MirekMM komentáře u knih

Výjimečná kniha! Četl jsem v českém překladu, nemůžu tedy jazyk docenit sto procentně, ale kniha se stylem rozhodně vymyká, některé úseky působí skoro jako poezie.
Nenechte se odradit trochu rozporuplným začátkem knihy: bezcílné bloudění hlavní postavy městem i vlastními myšlenkami úplně nenaladí k dalšímu čtení, stejně tak jen těžko hlavní postavě věříte, že každou chvíli spáchá sebevraždu, když zbývají stovky stran příběhu.
V průběhu ale začne i obsah dohánět skvělou formu, a část odehrávající se v Berlíně (a především v až neuvěřitelném komplexu letiště Tempelhof) patří mezi to nejlepší, s čím jsem se setkal!
Jestli máte rádi knížky s myšlenkami, nad kterými budete přemýšlet ještě dlouho po dočtení, Zhasínáme v říši divů vás nezklame.

3 27.08.2020

Perfektně vypointovaný a strhující příběh? Ani ne. Ale atmosféra Baratarie, bezútěšná i bez ekologické katastrofy, je vykreslená skvěle, stejně jako jednotlivé postavy.
Zasazení knihy vlastně trochu připomíná postapokalyptické sci-fi, s mrazivým podtónem toho, že tyhle mrtvé bažiny opravdu existují, i s lidmi, kteří se navzdory všemu snaží v nehostinném prostředí žít, každý z trochu jiného důvodu.

1 27.08.2020

Jedna z nejlepších sci-fi knih, co jsem kdy četl. Opravdu tenhle úžasně originální svět existuje jen v jedné knize?
Děj knihy se drží na poměry žánru příjemně při zemi a soustředí se převážně na jednu myšlenku, což knize dává možnost rozvinout ji dostatečně do hloubky. Svět založený na představě, že mimozemské civilizace přece nemusí být podobné té lidské vzhledově ani myšlenkově, slouží převážně jako velmi kvalitní kulisa pro komorní drama točící se kolem několika málo, skvěle prokreslených postav.
Nejlepším hodnocením knihy je nakonec možná to, že jsem ji četl před 5 lety, a přesto se zapsala natolik, že si ji výborně a do detailů pamatuji. :)

5 19.09.2019

Fantasy inspirované Válkou růží - s důrazem na logické chování postav a do detailu promyšlený svět - skvělé! Systém vyprávění teoreticky bez hlavních postav, kdy se každou kapitolu může role vypraveče chopit jiná postava, je perfektní, a přiznám se, že je to poprvé, co jsem se s podobným přístupem setkal.
Výhodou stylu vyprávění je více: nejen ten, že udržuje čtenáře v nejistotě ohledně osudu postav, ale i pro odlišnost vyprávění: zatímco mladá princezna si nejvíce všímá při popisu postav jejich šatů a šperků, starý pašerák více sleduje jejich výraz nebo řeč těla. Osobně mi však největší silou tohoto vyprávění přišla relativizace kladných a záporných postav. Co když v jedné kapitole držíte palce skrývajícím se utečencům, jen abyste v té další museli z pohledu jejich pronásledovatelů uznat, že by si možná zasloužili být chyceni?
Nic ale nemá jen klady - rozdílný přístup k vyprávění je skvělý, ale zároveň vede k tomu, že některé kapitoly se prostě čtou mnohem hůř. Pro mě to byla Catelyn Stark, pro ostatní čtenáře možná někdo jiný. To už je daň za rozmanitost.

5 19.09.2019

Zajímavý námět, říct o něm ale, že je nedotažený, by bylo dost mírné hodnocení. Dlouho se mi nestalo, abych se musel u čtení knihy vědomě hlídat, abych o ničem příliš nepřemýšlel - Smrtka takhle fungovala od prvních stran.
Nezvládl jsem knihu ani dočíst, radši jsem se ale jen zeptal někoho, kdo knihu dočetl, abych se ujistil, že na konci se neskrývá velký zvrat, který by část nelogičností aspoň trochu vysvětlil.
/SPOILERY/
Svět ovládaný všemocným a vševědoucím programem Nimbus, kde věda i snaha posunout lidstvo dál ztratila smysl, je čtenáři předkládaný jako radostná utopie. Lidé neumírají přirozenou smrtí ani na následky nehod - v druhém případě díky údajně drahým oživovacím centrům. Proč tedy Smrtky jednoduše nevybírají tam?
Následkem dohledu a nemožnosti zemřít přestali lidé páchat zločiny. Vážně?
Podobné věci se objevují téměř na každé stránce.

1 hvězdička za krásný přebal a záblesk originální myšlenky ztracené hluboko v logických chybách a mizerně napsaném textu.

6 19.09.2019

Kniha skvělá obsahem i formou, podáním. Historie Černínského paláce točící se zejména kolem smrti Jana Masaryka vyprávěná přímo samotným palácem - s osobností italského šermíře, jehož sebejistotu až nafoukanost umí zkrotit jen Loreta, jeho pravý opak a snad i proto i jeho platonická láska.
Nakolik ale sebejistý palác opravdu ovládá své pány i směr dějin, a na kolik jde o sebeklam? A proč má zrovna Jan Masaryk mezi všemi pány Černínského paláce tak zvláštní význam? A co se přesně stalo v noci z 9. na 10. března 1948?
Chvála oportunismu rozhodně patří mezi knihy, na kterou čtenář nezapomene ještě dlouho po přečtení poslední strany.

2 29.06.2019

Co odlišuje androidy od lidí? Opravdu existuje pevně stanovitelná hranice? A na co všechno si může lidstvo zvyknout jako na běžnou součást života?
Přiznám se, první jsem viděl film (respektive oba filmy), a to asi není správné pořadí. Film Blade Runner je totiž inspirován knihou a mám pocit, že si z ní bere to nejlepší, a i to zvládá posunout dál. Žádný spor dvou nových "náboženství" ani mechanická zvířata, zajímavá při prvních pár zmínkách, aby se dál jen donekonečna opakavala. A Kámoš Buster nakonec dostance více prostoru než nejinteligentnější, nejzákeřnejší, nejodpornější a tím vším nejlidštější android.
Na druhou stranu, Philip K. Dickovi vděčím za samotnou existenci Blade Runnera, a za to mu patří velký dík!

6 12.11.2018

Problém tří těles má velkou výhodu v tom, že stylem i zasazením jde pro nás, evropany, originální a zajímavá sama o sobě. Skoro až do konce kniha drží příběhem i formou vysokou laťku, kterou bohužel na konci trestuhodně shazuje k zemi. Přečtení určitě nelituji, rád se pustím i do dalšího dílu, jen se nemůžu ubránit pocitu, že na konci si autor sám nebyl rozuzlením úplně jistý, a narozdíl od zbytku knihy nepůsobí originálně a promyšleně, ale spíše překombinovaně a kostrbatě.

1 19.10.2018

Druhá povídka je zbytečná, první to ovšem naprosto vynahrazuje - na pár stránek se Gogolovi povedlo dostat skvěle vykreslený postavu malíře a jeho postupný vývoj. Životní cesta umělce je strastiplná a ztratit se na ní aniž by si to sám člověk uvědomil je jednodušší, než se může zdát.

1 05.10.2018

Po prvních pár rozhovorech jsem myslel, že budu muset knihu odložit, nakonec jsem se rozhodl vydržet, a vyplatilo se. Pan Sládeček není novinář, chápu, že vedení rozhovorů, není jednoduché, ale já opravdu nikdy nečetl hůř vedené rozhovory než tady. Dotazující, který v každé druhé otázce vysvětluje svůj pohled na věc - v lepším případě - nebo rovnou pokládá otázku, která je naprosto zaujatě složená. Věta "já si myslím" v otázce v rozhovoru nemá co dělat, a pokud, tak naprosto výjimečně, ne v každém druhém dotazu. Druhý obrovský přešlap je výběr otázek - téměř stejných pro všechny dotázané a bez reakcí na jejich předchozí odpovědi, rozhovory tím naprosto ztrácí zpád.
Plusem knihy je zajímavý výběr dotazovaných architektů (dokonce nejenom :-) ), jde o parádní mozaiku názorů, přístupů i dokumentaci vývoje architektury a pohledu na ní v Česku. Bohužel to všechno se čtenář z rozhovorů dozví spíše navzdory autorovi.

1 05.10.2018

Skvěle napsané s tak nemorálními postavami, až jsou uvěřitelné. Snad jen na konci poslední povídky by neuškodilo ubrat počet zápletek.

21.04.2018

Na český Fallout jsem se těšil, nakonec nejde o zklamání, ale ani nic výjimečného. Celou dobu jsem se nemohl ubránit srovnání s Asfaltem Štěpána Kopřivy - zatímco parta v Asfaltu byla postavená z jedinečných a výborně prokreslených postav, Spad nabízí dost generické "hrdiny", kde se všichni tváří tvrdě a zkaženě, ale vlastně si vždycky pomáhají a svědomí je nikdy nenechá udělat žádnou špatnost. Nejvíce je to asi vidět na srovnání dvojice Crash - Lambert.
Pokud vám nevadí příběh a postavy spíše na úrovni obyčejné počítačové hry, budete se ale bavit: sem tam nějaká hláška a zvlášť část po opuštění Prahy nabízí zajímavé nápady o post-apokalyptickém Česku.

1 05.02.2018

Klidnější než Asfalt, kvalita vyprávění zůstala na stejně vysoké úrovni.

2 05.02.2018

Co když peklo existuje, ale ne kvůli nám?
Za Béčkovým příběhem o elitních žoldácích probíjejících se peklem a brodícími se litry krve se skrývá kvalitní vyprávění se skvělými postavami a originálním stylem vyprávění - dialogy i popisy patří mezi ty nejlepší, co znám.
"Recyklace je boží!"

6 05.02.2018

Dobrý příběh, sympatický medvěd a úžasná kresba!

2 05.02.2018

2,5/5
Jestli chcete aspoň trochu rozumně vymyšlený příběh, Říjnový seznam s klidem odložte.
Jestli si chcete užít originální styl vyprávění knihy psané od konce, Říjnový seznam vás bude bavit.

05.02.2018

Skvěle vykreslené postavy v prostředí zničeného poválečného Berlína.

1 05.02.2018

Nebýt jména na obalu knihy, nepoznal bych, že ji napsal Puzo. Kniha strohá stylem i rozsahem příběhu a myšlenkou. Nejsvětlejším momentem knihy je kapitola odehrávající se v mafiánském prostředí Itálie - skoro jako by to byla ta část, kterou Puza opravdu bavilo psát.

3 05.02.2018

Nejlepší kniha Maria Puza. Celý příběh má několik vrstev, od vyprávění života jednoho spisovatele, přes popis "podsvětí" Las Vegas, Hollywoodu i Japonska, až po metafory s Artušovskou legendou a vymyšlené úvahy, ke kterým příběh směřuje. A všechno do sebe skvěle zapadá, i díky snad nejuvěřitelnějším postavám, jaké jsem kdy na stránkách knih potkal.

5 05.02.2018

Skvěle napsaná kniha o životě v tehdy ještě zapadlé a chudé čtvrti Chelsea v New Yorku. Napínavý děj s rychlým spádem tu nenajdete, místo toho dostanete výjimečně podaný vhled do života přistěhovalců v předválečném New Yorku.

05.02.2018