milamarus komentáře u knih

Bylo nádherné sledovat, jak jsou odvážní a mají schopnost přizpůsobit se měnícím se poměrům. jak se všechno odvíjí a na sebe navazuje. Čím byli dál, tím byli silnější. Cítila jsem tu jejich obrovskou radost z drobných úspěchů. A taky kuráž, která přebila hlad, zranění, únavu a vše, co je během té dlouhé cesty vyčerpávalo. Měli štěstí, na které spoléhali a u kterého jsem doufala, že jim nikdy nedojde. Šli dál a dokázali to. Úkol s razítkem absolutní priority - Spartakův sen – splnili. A tak trochu tím na mě apelovali, abych se nebála ve vlastním životě něco změnit.

Doporučuju!!!

3 23.11.2015

Čtivé dialogy, skutečné postavy na skutečných místech a především úžasný střih. Ten bych vyzdvihla. Bylo to lepší než film. Ano, konec byl takový, jaký se dal u takového názvu a za daných okolností předpokládat - Říše zvítězila, ale nikdo nemohl popřít, že čin, který většině Němců připadal nejen zneklidňující, ale přímo nežádoucí, se stal skutečností.

Jiří Šulc není jedním z těch autorů, kteří rádi opisují jeden od druhého a citují se navzájem. To je jasné. Podařilo se mu toto frekventované téma ukázat z jiného úhlu. Čtenářům představil parašutisty ne jako stroje na zabíjení, ale jako (ne)obyčejné muže, kteří si dokázali i v akci uchovat lidskost a trošku té bezstarostnosti. To mě moc bavilo.

39 05.11.2015

Jsou tam informace, nad nimiž by se hodilo zamyslet, fakta, která vzbudí zájem, postřehy, u kterých se budete smát a dialogy, jež bezpochyby naopak prohloubí Vaši skepsi. Vše podané formou krátkých kapitol a pomocí různých časových rovin skvěle přibližujících ten šrumec v hlavě osamoceného člověka. Člověka, kterým se David Rath stal.

Za mě rozhodně pět hvězd.

3 05.11.2015

Zločinecká zápletka na začátku mě rušila a měla jsem snahu jí přeskočit. Byla jsem totiž zvědavá víc na to, kdo bude Daisyin zachránce, než na toho bídáka, kterému se připletla do cesty. Pro děj je však prvních pár stránek důležitých, takže budete-li mít stejný problém jako já, buďte trpěliví….Náčelník Russo dostane dost prostoru. Bude hrubý, neústupný, avšak upřímný, prozíravý a především vtipný. Už to jeho první vykací setkání s Daisy mě pobavilo :-D Četla jsem prakticky na jeden zátah.

3 27.10.2015

Fungovalo to, přesto to bylo o něco slabší. Jase není jako Cameron Hamilton, jehož okruh činností je velmi pestrý. Není ani jako Jackson James, který má dobrý odhad, maximum pochopení a neupřednostňuje sám sebe. Jo, i on stihne osvobodit Tereziinu duši i od toho největšího trápení, ale taky má svoje problémy, které musí vyřešit. Paradoxně tak byl víc vidět, více jsem se na něj soustředila a čekala s čím přijde.
A ta bonusová scéna? Ach. Kdyby jí kniha začínala, bylo by hned jasné, kde to skončí. :-D Těším se na čtyřku.

3 27.10.2015

Kdysi jsem četla, že aby lež byla pravdou a ne lží, musí existovat lhář a obelhaný. Milošovo autentické a střízlivé vyprávění to v kombinaci s tiskovými zprávami a články z různých zpravodajských serverů dokazuje. Ten kontrast bije do očí a drží celou knihu v tempu.
To, že pan Kmenta sem tam události zestručnil vlastním převyprávěním a neváhal připojit informace o diamantech, drogách a jiné zeměpisno-ekonomické “výlety“, beru jako plus. Cítila jsem se jako zasvěcenec a znalec mafiánských poměrů. I když přiznávám, že při čtvrté nebo páté kapitole jsem se neubránila dojmu neustále se opakujících více či méně stereotypních situací a jen jsem čekala, kdo další přestane být užitečný a bude nutné se ho zbavit. Samozřejmě pěkně exemplárně, aby bylo na hodně dlouho a zřetelně jasné, co se smí, co ne a kdo že je tady padrino!

4 14.10.2015

Ať už tohle vyprávění budete brát jako důkaz určený pro ty, kteří nepochybují o vině paní Věry nebo jako varování, budete konsternováni otevřenou krutostí. A neubráníte se myšlence na budoucnost. Jo, jsme teď malinká země bez velkých prázdných míst jako Sibiř, kde by šlo izolovat lidi i s jejich životními cíli a ambicemi; lidi, kteří udělali něco, co neměli; lidi, kterých je nutno se zbavit…. Ale kdo ví, co příští desetiletí přinesou?

Taková doba může udeřit jako blesk znovu - kdykoli, kdekoli a do kohokoli!

17 08.10.2015

Do očí Vás bouchne du-forma a sem tam kurzívou psaná přímá řeč (nutno podotknout, že nespisovná, plná peprných slov a pěkně nenávistná.) Druhou ránu Vám uštědří sám vypravěč, který Bethel vše popisuje a připomíná. Je jasné, že to viděl, byl tomu přítomen a snad proto mluví. A to, že chce pro čtenáře zůstat neznámým? To činí příběh velmi zvláštním a neobvyklým.

08.10.2015

Začalo to poděkováním synovi a kapitolou o záchraně. Těšilo mě, že Dave unikl, že se z toho dostal, ačkoliv jsem vlastně kromě pár náznaků nevěděla z čeho prchal. To se ale rychle změnilo. Ta rodina a především matka, jejíž činy vůči vlastnímu dítěti nedokáže moje představivost pochopit, předčila očekávání. A já začala pochybovat o tom, že to Dave přežije. Co kapitola, to horší zážitky, větší fyzický i psychický nátlak, ubližování a hlad… Bylo to husté vyprávění, jež mělo mou plnou pozornost - o to větší, že to všechno vypráví ten, kdo to prožíval, kdo to dokázal překonat a neuzavřít kruh zla. Toho je nutné si cenit! Má můj obdiv za to, že neztratil naději, že se sám nezabil nebo, že nezabil jí.
Ano, v knize chybí pár slov o tom, jaký mělo nečekané a otřesné jednání té psychopatky důvod (musela mít důvod, ne?). Proto si rozhodně přečtu i následující dva díly.

6 05.10.2015

Tak jsem se těšila, ale nevzalo mě to....

2 02.10.2015

Čteno kvůli černobílé dlažbě a těm několika dveřím na obálce, které nutí k zamyšlení…
O likvidaci Hitlera se pokoušeli 42x. Vždy z toho sešlo, a tudíž možnost pohrát si s myšlenkou, jak by jeho smrt ovlivnila německou potažmo evropskou historii je lákavá a často využívaná. Povedlo se to i tady. S pomocí několika časový rovin, které spolu dobře fungují a postav, jež přímo ukazují na to, že lidé toužící po moci, lidé posedlí představou o vlastní předurčenosti k nějakému úkolu, existovali a existují.

Hodnotím kladně zmínku o plukovníku von Stauffenbergovi. Jeho odvaha a statečnost by měla být připomínána. A přiznávám, že jsem při čtení postrádala před kapitolami označení doby, kdy se odehrávají. (Je zmíněna jen v první a druhé kapitole.)

3 01.10.2015

Nemám představu kolik tvůrců se věnovalo a věnuje podobnému tématu. Jistě mnoho desítek, možná i stovek. Tahle kniha ale vyniká! Myron Bolitar, resp. Harlan Coben má totiž mimořádný talent popsat situace (sexu nevyjímaje) nevulgárně a přitom realisticky. Přemýšlí, poradí, a čtenář se baví! Taky Terese perlí. A Win? Ten se se svými styky ostatním nechlubí, ale přímo je jimi bombarduje. Ne však zbytečně. Strach z něho má i francouzská policie. :-D Zkrátka je to akčňák jak v televizi!

2 01.10.2015

S napětím jsem otáčela jednu stránku za druhou. Černobílé obrázky byly působivé. Pár Marvových stručných vět o jeho náladě, motivaci a plánech taky. Sem tam nějaká hláška dávala znát, že je to muž velkých schopností a nepředstíranou touhou po krvi… Přesto se obávám, že jak pro Marva, tak pro mě byla celá epizoda poslední. Ta znepokojivá atmosféra spějící k vítěznému masakru těch, kteří musí zaplatit za své hříchy, prostě zmizela jakmile jsem zavřela knížku. Škoda.

1 24.09.2015

Nalezena mezi dětskými knížkami, a přesto nutila k přemýšlení a nedala mi spát. To se mi líbilo.
Mark, Ben, Malá Tracey a především Anna jsou skvělí. Její vyprávění je totiž kombinací toho, co drtivá z nás zažívá (lásku, bolest a smrt) a toho, co jsi pamatujeme z hodin dějepisu (nacisté, koncentrační tábory, Židé…) Ano, konec je asi odhadnutelný, ale i když jste četli nějaká svědectví, konspirační teorie a dohady o tom co by kdyby, vyplatí se číst do poslední stránky.

5 22.09.2015

Nechám-li zcela stranou neoddiskutovatelnou skutečnost, že šlo především o brilatního herce své doby, o vpravdě pracovitého a inteligentního člověka, musím říct, že se mi podařilo, jak se říká, zabít dvě mouchy jednou ranou. Moje touha po trochu té historie byla uspokojena a momentální frustrace z absence nějaké té pecky černobílého plátna ve vyjetých kolejích současného televizního programu zmizela. Dostala jsem hodně tipů!

5 22.09.2015

Povedená vdova ta Tessa! :-D Chtějí po ní, aby napodobovala viktoriánskou eleganci halením se do metrů látky, nošením složitých účesů, a celkově nebyla tou, kterou je. Ona řekne ano, mermomocí (a občas křečovitě) se o to snaží a ještě stihne psát deník a zamilovat se do komplikovaného muže… Bavila jsem se!

1 22.09.2015

Přes strhující flashback na začátku a krásnou stostránkovou romantiku jsem se přenesla do něčeho hodně zmateného. A musím přiznat, že ačkoliv jsem se účastnila celého vyšetřování, k vytvoření komplexního pohledu na situaci mi to nepomohlo. Příběh se moc točil kolem Rachel, chyběly myšlenky druhých a ty schopnosti? - komunikovat, aniž bych musela otevřít pusu, nebýt nikdy nemocná, dokázat se vloupat do hlavy jiného, opravit mu paměť, sebrat mu duši a nakonec ji poslat do pekel - pěkně divné :-D ale lákavé zároveň! Takže druhý díl, který se bude zaměřen na Charlieho, rozhodně vítám.

1 22.09.2015

Mé veliké očekávání nebylo ani po téměř 150 přečtených stránkách naplněno, takže musím dát některým méně-než-tříhvězdičkovým komentářům za pravdu. Jestli mě měla ta nepravděpodobně otevřená a chlípná komunikace dvou sebejistých sousedů pobavit, nepovedlo se. Nesmála jsem se! A rozhodně jsem se necítila poškozená tím, že u nás v baráku nepotkávám hezkého a hlučného souseda, který by se mi takhle mohl začít cpát do života. Bez zábran: *.

5 18.09.2015

Ačkoliv je mi jasný, že nemůžu rozhodovat o tom, co je pro vždy suverénního a obdivuhodného Joea Pikea správný a co špatný, tohle byla jeho velká příležitost se seznámit. S tou rozmazlenou holkou byli sice nesourodou, ale pro mě velmi povedenou dvojkou. A zasloužili by si pokračování! Tedy za jiných okolností a bez těch lumpů v zádech neumožňujících jim jediné zaváhání či ústup.

3 11.09.2015

Kouzlo svatojanské noci mě neokouzlilo a musím přiznat, že to byl snad nejdivnější rozhovor jaký jsem doposud četla. Chtějí utéct? Fajn! Život sluhy i aristokratické dívky může mít kromě světlých i ty stinné stránky… Když ale oba vědí, že místo, kam by šli a došli, bude stejné jako to, které opustí…všude stejné domy a lidé se stejným vzděláním a předsudky, je jejich přemítání zbytečným marněním času. Před sto lety i dnes.

1 11.09.2015