Milosz
komentáře u knih
Švábi
Jo Nesbø
95% knihy super, atmosféra Bangkoku dokonalá, ale poněkud to pokazil zmatený akční závěr, který jsem si musel číst několikrát, abych pochopil, co se stalo a kdo na koho vystřelil..
Temná věž
Stephen King
(SPOILER) Hodnocení celé série: Většině fandů Kinga se to líbí, ale mě to přišlo jako naprosto chaotický slepenec plný nesympatických postav, ve které si autor cucal zákonitosti z prstu, jak se mu to zrovna hodilo a děj měl nalajnovaný maximálně dvě kapitoly dopředu. Ještě mě docela bavily některé dílčí zápletky jako Susan a mladý Roland nebo ochrana Cally před vlky. Ale celá ta globální zastřešující záplatka je strašně neuspořádaná, nedrží to pohromadě, mě to připadá spíš jako sled volně pospojovaných zápletek. A ta pravidla přecházení mezi světy si King furt jen vymýšlí, jak se mu to zrovna hodí.
btw.."Ochu" aspiruje na cenu pro nejotravnější postavu v dějinách literatury.
Celé to vygradovalo 7. dílem, kde se mu už tak chatrná neuspořádaná zápletka úplně rozpadla pod rukama.
Randall Flagg je po celou ságu popisován jako hlavní antagonista a vy čekáte nějakovou osudovou konfrontaci s Rolandem, ale ne, on ho zabije čerstvě vylíhnutý spiderman.
Mordred přicházel na svět celou 5. a 6. knihu jako cosi zlověstného a jeho existence je nakonec kromě zabití Flagga úplně zbytečná, jen "vše z povzdálí pozoruje a v pravou chvíli se do věci vloží", a když to udělá, hned se nechá zabít.
Crimson King je jen dědek s bednou granátů, a je zabit tím způsobem, že si King o 50 stránek zpátky vycucá z prstu postavu, která ho zabije svou superschopností (a pro jistotu ji udělá němou, aby nemusela vysvětlovat, kde se tam vzala).
Susannah putuje se svými společníky k Temné věži a žádné útrapy ani smrt Eddieho ji nezastaví, a pak těsně před koncem řekne Seru na vás, du domu, a odejde nakreslenými dveřmi.
A pak všudypřítomné otravnosti jako žvatlání Ocha a popisy toho, jak to a to slovo zní v tom a tom přízvuku (což je v českém překladu čirá zhovadilost a všechno bych to vyházel)
Vlastně nechápu, že jsem to dočetl až do konce, ale všichni slibovali, že další díly budou lepší (nebyly) a že se to konečně rozjede (nerozjelo).
Vraťte mi těch X dnů života, pls.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Balzám na duši. Moc krásné a smutné.
Šedý muž
Mark Greaney
(SPOILER) Přečteno, protože podle toho v Praze točili akční velkofilm.
Kniha je ale tupá kokotina. Je to o supermanovi, po kterém jdou desítky profesionálních zabijáků, vždycky zneškodní jednu skupinku, přesune se jinam, kde ho přepadne další skupinka, a takhle asi 10x. Ze všech zranění se zázračně vyléčí během pěti minut, ze všech pastí se dostane jako kouzelník, všechny přepere, i když je postřelený, pobodaný a má zlomené kosti. A to všechno proto, aby zachránil dvě děti, co ani nejsou jeho.
Kdyby to aspoň bylo napsané nějak zábavně a s nadsázkou, ale kdepak. A už to má asi 10 dalších dílů...
A v Praze se odehrává asi 10 stran z 300 a je to jedna rvačka v metru. Takže všechny ty akční honičky, co se točily v pražských ulicích, jsou zcela vymyšlené.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Vynikající, druhý a třetí díl trilogie jsou jedny z nejlepších věcí co jsem četl.
Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje
Yeonmi Park
Kniha má tři části - život v KLDR, život v Číně, kde byla obětí obchodníků s lidmi (jako skoro všechny uprchlice), a život v Jižní Koreji a obtížné zvykání na to, že je svobodná bytost a může samostatně myslet (jako skoro všichni uprchlíci)
Nejvíc mě dostala pasáž, kde popisuje, jak byl nedostatek hnojiv a Kim vyhlásil kvóty na to, kolik hoven musejí lidi dodat, a lidi si pak navzájem kradli hovna a zamykali svoje kadibudky.
Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti
Světlana Alexijevič (p)
Výpovědi lidí poznamenaných černobylskou havárií. Vdovu po hasičovi znáte ze seriálu, ale jsou tam i vysídlení domorodci, vojáci co byli nasazeni na likvidaci škod, vědci, novináři..
Nejlepší jsou ty výpovědi, co jsou věcné. Někteří tam ale zkouší filozofovat a to se nedá číst. Navíc je to zapsané tak jak to dotyční říkali, takže je to často senilní skákání od myšlenky k myšlence, spousta trojteček v textu...ta Alexijevičová je spíš zapisovatelka než spisovatelka, čte se to špatně a je to škoda, protože některé výpovědi jsou hodně silné a za přečtení to určitě stojí.
Jablko
Michel Faber
Sbírka povídek s několika postavami z Kvítku, někdy se děj odehrává před dějem románu, někdy po něm. Celkem zbytečná kniha, povídky sice mají nějakou roztomilou premisu, ale většinou vyšumí bez pointy. Doporučuji jen pokud se vám román fakt hodně líbil a chcete se k oblíbeným postavám vrátit.
Černá labuť
Nassim Nicholas Taleb
Je to zajímavé, ale stejné myšlenky se tam opakují furt dokola (hlavně že autor na jednom místě popisuje, že většina nebeletristických knih se dá shrnout do několika stran při zachování obsahu) a na jednu čtivou pasáž připadají dvě, které se skoro nedají číst.
Hvězdolet Vltava
Tomáš Lipner
Na knihu jsem se těšil, protože autor je dlouholetý diskutér na Okounu, tudíž to slibovalo inteligentnější čtení než české braky od Kulhánků, Kotletů, Kopřivů a jiných autorů na K. V tomto směru nezklamal. Kniha je inteligentní, vtipná, se spoustou nostalgických a ironických vzpomínek na dobu minulou, a s uvěřitelnými technickými pasážemi. Pravá hard sci-fi. Jen je to až moc dlouhé. Část 3 už mě nebavila. Postavy (kromě cca 3 hlavních) mi splývaly. Ale i tak autorovi přeji úspěch a doufám, že prodá filmová práva do Hollywoodu.
Prašina
Vojtěch Matocha
Docela fajn, ale čekal jsem víc. Další díly číst nebudu. A spíš než foglarovkami je to inspirováno Harry Potterem.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
První román mladého českého emigranta, který vyšel v angličtině v USA a až poté u nás. Popisuje vesmírnou misi českého astronauta, který letí v zájmu vědy nasbírat kosmický prach u Venuše a sleduje ho u toho celý svět. Zas moc velké sci-fi nečekejte, nejvíc sci-fi je představa, že by Česká republika vyslala do vesmíru loď s lidskou posádkou. Jde spíše o psychologický a vztahový román, protože kosmonaut hodně vzpomíná na své dětství a život na Zemi a svůj komplikovaný vztah s manželkou, kterou nechal na dlouho dobu samotnou.
Román je dalším potvrzením toho, proč české autory skoro nečtu. Je to totiž dost průměrné a kdyby to napsal v češtině, v jiných zemích by to určitě nevyšlo. Zejména ty vzpomínkové pasáže nejsou příliš záživné, ale byly nutné k tomu, aby k sobě na konci knihy všechno zapadlo (to, jak jsem nejdřív myslel, že to celé skončí, se stalo už v půlce knihy a následuje druhá půlka o něčem jiném). Taky je z knihy až moc patrné, že byla psána hlavně pro Američany, takže jsou skoro na každé stránce nějaké, pro nás banální, zajímavosti o Česku a české historii.
Beru, že je to prvotina a potenciál pro zlepšení tu určitě je, ale o nic nepřijdete, když toto vynecháte. Ale na film se těším.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Sbírka esejů na téma spisovatelství. Trocha memoárů, trocha bohorovných názorů na literární ceny, trocha hraběcích rad, jak dobře psát a uživit se tím.
Jen pro nejvěrnější fandy.
Ready Player One: Hra začíná
Ernest Cline
Vynikající. Pro milovníky počítačových her a popkultury 80. let nutnost.
A hory odpověděly
Khaled Hosseini
Trochu zklamání po předchozích dílech. Kniha je strašně roztříštěná, každá kapitola má jiného vypravěče, který pak často zmizí a už se neobjeví, a děj neustále skáče o desítky let vpřed a vzad. Vím, že to byl záměr, ale takhle si čtenář těžko vytvoří k postavám nějaký vztah. Přitom hlavní zápletka měla potenciál, stačilo se soustředit na dva hlavní protagonisty, jako v jeho předchozích románech.
1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
Říkám si, že by bylo lepší ukončit to knihou 2. Kdyby tu nebyl Ušikawa, který je rozhodně nejzajímavější postavou, byla by to už trochu nastavovaná kaše.
Ale na druhou stranu, když někdo dokáže zaplácnout třetinu knihy tím, že postava sedí zavřená v bytě a čumí z okna, a přitom to nenudí, tak je to vlastně důkaz spisovatelského mistrovství.
Celkově hodnotím pozitivně, ale 1+2 bylo určitě lepší.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Vynikající, ale stejně jako u Lovce draků to trochu kazí natahovaný doslovný epilog.
Dědicové
William Golding
Nejlepší kniha psaná z pohledu neandrtálce, jakou jsem kdy četl
Komturova smrt
Haruki Murakami
Už se dost opakuje, jediná inovace je, že hlavním hrdinou je místo nesmělého začínajícího spisovatele nesmělý začínající malíř. Jinak tam jsou všechny obvyklé propriety a fanoušky to asi nezklame. A taky je to dost natahované...
