Mindy komentáře u knih
Žiju ve vesnici, která se nachází uprostřed mezi Zlínem a Luhačovicemi, takže obě města dost dobře znám. Úplně živě jsem si představovala, kde se Tomáš s Anežkou scházeli, kde měli svůj první dům, druhý i ten třetí.
Začítala jsem se pozvolna, těmi listopadovými událostmi jsem se prokousávala pomalu, daleko víc mě bavila baťovská doba. Ale brzy mě to začalo bavit tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Nemohu dát jinak, než plný počet.
Autorka nás zavedla opět do Asie - tentokrát je to Čína v 15. století. Seznamujeme se s osmiletou Tchan Jün-Sien, které umírá maminka. Ujímají se jí prarodiče, kteří ji (především babička) zasvěcují do tajů medicíny a léčitelství. Posléze je provdána (v 15 letech) a my s ní prožíváme její zajímavý a bohatý život. Z doslovu jsem se dověděla, že lékařka Tchan za dynastie Ming opravdu žila, také spousta dalších událostí bylo skutečných.
V knize je popisována tradice podvazování (=deformování) nohou dívek. Značí to vznešenost dané dívky a slouží pouze pro potěšení mužů. Kniha je vůbec nabita tradicemi a moudry staré Číny, nejednou mi při čtení zvlhly oči, je fakt moc pěkná.
...Jako dívka buď poslušná otce, jako manželka buď poslušná manžela, jako vdova buď poslušná syna...
Troufám si říct, že o psu baskervillském slyšel snad každý. Sherlock Holmes, doktor Watson, vřesoviště, blata, mokřady... Prostě klasika všech klasik. Po všech komentářich tady je asi zbytečné psát něco dalšího.
Popravdě - moc mě to nebavilo. Popisování práce špiónů a tajných agentů mě nijak zvlášť nezaujalo. Hlavního hrdinu jsem si nedokázala oblíbit, ani žádnou jinou postavu. A té chyby s těmi zamčenými dveřmi, jak tady píše Lena79, jsem si všimla taky. A taky jsem se vracela o stránku zpět, abych se ujistila, jestli jsem se nespletla. Nechápu, jak to mohlo projít korekturou.
Pan Brouček není zrovna vzorem chrabrosti a odvahy. Z každé vážnější situace se snaží nějak vykroutit, nejdůležitější je pro něj dobře se najíst a napít (pokud možno pivo), vyspat se (ale v pořádné posteli) a nejlépe si ještě namastit vlastní kapsu. Poslouchala jsem audio namluvené panem Goldflamem, a to byl zážitek. Jinak nevím, jak bych se tou staročeštinou prokousávala.
Příjemné, oddychové sci-fi. Některé části trochu nudnější, taky to zamilování do Camille mě moc nepřesvědčilo, ale věty typu: "Naposledy jsem ho viděl, když vyrážel s Cookem na třetí výpravu..." mě zase bavily.
(SPOILER) O životě Němců na Moravě, resp. v Brně, jsem toho moc nevěděla. Takže jsem si doplnila vědomosti. Byl to silný příběh, jako ostatně všechny válečné příběhy. Jsem ráda, že některé kapitoly byly napsány z pohledu jiných osob, nejenom Gerty. Rozuměla jsem Barboře a rozuměla jsem i dospělé Janince. V té době to asi nešlo jinak.
Ach, Lakmé, ty jsi dopadla...
Film jsem neviděla, tak jsem vůbec netušila, co mám čekat. Začátek byl takový nemastný neslaný, to bylo samé - nebeská, blažená, nejsladší, nadoblačná..., ale postupně jsem cítila jakousi úzkost a pak přišla ta věta: "Co abych tě, drahá, oběsil?" Nu, docela silné kafe. Byť se na zfilmované knihy nedívám, tady asi udělám výjimku.
Jedním slovem - nádhera. To bylo tak krásně napsáno!
... Slunce je velký žlutý prášek od nebeských psychiatrů a podává se, aby se zahnal smutek a nastala nálada. Slunce je žlutý froté ručník, který nás sám utře, a jako fén, který nás vysuší. Slunce nám také skočí do srdce a ohřeje nám ho, když ho máme studené jak psí čumák...
Kniha navazuje na originálního Saturnina, autor se snaží psát ve stejném duchu. Nebylo to až tak špatné, ale celkově tak nějak o ničem.
Čachtice jsme samozřejmě navštívili, stejně jako Beckov, Tematín, Trenčín, Strečno... Máme ten kraj kolem Váhu moc rádi.
Kniha je skvělá. Dovídáme se, jak na počátku 17. století vypadal život v Čachticích, kde vládla krutá grófka Alžběta Báthoryová.
Kniha je fikce, není napsána podle přesných historických událostí. Ale i kdyby byla pravda jenom malá část, tak to byl děs a hrůza.
Při návštěvě těchto hradů na mě úplně dýchá historie. Přesně si dovedu představit, jak tam po nádvoří pobíhá Ficko a v okolních lesích se ukrývají zbojníci.
Kniha byla poprvé vydána v roce 1932, a tedy všechna čest panu Nižnánskemu, je napsána skvěle, čte se úplně sama. Možná tomu pomohl i slovenský originál.
Konečně po delší době kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Bavila mě každá stránka, každá věta, každý řádek. Krásné, smutné, dojemné. I když, přiznám se, na závěr jsem čekala větší emoční bombu. Já, která brečím i u pohádek, jsem se tentokrát udržela.
Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. A bohužel - moc se mi ten výběr naslepo nepovedl. Začátek ještě docela v pohodě, ale od vypuknutí války čím dál horší. Ke konci jsem si přála, aby murenští vojáci už ten Nikan konečně dobyli a zvítězili, hlavně ať už to skončí. No - samozřejmě to dopadlo úplně jinak. Vím, že nejsem cílová skupina, ale mě by to nebavilo ani v pubertě.
No já nevím. Policie dělala celou dobu jako co? Nic a celé to vyřešila Amanda s Benem? Mimochodem Amanda byla občas na přes držku. A ta závěrečná prozrazená zápletka byla pěkně nechutná. Taky by mě zajímalo, kam se poděl pravý pan John Mallins a co měly znamenat ty rozhovory s jeho sestrou. Přišlo mi to nějaké zmatené.
Kniha má téměř 600 stran, což je celkem dost, ale čte se dobře a rychle. Je tam dost přeskakování v čase, ale dá se v tom orientovat velmi dobře. A to, co si pro nás připravili Adrien s Virginií, mě tedy dostalo.
Příjemné letní čtení.
Byť mi Hrabalův styl vůbec nesedí, tak některé pasáže jsou nádherné. Tak třeba hned ten úvod - povídání o lampách nebo návštěva kadeřnictví Do dalších knih pana Hrabala se ale pouštět nebudu, nečte se mi dobře. Hodně mi pomáhalo, že jsem si při čtení představovala film.
V životě Williama Shakespeara je několik období, o kterých nejsou žádné záznamy a informace. Autorka nám ve své knize předkládá jednu z možností. Jak probíhalo jeho dětství, manželství, narození jeho dětí, posléze smrt jeho syna, jak se s ní všichni vyrovnávali a jak vlastně došlo k tomu, že se stal jedním z nejvýznamnějších světových dramatiků.
Mně se knížka líbila, je to hezké dovolenkové čtení.
Díky této knize jsem se vrátila znovu na místa, která jsem letos v březnu navštívila. Při čtení si uvědomíte, že o Egyptu vlastně skoro nic nevíme, a je naprosto neuvěřitelné, co někdy před 4500 lety dokázali. A když tam jste před těmi 26m vysokými sochami, nebo stojíte mezi množstvím těch obrovitánských sloupů a procházíte chrámem či hrobkou, je to něco úžasného. Já jsem nevycházela z údivu. Jak to tenkrát všechno dokázali, to se asi nikdy nedovíme.
Vcelku milá knížka, která potěší všechny milovníky knih. Dá se říct, že tedy každého, kdo se do ní pustí. Ale... něco tomu chybí. Autor je Němec a u německých tvůrců (ať už se jedná o knihu nebo film) to vždycky nějak není ono.
Až na to, že se mi zdály sny o tom, jak u nás zvoní smrtka, tak dobrý. Ale bez ohledu na sny - výborná kniha. Je zde popsán svět, kde musí existovat smrtky, protože lidstvo dosáhlo nesmrtelnosti. Citra a Rowan byli výborní učedníci, pořád jsem netušila, co má Citra za lubem. A vymyslela to skvěle.