Mirka2778 komentáře u knih

Tahle knížka je všehochuť. Básničky, povídky, rýmovačky i vzpomínání na Jiřího Šlitra.
Jistě se k ní budu vracet. A už ji BUDU číst napřeskáčku (jak pan Suchý doporučuje).
Je tu mnoho milého, veselého i moudrého.
Moc se mi líbí, jak pan Suchý dokáže velkou myšlenku shrnout do jednoduchý věty.

"Úsměv je svátek obličeje."

"Ach, proč je člověk člověku vlkem a ne Karkulkou?"

5 06.12.2018

Babbitt je maloměšťák jak vyšitý. Chytne druhou mízu a snaží se vyprostit ze svého stereotypu. Když se mu to téměř podaří, zjišťuje, že mu přecejen v těch zajetých kolejích bylo nejlépe.
Začátek mě namlsal, detailní popis Babbittova rána neměl chybu. Ale pak přišla záplava nudných stran s tu a tam zajímavým odstavcem. Až posledních sto stran jsem dočítala se zaujetím.
Babbitt je dalším důkazem, že americkou "vážnou" literaturu nechápu. V doslovu je Lewis přirovnáván k Poláčkovi a zřejmě se s tím dá souhlasit, ale!
Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že zatímco české, Poláčkem popsané i karikované reálie mi jsou známé i blízké, o těch amerických nemám potuchy a tak jsem ocenila jen to, co jsem pochopit dokázala.

5 26.11.2018

Halina mě snad nikdy nezklame. Milá, vtipná, lehce ironická. A navíc několik receptů a mnoho fíglů, které zní opravdu zajímavě! Určitě některé vyzkouším. Ano, i o jídle se dá číst, ale raději ne nalačno!

5 05.11.2018

Jak to shrnout? První příběh mě navnadil, druhý byl slabší a třetí odbytý.
Nicméně hlavní hrdinové jsou sympatičtí a tak jako oddychovku tuto knihu klidně doporučím i dalším čtenářům. A jistě se k této sérii i vrátím. Historická detektivka nejspíš není to moje top téma.

5 10.09.2018

Musím jen naprosto souhlasit s komentářem jaroiva. Kniha čtenáři připomíná, že se nemá poddávat "osudu" že má mnoho ve svých rukách. Také to že život který se snažíme jen si užít, má jen malou hodnotu. A pak může být velmi těžké svému životu nějaký smysl dát.

5 12.07.2018

Jedna hvězdička za autora, kterého mám poměrně oblíbeného a do odpadu určitě nepíše. Jinak tahle knížka opravdu nebyla pro mě, nepochopila jsem ji, vůbec.

5 11.07.2018

Provází mě od dětství a patřil k nejprohlíženějším knihám naší knihovny.
Do dneška! se štítím obracet listy s fotografiemi hadů.

5 09.07.2018

Urban prostě umí psát. Baron i Katynka jsou sympatičtí hrdinové. Historická část knihy mě bavila podstatně víc, než ta ze současnosti. I tak jsem to četla celé hned dvakrát .

5 06.07.2018

Skvělá knížka, tak jako většina od paní Vaňkové.
Přemysl II padl a v Čechách panuje bezvládí a hlad a mor a braniboři.

5 06.07.2018

Pár vedlejších postav už znám a k ty nové si mě rychle získaly. Autorka nás přivádí mezi členy symfonického orchestru. Jak to dělá, že se cítím dobře a je mi blízké prostředí, které bych jinak těžko vyhledávala? Krom jiného jsem si uvědomila, že vydělávat si na živobytí jako řadový hudebník je velmi náročné.

4 24.10.2024

Nejdůležitější světové příběhy v jedné náramně čtivé knížce. Pro dětského čtenáře skvělé a nejspíš (možná z nostalgie) nezklamou ani dospělého.

4 06.09.2024

Ufff, dočetla jsem to.
Bejvaly časy, kdy příběh o tajemství začínal u smrtelný postele. Tam někdo sympatickému hrdinovi odhalil nebezpečné tajemství. Tím začínalo dobrodružství, které mělo spád i cíl. "Dneska" se musíme prokousat sto stranami omáčky, aby přišla na existenci tajemství řeč. Pak zemře ten, kdo tajemství zná aniž by řekl o co jde. Přestože to nikdo po něm nechce, tak rádoby hrdina, jde odhalovat . Splácá se páté přes deváté, jedna indicie podráží druhou. "Překvapivá" odhalení jsou střídána "rozumným" popíráním objeveného. Klišé se vrší jedno na druhé. Celé to má čtyřista stran, přestože padesát by bylo víc než dost. Nebo-li, byla to nuda, nuda, nuda, NUDA.

Špatné počasí zažene do hostince u hlavní silnice rozmanitou skvadru postav.
Jednoaktovka, jakých je dvanáct do tuctu.

4 27.09.2019

S budoucím králem Bohemie se seznamujeme už v jeho dětství. Po mnoha peripetiích se dostává do prominentní římské školy a dokonce i do blízkosti Augusta a jeho rodiny. Kniha je plná postav známých z mnohých románů odehrávajících se v Římě na přelomu letopočtu a tak její první dvě třetiny mnoho překvapení ani přinést nemohou. Naštěstí včas je Marobodovo vzdělávání ukončeno a ten se vydává na sever do zemí, kde se má ujmout vlády.
Kniha je psána čtivě. Je snadné se orientovat v postavách i když není starověký Řím mojí silnou stránkou a hlavně jsem zvědavá, jakže se to budování, zvelebování a vláda v zemi Bójů Marobodovi v další knize zdaří.

4 12.07.2019

Román opravdu vypadá jako přepis Prvního muže království. Pan Hanibal trochu upravil a pozměnil charaktery a pohnutky postav. Asi bych řekla, že je spíše zdrsnil, nebo rozpoltil, snad aby byly bližší mužskému čtenáři. Bohužel pak je často jejich konání poněkud nelogické. Jistě, je těžké s odstupem sedmiset let vyprávět o tom jak šlechta intrikovala a bojovala za krále, proti králi, za královnu, proti královně a s kým a proč a za kolik.... ale je nutné špatně papouškovat to, co někdo jiný dokázal napsat lépe?

4 29.06.2019

Protože v "mojí" knize je věnování: Za Tvůj úspěch v soutěži uhelných brigád, předpokládám, že ji můj táta dostal v období, kdy byl donucen si svůj kádrový profil vylepšit prací horníka.

Věřím, že touto knihou chtěli dva lidé pouze vzkázat: "Žijeme spolu čtyřicet let, jsme spokojení. Proč? je stále tolik lidí, kteří to nechápou, nebo jim to dokonce vadí!"

4 16.06.2019

Už ve třináctém století byly Čechy významnou veličinou evropské politiky a je příjemné si to uvědomit díky dobře napsanému příběhu.
Být součástí středověké evropské panovnické elity bylo stejné, jako dnes žít na malé vesnici. Všichni se znají (alespoň od vidění, nebo z doslechu)
Kdekdo je s kdekým příbuzný. (To ještě neznamená, že se mají rádi a budou si pomáhat.) My se sousedy nemluvíme, protože před patnácti lety jejich pes zakousl naší slepici a že se každý rok snaží omluvit nás neobměkčí.
Ale pokud nás chce poučovat nebo pomlouvat někdo zvenčí, tak to bacha! Mezi nás se nepleť, když nám nerozumíš!
Paní Vaňková nám tehdejší události a život vypráví tak, abychom i z venku chápali trochu víc.

4 05.02.2019

Je to příběh znuděného a nudného stárnoucího knihovníka, kterého se aspoň na chvilku usmálo štěstí.
Začátek knížky se mi opravdu vlekl. Sto padesát stran rozjezdu je myslím hodně. Pak už děj dostal spád. Možná to byl záměr autorky abychom pocítili, jak se hrdinův život vleče a pak najednou nabere obrátky.
Konec byl na mě trochu utnutý. Přece jen by mě zajímal krátký epilog o tom co bude s ostatními postavami.
Notorickému čtenáři tuto knihu ráda doporučím i přes svoje výhrady.

4 14.01.2019

Stárnoucí král Vladislav, aby předešel obvyklým přemyslovským bojům o panovnický stolec, postupuje ještě za svého života svou korunu prvorozenému synu Bedřichovi.
To se nelíbí ani českým stařešinům, kteří si zakládají na právu volit svého knížete, ani ostatním Přemyslovcům. Ale ani císaři, který by rád zasahoval všude, kde mu kyne nějaký prospěch.
Královská rodina je vyhnána nejdříve do Durynska a pak najde útočiště na míšeňském dvoře. Na místo vladaře je dosazen donedávna vězněný Soběslav.
Autorka nás provede Čechami, Moravou císařským dvorem i Svatou zemí. Je konec dvanáctého století a křesťanská Evropa se rozhoupala ke křížové výpravě.
To jak události navazují na sebe, jedna ovlivňuje další a všechno souvisí se vším, moc pěkně napsáno.

Souhlasím, že postav je tu záplava, ale ještě jsem nenašla takovou, která by byla zmíněna zbytečně. Každá z nich ovlivňuje svým jednáním, nebo jen bytím další události. Jelikož je to sága zahrnující několik století, je možné že se to projeví až v příští nebo přespříští knize či generaci. Já to beru jako jeden z velkých bonusů, protože při každém opakovaném čtení této obsáhlé kroniky stále nacházím nové detaily, které jsem minule nevnímala.

4 30.12.2018