Mirka2778 komentáře u knih
Rok 1923, v Německu je inflace, která doslova zabíjí, a živí tím vznik a podporu fašistů. Styl knihy není jen depresivní a tak knihu doporučuji! Sama si ji
určitě ještě někdy přečtu.
Čtitelné, ale hodně předvídatelné a závěr zbytečně přehnaný. K druhému čtení nevhodné.
Nájemného vraha s přezdívkou tanečník je potřeba najít a zastavit dříve, než zabije všechny svědky. Knihu jsem četla na doporučení a nebyla špatná.
Obyčejná servírka bez vzdělání a bez zázemí dokáže cokoli, když ví co chce a má motivaci.
Tahle kniha na mě udělala silný dojem. Dvacetileté "děti" jejich starosti a skoro žádná radost, (anebo draze zaplacená) v období protektorátu.
Čtenář si uvědomí jaká je to výsada žít v míru.
První křesťané v Římě a velký hon na ně. Římský občan Vinicius se zamiluje do zajatkyně Lygie, která je navíc křesťanka. Pár let počkám a přečtu si ji zas.
Julián Sorel je velkým obdivovatelem Napoleona, ale v jeho době je toto smýšlení naprosto nevhodné, váhá mezi kariérou duchovní a vojenskou. Ke svému postupu k cíli využívá své milenky, které se ochotně zneužívat nechávají.
Nic moc. Ale dá se to přečíst. Pokud máte na výběr, sáhněte po knize od sestry.
Typický případ, kdy po týdnu už netuším, že jsem tuto knihu snad měla někdy v ruce. Zapomenutelné.
Saturnin. Tituly Kniha století a Kniha mého srdce si jistě zaslouží. Ne snad že by to byla ta nejlepší česká kniha, co byla napsána. Ale spíš pro to, že si ji snad každý Čech dokáže přečíst.
Komukoli udělá radost. Máme rádi Saturninovu metodičnost a preciznost. Jeho zaměstnavateli fandíme při tenise, lovu lvů i v šachu. Smějeme se, nebo i posmíváme tetě Kateřině a Miloušovi.
Čekáme na glosy doktora Vlacha.
Asi nejsem sama kdo má stejně rád i televizní zpracování a tak se mi stává, že si nejsem jista kdy cituji knížku a kdy film.
Navíc jsem shlédla i dvě divadelní zpracování, jedno dobré a jedno luxusní.
Díky pane Jirotko!
Na tuhle knížku mě nalákal Jan Lucemburský. Mám ho zažitého od paní Vaňkové a mám ho ráda. Pan Hanibal ho pojal trochu jinak.
Přijde mi, že nadržuje Karlovi. Taky si nemyslím, že by se král snad nějak často styděl před svým synem. Co ale "Střepům" u mě škodí je jejich... roztříštěnost? Asi mi to při autorově volbě názvu mohlo dojít dřív!
Příběh je vypravován více osobami a v další kapitole se jiný vypravěč vrátí třeba o dva roky a já jako čtenář to pochopím až ve chvíli, kdy dojde ke stejné situaci na stejném místě.
Nicméně, nedám se odradit a přečtu si i další Hanibalovu knížku.
Karel, který se mnoho let pravidelně vrací aby sledoval měnící se Drážďany, nám vypráví svůj příběh, vlastně podobný jako mnoho dalších, odehrávajících se za druhé světové války.
Karel je dvacetiletý český student totálně nasazený na německé lodi plné tabáku zapomenuté v kotvišti nedaleko Drážďan.
Ulrika je dcera německého velitele, která nosí uniformu BDM, aby mohla dál studovat. Přes veškeré nevhodné okolnosti se do sebe zamilují.
Knížku jsem přečetla za jeden den a jako vždy mě napadá proč lidé vždy znovu vyvolávají jakoukoli válku?
Samozřejmě se mi při čtení před očima vybavoval Vaculík s Hrubešovou.
Provází mě od dětství a patřil k nejprohlíženějším knihám naší knihovny.
Do dneška! se štítím obracet listy s fotografiemi hadů.
Označila jsem ho za přečtený, přestože do něj dost pravidelně nahlížím. Už mnoho let je mým pomocníkem při čtení historických knih.
Moje první Austenová. Úžasné. Postavy se vyvíjejí a přesto jsou v základu stále stejné. Elizebeth je vtipná, milá, veselá.
Jane je krásná, melancholická, hodná. Paní Bennetová hloupá. Pan Bennet nad věcí. Lydie a Kitty puberťačky. Bingley veselý a zamilovaný.
Darcy hrdý a důstojný (Přestože se směje podstatně víc než ve filmu)
Pan Collins směšný, Charlota rozumná.
Četla jsem ji až dlouho po shlédnutí filmu, který si pouštím alespoň dvakrát ročně. Knížka je samozřejmě lepší než film a nalákala mě k přečtení dalších autorčiných románů.
Richenza. Možná proto, že jí paní Vaňková věnovala celou knížku, mám tuto naši královnu nejraději.
Příběh, kde se život s královskou dcerou, pak dvakrát manželkou i vdovou nemazlí.
Své dětství prožila v Polsku, kde jí nejdříve zemřela matka, pak byl brzy zabit i její otec a macecha ji odvezla do svých rodných Branibor.
Ve dvanácti se stává českou královnou a v šestnácti těsně po narození jediné dcery, poprvé vdovou.
Někde jsem četla, nebo slyšela, že Persuasion, přestože vyšla až jako poslední z knih Austenové je vlastně její prvotina. Docela bych tomu věřila.
Na začátku knihy se dozvíme kteří dva jsou našimi hrdiny, na konci se dohodnou že k sobě patří, ale mezitím se mezi nimi vůbec nic neděje.
Postavy mi přijdou nezáživné, nepropracované, zmatené.
Rodina Elliotových jsou prostě sebestřední náfukové, naproti tomu Musgrovovi plni pochopení a lásky k čemukoli.
Zapšklost lady Russellové se tváří jako moudrost. Wentworth se chová "normálně" jen s Louisou a Henriettou.
Annu všichni tak milují, oceňují a neobejdou se bez ní! (kromě Elliotových) Kdyby byla v románu služkou, guvernantkou či hospodyní, téměř nic by se nezměnilo.
Takže jediná sympatická postava mi vychází Charles Musgrove.