mira.l komentáře u knih

Kniha, která mě na první pohled velmi zaujala. Vezmu-li to za sebe, rozdělil bych příběhy v ní na tři typy:
1)"notoricky" známé, nebo aspoň obecně známé - Tatra kolem světa, Lambaréné (i když dneska už málokdo ví, co tahle výprava vlastně měla za účel), výprava horolezců, která zahynula na svazích Huascaránu
2) jména, která mi něco říkají, protože čtu celkem rád cestopisy a trochu o nich vím (třeba Eduard Ingriš, Míla Urban) anebo jsem jejich jména už někde zaznamenal, ale nic moc bližšího o nich nevím: Richard Konkolski, Bedřich Machulka, manželé Elstnerovi
3) zcela neznámé příběhy, z období celého 20. století, ať už novodobých cestovatelů z doby, kdy není problém vyjet kamkoliv, ale i těch nadšenců, kteří cestovali za minulého režimu, jsou tu i příběhy cestovatelů z doby před- či meziválečné. Protipól k těmto dobrodruhům tvořily poměrně početné dnes zcela neznámé výpravy různých vědců, horolezců či potápěčů do rozličných končin světa. Do této kategorie patří většina kapitol.
Obecně se dá říct, že pojmy z druhé a třetí skupiny mohou splývat, jak komu, podle toho, kdo se jak moc o cestopisnou literaturu zajímá.
A jaké to nakonec bylo čtení? Je třeba přiznat, že těch 850 stran druhého rozšířeného vydání je někdy docela ubíjejících, úmorných. Někde se čte jedním dechem, někdy je to až trochu nudné, a po dočtení kapitoly vyvstane otázka, jaký byl vlastně smysl oné "výpravy"? Smysl zařazení některých kapitol mi docela unikal (hokejisté v Kanadě, obchodní loď Vítkovice). Možná jich tam mělo být přece jen míň a některé opravdu nevýznamné vyřadit. Některé kapitoly by se spíš hodily do knihy o zapomenutých krajanech než výpravách.
Neustálé omílání překážek, které kladl cestovatelům komunistický režim, mi nějak nevadilo, to prostě tak bylo, tak se tehdy (ne)cestovalo. Jen někdy v celé kapitole po úvodu zbylo na samotné cestování docela málo místa, někdy je její převážná většina věnována spíš okolnostem, za jakých vznikla než výpravě samotné.
Trochu zvláštní je i na pohled naprosto nesystematické řazení jednotlivých kapitol bez jakéhokoliv na pohled zřejmého systému, což mi při čtení nějak výrazně nevadilo do chvíle, než jsem potřeboval najít něco konkrétního, pak je to dost nepřehledné. Případné vyhledání konkrétní kapitoly není lehké ani v obsahu v závěru knihy, ty totiž nejsou mnohdy zcela jednoznačné ani podle názvu, ze kterého se většinou nepozná, o které osobě nebo akci pojednává.
Celá kniha trochu připomíná poklad, který je ale třeba nějak utřídit, dát mu nějaký řád nebo nevybroušený surový diamant. Tu a tam se najde i chyba pravopisná, která taky nepotěší. Ale i tak je to kniha velmi zajímavá, která mě mimo jiné přiměla sehnat některé další cestopisné knihy. Poctivé čtyři*.

6 03.08.2017

Je to takový průměr, Verne má rozhodně lepší knihy. Zpočátku se to tváří jako typický Verne, po úvodu, který na první pohled nemá s příběhem nic společného, následuje nastínění situace. Poté přijde popis jednoho vpravdě revolučního leteckého prostředku, kdy se autor jasně staví v tehdy velmi aktuální aviatické otázce na stranu letadel těžších než vzduch a všem příznivcům opaku - prostředků lehčích vzduchu - balonů, vzducholodí to dává sežrat s plnou parádou vlastně v celé knize, až do poněkud rychle "sfouklého" konce. Ale myslím, že i v popisu toho létajícího stroje je pár pasáží, kdy autor asi nevěděl, kudy kam a ne všechny detaily měl domyšlené. Následuje únos ctihodných Američanů a jejich nedobrovolná cesta vzduchem kolem světa. Robur dobyvatel je vlastně taková expresní lekce zeměpisu, taková mapa světa v Brailově písmu, jen sem tam proložená chvilkou nějaké akce. Rozhodně to není ta z jeho knih, ke kterým bych měl chuť nebo potřebu se někdy vracet. Objektivně bych dal tak dvě a půl hvězdičky, no nakonec teda nechám tři, ale jsou docela zvadlý.

Na pozadí skutečného objevu diamantu s názvem "Hvězda jižní Afriky", se kterým čtenáře seznámí v doslovu dr. F. Běhounek, vytvořil Verne dalo by se říct takový klasický příběh. Je v něm něco z techniky, zeměpisu, tentokrát i chemie, nechybí samozřejmě kladní i záporní hrdinové, nezbytná love story podaná tak, jak se na svojí dobu slušelo:), a na scéně máme tentokrát i zajímavý zeměměřičský omyl. A nebyl by to asi ani Verne, kdyby se jeho hrdinové nevydali alespoň na menší výpravu do neznámých, nebezpečných krajů. I přes některé čistě utopistické pasáže se to i po letech čte docela dobře.

No co k tomu dodat? Je snad nějaký kluk, který tohle aspoň jednou nečet??:)

Je to už víc jak 15 let, co jsem tu knihu četl, tak si děj až tak do detailu nepamatuju, ale vím, že mě tenkrát velice zaujala. Dodneška na mě mrká z knihovny, třeba na ni někdy vyjde zase čas.
EDIT 9.3.2016 Tak jsem si našel čast tuhle knížku přečíst znovu. A k hodnocení?
Je to poutavě podaný životní příběh objevitele Tróje. Sledujeme Schliemannovy životní osudy, od nepříliš radostného dětství přes učňovská léta, první pracovní zkušenosti, působení v Rusku, kde si získává značné renomé a také jmění, stejně tak zde prožívá nepříliš vydařené první manželství. Po nabytí potřebného jmění Schliemann postupně uskutečňuje svůj dětský sen o vykopání Tróji, který se mu podařil s druhou ženou, Řekyní Sofií. Vykopávky postupně uskutečnil na několika místech, ale Trója zůstala jeho osudem po celý život.
Autor ve svém románu podává neobyčejně barvitý příběh životních osudů tohoto amatérského archeologa, kterého zpočátku nikdo nebral vážně. Věrně zde zachycuje jeho neobyčejou pracovitost, která mnohdy hraničí až s fanatickým zanícením prakticky pro cokoliv, do čeho se pustil. V úseku, kde je popisován jeho život v Rusku coby obchodníka, je zřejmé, že byl obchodníkem neobyčejně zdatným, dalo by se říct skoro až s chorobnou touhou po maximálním výdělku prakticky na čemokoliv, kdyby žil v dnešní době, byl by patrně miliardářem, k uskutečnění svého archeologického snu musel potřebovat, ať už přímo či nepřímo, značné množství peněz. Jeho nezměrná píle ho nakonec k uskutečnění jeho životního snu přivedla. Neuvěřitelné byly jeho schopnosti učení, jeho metoda zvládnutí cizího jazyka za cca 6 týdnů je prostě něco neskutečného, stejně jako to, že ovládal zhruba dvě desítky jazyků. Přes všechnu svou píli, odhodlání a sveřepou touhu zůstával i spořivým praktikem, za vše vybírám jeden jeho citát:
"poezie je neekonomické plýtvání papírem".

6 14.09.2014

Tahle knížka mě zaujala na první dobrou hned, jak jsem ji poprvé uviděl v přehledu novinek.
Velice zajímavá publikace na téma, o kterém toho zatím asi moc nevyšlo, pokud vůbec něco. Kniha krásně přibližuje vznik a historii KČT, stejně jako jeho současné fungování, strukturu, dává nahlédnout do tajů toho, jak se stát značkařem, co to obnáší. Čtenář se ale dozví i mnohé jiné zajímavosti o tomto našem národním fenoménu.
Za každý měsíc roku je zde pak popsán jeden pěší výlet po značených trasách. Za mě parádní knížka, která mě možná i tak trochu nahlodala. Co kdybych to v budoucnu taky zkusil??

5 05.07.2024

Chtěl bych žít podle téhle knížky. Chtěl bych být profesionálním krmičem ptáků. Krmit - a to jen, pouze a bezvýhradně - celoročně všechny ptáčky, kromě pěvců třeba i dravce. Protože podle autora prostě nelze vynechat jeden jediný den, to bych pak (předpokládám hlavně v zimě) ten další den cestou ke krmítkům všude nacházel hlady chcíplé ptáky, kteří ten jeden den bez plných krmítek prostě nepřežili (ne že by se mi to někdy stalo).
Hmmm... Krásná představa, věnovat se ptáčkům na plný úvazek, v zimě, na jaře a v létě při hnízdění - to přece mají největší spotřebu a největší energetické výdaje, aby stačili uživit to nadnormální množství mladých, které budou mít přece jen a díky tomu, že jsem poctivě krmil celou zimu. A když mladé vyvedou, dá nám milostivě autor zhruba září a říjen na oddych, abychom nasbírali síly (a nejen je) na zimní krmení. Jen jedna věc mi není jasná - kdo bude živit mě? Protože chodit do práce nebudu moct, budu přece krmit na plný úvazek, a kde budu na ty metráky zrní, buráků, stovky lojových koulí a já nevím čeho ještě brát peníze, to mi autor neporadil.
Jako já vím, že myšlenka je to šlechetná, mám ve svém okolí docela rozsáhlý park, kde je asi desítka krmítek, přes zimu tam krmení nosím, je krásné pozorovat kromě běžných návštěvníků občas i ty méně často vídané jako třeba stehlíky (ty ale vídám jinde než na mnou dotovaných krmítkách, konkrétně - a to je nečekaná podpásovka - na přirozené potravě v podobě plodů platanu, visících na stromě), tu a tam strakapouda velkého, hýla, šoupálka, dlaska, ale dělat celoročního otroka ze sebe teda nebudu. Já to nějak konkrétně nepočítám, ale i v tom množství, kterým krmím já, to řekněme měsíčně finančně není úplně zanedbatelné.
Já asi od téhle knížky čekal něco jiného než v jistém smyslu až dogmatický, či snad (jak tu taky někdo napsal) sektářský přístup. Když jsem začal číst, tak v první části jsem si připadal jak Alenka v říši divů: jediná správná myšlenka, kterou do nás autor pere od začátku do konce, je celoroční krmení bez přestání, protože v naší (jak jinak než námi) zhuntované krajině není pro ptáky k snědku vlastně vůbec nic; ptáci jsou vlastně na hraně vymření, a proto ... krmíme celoročně, a nejvíc v době hnízdění, jinak ti chudáčci mláďata nepřežijou asi vůbec žádná, a v tomto duchu tahle nalejvárna trvá asi 60 stran. (Jen tak mimochodem, pane Bertholde, co třeba takový pojem jako přirozený výběr nebo prostě PŘÍRODA, kde zkrátka přežijí jen ta nejsilnější mláďata??) Poté následuje kapitola o tom, jak krmení naplánovat (taky docela věda!!), jaká jsou vhodná krmítka a co do nich dát (asi nejpřínosnější část, i když jsme opět u té otázky "a za co budu živ já?"), co do nich nedávat - to mohlo být i podrobnější, jak vyrobit vlastní krmiva, opět až vědecké pojednání o plánu spotřeby krmiva a pár dalších obecných kapitol. Následuje výčet a popis nejčastějších návštěvníků krmítek a také jejich řekněme chuťových preferencí.
Jako jo, je tam pár zajímavých myšlenek, a taky pěkné fotky, ty se mi líbily, ale jinak to považuju za docela těžké zklamání. Nedalo mi to, říkal jsem si, co asi na tuto problematiku říká web České společnosti ornitologické. Navštívil jsem ho, a během pár desítek vteřin tam k tématu našel dva články (+ jeden z jiného zdroje), jejichž přečtení mi zabralo celkem asi půl hodiny a ..... dá se říct, že dost podstatnou část myšlenek této knihy ohledně celoročního krmení ty tři články - mírně řečeno - poněkud zpochybnily, pokud nechci napsat, že to rozbily na kusy.
Hodnotím velmi, velmi chatrnými třemi *, a ta třetí je jen a pouze za fotky. On je docela úsměvný už návod na výrobu "ideálního krmítka" na vnitřních deskách knihy, to má základnu 75 x 75 cm a střechu metr na metr. Takové přiměřené krmítečko do každé zahrádečky, na každý balkon, prostě všude, vejde se do něj čtvrt metráku zrní, a to se vyplatí ... LIDÉ BDĚTE!! A NEBLBNĚTE!! A trochu vnímejte, co čtete, jakým způsobem to je napsané...

5 15.02.2024

Vpodstatě se ztotožňuji s předchozím komentářem. Přečetl jsem to, nedá se říct, že by se to nedalo dočíst, ale nebylo to nic, z čeho bych se posadil na zadek, nic, co by mě přimělo tu knížku zaškatulkovat do kategorie "chci si přečíst znovu". Nějak moc mě nezajímalo, jaké démony a resty minulosti si autor nese a chce se s nimi vyrovnat. Ne zrovna malou část knihy se zdálo, že vyhodit prášky na hlavu nebyl úplně nejlepší nápad, i když to nakonec docela rozchodil. Čtivosti stylu třeba L. Kutrové to nedosahuje ani náhodou, ale chápu, že i ten nesedne každému.
Přečteno, rád pošlu dál.

5 16.11.2023

Druhý díl téhle knihy jsem viděl loni na dovolené v infocentru Modrava. Zalistoval jsem v něm, a ...odnesl si ho. Po nějaké době jsem si sehnal ještě první knihu. A musím říct, že dát to do konce byl docela boj.
Ono číst takovéto turistické průvodce jako román je vždycky trochu náročné, nebývá to zrovna strhující čtení. Už jsem to v minulosti asi 2x absolvoval, no nějak jsem to vždycky dal. Tady, kde autor popisuje tipy na trasy Šumavou od jejího severozápadního konce, čili někde zhruba od Nýrska, po konec jihovýchodní, tedy okolí Lipenské nádrže, se mi zamlouvalo pár tras na začátku, což je v místech, která zhruba znám, v okolí Železné Rudy. Pak ovšem následoval ne zrovna krátký úsek výletů kdesi v podhůří Šumavy, řekl bych už docela dost do vnitrozemí, kde jsem se tedy příliš nechytal, kde to vlastně je, protože jsou to často trasy, které začínají a končí v relativně neznámých obcích. Většinou příliš nenapověděly ani ručně kreslené mapky.
Pak bylo něco zajímavějšího v oblasti Plání či Vimperska, ten jih někde od Stožce dolů už mě popravdě řečeno zase až tolik nezajímá či asi lépe řečeno to tam tak neznám. A musím konstatovat, že neustálé výčty kostelíků, Božích muk, vesnických kapliček a všelijakých dalších nepřílíš významných útvarů působily chvílemi až otravně.
Po počátečním nadšení z druhého dílu na "íčku" na Modravě nad druhou knihou se dostavilo docela zklamání z dílu prvního. Fotky ... no některé pěkné, ale většinou dost malé, navíc mnohdy s popiskami ve stylu "Stavení č.p. xy", a ke které obci se to vztahuje, to si chlapče dohledej v textu sám. Velmi průměrné tři *. Uvidím, jestli druhá kniha bude lepší. Nepředpokládám, že by byla lepší stylem, ale snad aspoň výběrem výletů.

5 17.05.2023

Památné stromy - pro mě osobně tak trochu srdeční záležitost. A navíc na Šumavě!! Neobjemná knížka, mapující památné stromy na území CHKO Šumava. Samotnému popisu stromů (vždy se základními údaji o druhu, výšce, obvodu, souřadnicích a také QR kódu s umístěním v mapě) předchází pojednání o projektu samotném a o současných trendech v ošetřování starých stromů.
Stručné, jasné, čtivé, popisné, s pěknými fotkami. Za mě bez chyby. O čemž svědčí i množství Post-it papírků nalepených na boku a vrchu knihy, kterými jsem si označil ty stromy, které znám a ty, které bych v budoucnu rád navštívil.

5 25.07.2022

Myslel jsem si, že to bude možná místy nudné. Ale i když se občas v těch šlechticích trochu ztrácím v tom, odkud který lord, hrabě či vikomt byl, tak nezbývá než konstatovat, že Alison Weir opět nezklamala. Těch několik týdnů rychlého a prudkého pádu Anne Boleynové je zpracováno do nejmenších detailů s obrovskou pečlivostí a až na několik málo "pomalejších" míst se tento příběh o jedné z nerozporuplnějších kapitol britské historie i velmi dobře čte. Je na čtenáři, aby posoudil míru vinny či nevinny Anne Boleynové.

5 15.07.2022

Na tuhle knihu mě nalákaly dvě věci. Za prvé cena ( za necelé tři stovky, no nekupte to...). A za druhé zde uvedený autor, Miroslav Verner, a to jako autor jediný.
Předně bych rád uvedl na pravou míru, že profesor Verner s touto knihou nemá autorsky nic moc společného, v tiráži knihy je napsáno pouze to, že k ní napsal úvod a provedl odbornou revizi. Autor(ři) v knize uvedeni nejsou, a kniha původně vyšla v angličtině v nakladatelství Amber Brooks v Londýně v r. 2006, těžko tedy může být Vernerovým dílem. Na začátku knihy nic ve smyslu běžného úvodu není, pouze krátký text, pod kterým není nikdo podepsán a chronologický přehled egyptské historie, usnadňující čtenáři orientaci v obdobích jednotlivých říší a přechodných dob.

"Úvodní" kapitolu knihy tvoří asi 90 stran přehledu dějin Egypta. To nepovažuji za úvod v pravém smyslu slova. A ty jsou podány takovým způsobem, že ... já nevím, tahle část mi přišla poněkud nepřehledná, nic moc neříkající. Čtenář, který má již o Egyptu něco přečteno, se tady asi nic moc nového nedozví, je to takové dost ve stylu "letem staroegyptským světem", jak by také ne, shromáždit celé dějiny Egypta na cca 90 stranách rozhodně musí být poněkud letmé.

Co mi přišlo rozhodně zajímavější a knihu to z mého pohledu celkem zachránilo před ne zrovna lichotivým hodnocením, jsou další kapitoly. Ty jsou věnované náboženství, umění, každodennímu životu, vědě a písmu starého Egypta.
Například kapitola o náboženství představuje celkem přehledně vlastně celý panteon egyptských bohů. Dále se věnuje některým náboženským svátkům a otázkám kolem posmrtného života, balzamování, mumifikace a pohřebním rituálům.
Kapitola věnovaná umění představuje některé významné staroegyptské památky, ať už jsou to sochy, malby, stély, rakve, sarkofágy, pohřební masky, šperky, keramiku, nábytek, u některých odhaluje i způsoby její výroby, tedy předměty spíše drobné, ale věnuje se i pyramidám či velkým chrámům nebo některým hrobkám.

Každodenní život Egypťanů nám představí jak asi žili, vychovávali děti, obstarávali si obživu či jak se věnovali hygieně. V kapitole o vědě se dozvíme podrobnosti o některých vynálezech, astronomii, lékařství či matematice.
Závěrečná kapitola se věnuje písmu tohoto starověkého národa, a tedy nutně hlavně hieroglyfům. Ale i ostatním používaným písmům, i tomu, čím a na co Egypťané psali.

Jak už jsem naznačil, poněkud rozpačitý dojem z trochu zavádějící informace o autorství knihy a úvodní části mapující historii Egypta docela vylepšily následující kapitoly, které byly poměrně čtivé, i kdyz mi to přišlo, že se párkrát na dané místo asi vloudila jiná popiska, s krásnými fotografiemi a na kvalitním papíře.
Na plné hodnocení a úplné "wau" to nebude, ale původní záměr knihu poslat obratem dál jsem přehodnotil.

5 02.02.2022

K první knize Lucie Kutrové jsem napsal předlouhý až dlouhatánský komentář, tentokrát budu o něco stručnější. Doufám:).
V úvodu nás autorka seznámí tak trochu sama se sebou, a vezme to pěkně od dětství. Dozvíme se i něco z jejích let studentských a to, jak se vlastně k cestování a lásce k horám dostala.
Samotnou páteř knihy pak tvoří popis několika několikadenních trailů, které absolvovala povětšinou v okolních státech, v Rakousku, Slovinsku, Slovensku, Švýcarsku, Itálii... Některé šla s přítelem, jiné s tátou, bráchou (Madeira, jedna z mála výjimek z těch sousedních států) či s někým jiným. Vždycky to ale bylo zajímavé a humorné vyprávění, které Lucka podává o někdy i zrovna ne příjemných zážitcích s humorem a stylem jí vlastním. Na závěr jednoho z trailů - toho po Beskydech - napsala Lucie jednu takovou myšlenku, která mě dost zaujala: "Je krásné chodit po vrcholcích českých hor a vlastně jsem si uvědomila, že kdyby tady celá koronavirová krize byla ještě dalších deset let, tak bych měla co dělat, abych zvládla projít všechny krásné kouty naší republiky." Že by inspirace pro další knihu - 151 dní po českých horách:)??
Asi nejsilnější je pak závěr knihy, kde popisuje ... ale co, ať si to každý zájemce přečte sám:)! Za mě má obrovský respekt už jen za to, že to tak podrobně podala.
Knihu doprovází opět krásné fotky. Já jsem si ji moc užil, nemám důvod slevovat z plného hodnocení. Doufám a věřím, že nebyla poslední. Protože i na další, dosud nezpracované zážitky, jako třeba Lůcin zánět slepého střeva, nedávnou návštěvu hotelu Pupp s Marvelem nebo to, jak Marvel paničku poněkud "potunil", když se mu neuhnula, se těším už teď:)!

Jednu jedinou výtku mám k technickému zpracování knihy. Lepená vazba se rozpadla, když jsem byl někde těsně za polovinou. Pokud k té knize někdo sedne, dá si ji na stůl a přečte na jeden zátah, tak asi dobrý. Ale když si ji vezmu večer do postele, držím ji v ruce, dám si pár stránek, tak to po pár večerech dopadne, jak to dopadlo. V místě styku svazků křídového a normálního papíru to prostě povolí. Stalo se mi to i u první knihy z PCT, tam to ale bylo těsně před koncem, to mi tak nevadilo a navíc se to nestihlo rozpadnout úplně. Jako slepil jsem to, ale už to nikdy nebude kompaktní celek. To ale není chyba autorky, i když by se mohla pokusit u další knihy prosadit klasickou šitou vazbu:). Tohle by největší tuzemské vydavatelství mohlo mít vychytané líp.

5 28.09.2021

Další z knížek, od které jsem tak nějak čekal něco jiného než mi poskytla. Nedá se říct, že by se to nedalo číst, místy je to i docela vtipné, ale v žádném případě to není cestopis v tom smyslu, že by souvisle popisoval nějakou cestu od počátku ke konci. Jsou to takové střípky z cest, situace, které přináší to, že autor si nevybírá zrovna ty nejprofláklejší cíle a nejsnazší cesty, jak se k nim dostat.
Kapitola nikdy nepředstaví cestu jako celek, vždycky je to jen její útržek. Poměrně krátké kapitoly z jednotlivých zemí jsou tu a tam proložené kapitolou obecného ražení, např. o plánování cesty, o zdravotních problémech, o dopadech cestování na přírodu a obyvatele příslušných zemí, o setkáních s lidmi a jejich pohostinnosti, o nejrůznějších mýtech o cestování a jejich potvrzení či vyvrácení, atd. V textu je řada odkazů na články (nejen) na webu zahorami.cz, které se mi ale opravdu nechtělo dohledávat a číst. Že autor knihy má zároveň cosi společného s tímto webem, jsem nevěděl, před koupí knihy jsem o něm nevěděl vůbec nic. A čím dál jsem v knížce byl, tím víc jsem se tak trochu nemohl ubránit dojmu, že ta kniha je do nějaké míry nástrojem pro zvýšení návštěvnosti webu. Fotky v knize jsou poměrně zdařilé, tam výhrady nemám.
Celkově hodnotím jako čitatelný průměr, přečíst se to dá, někoho to možná i k něčemu inspiruje, není to úplná ztráta času, ale že by to byl nějaký klenot knihovny, který prostě musím mít, to zase ne.

5 21.07.2021

Tohle je graficky tak neuvěřitelně krásně udělaná knížka, že když jsem ji letos na konci dovolené viděl v informačním centru v Srní, prostě jsem ji musel mít!
Přehledně, systematicky v 7 kapitolách, věnovaných typickým šumavským společenstvům (horské smrčiny, smíšené lesy, reliktní bory, louky a pastviny, rašeliniště, řeky, jezera) seznamuje čtenáře se šumavskou přírodou, jak se ten který typ krajiny utvářel, s její flórou i faunou, od bezobratlých živočichů, hmyzu, přes ptáky po savce malé i velké, to v případě fauny a od mechů, lišejníků, hub přes byliny, křoviny po velké stromy v případě flóry.

Ona ta knížka je asi tedy primárně určena spíš menším čtenářům - dětem, ale mě prostě její grafická úprava s množstvím krásných fotografií i ilustrací naprosto uchvátila. Nemluvě tedy o tom, že knihu provází texty, srozumitelné snad každému.
Jednoznačně za plný počet, už jen pro to grafické zpracování!!

5 18.12.2020

No...asi za hodinu a půl bylo hotovo, trochu nespravedlivé:). Krásná obrazová publikace o zajímavém regionu, Tábor jako město mám rád, o některých dalších místech toho moc nevím, v okolí Milevska, na Petrovicku či Sedlčansku už jsem něco navštívil.
Zde jsem si znovu připomněl místa známá i objevil lokality, o kterých zatím nevím.
To, že s knížkou jsem byl hotov za tak krátkou dobu, vlastně vůbec nevadí, lze ji vlastně "přečíst" kdykoliv během pár desítek minut znovu.

5 25.10.2020

Taková milá jednohubka z pera Marie Hruškové, kde se čtenář o našich památných stromech tentokrát nedozví až tolik faktických informací, i když i těch je v každé kapitole pár uvedeno, ale spíš se přenese do více či méně dávných časů a sféry různých bájí, pověstí či legend vztahujících se k těmto pamětníkům často mnoha staletí.
Je to příjemné čtení, i když přiznávám, že na úplně plné hodnocení to tentokrát nevidím. Už jsem několik knih na toto téma přečetl a některé tyto příběhy už docela znám, zejména ty, které se vztahují k těm našim nejznámějším stromům jako je třeba Bratrská lípa v Kunvaldu, hrušeň u hradu Helfštýna, Oldřichův dub v Peruci či Svatováclavský dub ve Stochově, ale i některé jiné.
Zajímavé je celkové grafické zpracování knihy, laděné do zelené barvy. Ne zcela potěšilo větší než malé množství překlepů a pravopisných chyb.

5 15.01.2020

Jednoznačně za plný počet!! Tohle by měla být učebnice na nejednom typu škol.
Velmi názorně a srozumitelně podáno v textu a doplněno v problematiku rozšířujících rámečcích, jak fungují smrkové lesy, jaké procesy v nich probíhají, jakým vývojem pod vlivem člověka prošly a čím vším jim hlavně v nedávné minulosti uškodil, a také přibližný nástin toho, jakou mají šanci se z toho vzpamatovat a co se s nimi asi bude dít v budoucnu. A pochopitelně také to, jak bychom se k nim měli chovat my lidé, aby tu lesy byly i v budoucnu.
Docela bych uvítal nové doplněné vydání, od napsání knihy uplynulo už 10 let, za tu dobu se přece jen situace třeba v boji s kůrovcem o něco změnila či posunula do jiného stádia.

5 02.01.2020

Nepříliš objemnou knížku jsem si pořídil letos v srpnu při návštěvě Tábora. Autor v ní popisuje město a jeho nejbližší okolí částečně formou "čistě popisnou" a částečně formou nejrůznějších příběhů, ať už posbíraných z vlastních zkušeností nebo vyslechlých pouze zprostředkovaně. Dozvíme se něco z nejstarší historie města, jak se postupně formovalo, rostlo, jak růst města a nejbližšího okolí ovlivnilo husitské hnutí. Projdeme se tajemnými zákoutími táborských křivolakých uliček, nahlédneme k Jordánu ze břehu a také trochu na jeho dno, do divokých zákrutů řeky Lužnice, která město obtéká, dozvíme se něco i o hornické historii města a také o okolních lokalitách Klokoty, Pintovka, Příběnice i některých jiných. Autor zmiňuje i osudy několika více či méně zapomenutých osobností spjatých s Táborem.
Bylo to vcelku příjemné čtení. Některé pasáže z oblasti čirých bájí a pověstí mě zase až tolik nebraly, nicméně i tak jsem opět našel několik tipů na výlet v tomto krásném městě, kde i po několika celodenních výletech stále nacházím další lokality, které jsem zatím neviděl a které jistě stojí za návštěvu.

5 06.12.2019

Docela dlouho jsem tuhle knihu posouval v hromádce knih na přečtení pořád dolů, ale i na ni už došlo. Je to docela zajímavě udělaná historie tohoto vědního oboru, prakticky od jeho starověkých počátků až do dnešní doby, poměrně čtivě pojatá, trochu jsem se bál nezáživnosti a dlouhých pasáží, kde se bude řešit něco, o čem vůbec nebudu vědět, o co jde. A i když se našlo několik kapitol, u nichž mi buď zcela unikalo, co vlastně bylo jejich předmětem nebo několik takových, kde jejich pointa je prostě mimo moje chápání:), tak jsem se dozvěděl nějaké nové věci, trochu si zopakoval některé věci z fyziky, no a že jsem něco z toho nepobral?? Jeden přece nemůže vědět všechno, žeano:)??
Co hodnotím velice kladně, je krásné grafické zpracování, přehlednost knihy, sympatické rozměry, které z ní neudělaly bichli typu "Zvíře" nebo Prehistorie".
Co mě zase tak moc nepotěšilo, bylo dalo by se říct větší než malé množství překlepů, někdy i takových, které poněkud měnily smysl věty, a taky několik zaměněných pojmů, faktických nesmyslů (dle mého názoru, ač v oboru laik, když jsem to četl, prostě mi to přišlo divné), které zcela obrátily třeba význam popisky u obrázku, u kterého byly. To by se asi u takové knihy stávat nemělo.

5 03.10.2019