mirek7450 komentáře u knih
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl. Ne pro téměř 600 stránek malého písma, ale pro nezáživnost, neporozumění. Často několik stránek, které nechápu co popisují, vyjadřování aktérů děje, ... . Navíc společnost zde popisovaná mně připomíná dnešní svět, plný mamonu, peněz, násilí, války.
S Tomášek Volfem jsem kdysi jednu knihu četl (slyšel). Tuto knihu jsem si pustil na ČRo a byla fajn. Tomáš je i přes malé zkušenosti neúnavný policista a autor J. Březina ho vodí zajímavým případem.
Vyprávění o Robinsonech jako v mládí bylo oddechovkou. Trochu neuspořádané, ale věcné i zajímavě informující příběhy.
To nejsou básničky, to je poezie... chvílemi jsem četl nahlas, to byla síla!... chvílemi jsem slyšel doprovod DG307...
Před téměř 60 lety jsem četl Kafku, byl jsem zmaten, ocitl jsem se v neskutečném světě, četl jsem dál a on to byl skutečný svět. PZ mne vrátil do těch pocitů. Zmatení, neskutečné Město... a ono bylo skutečné.
Jo, je to sranda o nás důchodcích. Dobrá oddychovka i s chycením vraha.
Již desátý příběh inspektora Dupina a opět procházka po úžasné Bretani. Přímo na ostrově Belle-Île jsem nebyl, ale přímo naproti na konci poloostrova Quiberon ano a tak jsem si mohl představit zátoky, pláže a vřesoviště tohoto místa. Těším se na 11. díl...
Audio ČRo2. Další případ detektiva Krauze, tentokráte s záhadou na hřbitově, nezodpovědnou oslavou mádeže a nešťastným vrahem.
Silný příběh života, utrpení, ale i naděje. Hrůzy války, které odsoudí celou rodinu k zániku, Hanu k věčné osamělosti, ale Mira a Otík... to je ta naděje, vzešlá z utrpení.
Další "Dupin" opět skvělý a navíc opět v místech, která jsem navštívil. Šel jsem i kolem Amiralu. Ano, tato komisařova oblíbená restaurace skutečně existuje, téměř proti vchodu do starého města (Ville close), stejně jako většina míst, která podrobně pan spisovatel popisuje. Ještě vypůjčím 10. díl a čekám na 11., který má letos vyjít.
Na ČRo2 byla četba na pokačování této knihy. Z knihovny jsem vytáhl brožované prvé vydání, po více než 50 letech, rozevřel stránky a sledoval text. V četbě bylo mnohé vynecháno, stopnul jsem a slova, věty, odstavce a mnohdy i celé stránky jsem dočítal.
Již v prvé polovině jsem zjistil, jak velký rozdíl je číst tento příběh života, lásky a smrti ve 20 a nyní (75). Tenkrát jsem byl plný nadějí, očekávání i naivity, dnes po krásně i smolně prožitých letech chápu příběh Lillian a Clerfayta mnohen hlouběji. V mládí byla smrt něco obávaného, ale vzdáleného, o čem nebylo nutné uvažovat, vévodila láska. Dnes, když je konec v dohlednu a láska odešla, již smrt není obávaná, ale přirozená.
Dvě, od začátku nepříjemné ženy, v napínavém příběhu. Závěr optimistický. Hanna nakonec oběť, ale hlavní postava - vypravěčka, mne o dobrotě nepřesvědčila...
D. Dán po svých zkušenostech umí psát napínavé a čtivé detektivky. Tento vypráví i o lhostejnosti společnosti a šíleném utrpení chlapce. Smutné...
Jak jsem již psal, Martinu jsme poznal po roce 2005 a pocházíme ze stejného místa. Oproti Deníku je tato kniha (formou rozhovoru) mnohem hlubším zamyšlením a sdělením myšlenek. Knihu jsem četl, oproti jiným, delší čas a přesto si myslím, že ne zdaleka vše jsem vstřebal. Myslím, že se k ní budu občas vracet, přečtu si jen větu, odstavec, kapitolu a budu o napsaném přemýšlet. Díky...
Úžasný příběh vzácného muže, kterému jsem ve svém věku moc rozuměl...
Další případ komisaře Dupina se odehrává v centrálním území Bretaně, Bróceliandském lese. Tam jsem se při krátkých návštěvách Bretaně nedostal a popis byl pro mne objevný. Že Bretaňci jsou "Kelti" vím, ale o tak úzkém spojení s králem Artušem a grálem jsem nevěděl. Vlastní případ krvavý a opět rychle vyřešený (i s ohrožením inspektorů R+K).
Hodně drsné psyché. Po prvních kapitolách jsem neměl chuť číst dál, ale vydržel jsem. Úžasně popsané zlo, které bohužel není ještě odvráceno. V současném světě stéle hrozí...
Po delší době opět s komisařem Dupinem v Bretani a přímo na místech, která jsem navštívil. Trégastel a gotická kaple sv. Anny, pláž v Ploumalac´h a hlavně úžasné pobřeží růžové žuly. Osobně se tam již nedostanu, ale rád se poznanými místy s panem komisařem procházím.
Tak tento "Vondruška" byl lepší, než ty poslední. Pro změn vyšetřoval kat Petr a ne známí vyšetřovatelé.
Po operaci oka jsem nečetl, ale poslechl na pokračování v ČR. I po téměř 200 letech zajímavé, poutavé.