Mindy komentáře u knih
Kniha se četla dobře, ale vadily mi ty neustálé lži skoro všech zúčastněných. Taky ta druhá vražda mi přišla zbytečná. Ale je fakt, že skoro do konce jsem netušila pachatele. Podezření se přelévalo z jednoho na druhého a z druhého na třetího. To už je zkrátka styl psaní této autorky.
Pohodové, milé, vtipné, optimistické, zábavné.
První příběh (Tři muži ve sněhu) se mi líbil nejvíc.
Na styl, jakým je kniha psaná, jsem si hned zvykla a moc se mi to líbilo. Kniha je nádherná, jestli se to dá vůbec říct o knize z války.
Liesel, Rose, Hans, Max, Rudy - to všechno jsou úžasné postavy. A je příjemné zjištění, že existovalo malé procento Němců, kteří s Hitlerem nesouhlasili. Byť je příběh smyšlený, tato informace je pravdivá.
Bylo to krásné a dojemné.
Tak čekala jsem větší hrůzu z tohoto stvořeného vraždícího monstra, stvůry a netvora. Taky jsem nevěděla, že Frankenstein je jméno jeho stvořitele, myslela jsem, že se tak nazývá ona uměle vytvořená bytost.
Celá kniha je hodně rozvláčná, ale je z roku 1818 a po dvou stech letech se řadí mezi klasiku.
Francie, 17.století. Jeden příběh se odehrává během třicetileté války, druhý v období po jejím skončení. I přes zdlouhavé popisy cestování, počasí a okolní krajiny byly oba příběhy čtivé a obohacující. Pekařka Marie mi byla bližší než válečnice Hortensie, ale obě hlavní hrdinky měly své kouzlo osobnosti.
Touto knihou jsem se vyloženě protrápila. Příběh z války i z doby o 30 let později byl napsaný nudně a nezáživně. Chiara byla pro mě nevýrazná a nesympatická hlavní postava a ti ostatní (Daniele, Maria, Simone) mi k srdci taky moc nepřirostli. Přitom by to mohl být tak dojemný a citlivý příběh, mě ale vůbec nebavil.
Krásně napsáno. Kniha nás přenáší na Sumatru do 20.let 20.století. Poznáváme život kolonialistů - Holanďanů, kteří zde mají společnost na sbírání kaučuku (gumy - odtud název knihy). Je zde popsaná těžká práce všech zaměstnanců, vztahy mezi nimi a domorodým obyvatelstvem, život manželek a dětí v tropickém klimatu, hýření a utrácení vydělaných peněz a pozdější pokles cen kaučuku na trhu, a tím pádem velké propouštění a konec nadějí a snů o životě v bohatství. Úžasná knížka, která nás přenese do naprosto jiného světa a jiné doby.
Ze začátku mě to moc nebavilo, do čtení jsem se dost nutila, styl psaní byl nezáživný. Ale postupně jsem si asi zvykla, postavy byly čím dál víc sympatičtější a příběh mě úplně pohltil. Až bude povoleno cestování, tak si určitě naplánujeme výlet do Čech a na mlýn se dojedeme podívat.
Při čtení této knihy jsem se cítila strašně...jak to říct - nedobře. Sklesle a smutně. Taky mi to trvalo, než jsem ji dočetla, protože jsem nikdy nevydržela dlouho. KLDR je určitě krásná země a ačkoliv cestování miluju, nějak mě to tam neláká. Autorka píše velmi poutavě, pořád jsem měla při sobě tablet a různé stavby, památky, ukázku z hromadného cvičení Arirang a mnoho dalšího jsem si hned vyhledala. Doporučuji k přečtení.
Praštěné historky to jsou, ale smíchy jsem u toho nebrečela, spíš jsem si je přečetla s opravdovým zájmem. Jestli toto všechno autorka zažila, tak klobouk dolů. Zajímavé jsou zážitky z cest po Austrálii a Aljašce, ty ostatní příhody jí až tak závidět nelze, oceňuji autorčin nadhled.
Parádní. Dobře se to čte plus se čtenář hodně doví o životě v Anglii v polovině 19. století. Příprava loupeže byla opravdu precizní, však taky zabrala zhruba 2/3 knihy. A ta zlodějská hantýrka mě úplně dostala.
NE, NE, NE! Nečtěte to! Neskutečná nuda. O čem to je? Lottie a Rose nechodí do práce, přitom vodí děti do školky, ale nechají je na měsíc svým zaměstnaným manželům a jedou na chatu na ostrov, protože potřebují vypnout. Tak to je tedy síla. Nevím, co jsem si od této knihy slibovala, asi v těchto mrazivých dnech nějaký letní příběh na zahřátí, ale jenom mě to vytočilo. Samozřejmě se tam vyskytují ještě další postavy, ale celé je to naprosto o ničem. Dočetla jsem s vypětím všech sil, abych mohla ohodnotit.
Překrásná knížka. V tomto případě je 600 stran málo, chtěla jsem číst dál a dál...
Osudy členů této rodiny mě občas hodně dojaly a emočně vyždímaly. Proto si nesmím příště zapomenout nachystat kapesník, protože se k celé sérii ještě určitě vrátím.
Hlavní postava knihy major Dirk Pitt je takový James Bond. Unikne všem nástrahám a útokům na zemi, ve vzduchu i ve vodě. Takže až trochu úsměvné, ale na to, že kniha je z roku 1975, tak není špatná. Děj od půlky slušně graduje a Dirkovi prostě musíte fandit. Taková příjemná oddychovka.
Tak to je kniha podle mého gusta. Přesně tento druh humoru mám ráda, k tomu sci-fi - cestování časem, záměny realit, moc mě to bavilo.
(SPOILER) První půlku jsem zhltla na jeden zátah, ale druhá polovina už byla hodně zdlouhavá. No ale příběh je to zajímavý, odehrává se na Islandu v první polovině 19. století a dočítáme se o osudu Agnes Magnúsdóttir, která je jednou ze tří obžalovaných z vraždy, a do vykonání rozsudku (trestu smrti) přebývá na farmě Jóna Jónssona.
Z rozhovorů s farářem, hospodyní Margrét a jejích vlastních vzpomínek se dovídáme, jak ke zločinu ve skutečnosti došlo. Román vychází ze skutečných událostí.
Kniha je napsaná podle filmového scénáře a jedná se o akční film, takže je plná automobilových honiček, přestřelek, pronásledování a útěků.
V hlavní roli Julia Roberts, kterou zrovna moc nemusím, a Mel Gibson, který musel být v roli vyšinutého taxikáře neodolatelný. Ale že bych byla po přečtení nažhavená na shlédnutí filmu, to zas ne. Radši si přečtu nějakou další knížku.
Grace mi šla neskutečně na nervy svou naivitou. Celkově nevím, proč si tolik autorů vybírá za svou hlavní postavu naivní blbku, která se nechá kdekým obalamutit.
Průměrná knížka, rozvláčná, ani to závěrečné rozuzlení mě nijak neoslnilo. A časová schránka? Jeden by si myslel, co v ní nebude - a ono nic.
Mám z této knihy dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem se toho fakt hodně dověděla o spánku, snění, fázích REM, NREM, o melatoninu, spánku zvířat. Na druhou stranu si myslím, že nejde říct jednoznačně - spěte osm hodin a budete zdraví. Ano, spánek je důležitý, to víme všichni, ale musí se vzít v úvahu taky věk člověka, zaměstnání, genetická výbava a já nevím, co ještě.
Knihu nehodnotím hvězdičkami, protože některé odstavce jsem přeskakovala - často to už bylo omílání toho samého pořád dokola.