Mindy komentáře u knih
Já toho Čapka prostě žeru. Cokoliv od něho začnu číst, nikdy nejsem zklamaná. Trochu se stydím, že jsem se k jeho tvorbě dostala až nyní, na druhou stranu si jeho díla teď vyloženě vychutnávám.
Tato kniha obsahuje pět divadelních her a je to úžasný výběr - všechny se mi líbily.
Vůbec jsem se nemohla začíst. Hlavní postava - inspektorka Lottie mi k srdci zrovna nepřirostla. Všeobecně jsem radši, když je hlavním vyšetřovatelem chlap. První polovinu knihy jsem se vyloženě nutila do čtení, druhá půlka byla lepší.
Poklidná detektivka odehrávající se na Pálavě mezi vinicemi a vinnými sklípky, takže při čtení a odhalování pachatele jste "nuceni" popíjet skleničku chardonnay, tramínu,ryzlinku nebo nějakého jiného dobrého vína. Aspoň já to tak měla. Žádné napínavé drama se nekonalo, ale byly to příjemně strávené chvilky.
Knížka je moc zajímavá a je napsána srozumitelně pro laickou veřejnost. Podle popisu v knize je snadné si Gagarina oblíbit - musel to být příjemný a pohodový chlapík. Je pochopitelné, že na slávu, jaké se mu (po právu) dostalo, nebyl připraven.
Také se dovídáme o přípravě kosmonautů v tehdejší SSSR, vztazích mezi nimi, o politickém pozadí a předhánění se v dobývání vesmíru mezi SSSR a USA.
Moc zajímavý a smutný je osud hlavního konstruktéra Koroljova.
Krásná knížka pro malé i velké a hlavně pro nás, milovníky koček. Čtení tohoto milého příběhu bylo opravdovým pohlazením po duši.
Tenoučká, ale moc pěkná knížka. Je psaná formou divadelní hry v próze, takže rychle přečtená. Týká se choulostivého tématu, a tím je mužská sterilita. Zajímavé bylo, jak se děj vždy posunul, postavy zůstaly stejné, ale scéna byla jiná. Líbilo se mi to.
(SPOILER) Po přečtení prologu jsem si řekla: Fíha! Tohle že napsala česká (pro mě neznámá) autorka? Tak to bude bomba! Ale ouha! Od následující kapitoly začíná nemastný neslaný příběh odehrávající se zhruba o 150 let později.
Nora je docela drsňačka. Když se jí neustále zjevují pětileté holčičky, které jsou sto let po smrti, tak ona si na ně zvykne a neřeší to, přestože má malou dcerku, které má podle všech možných indicií hrozit nebezpečí.
Dupání na půdě, stíny ve sklepě, zamčené/odemčené dveře, zakrvácené panenky - nic ji a jejího manžela nerozhodí. Pokrčí rameny, nějak si to vysvětlí a jdou to zaspat. A domácí porod s porodní asistentkou - duchem už byl bonus navrch.
Při čtení jsem se i pobavila. Útěk Nory z nemocnice byl fakt neuvěřitelný. Chodby prázdné, dveře nezamčené, nikde nikdo, hlídač ve vrátnici spí a ona přeskočí plot a je venku. V pantoflich a županu dorazí bez problémů v listopadu domů - vila se nachází 2 km za městem.
Jinak kniha se četla rychle, ale přišly mi zbytečné ty sáhodlouhé rozhovory s tchýní nebo příběh Nikol a Lakyho. A stejně jako čtenářku syslomil by mě zajímalo, proč ON to těm holčičkám vlastně dělal?
Ale ať jenom nekritizuju, prolog byl super a popis vily taky.
Chvilkami zábava, chvilkami nuda. Kniha se četla dobře, Stephen mi byl vcelku sympatický, jeho hlášky byly vtipné, ale vrcholně zábavné čtení nebo nejvtipnější kniha roku, jak zní upoutávka na obálce, to teda není. Je to taková příjemná oddychovka.
Dvě knihy v jednom svazku a jedna lepší než druhá.
Při čtení mě mrazilo a několikrát jsem se musela ujistit, kdy autor tato díla napsal. (opravdu v roce 1950, resp.1953) Neuvěřitelné, skvělé.
Děj knihy polského autora se odehrává ve Varšavě v 70. letech 20. století. V jednom z mnoha bytů obrovského paneláku se stane vražda. Rozebíhá se vyšetřování, pachatel svádí policii na falešnou stopu, přibývají další zavraždění. Průměrná detektivka.
Super oddychovka přečtená za dva večery.
Bohužel mě tato kniha nijak nenadchla. Hrůzou jsem se u ní netřásla, přišlo mi to příliš přehnané a zdlouhavé. Těšila jsem se, až to celé nějak dopadne.
Tak tentokrát jsem při výběru knihy sáhla hodně vedle. Kdybych ji četla ve věku mých dětí, tak hodnotím asi jinak, ale já sama za sebe dávám dvě hvězdy, a to ještě s přivřenýma očima.
Kolikrát dokázala Layla svým pronásledovatelům utéct, to už jsem časem přestala počítat, ale na závěrečný útěk s želízky na rukou z jedoucího auta, přičemž přemohla dva chlapy, na ten už má představivost nestačila.
A taky už jsem alergická na sloveso "mumlat". Na každé stránce někdo něco zamumlal, prakticky po celou dobu všichni mumlali.
Pro tuto knihu budu hlasovat v anketě "Kniha roku 2020", protože je naprosto skvělá.
Krásně napsaný příběh o těžkých osudech lidí z Karvinska z přelomu 19.-20. století, který nás obohacuje o neznámé události, jenž se tenkrát staly.
Název ani obálka by mě samy o sobě nezaujaly, proto jsem vděčná DK a čtenářům zde za krásné komentáře, které mě navedly ke koupi této knihy. Je to poklad v mé knihovně.
Moje druhá kniha od tohoto autora a opět velká spokojenost. Jeho styl psaní mě prostě baví, četlo se mi to dobře, v postavách se dalo orientovat naprosto bez problémů. Můžu jen doporučit.
Různorodá sbírka povídek staršího i novějšího data. Nejvíc mě zaujala Věc vkusu a jakožto milovníka koček Kočičí pyžamo.
Tato kniha mě přitahovala i odpuzovala zároveň. Absolutně si nedovedu představit život, jaký Tara a její rodina vedli. A chování jejího otce prostě nedokážu pochopit. Že je někdo tak silně ovlivněn vírou, že by nechal své děti (manželku a nakonec i sám sebe) raději zemřít, než by je nechal ošetřit v nemocnici.
Neuvěřitelně silný příběh a neuvěřitelně silná autorka, která se z tohoto života dokázala vymanit, i za cenu ztráty části rodiny.
Hodně odpočinková knížka. Některé situace humorné byly, některé mi připadaly napsané legračně tak nějak za každou cenu. Ale pravda je, že v určitých situacích (hlavně těch během mateřské) jsem se úplně viděla.
Četla jsem pomalu. Tato kniha se ani rychle číst nedala. Už jsem věděla, co od ní můžu očekávat a doslova jsem si vychutnávala každou stránku, každý řádek. Úchvatné, dechberoucí.
Příběh se odehrává v Africe, a to mě na této knize bavilo nejvíc. Popsané tradice Masajů, nádherná příroda, příběh Simi. Ale ostatní postavy - ty dospělé - mi sympatické nebyly. I když mají ke svému jednání své důvody, přišlo mi místy nepochopitelné.