Mindy komentáře u knih
To bylo nečekaně krásné. V knize jsou popsány osudy potomků dvou sester, které se nikdy nesetkaly, vlastně o sobě ani nevěděly. Effia žije v Ghaně, Esi je prodána do otroctví do Ameriky. Děj začíná v polovině 18. století a končí (po prožití životů sedmi generací) v současnosti. Dovídáme se tak hodně o historii těchto dvou zemí díky této nádherné knize.
Tak nejdřív mě zaujal ten název - Než vystydne káva - ten je kouzelný.
A co se týče knihy - chvilku mi trvalo, než jsem se začetla a zvykla si na ta japonská jména, ale dost věcí se tam opakuje, takže po tom počátečním zorientování se už se to četlo moc dobře a na konci i slzička ukápla.
700 stran nepředstavitelného utrpení, zvěrstva, násilí, bolesti a - smrti. Ať už v Americe, Německu, Litvě, Polsku nebo na Slovensku. Smrt na vás dýchá opravdu takřka z každé stránky. Je to úžasná a zároveň otřesná kniha.
Kladně hodnotím slušnou dávku napětí a krátké kapitoly, díky nimž je kniha rychle přečtená. Celkově mi ale přijde taková nedomyšlená, že by se takto chovali téměř třicetiletí lidé - no nevím. Postava mi tedy nebyla sympatická ani jedna a to vysvětlení mě taky nijak neohromilo.
Celkem fajn knížka. Sice dost pomalý rozjezd, až ve druhé polovině začal děj odsýpat. Ale líbila se mi ta pozvolná změna Susan i lidí okolo ní a taky to záhadné tajemství, to jsem nečekala.
Četla jsem tuto poměrně krátkou knížku několik dnů. Rychleji to nešlo. Zvládla jsem přečíst vždy jen pár stránek a musela jsem přestat. Totálně to se mnou zamávalo a moc si vážím toho, v jaké době teď se svou rodinou žiju.
Velké uznání patří autorce za nashromážděné informace o této tragédii.
František Nepil - to je u mě sázka na jistotu. V této knize nás provází po jemu blízkých místech naší vlasti (v době vzniku knihy tedy ještě Československa). Vyprávění je doplněno mnoha historickými zajímavostmi a životními moudry. Moc pěkné.
Krásný příběh, který nám vypráví psík Gump. Líčí nám své zážitky a zkušenosti s různými lidmi (a psy), s kterými se setkává. Je to moc pěkné čtení, které nás má přimět se zamyslet nad naším chováním ke zvířatům.
Marie Curie Sklodowska - výjimečná, geniální, obdivuhodná polská vědkyně, která získala dvakrát Nobelovu cenu - v roce 1903 za fyziku za výzkum radioaktivity (spolu s manželem Pierrem Curie a Henri Becquerelem) a po manželově tragické smrti sama za chemii za izolaci čistého radia v roce 1911.
Měla dvě dcery - Iréne, která taktéž obdržela Nobelovu cenu společně se svým manželem Frédéricem Joliotem v roce 1935 za objev umělé radioaktivity. Druhá dcera Ève se stala spisovatelkou a novinářkou a je autorkou tohoto dechberouciho životopisu. Ève zemřela v roce 2007 v New Yorku ve věku 102 let.
Já tedy půjdu proti proudu a musím říct, že nechápu tak vysoké hodnocení.
450 stran jenom nuda, samá nuda. Za mě ztráta času.
Po Čajové dívce se mi dostala do rukou další kniha této autorky a já jsem znovu nadšená. Děj knihy nás zavádí opět do Asie, tentokrát je to Korea, a jedná se o nesmírně zajímavý příběh o ženách, které se věnují potápění a lovení v moři, čímž živí své rodiny.
Taky jsem se hodně dověděla o korejské historii, o které jsem tedy nevěděla skoro nic - o Incidentu 43 jsem slyšela poprvé a při čtení mi doslova běhal mráz po zádech.
Je to úžasná a obohacují kniha, po jejímž dočtení jsem si musela hned na tabletu vyhledat dokumenty o henjo a ostrově Čedžu.
Po dočtení se u mě žádné nadšení nekonalo - spíš úleva, že už to skončilo. Děj je tak nějak divně překombinovaný, plný zvláštních náhod a chování některých osob bylo silně nepravděpodobné - např. rodiče Jenny nebo samotná Izzy. A ty oblázky nebo rozbitá zrcadla? Těchto fantasy prvků mohla být kniha klidně ušetřena.
Celkem čtivé sci-fi povídky, které se odehrávají převážně v budoucnosti. Nechybí tedy roboti, cestování časem či osídlování jiných planet. Některé zaujaly více, jiné méně.
Tak za mě je první díl o Anně prostě nepřekonatelný, ale tento, v pořadí již pátý díl, je moc, moc povedený.
Anna nám dospěla, vdala se a v novém domově poznává nové přátele. Kniha je plná veselých i smutných příhod a osudů a pro ty, kdo ještě nečetli - připravte si krabičku kapesníků.
Po počátečním nutkání knihu odložit jsem se přece jen začetla a dočetla. Vztahy mezi členy této rodiny byly naprosto šílené a nepředvídatelné. Každou chvíli se mezi sebou dohadovali, navzájem se uráželi a dělali si naschvály, aby si o pár stránek později náramně rozuměli a na konci knihy se měli všichni rádi. Aspoň to bylo rychle přečteno.
Téměř pohádkový příběh z přelomu 18/19 století. Slavnosti, plesy, intriky, falešné zprávy, zakázaná láska... To, že jsem nečetla předchozí díly (toto je třetí kniha z pětidílné série) , ničemu nevadilo.
Třetí kniha o kocourovi Bobovi, tentokrát navíc opatřená nádhernými ilustracemi. Autor popisuje, jak ho soužití s Bobem ovlivnilo a udělalo z něj jiného - lepšího člověka.
Dokonce jsem se už podívala i na film (pro nás kočkomily téměř povinnost) a můžu jen doporučit.
Tak to bylo velmi podivné přátelství. Lila se chovala příšerně, vůbec jsem jí nerozuměla. Ani se nedivím, že letěla oknem. Celá kniha je velmi zdlouhavá, celkově mě zklamala, do dalších dílů se pouštět nebudu.
Obrovská porce romantiky, doslova dvojnásobná, protože v knize se prolínají dva příběhy - jeden současný a druhý z 9.století z období Vikingů. A v obou se odvíjí zamilovaný příběh.
Jako čtení do vlaku a autobusu ideální, podnikla jsem teď delší cestu do zahraničí a s touto knihou mi vcelku rychle uběhla.
V knize je popsán jeden nevydařený únos. Počínaje špatným načasováním, potom co jde, to se podělá a vše končí nečekaným spřátelením osob, do kterých byste to na začátku příběhu zrovna neřekli.