bezruč, Jiří Mahen, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek, Ladislav Stehlík či Josef Hora - to jsou alespoň některá mužská jména, na která v tomto sborníku narazíte. Za ženy zde hovoří pouze jedna jediná, a to Olga Scheinpflugová. // Svým způsobem fascinující kniha. Truchlivá, jistě, přehnaně oslavující, snad, ale ve svém vyznění bezesporu jednotná a k zemřelému náležitě uctivá. Tak to má být. // Sedmnáctá příčka letošní ČV obsazena.

----------------------------------------
ÚRYVEK (str. 51):

,,(…)
Jdi s moudrým úsměvem pozdravit hvězdnou dráhu,
kde ryzost činů Tvých zůstane beze rzi,
a s Bohem všemocným seshora hlídej Prahu
a celý národ svůj, v němž pravda vítězí.

Až dnešek zastaví raněná srdce zvonů,
snad bude slyšet, kterak slibujem,
snad uslyšíš i Ty svých čtrnáct milionů,
jak přísahají tiše: T. G. M.“

10 13.01.2020

Sešítek veliký jako žákovská knížka. I tak tenký. A že je v něm víc fotografií než textu? To mi nevadí, neboť je to odvyprávěno dobře. // Nechybí tam švec, chůva, Vítek, prohnaní rádcové, ani královský výběrčí daní, který jen co si ráno promne oči, už pracuje. I na příští rok.... Nechybí ani má oblíbená replika: ,,A přece tě mám ráda. I když jsi král." // Prostě: rozněžnila jsem se a doporučuji dál. ♥

18 12.01.2020

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký by byl Hamlet nebo Othello, kdyby ho napsal Fráňa Šrámek? Karel Čapek ano.

Kniha, kterou jsem měla mezi těmi, na které se teprve chystám, téměř dva roky. Od té doby, co jsem si přečetla předchozí nadšený komentář. Kniha, které jsem dnes nemohla ukázat Vltavu, Dům U zlaté lodě, ani se s ní projet tramvají. Nesmí totiž opustit brány knihovny. Nechala jsem si jí tedy přinést ze skladu a usadila se s ní v dětském oddělení. Naschvál. Kvůli těm barvám a smíchu, který k nám doléhal. Myslím, že z té změny měla radost. Odměnila mě spoustou pěkných slov. Rozesmála i dojala....

Stydím se, že jsem jí vyhledala až nyní, a vím, že se na první příčku letošní ČV - kniha, jejíž autor letos oslaví (oslavil) kulatiny - tak docela nehodí. Není tam "by". Ale! Zasloužila by si víc čtenářů a Jo Nesbø voraz. Žebříček se pod ním začne za chvíli podlamovat....

------------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
,,(...) Tak si jednou Šrámek s Karlem Čapkem libovali pohov na hustém trávníku v humprechtské třešňovce. Šrámek prohodil k Čapkovi: ,Co byste dělal, kdybych teď slastí umřel?´ - ,Běžel bych na nejbližší telegrafní stanici, aby tu zprávu měly Lidovky první.´, pohotově odpověděl tehdejší člen redakce Lidových novin. (...)"

14 11.01.2020