Miro67 komentáře u knih

Příběhů na stejné téma bylo už napsáno mnoho, přesto se tento výrazně liší. Děj nepřekvapí, ale vypravěčské umění spisovatelky ano.Je úžasné, milé a nedovolí čtenáři pustit knihu z rukou. A určitě při psaní nepoužívala inkoust, ale parfém.

13 27.03.2017

Kvalitní červená knihovna

4 19.02.2017

"...v životě je vždy za co děkovat." A to se nám Kristin snaží svou knihou říci. Děj knihy plyne tak zdánlivě nepřekvapivě, díky čemu konec zcela vyžene dech a vžene slzy do očí. Ale především celá kniha nás na každé stránce přesvědčuje, abychom se na chvilku zastavili, vzpomněli si na své sny,bojovali za ně a zárověň projevili vděk za to, co již máme, jakkoli se nám to v dané chvíli může zdát nedůležité nebo dokonce špatné.

4 18.01.2017

Milá a pohodová kniha, originální nápad propojení tří povídek. Nejlépe hodnotím povídku Maureen Johnson. Povídka Johna Greena je jako všechny jeho knihy lehce a vtipně napsaná, jen by již mohl opustit svůj častý scénář - klučičí parta s nevšední holkou.

11 15.01.2017

Hezky napsaná kniha o ničem.

9 30.11.2016

Spousta podnětů k zamyšlení zabalených jako pohádka pro dospělé. Nelze si při ní nevzpomenout na našeho Dařbujána. Chvilkami se člověk pousmívá nebo směje, pak jen zalapá po dechu, když Martin dostane k narozkám chorvatskou panenku. A nebo obdivuje postoj paní Baranské. Bibi je určitě nejmilejší postavičkou a Thanatos je jednoduše cool.

7 13.11.2016

Dvojí život zcela určitě navrhnu na Knihu roku.Je psána způsobem, který mne okamžitě vtáhl do dějě.Celým příběhem se jako nit táhne přátelství tří žen,a přestože je vystaveno těžkým zkouškám, vydrží.

18 08.11.2016

Skvělý nápad a na prvotinu velmi dobře zpracovaný příběh. Carolina byla typická tichá voda,která břehy mele. Konec jsem si představovala trochu jinak, ale přesto dávám pět hvězdiček.

14 30.10.2016

I když autorka patří k mým nejoblíbenějším, tentokrát to jaksi nebylo ono. Jen tři hvězdičky jsem udělila hlavně kvůli konci, který byl jaksi nemastný neslaný. Zcela pokazil dojem z jinak docela hezké knihy.

7 27.10.2016

Oddechová kniha, jednoduhý děj, žádná velká překvapení, zkrátka příběh ze života. Jen mne trochu zarážela Mariina pracovní doba - bezdětná, později dokonce bez manžela a nesloužila odpolední, noční a prakticky ani víkendy?

8 10.09.2016

Zbytečně moc dlouhá kniha,rozuzlení nebylo nakonec tak tajemné, jak bylo napovězeno. A všechny tři sestry si zaslouží vlastně jen politování. Díky despotickému otci zahodily celý svůj život.

5 07.09.2016

Oddechová kniha s předvídatelnou zápletkou i koncem.

7 03.08.2016

Odmala nám do hlavy vtloukali, že co se naučíš, to ti nikdo nevezme. No ACH to dokáže,bohužel. Likviduje člověka zákeřně a po kouskách. Při čtení knihy je jednomu až do breku. Inteligentní člověk, zvyklý učit děti, je najednou sám degradován na úrověň malého dítěte, které je nutno neustále hlídat. I když se každý z členů rodiny snaží s Clairinou nemocí vyrovnat po svém , ze všech vyzařuje obrovská láska, která jim určitě pomůže se s nemocí vyrovnat ( protože porazit ji nejde).
No a mimochodem, Alice byla vskutku formát.

8 09.05.2016

Oddechová kniha,často vyvolá smích, nebo jen pousmání. Fotbal není hlavním tématem knihy, naopak jen slouží k vykreslení situací a hlavně charakteru postav.Jako všechny autorovy hlavní hrdinové, je i Britt-Marie podivín s velkým srdcem. Svůj život obětuje svým blízkým, ačkoli si uvědomuje, že jen dává, ale nic nedostává. A kupodivu, jsou to cizí lidé a hlavně děti, kdo ji konečně ocení.

29 25.04.2016

Už od třetí kapitoly bych Harryho zavřela do vězení na doživotí a byl by klid. Ke komunistické myšlence se přiklonil spíše na základě negativního postoje vůči otci,jehož postavením i bohatstvím okázale opovrhuje, ale zároveň na ně neustále spoléhá.Je komunista celou duší, ale základní komunistické pravidlo "Kdo nepracuje,ať nejí" mu asi nic neříká. Přece nebude svou otrockou dřinou zvyšovat buržoustův zisk. To raději přenechá své manželce a tchyni a pak s nimi večer zasedne ke stolu.Snílek nebo vyžírka? Gina jej hluboce miluje, ale základem její lásky je spíše pocit, že mu musí oplatit to, čeho se kvůli ní vzdal a proto se ona postupně vzdává celého svého života. Kdo četl Měděného jezdce, zná konec této knihy ještě dříve,než ji otevře.A proto je příběh vlastně velmi smutný.

9 21.04.2016

Přestože námět knihy - ztracené dítě - způsobí mrazení v zádech každému rodiči, neoznačila bych ji jako thiller. Je však psaná poutavě, čtenář je okamžitě vtažen do děje a skoro do konce neví, jen doufá ve šťastný konec.

8 12.04.2016

Oddechová kniha, psána lehkým humorem, ale ... 505 stránek je moc na to, že se hrdina stále dostává do podobných malérů, ze kterých stejně lehko vyvázne. A k využití receptů je asi nutno si pořídit formu na puding.

2 03.04.2016

Další z knih Evy přečtená jedním dechem a tentokrát nejen pro svižný děj. Hlavně proto, že v knize byly skutečné příběhy, takže mne zajímalo, jak skončily. K tématu jako takovému, souhlasím především s doroth28. Na jeden podobný příběh připadá minimálně padesát příběhů "obyčejného" smíšeného manželství s muslimem.S problémy, kterým se nevyhne žádné manželství. Samozřejmě, určité odlišnosti tu jsou. Například manželství s muslimem je vlastně svazek s celou jeho rodinou, ale zase nehrozí život s alkoholikem, apod. K tomu přistupuje i fakt, že se velmi liší liberální muslimské země jako Libanon, Turecko od (v knize hlavně zmiňovaného) Egypta nebo Jemenu. Ale přesto, že ne u všech smíšených manželství to dopadne tak jako u Ztracených, doporučuji, aby se každá dívka raději držela chlapců své víry i národnosti. Kvůli sobě samé, ale především kvůli svým dětem. Ty totiž nejvíc trpí rozpory mezi rodiči a k tomu samy mají problémy s hledáním své vlastní identity.

10 29.03.2016

Příběh má spád, čte se jedním dechem. No a konec....Jedním slovem - nečekaný

6 20.03.2016

Patřím k fanouškům Evy Urbaníkové a i tato kniha je psaná jejím svižným tempem, v ději nejsou hluchá místa. Hlavní hrdinku však nemohu litovat.Protože věc má i svou druhou stránku.Její silné, ale nezvládnuté city k (bohužel nesprávným) mužům v konečném důsledku způsobily finanční problémy nejen jí, ale sekundárně a nespravedlivě jejím klientům. A přesto,že se i ve věznicích najdou ženy, které by tam nepatřily (mám na mysli oběti domácího násilí), basa je basa a ne letní tábor. Jejím účelem je trestat a zároveň způsobit určité trauma,díky němuž se člověk bude snažit si podobnou zkušenost víckrát nezopakovat

7 29.02.2016