mira.l komentáře u knih
Knihu jsem koupil před pár dny v Levných knihách, na první pohled mě zaujala její grafická úprava, je to takové retro jako od babičky:).
Když jsem potřeboval přečíst k maturitě něco z klasiky, Povídky malostranské, Povídky z jedné/druhé kapsy, Vesnický román - budiž, ale tohle mi nešlo, matně si vzpomínám, že jsem to přečet s velkou dávkou sebezapření a u maturity doufal, aby se mě někdo nezeptal, o čem to bylo, protože už tehdy jsem si to nepamatoval. Ne, tohle už se dneska čte velice špatně.
Vynikající kniha, s množstvím užitečných faktů. Ovšem od jejího vydání uplynulo už neuvěřitelných 17 let, zasloužila by si další aktualizované vydání, spousta interpretů zde uvedených už není mezi námi, řada jiných se mezitím objevila a zazářila. Otázkou je, jestli by ji ještě M. Černý stačil přeložit a napsat aktualizované pojednání o české country.
Fantasticky zpracovaný přehled rozhleden v ČR, který se dočkal už několika aktualizací a také - zcela po právu - několika ocenění.
Můžu říct, že to byla víceméně tahle knížka, co mě přimělo třeba na dovolených vystoupat na nejeden kopec a vyšplhat se na mnohdy ne zrovna stabilní konstrukce, ačkoliv jsem radši nohama na zemi.
Já nevím proč, ale mě tahle kniha nezaujala. Mám rád cestopisy, rád jezdím na kole, ale tohle mi prostě nešlo. Možná je to tím, že kniha zabírá poměrně dlouhý časový úsek, téměř 15 let a její děj a popis cest je značně zhuštěný.
Zajímavá knížka z pravěku cyklistiky, velice netradičně zpracovaná po grafické stránce.
Další ze skvostů knihovny každého, kdo má rád starověký Egypt.
Musím konstatovat, že dálková jízda Peking - Paříž 1907 (viděno dnešní optikou, se tomu ani závod moc říkat nedá) byla celkem vypečená taškařice od samého počátku až do samého konce. Organizace velmi svérázná a asi odpovídající možnostem své doby, s komedií až do úplného konce. Účastníci byli tvořeni jedním dosti svérázným italským aristokratem, knížetem Borghesem s vozem Itala, jedním neméně svérázným, od samého začátku zcela švorc Francouzem Godardem, jedoucím na Spykeru, dalšími dvěma francouzskými posádkami vozů De Dion-Bouton a posádkou trochu netradičního vozítka i na tu dobu - motorové tříkolky Contal, která už ze své podstaty neměla sebemenší šanci v tehdejších podmínkách něco takového projet a také moc daleko nedojela.
Pravidla, pokud vůbec nějaká byla, byla dodržována celý jeden den. Opravdu velice povedená akcička, když jsem to četl, dost často se mi tak nějak vybavilo, že by to možná bylo dobré vidět jako němou grotesku:).
Co se týká knihy jako takové, ta je sice bezesporu velmi zajímavým svědectvím této skoro 120 let staré akce, ale přišla mi poněkud nevyvážená. Ze zhruba 250 stran textu tvoří minimálně první třetinu popis příprav na celou akci až do vyjetí z Pekingu, a pak zhruba do strany 180 se celá akce posune pouze někam k Bajkalu, tedy hrubým odhadem přibližně do pětiny trasy. Na celý zbytek pak zbývá posledních přibližně 60 stran, což je opravdu trochu nevyvážené a závěr je poněkud ve stylu "letem světem".
Zkrátka když jsem byl krátce za polovinou knihy, došlo mi, že celá výprava je vlastně kousek od Pekingu, a že tedy nutně popis trasy samotné bude trochu zhuštěný. Za to také ubírám tu jednu hvězdičku.
Petr Lusk dělá krásné fotky, o tom není pochyb. Josef Kalina píše o Dakaru poutavě, to je také známá věc. Pořídil jsem si tuhle knihu, prohlédl. Hmm, textu tam moc není, to půjde rychle. A šlo. Šlo to o to rychleji, že mě po asi prvních dvou dvoustranách textu (kterého tam opravdu moc není) napadlo vzít do ruky Kalinovu Dlouhou, křivolakou cestu a nalistovat příslušný ročník. No a při tom jsem zjistil, že text v obou knihách je tak z 85% stejný. S hodnocením jsem váhal někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec za ty fotky ty čtyři dám. I když i ty fotky jsou trochu chaotické. Poněkud divně uspořádané, třeba fotka Tatry A. Lopraise, který v tom ročníku vypadl asi ve třetí etapě, je skoro na konci knihy, u některých fotek popisky jsou, u některých ne, je to takové zvláštní. Takže jsem to přečetl, prohlédl fotky, a dávám na bazar. Tolik místa opravdu doma nemám.
A ještě jeden poznatek. Chtělo to dát před vydáním přečíst někomu, kdo ví (aspoň trochu), kde a jak se ve větách píšou čárky. Protože je to podobné jako v Dlouhé křivolaké cestě. Tohle panu Kalinovi opravdu moc nejde.
Třicátá druhá padesátka tipů na výlety. Jako vždycky - některé se mi do noty tak úplně netrefí, ale většina zaujme a nějaký vždy přibyde do seznamu toho, co bych rád viděl osobně. A tak to asi má být.
Padesátka tipů na výlety po sedmadvacáté, jako vždy potěšily.
Kniha mapuje historii vzniku Tatry 813. V úvodní kapitole seznámí autor čtenáře s poválečnou situací v armádě, která měla velmi nejednotnou, válkou povětšinou poznamenanou techniku, a tudíž naléhavou potřebu (mimo jiné) tahače těžkých přívěsů a podvalníků pro potřeby dělostřelectva, ale nejen jeho. Ze zadání, která příslušné kruhy provedly, vyšlo to, že vývoje a výroby se - celkem logicky - ujala Tatra Kopřivnice, která vytvořila ve své době jeden z nejlepších těžkých terénních nákladních vozů světa. Z textu ovšem tak trochu včujuje i jakýsi chaos, daný tehdejší dobou a centrálním plánováním. Něco se zadalo do vývoje, vzápětí zrušilo, atd...
Vývoj vozu je náplň další kapitoly, mapující vývoj a zkoušky nejprve funkčního vzorku a poté postupně 4 prototypů osmikolového tahače. Nutno uvést, že průběh zkoušek je v knize popsán celkem podrobně a zkoušky byly opravdu pečlivé.
Následuje kapitola popisující všechny agregáty základní verze vozu (4-nápravový tahač s velkou kabinou a valníkovou nástavbou), a také z něj odvozené varianty - raketomet, pontonový vůz, několik verzí pro přepravu mobilních mostních konstrukcí, vozovkový automobil...)
Jelikož o Tatru 813 měla zájem nejen armáda, ale v jisté míře i civilní sektor, následuje kapitola, věnující se popisu civilních verzí vozu. Jednalo se o dvou a třínápravový tahač, samostatný podvozek, autojeřáb, sklápěčkový automobil a tahač návěsů.
Poslední částí jsou přílohy, popisující motor, buldozerovou radlici a hydraulický zemní vrták.
Jako obvykle u těchto knih závěr tvoří barevné fotopřílohy.
Zajímavá kniha, která si ty čtyři * zaslouží.
Tak tohle byla jednohubka asi na dvě hodiny:-). Útlá knížka o přívěsných motocyklových vozíkách PAv. PAv 40 byl jednoduchý, účelný a přitom designově velmi zdařilý výrobek, který byl zhmotněním snah o využití motocyklu jako plnohodnotného dopravního prostředku. Tato potřeba vycházela ze specifického vývoje československého poválečného motorismu se zoufalým nedostatkem osobních vozů, zato však s masivní výrobou motocyklů.
Vzhledem k relativní jednoduchosti konstrukce, tomu, že vyráběn byl jeden typ postupně ve dvou závodech a dvou modifikacích, se asi z tématu autorovi podařilo dostat maximum.
Dobových obrázků se asi moc nedochovalo, tak je to nahrazeno současnými detailními snímky dochovaných kusů.
Sice by se tam pár nedostatků našlo (opravdu jsem přehlídl třeba pasáž z jezera Titicaca nebo tam fakt o něm není v textu ani slovo??), a je taky do jisté míry pravdou, že to byl ze značné části popis toho, jak Dominika šla z jednoho povětšinou zdravotního průseru do druhého, ale za to, JAK jsou jednotlivé pasáže napsány ("To je den. Posrat se a píchnout", "...dřepí tam a kaká", "Proč to piju, nechápu. Musím si dolít tereré", a mnohé jiné), tomu prostě ten plný počet dám:).
A v neposlední řadě si zaslouží zmínku grafická úprava knihy. Dominika na cestě pořídila opravdu nádherné fotky, které jsem prohlížel už během její cesty na facebooku, a naštěstí je jich v knize docela dost a ve velmi dobré kvalitě. A knihu velmi pěkně doplňují ilustrace Dany Ledl, v čele se samotnou obálkou. Ten nápad se zrcadlovým obrázkem je výborný:)!
Pěkně si sednout, a pomalu, pěkně s-t-r-á-n-k-u--p-o--s-t-r-á-n-c-e listovat a kochat se. Na některé knihy je tu jaksi málo hvězdiček. I přesto, že jsem objevil několik obrázků, které jsou buď stejné nebo mají stejný aspoň základ. Ale i to bylo zajímavé porovnat.
Mimochodem, Maestro, setkal jste se někdy s tím, že by na automobilu byl nějaký detail, součástka, která je pro Vás prostě nenakreslitelná??:)
Jako vždy krásná procházka naší vlastní s nějakým tím tipem na výlet.
Sice útlá, ale velmi zajímavá knížka o jedné dnes už skoro zapomenuté motoristické soutěži. Vše podstatné je asi uvedeno v anotaci ke knize, tak snad dodám jen to, že Jan Tuček opět odvedl skvělou práci a sestavil výbornou publikaci s asi maximálním možným množstvím dnes dostupných informací i fotografií.
Stručná, ale přehledná knížka o historii výroby autobusů značky SOR. Kterak se z podniku "Sdružení Oprav a Rozvoje" vyvinul přes výrobu maringotek a lešení poměrně zavedený výrobce autobusů, od těch nejmenších v délce 7,5 m až po článkové vozy dlouhé 18,7 m. Postupně přibral do svého výrobního programu i vozy s pohonem na plyn, trolejbusy a elektrobusy.
Historie této firmy není tak dlouhá a spletitá, aby vydala na tlustou knihu, ale vše podstatné tu napsáno je, i s patřičnou fotodokumentací.
Celkem vtipně napsaná kniha postřehů dvojice Horký/Náplava ze současné Kuby. Nedá se sice mluvit o nějakém ději v pravém smyslu slova ani o cestopise, hlavním posláním knihy bylo třejmě pobavit čtenáře, a to se myslím povedlo, převážná část knihy je věnována historkám o ženách, alkoholu a absurditách komunistického zřízení "Ostrova svobody". Čtenář se tu ale dozví i něco zajímavého třeba z historie Kuby. Já jsem se při čtení nenudil, tedy až na závěrečnou pasáž - jakéhosi turistického průvodce, to mě po několika stranách přestalo bavit. Na plné hodnocení to není, ale čtyři * - proč ne?