milary komentáře u knih

Pro mě zcela neznámý příběh a Agatha Christie ve špičkové formě.
Atraktivní prostředí, ve kterém si libuju, skvělé a přesné vykreslení charakterů, do poloviny napínavý děj psychologické detektivky s příměsí thrilleru.
Teprve ve druhé části nastupuje monsieur Poirot a jeho nesmírně podrobné, ale přesto dramatické odhalování pravdy, založené na detailním zkoumání skutečnosti díky zevrubné revizi časových intervalů, neustálému zohledňování psychologie postav, pohnutek, reálných možností, slabých míst ve výpovědích...
A nakonec jeho už proslulé shrnutí (tentokrát opravdu trochu rovno natahování na skřipec :)), překvapivé, jak jinak, pro někoho znamenající svobodu, pro druhého...

Mně zaujala na téhle detektivce také šíře nenásilně podaných informací o době, postavení žen, politické situaci, téma rasové diskriminace, úvahy o ceně života, právu na odplatu, sebeobětování jedince...

A musím vyslovit nejvyšší míru obdivu interpretce, paní Růženě Merunkové. Díky ní jsem se neztrácela v textu ani postavách, což (zejména při neustálých Poirotových časových rekapitulacích s minimálními odchylkami, ponejvíce v závěru) nebylo právě lehké. Díky za pojetí Poirota bez jakékoliv násilné stylizace, přirozenou interpretaci mužských figur a zejména MISTROVSKÉ pojetí figur ženských, vč. "pekelných bab", viz Vesmich níže. :)))

32 21.09.2021

Nebylo a nebylo to v knihovně k mání. Ostatně nebyly k mání dlouho ani knihovny :(. A tak jsem na Audiolibrixu sáhla po Buriánkově desetidílném zpracování z roku 1984.

Plzeňská inscenace měla svého času úspěch a také několik repríz. Pak ale došlo nešťastnou náhodou k poškození, či spíše nevratné ztrátě části záznamu, než... se ukázalo, že si celou sérii kdysi natočil soukromý audiofil, a díky němu se podařilo po více než třiceti letech Mayday zkompletovat a vrátit zpět k posluchačům. Docela dobrodružná historie.

Já to nikdy předtím nečetla. Na začátku mi přišla trochu strojená interpretace , ale jakmile se děj rozjel, - mha přede mnou, mha za mnou - už mě napětí do konce neopustilo.
Řekla bych, že u takhle skvěle napsané klasiky z thrillerových vod, která je ještě pořád v porovnání s knihami na podobná témata ve hře o žluté triko, nedává dvakrát smysl nimrat se v technických detailech, procentu uvěřitelnosti a rozebírat, zda je zastaralá a proč. Je lepší si ji prostě užít. Anebo ji zkrátka nečíst.

Happy end? Ten mě drásá zejména tam, kde se usilovně snaží prodloužit agonii nějaké bezbřehé blbosti. U knížek jako Mayday přimhouřím oko a skousnu ho. Jak jinak by to taky mělo skončit, že? :))

32 19.06.2021

Když mám pocit, že na mě svět štěká už příliš dlouho, neponechávám věci náhodě. Sázím na jistotu.
Existují rozmanité relaxační techniky. Pro mě je relax knížka jako tahle. Sotva ji otevřu a začtu se, ostnaté rozpoložení mizí, "ramena jdou od uší" (jak důrazně nabádají fyzioterapeuti), rozpomenu se, že dýchat je prima - a pokud přeci jen ještě zbývá něco lávy a síry k vychrlení, dohasím uhlíky nějakým dobrým rumem; k téhle četbě se náramně hodí. :)
Snad se dá vzdát hold literatuře tak notoricky známé i takhle...

32 06.03.2021

Jsem spokojená. Galbraitha mi četl Petr Oliva, s Cormoranem se k sobě dobře hodili. Rowlingová psát umí – a cítím se trochu hloupě, když takovou samozřejmost moudře poznamenávám, - a tak se mi pěkně vymyšlená detektivka s příměsí romantiky (nic až tak přehnaného), svéráznými, živými postavami a způsobu vyšetřování odpovídajícím spádem zavděčila. Nemám potřebu ani komentovat jednotlivosti (vč. možná trochu teatrálního konce), jako celek mi to dalo dobrý důvod k trávení času.

32 31.10.2020

Za předposlední knihu („Zmizení princezny“) jsem nadrobila „pouhé“ 4 hvězdy. Chtěla jsem napsat: všestranně slabší (machrymachry...). Ale šla jsem do sebe, jelikož bylo nutno si přiznat, že jsem rozmrzelá převážně aktuálním výběrem ženského teamu. Teda Oto… Nostalgie po „útlých zádíčkách s kšandičkama“ té čím dál oprudentnější „Marusji“? Zapálení pro duševně nestabilní (byť čerstvě mobilní) křehuli? Mařenka – to byla ovšem jiná liga. Ale.., až zas trochu dost jiná :). Zkrátka, skoro jako bych nepatrně ohrnula nos, zpovykaná…
Ovšem… Přátelé...
„Dáma se zeleným slonem“ mě beze zbytku navrátila do tvůrčí extraligy jménem Velinský. Nenechalo mne to vydechnout, bránice se radostně otřásala, smála jsem se nahlas, přerývaně předčítala svému muži (an mi souběžně pinkal hlášky z jiného dílu), vracela se, pažravě „gurmánila“ i vytříbeně „gurmetila“, žasla…
Ta nenapodobitelná lehkost formulací, ta neohraničená schopnost naprosto přirozeně uplatnit a vřadit desítky solitérních fórů (špičkových a jinde nevídaných), ten krásně retro poctivě detektivní příběh s neošizenou logikou – prostě velká paráda. Citovat nebudu. Čtěte.

32 08.07.2020

O Mašínech jsem moc nečetla a nevěděla. Ale bylo to pořád otevřené téma a teď na ně došlo. Na mě.
Otec Mašín… ten ve mně žádné otázky nevyvolává. A nemyslím, že se na tom nějak podepisuje sugestivní podání jeho části příběhu. Jednoznačně jeden z lidí, o jejichž morálním kreditu a odvaze nepochybuju.
Synové… Tady ty otazníky mám. Čtu si komentáře a vidím, že nejsem sama. Chce se mi souhlasit ve všem s mi-380. Argumentům dobře rozumím a zdají se mi blízké objektivitě, pokud je to s ohledem na válečné šrámy a raketový nástup totality vůbec možné. Na druhou stranu naprosto chápu i - nikterak útočný – odstup (vyjma komentářů odpad!), celkem srozumitelně pojmenovávající odboj bří. Mašínů se vším všudy (třeba jak píše druzickaster nebo mirektrubak). A ano, rozdíl mezi jejich „válkou“, sebevražedným odhodláním a měřítky nevyhnutelnosti na straně jedné, a zřetelným postojem osobní statečnosti otce Mašína na straně druhé přehlédnout nelze.
Tak jo. Tak jak to teda je? Hrdinové? Vrazi?
Lze si plánovat vystřílet autobus LIDÍ jako zatroubení k odboji? A kdy potom ty odvěké nároky svrchovaně určovat lidi a (ne)lidi vezmou konec? Posune člověka někam msta, jakkoliv tisíckrát pochopitelná? Sabotáž? Jo, to beru. Ale i tady je to „padni komu padni“.
Tak jak to teda je??? Nevím… Jak bych mohla? Asi bych tu krkolomnou rozteč
hrdinové x vrazi vůbec vynechala.
Ráda bych se k tomu postavila zásadově. Což by mělo ovšem smysl jen tehdy, kdybych ty zásady dokázala obhájit, být na jejich místě. A dobře si uvědomuju, že nebýt nejrůznějších lidí, překračujících (za běžných okolností nemyslitelně) meze, doteď jsme možná mohli sedět u televize s „Majorem Zemanem“. A to taky nechceš…

Kniha? Za mě špičková věc. A JI tu hodnotím. Thrillery a dobrodružky? Pfff… přečtěte si tohle a spadne vám brada. (Anebo si to rovnou pusťte s panem Ornestem, pro jehož způsob načtení marně hledám superlativy). Jestli vám teda nevadí, že se vám v hlavě budou rojit neodbytné otázky, hledající své odpovědi. Což vás u „Majora“ rozhodně nepotká...

32 09.06.2020

Psa Baskerwillského jsem četla, viděla a slyšela mockrát. A vlastně už je tohle proslulé dobrodružství Sherlocka Holmese a doktora Watsona pro mě zajímavé spíš kvůli různosti zpracování. Jenomže, co si budem povídat? Pokud má člověk štěstí, že mu prokletí rodu Baskerwillů a strašidelně chmurné dění z něj vyplývající zprostředkovává četbou Vasil Fridrich, doprovází ho zlověstně lkavý houslí tón Pavla Šporcla, a nahrávka je opatřena (dnes už zdaleka ne úplně běžnou) bohatou zvukově - ruchovou výbavou...
Moc jsem si to užívala. Znovu.

31 22.05.2024

Sérii nečtu chronologicky a nevadí to. Z kusých poznámek lze dobře odvodit, že se cosi v předchozím díle přihodilo, co dál ovlivňuje Tomáše Volfa v aktuálním příběhu.
V obou přečtených knížkách oceňuju jak autenticitu prostředí a stejnou hodnověrnost vztahů, tak pozoruhodná témata; v této - 3. části - mě moc bavilo zapojení lidí z různých oborů při experimentálním hledání metody provedení předmětného zločinu.
Vysloveně mi sedí styl Jiřího Březiny, neexhibující, nápaditý a čtivý. Bylo to napínavé, musela jsem dočíst, i když tou dobou už jindy dávno spím. :)
Zaujalo mě (čtvrté) Mizení a za pět hvězdiček je taky Vzplanutí.

31 22.10.2022

Jeden z majstrštyků Agathy Christie, tentokrát jako audiokniha načtená Lukášem Hlavicou. Báječná kombinace.
Mnohokrát jsem viděla film; jak s Davidem Suchetem, tak s Peterem Ustinovem. Knihu jsem četla taky víc než jednou, ale už před lety. Moc ráda jsem si tedy znovu dopřála plné znění příběhu se všemi detaily a finesami, které jsou v adaptacích umenšeny, nebo pominuty.

Nelze se neopakovat. Ta atmosféra... Nebyli jste letos u moře? Tak budete. Během pár stránek se ocitnete na ostrově v hotýlku, člověk sedí na terase a blahořečí si. Ještěže mi tohle skvělé místo neuniklo! Určitě se musím co nejdřív podívat na... Jo vlastně, vždyť já si jen čtu. Achjo.
Jenže nemáte čas, být rozmrzelí, neviděni, pohybujete se mezi hosty, nasloucháte hovoru, bavíte se. Cítíte vůni opalovacích olejů, hodnotíte plážové kreace, máte chuť nechat si namíchat si drink, zvednout spadlé klubíčko vlny...
A jako vlna se odvíjí děj. Předehra, vedoucí k šokující smrti v letovisku, vy vraždu čekáte, samozřejmě, ale - čert to vem, že jen čtete! - i tak bez skrupulí fušujete "ruce zákona" do řemesla a Poirotovi v patách (sváděni nesčetnými odbočkami) spěcháte za vyřešením záhady. A že k němu dojde, to se samosebou rozumí, ať je spleť otázek sebeneprostupnější.

Drobounkou pihou na kráse pro mě bylo pár vět, ženskými ústy vyslovených v úplném závěru, jinak zcela uspokojivém :) Trochu mi zatrnulo, a nějak mi to s Agathou nešlo dohromady. Ale možná je na vině knížka Feminismus je pro každého, kterou jsem právě přečetla :) A doba. Tehdejší, samozřejmě. :)))

31 05.10.2022

Překrásná knížka. Jazyková pastva, nádherný, neuvěřitelně citlivý překlad
(Viktorie Hanišové, mimochodem). Zprvu jakoby jen črty, střípky a náznaky, vazby lidí k lidem, lidí k přírodě, lehkovážně mýcená historie míst. Čas v kruhu. Neomylně zapadající souvislosti, člověk čte stále rychleji a nenasytněji, to jak rozpoznává v ději vlastní život; a dočítá dojatý, obdarovaný, snad i trochu zmoudřelý a - naplněný pokojem. Klidem z řádu věcí. Ta knížka je úchvatně poetická, avšak nikoliv melancholická, pro zvláštní způsob humoru, někdy lehýnce a nečekaně dočerna. Výjimečné.

Moc se mi líbil i Starý kraj, před časem. Polední hodina ale víc.

Skvělé P. S. od broskev28 níže. Přesné a užitečné.

31 24.03.2021

Slyšela jsem jako audioknihu. Příběh prochází střídavě třemi časovými rovinami, každou čte jeden interpret. Skvěle.
Vyprávění o osudech tří generací, česko-německé vztahy (a mezilidské vztahy vůbec), tři kluci kamarádi, z nichž jeden je duch.
Dětské oči vidí věci jinak, jejich vidění ale – přes nepopiratelné záblesky humoru, které jsou spíš kouzlem nechtěného, a dosud dětsky bezelstné přímočarosti – nikterak neubírá na obrazotvorné syrovosti líčeného, spíš naopak.

Četla jsem Café Groll, Sběratel sněhu mě ale upoutal nesrovnatelně víc. Určitě bude stát za to přečíst si (s ohledem na předchozí) Kathy. Časem. Čtení je to neveselé, jakkoliv pětihvězdičkové.

31 31.10.2020

Vlastně je docela pozoruhodné, že jsem odolávala tak dlouho. Přece jen – 93% a 2577 hodnocení (aktuálně), to člověk nepřejde jen tak (i když vedle sci-fi ani fantasy nepatří k mým úplně preferovaným žánrům). Ale to téma...
Byl to skvělý zážitek. Příběh byl úžasný, strašně se mi v něm líbilo. Všechny podrobnosti o sklenařích jsem doslova hltala; bohužel vzhledem k mému poměrně dlouhodobému už pobytu na světě byla také intenzita paralel to, co vybuzovalo mou představivost extrémě. Ale bylo to tak jedinečně napsané, že děj hrál prim bez námahy a nedovoloval průběžně příliš rozmáchlá podvědomá srovnávání. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout; bylo to napínavé v tom (pro mě) ideálním smyslu slova. A byly tam bezvadné dialogy. A vůbec. Trochu "rychlošípácký" konec ? :) Nevadil...
Těším se na „Faju“ (a snad i na chystaný třetí díl). A moc bych si přála, aby mě ta pokračování zaskočila stejně nečekaným nadšením jako "Naslouchač".

31 14.09.2020

Kapitán Exner 2. čili další „zářez na pažbě“. Tím chci naznačit, že pan Erben pro následující případ s oblíbenými vyšetřovateli zvolil prostředí ozbrojených složek neboli armády. Vývoj děje byl poněkud spletitý. Zpočátku mi dělalo nemalé potíže přiřadit k novým a novým postavám jejich funkce, anebo k samostatně uvedeným funkcím jejich vykonavatele. Autor tentokrát mlžil za pomoci přečetných odboček a rovněž rozptyloval pozornost čtenáře případy zdánlivě nesouvisejícími. Trpělivost se ale vyplatila a mlhy na blatech - teda nad vyšetřováním- se pomalu protrhávaly až ke zdárnému rozuzlení.
Je neuvěřitelné, vzhledem k době, kdy tyhle detektivky vznikaly, jak nestrojeně a svobodně působí.
Jojo, čefe, nostalgie v tom určitě roli hraje :). Ale mimo to jsou „erbenovky“ dodnes doopravdy třída.

31 10.08.2020

Já prostě... Hospoda, která se necejtí hodna ani toho, aby pohostila blechy vašeho psa..?... Kam na to "ten chlápek" chodil??
Kolikrát slýchávám, že odchodem kohosi vznikla nenahraditelná ztráta. Většinou se to týká někoho významného. Pro mě fakt, že pan Velinský už nic nenapíše, je prostě MEGAztráta. Pro všechnu tu obyčejnou radost, kterou nám daroval, a víc nedá.
Nemusela bych to už ani číst; stačí sázet hvězdy. Ale to by byla škoda. Místo toho tyhle poklady škudlím, co to dá...

31 11.06.2020

Nechystám se (výjímečně :)) nevybíravě tupit předřečníky (či spíše "předpisatele")
s odlišným pohledem na věc. Úroveň téhož je ostatně v knize vícečetně popsána dostatečně srozumitelně; užitečné vědět, což?
Jsem dost opatrná na sdílení, či dokonce šíření informací. A pro jistou lenost ověřovat skrumáž, co se lavinovitě na člověka hrne z nejrůznějších informačních zdrojů, sebezáchovně selektuju. To neznamená, že se uzavírám do krunýře vlastního názoru, ani že ho musím na všechno nutně mít. (A vědět, nejlépe s "křížkem po funuse", jak se dalo veslovat jinak, jinam a líp...). Znamená to, že se snažím vybírat co nejspolehlivější prameny a z více pohledů ověřitelné zdroje, lidi s dobrou pověstí, vzdělané a natolik při věci, že nepotřebují útočné a úskočné vycpávky argumentů, šmelení s důkazy, ani vtíravost podsouvání.
Ke čtení nepotřebujete slovník cizích slov, argumentace je opřena o sled věcí v širším dějinném kontextu a s užitečným využitím dohledatelných citací. Pojmenovávání jevů je zcela nadčasové. A přesto text nebrání nesouhlasit. Jen chce vyzvat ke zdůvodnění, proč a s čím nesouhlasíte. K dialogu.
Hodně jsem se dozvěděla. O sobě, o jiném. Je dobré si to přečíst. Občas...
(Audio skvěle načetli Jiří Dvořák a Ivan Trojan).

31 22.05.2020

Jsem tak stará, že pamatuju dobu, kdy roztrhnout si džíny na koleni znamenalo tragédii. Pamatuju si i verze ledasčeho z doby "předdžínové"; míra závažnosti situací se mi pak proměňovala s přibývajícím věkem a zkušenostmi. Žádné novum. Takhle člověk občas dospěje k mylnému dojmu, že je o určité době, kterou navíc sám zažil, víc než povšechně informován. Pak sáhne v knihovně po "Hluchavkách", "Životopisu černobílého jehněte" třeba - a zírá. Jako když skládá důvěrně známé kostky s výjevem z Červené Karkulky a výjde mu z toho - nevím - Drákula.

"Jehně " se tváří zpočátku neškodně. Živě líčí drobné peripetie mulatských dvojčat - kluka a holky, vyrůstajících v péči babičky a svérázného strejdy. Děj málokdy zakopne o soc. realitu tehdejšího Československa jinak, než víceméně úsměvně. Autor Zmeškal klame tělem; je to laskavé, milé, vtipné, krásně se to čte.
Ovšem - čas běží a dvojčata dospívají. I přes neběžnou propojenost každé po svém. Zakopnutí o systém se množí; to jak se jejich dosavadní verze vnímaného proměňují vlastními zkušenostmi a nabývají občas dost dramatické podoby. Čtení už není tak milé a laskavé. Nastupuje realita. Sourozenci, rodilí to občané a obyvatelé socialistické vlasti, zjišťují, že občanská práva ani zdaleka nepojímají do své zaštiťující náruče všechny bez rozdílu, a už vůbec ne ty s rozdílnou barvou pleti (není - li člověk čirou náhodou Angela Davisová), čemuž straní nemalá část "normální" populace.

Tomáš Zmeškal čtenáře nešetří. Přitvrzení ve střední části knihy pouze předznamenává atmosféru finále, kdy příběh vrcholí ve vlnách a láme se jako světlo na hranách invence a neuvěřitelné imaginace. Nevyčerpatelná škála výraziva skvěle vymezující jednotlivé části děje a množství metafor (obzvlášť v závěrečné části), které jsou ale skoro vždy logickým předobrazem dějového posunu, znamenaly pro mne opravdový čtenářský zážitek, který se tímto pokouším nabídnout dál.

31 12.04.2020

Mně se to líbilo a hodně. Kouzlo divadelního prostředí a retro-napětí příběhu, skvělé postižení atmosféry i excelentní informované vyprávění by ke spokojenosti určitě stačilo. A ono to uspokojení ještě graduje autorem připojenými Historickými perličkami; nebo - li celou řadou báječných upřesnění, zajímavých podrobností, odkazů a citací, zlomků divadelního slangu a hrstkou anekdot, souvisejících s předchozím. A nakonec udičkou Pozvánky do světa první republiky s návnadou tématu příští knížky, a sice zločinu na stříbrném plátně... Těším se!!!

31 14.01.2020

S "hluchavkami" - i mně příjde to pojmenování spíš půvabné než cokoliv jiného - jsem se potkala vlastně prvně kolem roku 2005 prostřednictvím divadelních představení. Působily na mne jako bytosti veskrze veselé a společenské, rozhodně ne jako lidé strádající nadměrně svým hendikepem. Vcelku by mě sotva napadlo o nich tak uvažovat. Je spousta omezení, která mě hypoteticky děsila víc.
Knížka mě ohromila. Trochu zahanbila. Každopádně jsem moc vděčná, že se mi dostala do ruky a já nebudu dál setrvávat v bludu a nevědomosti. Co já... Vůbec by mě nenapadlo, jak dlouho se táhla nevědomost v odborných kruzích. Z nepobratelných "výukových metod" ve školách na mě šly mrákoty. Ještě skoro na prahu jednadvacátého století? Když můj výklad neslyšíte, nejste schopna ho pochopit! (tlumočník ven) - a jiné perly "velkých mozků"?? No těpic.
Četla jsem jako e-knihu. Přála bych si, aby se v záplavě současně vydávaných knížek s proměnlivou kvalitou našel vydavatel (kromě autora) i pro tuhle skvělou věc. Klobouk dolů, pane Pando!

31 04.06.2019

Výstižný komentář? Tak to musíte o kousek dál napravo (ne! pardon, to je Fred Vargas) - o kousek níže, viz pánové marlowe, trudoš a další... Ctrl Cé. Napsala bych to i líp, ale nechce se mi (a vůbec, beztak budou ty hrozny kyselý :)).
Ale aspoň doušku. Douchu - já na ty krátké útvary moc nejsem...
Nadšené výkřiky a metály na přebalu ve mně vzbuzují hlubokou a nanejvýš obezřetnou rezervovanost. Ale když píše Stephen King "nejlepší krimi roku" a překládá ji Pavel Dominik, není moc důvod ofrňovat se předem.
První třetinu jsem četla věky a posunovala se stylem jedna věta vpřed, dvě zpátky. Čisté čtenářské obžerství. Vůbec se nechcete posouvat. Je vám úplně šumafuk, kdy TO vypukne. Brodíte se textem jako hustým medem, omráčení přívalem jazykové vynalézavosti, která nezůstává (na to vsadím krk) nic dlužná originálu. Nejraději byste se těmi hutnými větami plnými neobyčejných slov, v neběžných propojeních překotně ústících v nečekané pointy, cpali po hrstech; hrdlo stažené rozčilující příměsí poněkud bizarní srandy. Než si trochu zvyknete. Ale vy si zvykat nechcete, propadlí vášni k objevování jazyka.
Michael Connelly přirovnává Sráče k metru, řítícímu se tunelem. Není to žádný příštipkář; lze mu věřit, uvidíte.
Ale ten jazyk, přátelé.., ten jazyk!!!

31 23.04.2019

Dočítám. ( Jasných pět...). Jako vždycky trochu nevrlá, že knížky mají konec, což je nefér. A jakkoliv jsem od Františka Niedla četla zatím všecho kromě Inspektora Prevíta, a v mých "přečtených" září u autorových titulů hvězdné nebe, komentář jsem zatím k ničemu nenapsala. Asi ani není třeba pět další ódy, vysoká hodnocení knih mluví sama za sebe. Ale dlužím to za ty mraky skvělých stránek jako poděkování...
Nejradši mám historické (série). Právě Rytíře z Vřesova, Hynka Tase z Boru, Platnéře, Pavla Vencla, taky samostatný Poslední batalion - každou pro něco jiného. Každá přináší - kromě průběžného napětí - informace, jedinečné prostředí, jedinečné aktéry. To vůbec není samozřejmé. Kdyby se z knížky oloupal virtuozní způsob vyprávění, nikdy nezůstane pouze rutina, ochozené hlášky a situace, triviální zápletky a hrstka chyb: místopisných, dějových, jmenných a jiných. Což se někdy plodným autorům stává.
U Niedla ten pocit částečného ošizení čtenáře nemám. Jistěže čtu třeba míň ráda sérii s Dabertem, ne úplně ráda knihy ze současnosti (vyjma Skleněného vrchu), ale to mám tak třeba i s Naďou Horákovou a vypovídá to spíš o mém čtenářském gustu než o kvalitě. A ta určitě u vícedílných sérií a při vzrůstajícím množství napsaných knih kdekomu z našich i cizích bardů drobně kolísá, jen... Jen je prima, když si člověk může spíš říct, pro tohle asi nejsem cílová skupina, než - no potěš, to je ale sešup, taková škoda...
Takže já se moc těším na další "niedlovky"; mimořádně čtivé a řemeslně poctivé, jak je už dlouho znám.

31 16.03.2019