Mindy komentáře u knih
Nechce se věřit, že toto je realita odehrávající se před ne zas tolika roky. Takové zrůdnosti a přitom tak čtivě napsané. Remarque je skvělý autor. Miluju jeho knihy.
Co na to říct. Dočetla jsem, ale byla to fuška. Půlka knihy je takřka dokument o dobývání pólů, vzniku vločky, zprávy o nejstudenějších oblastech, naměřených teplotách, oblacích, ledovcích. Do toho se prolíná autorčin příběh - autistický bratr, rozvrácená rodina, její cesta životem. Nemůžu si pomoct, ale autorka mi sympatická není.
Druhou půlku knihy jsem vůbec nepochopila. Věty, které mi nedávají smysl. Myšlenky, kterým nerozumím. Ať mi někdo prosím vysvětlí, co znamená: informelová figurace je redundantní (str. 158). Netuším, kdo má být cílovou skupinou této knihy.
Hodně odpočinková knížka. Trochu mě mrzelo, že v prostřední části se vytratili duchové, konverzace s nimi mě bavila z celé knihy nejvíc. Mám i další díly této série, ale jejich četbu prozatím odložím.
Skvělá knížka. Žádná hluchá místa, napětí po celou dobu, výborně se četla. Jediné, co bych snad vytkla, je nesmrtelnost jedné osoby. Autor ho prostě nechtěl nechat zemřít. I když zrovna toho by mi bylo ze všech zúčastněných nejmíň líto.
Vůbec mě to nebavilo. Vůbec. Celé to bylo až moc přemodernizované a přetechnizované. Vadily mi neustálé vzpomínky a odkazy na postavy a situace z autorových dřívějších knih (Šelma, Hračkář, Teorie vraždy), které jsem nečetla a ani nebudu. Kniha mě zklamala na celé čáře.
Nevěděla jsem, že se jedná o sci-fi, vyloženě jsem sáhla naslepo, takže kniha pro mě byla překvapení, ale příjemné. Nechybělo napětí a Johnovo rozhodnutí na konci jsem nečekala a líbilo se mi.
Otřesné, neuvěřitelné. I když zhruba víme, co se v Severní Koreji děje, tak mi při čtení této knihy běhal mráz po zádech a těch lidí mi je strašně líto. Obdivuji odvahu všech, kteří se odhodlali k útěku, i když neměli tušení, co je čeká. To nejde popsat, koho to zajímá, ten si to musí přečíst.
To byla nádherná odpolední jednohubka. Karel Franta měl kromě malířského talentu i ten spisovatelský. Krásná knížečka, dobře se četla a konec byl napsaný moc dojemně. Je vidět, že s Františkem Nepilem ho pojilo silné přátelství a prožili spoustu výjimečných zážitků. Nám, kdo máme tvorbu pana Nepila rádi, je neskutečně líto, že odešel tak předčasně.
Detektivka, ve které policie řeší více případů najednou, takže celkem hodně postav, ale děj vcelku svižně odsýpá a nakonec vše do sebe zapadne. Tak otřesný nález v podzemí jsem nečekala, za to přidávám jednu hvězdu.
Vybrala jsem si polský historický román a - ach, to byla nádhera!
V knize je (přibližně) popsán průběh Chmelnického povstání v Polsku v polovině 17. století. Henryk Sienkiewicz mě dokázal naprosto vtáhnout do děje, úplně jsem tam byla- s rytíři na hradbách jsem viděla kozácká ležení a při poslechu Zaglobových historek jsem cítila na jazyku medovinu. Nikdy bych nevěřila, jak mě bude bavit číst podrobný popis bitev (a že jich bylo). Nechybí humor, láska, romantika. No prostě úchvatné.
Obálka je příšerná, nechápu, jak mohl někdo něco takového navrhnout a další člověk to schválit (mám vydání z roku 1969). Já ale naštěstí budu hodnotit obsah a musím dát plný počet. Už jsem se těšila, že jsem jednou uhodla vraha správně, ale pan Poirot mi tu radost nedopřál a na poslední stránce určil za pachatele zase někoho jiného.
Po delší době jsem sáhla po tomto autorovi a byla to dobrá volba. Prvních sto stran jsem přečetla na jeden zátah, potom už to začalo být docela natahované. Ale kniha se mi líbila, jenom - čekala jsem víc napětí.
Celkem hezký příběh odehrávající se ve vesničce pod Ještědem. Kniha je psána místním nářečím a dovídáme se spoustu zdejších zvyků, pověr a tradic. Při čtení jsem přemýšlela, jestli skončí dramaticky nebo šťastně,no tipovala jsem špatně. Čekala jsem trochu víc, bylo to trochu jak červená knihovna.
(SPOILER) Tak to bylo skvělé, promyšlené do posledního detailu. Zajímalo by mě, kolik čtenářů odhalilo pachatele, já tedy vůbec. Ještě jsem nečetla knížku, kde je vrahem člověk, který...nebudu prozrazovat.
Četbu této knihy jsem si špatně načasovala.
Letovisko v Dominikánské republice zasáhne hurikán a při popisování zkázy, kterou způsobil, jsem měla před očima obce na jižní Moravě postižené tornádem. Vůbec se mi to nečetlo dobře, ale za to ta kniha nemůže. Bylo to celkem pěkné a líbila se mi i druhá část knihy odehrávající se o osm let později. Akorát ta poslední kapitola mi přišla zbytečná.
Nenáročná, předvídatelná romantika, jako čtení k vodě ideální.
Tato knížka je tak plná dobroty, lásky, úcty a šlechetnosti, až mě z toho při čtení u srdce bolelo. Ano, Srdce je krásný a naprosto výstižný název.
Osudy Enrica a jeho spolužáků (a měsíční povídky) mě úplně odrovnaly. Vůbec jsem nečekala, že mě tato knížečka tak pohltí a dojme.
První polovina knihy, kde se střídá minulost se současností, je strašně zdlouhavá, až v druhé půlce jsem se pořádně začetla. Hlavní vyšetřovatelka je fajn, další postavy moc sympatické nejsou. Na tak vysoké hodnocení mě kniha zklamala, obávám se, že bude brzy zapomenuta.
Svěží hovorový jazyk, na jaký láká anotace na obalu knihy, mi doslova rval uši, oči, prostě všechno. Namátkou: správnej vodvaz, klidnej rok mýho života, bílý vlasy, modrý oči - za mlada to musel bejt nádhernej chlap ... a tak to jde řádek po řádku, stránka po stránce, od začátku až do konce. Takový styl psaní opravdu nemusím a úplně mi to znehodnotilo čtenářský zážitek. Kniha se mi jinak moc líbila - česká i japonská linka a překlady japonských knížek taky, ale strhávám hvězdy za ten jazyk.
Kniha se četla dobře, ale vadily mi ty neustálé lži skoro všech zúčastněných. Taky ta druhá vražda mi přišla zbytečná. Ale je fakt, že skoro do konce jsem netušila pachatele. Podezření se přelévalo z jednoho na druhého a z druhého na třetího. To už je zkrátka styl psaní této autorky.