Mindy komentáře u knih
Je obdivuhodné, že knížka je z roku 1780 a je tak čtivá. Je o trápení mladé Zuzany, kterou jako nemanželské dítě umístili do kláštera.
S dovětkem a dopisy na závěr je to celé hodně zajímavé.
Jsem úplně přeplněná dojmy a vůbec nevím, co mám napsat. Přidávám se ke všem chválícím komentářům - naprosto dokonalá knížka, do posledního detailu promyšlená. Ale před druhým dílem si musím dát pauzu, nejsem teď hned schopná číst pokračování.
Moc pěkná knížka. Autor v ní vzpomíná na své dětství, konkrétně na léto roku 1928, a jsou to krásné vzpomínky. Nejvíc mě uchvátil plukovník Freeleigh jako stroj času a paní Bentleyová, která nakonec uznala, že "starý člověk nikdy nebyl mladý, ani za celý milión miliónů let".
Krásné, dojemné a emotivní.
Já musím dát pět hvězdiček, protože už dlouho jsem se u knihy tak nepobavila. Čtivé, vtipné, výborné.
Průměrná knížka, dobře se četla. Obávám se, že jak byla celkem rychle přečtena, tak bude i brzy zapomenuta.
Tři příběhy odehrávající se v 7. století v Číně. Soudce Ti vyšetřuje zločiny a v této době si musí vystačit pouze se svým důvtipem, postřehem a logikou. Seznamujeme se s Čínou té doby, mě třeba překvapilo, že už tehdy tam pitvali mrtvé. Sice jsem se musela při čtení hodně soustředit na ta čínská jména, ale byla to pro mě příjemná změna, líbilo se mi to a vracím do knihobudky.
(Třetí příběh - Strašidelný klášter - mě bavil nejvíc)
Na knize mě zaujalo, že se děj odehrává v daleké severní Rusi a že se v něm vyskytují ruské pohádkové bytosti :
domovoj - strážce domácnosti,
vazila - ochránce dobytka,
lesovik - pán lesů,
dále vodník, Rusalka, Mrazík a jiní démoni.
Ale jinak - děj byl příliš zdlouhavý, moc mě nezaujal. Taky mě zklamala postava kněze Konstantina. Myslela jsem, že bude mít nějakou důležitou roli, na to, kolik měl v knize prostoru. Ale byl tam celkem k ničemu.
Skvělá knížka nejen pro fandy motoristického sportu. František Šťastný byl výjimečný člověk, vynikající sportovec, úžasný vypravěč, patriot, věrný značce Jawa. Kolik ve svém životě zažil pádů, úrazů a zlomenin je až neuvěřitelné.
Po přečtení této knihy si Františka Šťastného velmi vážím a obdivuji, co všechno ve své době dokázal, a za jakých podmínek.
Nemusíte být blázen do motorek a bude vás to bavit.
To bylo tak krásné... Po celou dobu čtení jsem měla v krku takový knedlík, že jsem skoro ani dýchat nemohla. Láskyplná knížečka plná dojemných rozhovorů, krásných myšlenek a nádherných vzpomínek.
Knížka se mi líbila, dobře a rychle se četla. Hlavní hrdince jsem od začátku věřila. Konec byl zajímavý, za mě spokojenost.
Tak to byla hodně zvláštní knížka. Věřím, že hlavní hrdinka byla v těžké a složité situaci, ale řešit to zrovna takto? Celé se mi to zdálo těžko uvěřitelné. Včetně závěru.
Když pominu obálku, tak jsem moc spokojená. Přesně na takovou knížku jsem teď měla náladu. Třetí díl o Anně ze Zeleného domu a velmi vydařený. Těším se na pokračování.
Sonda do duše jedenáctiletého osiřelého kluka Marcuse, kterého se ujme jeho teta. Teda prateta, aby to bylo asi tajemnější. Je zdůrazňováno, že prateta je málomluvná, čemuž ale sáhodlouhé rozhovory s Marcusem nenasvědčují. A jeho myšlenky a vědomosti, to mi k jeho věku taky zrovna nesedí. Např. si vzpomene, že jeho mámě kdysi někdo řekl, že "pan Forster je patriarcha převlečený za socialistu". Ale samozřejmě ví, že to bylo myšleno jako vtip. Nebo v testu zná odpověď na otázku "Jaké protichůdné impulsy lze pozorovat v demokratické etice?" V jedenácti letech? No nevím.
(À propos ta odpověď zní: povinnost vůči sobě vs. povinnost vůči společnosti. To je přece jasné, že.)
Název knihy a její obal budí dojem, že se jedná o knihu zábavnou plnou veselých příhod z cestování po Americe. Proto je asi tolik čtenářů zklamaných a proto tak nízké hodnocení. Je to ale celkem smutná kniha, která se týká velmi vážného tématu. A za ten optimistický konec dám o jednu hvězdičku víc, než jsem původně chtěla.
Krásné čtení doplněné jednoduchými, ale o to milejšími ilustracemi. Pan Čapek prostě uměl - ať už to byly divadelní hry, zážitky z cest, povídky nebo psaní pro děti.
Velmi silný příběh. Je neuvěřitelné, co všechno jeden člověk stihne prožít, a to má ještě velký kus života před sebou.
Zajímavé jsou taky "zpovědi" ostatních členů rodiny. Je dobré, že autor dal všem prostor k vyjádření svého názoru, jak to kdo vidí ze svého pohledu. A přiznám se, že rozhovor s matkou jsem měla velký problém dočíst až do konce.
Kniha byla celkem fajn, ale časem mi začala vadit ta natvrdlost obou hlavních hrdinek. Děj byl předvídatelný, závěr zdlouhavý. Je to takové odpočinkové čtení, u kterého nemusíte nějak zvlášť přemýšlet.
Tuto knihu přečetla nejdřív moje dcera, potom já a potom jsme z našeho oblíbeného antikvariátu Avion objednaly veškerou tvorbu Dostojevského, kterou tam měli (myslím sedm knížek). Z toho vyplývá, jak nás tato kniha, resp. tento autor zaujal.
No tak hororem bych to teda určitě nenazvala. Spíš pokusem o tajemný příběh, který začíná kdysi ve středověku a končí v současnosti. U hororu bych předpokládala, že budu trnout hrůzou, ale u této knihy jsem se jen pousmívala. Naštěstí jen něco málo přes 200 stran, takže se to dalo vydržet. Přitom začátek byl takový slibný...
Zápisky Karla Čapka z cestování po Itálii. Několik italských měst jsem už taky navštívila a např. Neapol popsal pan Čapek naprosto dokonale. Zapůsobila na mě úplně stejným dojmem, a to jsem tam byla téměř o sto let později.