Miroslavacte komentáře u knih
Nikdy jsem neslyšela autorovo jméno a nikde jsem neviděla tuto knihu, dokud mi ji nepřinesla přítelkyně.
Je krásná. Takhle by literatira měla vypadat. Přinášet něco starého a nového a umíchat z toho moderní knihu.
Tahle je navíc velmi jemná, dojemná a moudrá. Budu na ni ještě dlouho myslet, přitom jsem z Olomouce a v Libni jsem nikdy nebyla.
Už jsem četla lepší protiválečné romány, bylo tam dost klišé, ale romantická linka a lidská rovina v příběhu nebyly špatné.
Moc se mi to líbilo, o Zátopkovi jsem nic nevěděla, kniha mi zaplnila mezeru. Napsáno svižně, úderně. Strávila jsem s ní dva večery a schovám ji vnoučatům.
Obálka mě děsila, myslela jsem si, že to bude jeden z těch uvzdychaných románků, ale spletka jsem se, jak jsem zjistila z anotace. Skvělá a silná kniha.
Ta kniha je možná absurdní, ale je taky v mnohém hluboce pravdivá, smutná, ale i veselá. Objev roku!
Nevadí mi, když se spisovatelé vrací k době, kterou známe z jiných děl. A tahle kniha je dobře napsaná, poutavá, smutná. Nebojí se velkých emocí.
Je to mistrovsky napsané, napínavé a plné palčivých otázek, jsem z textu tolik nadšená, že se musím pustit i do dalších autorových děl.
Semnou se ta kniha naprosto obsahově míjí, ale pro někoho, kdo má rád Mendělova moudra, to bude dobré počteníčko.
Mileně Štráfeldové se nedají odepřít kvality - čerpá z rešerší, které aplikuje do textu, bohužel na můj vkus tak strojeně, že to vypadá jako zápisy z kroniky. A tak její postavy, narozdíl třeba od Dýchej za mě, kde jsou lidi skuteční a hlubocí, jsou její hrdinové ploší. Jako z kroniky. Škoda.
Skvěle napsaný historický román, tajil se mi dech, přestože konec znám. Krásné, drsné, napsané bez zbytečné omáčky.
Bavilo mě knihu číst, pochopení pro hlavní hrdiny jsem nenašla, ale bylo to moc hezky napsané.
Je to hodně jemné, ženské čtení. Z příběhu čiší mladost a zvědavost hlavní protagonistky, takže je osvěžující knihu číst. Jinak je to ale takový Coelho... takže nic pro mě.
Jako zamyšlení se nad vypořádáním se s tíživou minulostí dobré, jako román mě to ale v některých pasážích mírně nudilo.
Moje nejoblíbenější kniha této spisovatelky. Má to spád, je to dobře napsané, nic příběhu nechybělo.
Pomalejší rozjezd, trochu nuda, pak me to chytlo. Je to oddechové, ale dobře napsané.
Krásně zachycené loutky loutkáře Kopeckého.
Našla jsem na půdě, ilustrace opravdu velmi pěkné, říkanky a verše taky. Statě mě nebavily, byly lehce poplatné době.
Kibuc a společenství, jehož součástí bych se stala jen nerada. I jako pouhou čtenářku mě to dost trýznilo. Ale dozvěděla jsem se nové informace. Proto plný počet.
Přes 100 stran jsem si musela zvykat, protože se v knize téměř nic neděje. Jde opravdu o vzpomínky, nikoliv román. Ale čím víc jsem četls, tím víc do mě příběh vrůstal. Krásné.
Další tvrdý vhled do života v chudobě. Krásně napsáno, ale je to ponuré čtení.