milary komentáře u knih

Já "špiónky" od své milované Christie nemusím. Takže do svého dlouhatánského TOP žebříčku si "holubů lačnou kočku" nezařadím. Ale...

Líbilo se mi po celou dobu v prestižní dívčí škole, líbily se mi veškeré popisy jejího fungování, charakteristiky ředitelky, učitelek, studentek, personálu, rodičů, - všech, kteří se třeba jen mihli na scéně.
Jako vždycky: Agatha neokolkuje, máchne perem jako štětcem, připíše pár dialogů a jste tam. Chcete, nechcete.
Zápletka je jako obvykle originální, děj se hbitě přesouvá z místa na místo, motivace pro zločinné jednání je víc než dostatečná a tradááá! Dochází k vraždě. Na posvátné půdě školy.

Vlastně, nakonec mi ani nevadily rafinované metody tajných služeb, politické změny v exotických končinách, tajemné osoby v pozadí i popředí.., ne. Nakonec mi vadil konec. Ten mi tentokrát připadal, řekněme, neagathovsky přitažený za vlasy.

20 20.09.2023

Povolenku mám a vyplouvám pokaždé celá nažhavená; někdy nevím, kde zaseknout dřív, jindy se o úlovku nedá mluvit.
Příhodný název.., i pro knihovnu. :)

Stabenow si proplout mezi prsty nenechávám. Dávno jsem si zvykla na hustou síť informací o Aljašce, nezbytně vetkaných do každé z detektivek. Některá z témat mě zajímají víc, - a také přirozeněji zapadají do linie jednotlivých případů, některá méně; ale kromě jediného dílu mě zatím bavily všechny části série.

Taky tentokrát napřed řádně přičichneme k problematice rybolovu i s celým nezbytným pozadím, než se děj neuspěchaně sveze ke zločinu. Jenže to nevadí. Člověk profituje ze setkání se starými známými (a že autorka figury vážně umí!), těší se z dialogů, vtipu, živosti, kontinuity. Stabenow očividně tak trochu kašle na to, aby za každou cenu šokovala, což neznamená, že schází napětí. Jen ho servíruje s nadhledem a neválcuje s ním všechno ostatní.

20 29.08.2023

Sága Norenová policie Malmö, zaznělo mi v uších nedlouho po začátku audioknihy, a byla jsem doma.
Pokojskou s aspergerem interpretovala geniálně Marie Štípková. Hlas znamenal tentokrát hodně; jitřil emoce (zdaleka ne vždycky sympatické), neposkytoval prostor variabilním reakcím, důsledně útočil na trpělivost a mařil jakékoliv naděje na "normální" komunikaci.
Námět je skvělý. Nechybí napětí, ani dojetí. A líbí se mi obálka.

Co se mi nelíbilo? Jak to shrnout? Absolutní dořečenost. Nadúroda ušlechtilosti. To, že křehké okamžiky, které jsou nejpůsobivější tehdy, když se jen tak mihnou, byly nemilosrdně rozpitvávány a recyklovány. Mužské hlasy, které - s výjimkou největšího prevíta - působily jeden jako druhý nesnesitelně svatouškovsky.

SPOILER:
A nelíbilo se mi, že někdo, kdo si tolik považoval odkazu babičky, že nejlepší je říkat pravdu, vzal samozvanně do svých rukou spravedlnost a bez stínu na duši tu pravdu blaženě pominul.

Takže co? Vůbec nelituju, že jsem si titul koupila. Ale za víc než tři hvězdičky to tentokrát nebude.

20 28.07.2023

Stejně bonmotů, víc alkoholu, setrvale aktuální téma, staří známí, noví známí a Joe Cocker, sympaťák. Brno.
Příběh? Trochu jako "Chodí pešek okolo", jako kdyby to na něm zas až tak nestálo. Což je u detektivky zvláštní. Tím pádem knížka asi v paměti tolik neuvízne, jako autorova prvotina.
Nicméně, stránek není mnoho, díky ingrediencím se to četlo hezky, relax. Ráda se pustím do dalšího Náplavy, bude-li.
Technická poznámka: moje "četlo se to hezky" se netýká velikosti písma. To! byl vážně mord.

20 08.05.2023

Knížka přetékající emocemi; působivými spíš tam, kde nejsou tak (ne)únavně vypjaté.
Nesympatická sedmnáctiletá protagonistka, smýkaná pubertální umanutostí vtisknout svobodě zcela a jen podobu svých představ.
No a ta druhá. Pragmatická a málomluvná. Dospělá žena, jejíž dosavadní život a jeho pozvolné rozkrývání teprve dává přehuštěnému příběhu směr.

Líbily se mi jednotlivé pasáže. Hrušky. Včely. Popisy rutinných prací. Přírody...
Vytáčel mě stereotyp jednání, vykonstruovaná moudra a tupá útočná agresivita.
Vyhlížela jsem konec.

No a právě díky němu jsem nakonec dospěla k uspokojivým 65 - 70%. Překvapil mě příjemně, vyhnul se nečekaně sentimentu i laciným efektům, nabídl malebné kulisy pro přijatelně uvěřitelné vyústění. (I když, jedna věc by se asi nabízela: okamžitý poprask ve chvíli, kdy by holčina zase zmizela z domova, no ale budiž).

Obdivovala jsem profesionalitu interpretky Jitky Ježkové. Nezůstala, co se týče intenzity emocí, nic dlužná předloze.

20 05.05.2023

Tři hvězdičky pro mou milovanou Agathu jsou hodně málo, ale co naplat.
Nepřekážela mi zas tolik jistá rozvláčnost, zapříčiněná dvojím různorodým šetřením; to Poirot mi zde - byť se dostává ke slovu až skoro v závěru děje, - připadá samoliběji mnohomluvný (obzvlášť s mnohočetně se opakujícími příměry o pánu a psu), ale bez obvyklého šarmu.
Nevyhovoval mi exkurs do světa špionáže, všechno mi to připadlo jako podivný mix Agathina klasického pojetí příběhu a různorodých prvků, které dějovou linku neobohacovaly, ale tříštily.
SPOILER:
A poslední kritická zmínka patří bystré holčičce s deníkem, sloužícím k zaznamenávání nejrůznějších pozorování. (Že se v něm jako náhodou skrývá i podstatný dosud neznámý detail, je nasnadě). Jenže tohle zároveň tvoří gró jiné Agathiny známé detektivky. (Nechci si vymýšlet, ale skoro se mi zdá, že se ta druhá dívčina i shodně jmenovala (?)).

Coby Agathin fanda jsem si Hodiny čtené Lukášem Hlavicou ráda přidala "do sbírky", ale vracet se k nim nebudu.

20 04.04.2023

Ráda jsem to četla. Bylo to na doporučení. A jakkoliv mě svět youtuberů míjí - i proto, že jsem ho nestihla v tom správném věku a můj vztah k němu je tudíž vágní, představa, že v něm měl a má obrovskou sledovanost náctiletých (i když věkové spektrum současných odběratelů už podle statistik na horní hranici překročilo kristovy roky) člověk jako Kovy, mě naplňuje zvláštní nadějí a radostí.

Knížka je skvělá. Mockrát jsem si musela připomenout, že ji (už dávno slavný!) Kovy napsal v jednadvaceti. Takhle hodnotově srovnané to jen tak někdo nemá. Někdo do smrti. Navíc záviděníhodná schopnost věci předat; a sice věci, které hrozí zavánět moralizováním, poučováním - vybalancovat to tak, aby je lidi chtěli slyšet a dokonce je vyhledávali??
JAK TO DĚLÁ? Musím se podívat :))

Líbily se mi taky kytarové vstupy a moc i "funkční" básničky, které nejsou tak docela poezie, ale zato jim nechybí pointa. Legrácky, zážitky, živost, pestrost, autenticita, laskavost.
Přeju všechno dobré, Kovy!

20 30.09.2022

Pěkně hodnocenou sérii s dvojkou Rizzoliová & Islesová neznám ani z knížek (ani z TV seriálu, což je možná dobře), ale v knihovně mi padl do ruky samostatný příběh, Hra s ohněm. A bylo to překvapení a moc příjemné, protože knížka byla vynikající a já jsem si už jistá, že i "sériová" hodnocení jsou zasloužená a s Tess Gerritsen se nepotkávám naposled.

Nejsem přes horory a tady, brzy po nevinném začátku, vystrčil děj pořádně temné drápky nadpřirozeného tajemna, a už to tak zůstalo. A vůbec mi to nevadilo.
Tématicky zajímavý a napínavý thriller, v jehož středu se nalézá jedna muzikantka a záhadný notový zápis neznámé skladby od stejně neznámého autora, se štěpí na pátrací detektivku s bezmála špionážní zápletkou, psychologickou hříčku a válečné drama, které bere za srdce.
Strašně dobře se to četlo.

Jo, ten konec.., no, jak říkám. Autorku zatím moc neznám, takže beru v úvahu komentáře přede mnou a těším se na lepší (propracovanější) příští. :)
Ale i tak jsem hodně spokojená.

20 13.09.2022

Hezké. Prostě hezké. Zábavné, poučné - o co, že už bych dokázala zcela samostatně s železnou rudou divy! :)), napínavé.
František Niedl zkrátka umí čtenáře vtáhnout; a podrobně popisné pasáže, související se zpracováváním rudných ložisek i strategií prodeje produktu, :) jsem vstřebala s téměř stejným zájmem jako diplomacii zúčastněných ve prospěch žádoucí pozice markraběte Karla, stále křehké a nejisté kvůli vrtkavosti vztahu s jeho otcem, králem Janem Lucemburským.

Příběh je jinak celkem jednoduchý, ale vedle Chiary je i v tomto díle řada pečlivě vykreslených postav, nových i těch průchozích, které propojují osudy Ondřeje z Rohatce s vřesovskými.
Drobné rekapitulace jsou obratné, nepůsobí násilně a nezdržují, přece však poskytnou po delší pauze ve čtení žádoucí oprášení souvislostí, a to je mi vhod.
Doufám v pokračování.

20 13.09.2022

(SPOILER) Ze sedmatřiceti let si čtrnáct odseděla, ta třiadvacetiletá zatčená…
Odseděla není úplně výstižné slovo.
Představuju si ledasjaké třiadvacetileté, současné i bývalé vč. sebe, v té samé situaci. Hloupost, nepředstavuju. Představit si ani omylem nedovedu, jakkoliv je ta tenká knížka sebelíp napsaná. A napsaná je výjimečně. Ke všemu…
Psaním to ale nekončí. Po čtyřicítce vystudovala v Austrálii dvě vysoké školy. Rozmáchlé studijní obory si obohatila o kurzy s víc než atypickým zaměřením. Uplatnila se jako výtvarnice, vystavovala, pracovala jako terapeutka ve věznici, byla zapojena do činnosti Amnesty International. Žila.
Ve svobodě strávila těch čtrnáct ukradených let dvakrát. A kousek. Mně se toho času zdá žalostně málo. Ale ona to tak podle všeho neviděla...

20 08.07.2022

Ota Pavel. Můj oblíbený. Co jsem o něm věděla? Dohromady nic. Je potřeba vědět víc? Ne. Přečtete si knížky z prostředí sportu. Přečtete si - Smrt krásných srnců, třeba. A jiné. Odkoukáte zfilmované. Áchnete. Jaký že to spisovatel! Pravda. K tomu jako by nebylo co dodat.

Často mi anotace ke knížkám připadají zavádějící. Vyzrazující. Glorifikující. Hloupé.
Tahle ne. Vzala mi vítr z plachet, ale já bych to stejně takhle věcně postihnout nedovedla.
...Intimní sága 20. století. Velké události, určující lidský osud, aniž by na ně měl člověk vliv...
(Trochu mi to koncepčně připomíná nedávno přečtené "Věci, kterých jsem se nezbavil" od jiného Poláka).

Ne, některé věci člověk neovlivní. Ale dodat se dalo hrozně moc.
Jak píší kolegové, množství zdrojů, které dobře obeznámený autor kompetentně a přitažlivě zpracoval, sahá hluboko pod povrch(ní) informace o Otovi Pavlovi. Ledacos budí rozpaky, ale nikdy zahanbení z četby, díky níž se člověk vtírá komusi do soukromí.
Neuvěřitelně zajímavé, mnohovrstevné, naprosto úžasně napsané. Moc doporučuju.

20 26.05.2022

Asi bych se nechtěla z komentáře "vyvlíct" pouze citací některé z mnoha vtipných hlášek. A mimochodem si uvědomuju, že je těžké vybavit si jinou sérii, kde by se prostě v jednom každém díle nabízela taková snůška uvedeného, aby bylo nejen možné, ale dokonce obtížné vybírat...
Jenže můj pocit z tohoto dílu popsal už přede mnou ve svém komentáři Česneksmedem. Přesně; jakoby na mě jaksi studeněji fouklo, než jsem u Velinského zvyklá.
Vtipná jako vždycky. Jen, řekněme, daleko míň hravá je tahle skvělá část...

20 04.01.2022

Nesedělo mi to nějak.
Zprvu, jak jsem myslela, kvůli tomu, že jsem se musela nezvykle často vracet, abych si připomněla situaci, za které padlo to nebo ono tvrzení, místo, či identitu osoby. Moje nepozornost, říkám si. Ale ztrácela jsem nit i v Poirotově konání, přesunech a úvahách.
Uměle na mě působila míra jeho zaujetí pro "parťáctví" s Katherine. Jakkoliv to byla žena sympatická; zejména v závěru už pro mne jisté okamžiky jejich totožného vlnového naladění (občas neupřesněného verbálně) postrádaly logiku. A na tu já jsem u Poirota pes. A tady ten pes neskákal přes oves, ale - ztrativ pachovou stopu, proskákal se spletitou dějovou intrikou ku konci a...

Bezradně jsem nakoukla na komentáře a hned u marlowa našla odpověď.
Psychická autorčina nepohoda... Nikdy ten román (dle vlastních slov) neměla ráda...
Nechci si hrát na médium, já ale přesně tohle z textu cítila. Chlad, pres, mus, nelad...
Čímž vůbec nechci tvrdit, že by ten titul byl špatný (to bych si nedovolila).
Já mám ale ráda jinou Agathu - a asi i Poirota.

20 28.11.2021

Četla jsem jakousi dávnou (a patrně upirátěnou - dobře mi tak!) úpravu,
kde v dlouhých pasážích bylo (vedle četných chyb ostatních a rozčilujícího střídavého vykání a tykání mezi Poirotem a Hastingsem) písmenko „d“ nahrazeno jeho změkčeným tvarem, což textu dodávalo poněkud ušišlanou podobu zkarikované cizojazyčnosti. Nakonec text předčasně skončil a já četbu „ďetektivky“ nahradila ve čtečce jinou verzí knihy, tak jak ji vydal Melantrich r. 1992 v překladu Běly Dintrové. Nepomohla jsem si příliš.

Jako fanoušek Poirota i charakteristického jazyka Agathiných knih jsem skřípala zuby nejen nad šroubovanými výroky jako:
...“Tak tohle se vám nepodaří! Mám vás – a ve svém sevření mám sílu oceli!“…
Ale zejména nad Poirotovou - pro něj absurdně nepravděpodobnou - hrubostí (zde vůči služebným):
...“Jste stará, hloupá ženská! A Léonie s Denisou nejsou za mák lepší. Jste trojice pitomců (!!), vaše blbost (!!!) málem zabila paní Renauldovou, nebýt tohoto odvážného dítěte -“…
A tak dále.

Kromě této strašlivé zpronevěry tradičnímu obrázku kultivovaného Poirota i skvělé atmosféře většiny Agathiných detektivek, jsem nebyla vůbec nadšená (přes bombastickou anotaci u knihy) ani příběhem.
Na Christie obdivuju nesmírně její invenci; tady bylo podle mého těch fines, záměn a zvratů trochu moc, otázka „Who is who?“ byla průběžně „na tapetě“ a čtení se přes to všechno dohromady jen jaksi lopotilo.
Tak tentokrát pouze další Agatha do sbírky.

20 06.09.2021

Ledacos jsem četla dříve, Smyčku až teď. Trochu jsem pozapomněla, jaký je Kohout mimořádný vypravěč. Rozehraný trojúhelník (milostný) aktérů na pozadí válečného dění, osudově pozměněná osnova vztahů na "úsvitu nové doby", zdrcující proměny jednotlivců pod tlakem nepředstavitelně bezskrupulózního politického souboje o tvář moci, krutost následků pro nezlomné. A také popření sebe sama, daň ze sebezáchovné oddanosti vítěznému systému. Běhal mi mráz po zádech.

20 08.03.2021

… Jak si poradila ortodoxní židovská rodina s doučovatelkou v minisukni?…

… Belgická královna Mathilde označila tento autobiografický román za jednu z nejdůležitějších knih, které četla…

No, jakkoliv neznám čtenářský vkus belgické panovnice, tuším v těchhle nahodilých dvou větách z přebalu knihy krajně rozdílný náhled na věc. A o tom „Mazl tov“ přesně je. Knížka plná odlišností.
Knížka plná informací. Přísně nestranně předkládaných, to je skvělé. Je napsaná úžasně čtivě, s nadhledem a humorem. Ale ve chvíli, kdy si chcete jenom tak neškodně „voyeuřit“, jak se teda ta zateističtělá katolička v mini (a s perským přítelem navrch) s tématicky chytlavou situací popasovala, ani nemrknete, a už si googlíte pozapomenuté či revidované střípky mezinárodní politické scény uplynulých let, abyste si – kdo vás nutí?! - zodpověděli neodbytně a průběžně nastolovanou otázku: A co si o tom myslíš ty?
Místy je to vlastně celkem až nepříjemně osobní pro naprostou nemožnost konzumovat všechny ty kontrasty, frustrace a střety nejrůznějšího charakteru obvyklým bezpečným, pohodlným, společensky (v nejbližším světě) zažitým způsobem.
Nepříjemně osobní… Jo. Nejvíc je to o odlišnosti; ta nás štve. Zjišťuju, že tolerance je na rozumu závislá jen částečně :).

...Jejich nápadná a hlasitá přítomnost mě rozčilovala.Přála jsem těmhle Židům něco špatného? Ne. Přála jsem těmhle chasidům v daném okamžiku něco dobrého? Ne. Přála jsem si, aby si svět nepřidělával tolik práce.
…

Nečtěte knihy, které vám říkají, jak to je. Zkuste si na to přijít sami.

20 31.08.2020

Tentokrát se příběh - zase o trochu obtížněji - prodírá skrze neuvěřitelné množství informací o jedné z etap kralování Václava IV. a jeho bratrském „kočkování“ se Zikmundem. V tomhle díle, minimálně v první půli, jako by děj samotný byl zcela podružný; a jen díky vypravěčskému umění pana Hrdličky se i z celkem bezvýznamných epizodek dají vytěžit odpočinkově čtivé střípky, propojující velkoryse pojaté množství osob, vztahů, pojmů, podrobných místopisů a podobně. Ve druhé části se dějová linka prosadí o trochu víc, ale vzhledem k zápletce a možnostem, které skýtá, je rovněž poněkud stereotypně vymezena prostředími i jednáním zúčastněných . Rozuzlení mě ale stejně znovu napnulo i pobavilo, a tak dávám (spíš pro svou momentální nedostačivou ochotu se vzdělávat :)) slabší sice, leč přece čtyři hvězdičky.

20 31.05.2020

Nebudete tomu věřit, ale přemýšlela jsem, že dám tři. Jenže, jistá věc; v Kutscherovi jsem prostě definitivně našla svého ideálního autora, takže jsou z toho nakonec stejně zase čtyři - co s tím naděláte..?
Kymácivé hodnocení někde kolem 70% způsobily tentokrát dvě související věci. Málokdy - skoro nikdy, dá se říct, nežehrám na nadbytečný počet stránek. Baví mě to - čtu, nebaví mě to - pak je i stotřicet stran moc. "Goldstein" jich má 640, podobně jako ostatní díly. Ale klopotné úsilí dostát obvyklému rozsahu se tentokrát opravdu i při nejlepší vůli nepřehlédnutelně opírá převážně o - a to je ta druhá věc - neuvěřitelně stereotypní líčení vztahových peripetií Gereona a "Šárlí"; oč frekventovanější, o to monotónnější. Rozumím tomu, že je ještě (pámbuzaplať) pěkných pár stovek stránek před námi (jupíííí), ale pokud není vztahový posun, či jiný "kostlivec ve skříni" ještě na řadě, domnívám se, že by se dalo u autora tak dobrého (a v daném žánru) dostát požadovanému objemu stran vynalézavěji.
A jestliže se mi zdál v minulých dvou dílech Rath pro svou umanutou (leč, přiznejme, mnohdy funkční) neukázněnost "na pěst", tentokrát převzala podobnou roli doposud předpisově zásadová Charlie a - no, působí to místy trochu křečovitě a její konání je - řekněme - poněkud nepravděpodobně impulsivní. Což nese opakovaně nevyhnutelně odpovídající výsledky, vyvolávající u čtenáře mírné osypky.
Znovu jsem poslouchala; je to trochu zápřah na šedé buňky mozkové, protože se cyklicky střídají tři čtyři dějové linky i aktéři. Ale to nevadí; a také vše, co je v předchozích dílech skvělé, zůstává; včetně zajímavé zápletky.
Tak proto čtyři :).

20 22.05.2020

Milá knížka, zejména kvůli radostnému setkání s plejádou vynikajících kreslířů – karikaturistů, u jejichž vtipů jsme se chechtali a těšili se jimi na stránkách časopisů převážně za dob socialismu.
Zajímavý je slovníček významů tématicky souvisejících, pozoruhodnosti ze světa knih i výroky klasiků. Pro mě trochu pokulhával humor u výňatků z dopisů čtenářů a taky, jak řečeno, autentických záznamů hovorů kolem knihkupeckého pultu. Nevadí. Knížku ráda postoupím dál, tak jako se ona dostala nahodile ke mně…

20 28.02.2020

Zdá se mi, že zvolené prostředí "idylu anglické venkovské komunity" od samého začátku ničím nepřipomíná. (Tolik k prezentaci "odvrácené strany" zmíněného v anotaci). Četlo se mi docela dobře, zejména první třetina knihy mě zaujala hodně . Drobná dějová škobrtnutí a nedořečenosti mohly jít na vrub i mé nepozornosti; na prvotinu bych je nutně neházela. Děj se slibně nastartoval, originální charaktery mne zajímaly, a taky atmosféru dokázal autor vytvořit zkušeně a přesvědčivě. Druhá třetina byla vyčkávací, četla jsem s napětím, ale už v tom bylo trochu víc nároků a očekávání. Za mě částečně utekl závěr; působil na mě malinko bezradně, jako by se drobil a ztratil počáteční "tah na bránu". Detektivka mě ale určitě nezklamala. Dávám útlejší 4 hvězdy a těším se na eventuální pokračování, pro které si Marrison vytvořil dostatečný prostor.

20 28.08.2019