mirRa_cze komentáře u knih
Hodnotím celou trilogii. Prach mi přijde nejméně dobrý, na Turnusu se mi líbilo zodpovězení spousty otázek ze Sila, které...bylo prostě první. Musím přiznat, že autorův styl psaní se mi příliš nezamlouval, do toho z významné části nepochopitelné dělení na kapitoly, které jen vyrušovalo. Zachránila to ale skvělá zápletka, která to udržela nad vodou i přes dětsky naivní finále. Za mě rozhodně zajímavé čtení, na jeden z nejvýznamnějších počinů desetiletí to ale za sebe pasovat nebudu.
Zábavné, jednoduché čtení. Pěkně to odsýpá, díky stylizaci většiny textu do podoby deníku si autor může dovolit spousty kulišáren, které by mu v normální knize prošly jen se skřípěním zubů. A autor tohoto "povolení šroubů" využívá naplno. Watney je skvělý vypravěč, jehož příběh přežití na Marsu si každý milovník svěží sci-fi literatury oblíbí.
McCarthy je buď "acquired taste" nebo je prostředí, ve kterém se odehrává tento příběh to, o čem by měl McCarthy primárně psát. Je to třetí kniha, kterou jsem od něj četl, a musím říct, že vedle toho, že je to první kniha, která se mi od něj opravdu líbila, tak je to navíc kniha, která je opravdu dobrá a mezi nejlepšími věcmi, které jsem za poslední dobu četl (na rozdíl od jeho předchozích kousků). Úplně vidím, jak si tento komentář čte nějaký kritik a ptá se sám sebe, co to tady blábolím - jak se mi mohla nelíbit Cesta, jak jsem mohl Krvavý poledník označit jen za lehce nadprůměrnou knihu? Inu...mohl.
Tahle země není pro starý je plná geniálních a tvrdých dialogů, které vytvářejí plastický obraz postav. Ano, dialogy jsou tak dobré, že autor téměř nepotřebuje popisovat postavy samotné. Vy pochopíte, jaké ty postavy jsou na základě toho, o čem mluví, jak mluví a víc toho nepotřebujete, protože McCarthymu tento přístup bezchybně funguje. Něco takového se jen tak nevidí - či "nečte". Samotný příběh není oslňující. Co oslňující je, je McCarthyho styl vyprávění a uvěřitelnost postav v příběhu.
Tato kniha je rozhodně "must read" a první věc od tohoto autora, kterou se nebojím doporučit. :-) Těším se na pozdější část roku, kdy Argo plánuje v AAA edici znova vydat Hraniční trilogii, u které si asi názor na tohoto autora dotvořím. :-)
Doplňuji, že rozhodně nejsem literární kritik, toto píši jako výčet mých subjektivních pocitů a dojmů po přečtení díla.
Stejně jako Benešova cesta k Mnichovu, i toto je skvěle napsaná a velmi čtivá publikace. Autor čerpá z ohromného množství zdrojů.
Důvodem, proč pouze 4 hvězdy je to, že mi chyběl podrobnější vhled do procesů ve Washingtonu. Jelikož celá kniha poměrně podrobně popisuje činnost amerického velvyslanectví, a to převážně negativně, chybí mi popis toho, co a proč se s depešemi dělo v D.C. Autor sice vždy stroze popíše výslednou reakci, ale vůbec nerozebírá důvody, proč Steinhardtovi tento způsob vedení velvyslanectví celou dobu procházel. Chápu, že kniha o dění ve Washingtonu být nemá, ale pro komplexnější pochopení amerického přístupu tyto informace chybí.
Přesto se ale jedná o vynikající knihu.
Velmi příjemná kniha, obsahující spoustu historek z natáčení i pár zajímavostí ze života TV redaktora. Hodnocení rozdělím na dvě části, protože nechci říkat, že bylo špatné něco, co bylo skvělé, ale nemohu nechat být, že něco se mi moc nelíbilo.
Kniha první (***), Česká stopa v Americe: Vybraná témata jsou zajímavá, bohužel autor ve svém textu v podstatě neustále odbíhá bokem k doplňujícím informacím, takže se to čte trošku hůř, místy (ale jen opravdu výjimečně) je to až otravné. Rozhodně bylo fajn přečíst si něco o zajímavých lidech s českými kořeny, kterým se podařilo se v USA nějakým způsobem prosadit, či vytvořit svůj odkaz. V podstatě u všech se Martin Řezníček podívá i na to, jak vnímají svou původní vlast a jak to ovlivnilo jejich "američnost".
Kniha druhá a třetí (*****), Rozpojené státy; Spojené státy: Zde je text již velmi příjemný, autor se drží linky i myšlenky, občasné odbíhání je dobře umístěné v textu a neruší. Rozhodně jsem byl při čtení nadšený z popisu spousty významných (a často smutných) zážitků z první osoby. Autor velmi povedeným způsobem prokládá vzpomínky a vyprávění zpovídaných hostů či svědků s vlastními zážitky z polní novinařiny.
Těžko hodnotit. Jelikož se jedná o de facto o sbírku historek jednotlivých událostí prvního roku Trumpova roku v úřadu v momentě jejich eskalace, odvyprávěných jednotlivými osobami, které je "leaknuly", je ověření pravdivosti normálním člověkem mimo jeho možnosti.
Kniha se čte velmi dobře, je relativně krátká a autor se ničím nezabývá zbytečně dlouho. Popisuje jednotlivé diskuze, snahy Trumpových poradců i ministrů odradit ho od nerozvážných rozhodnutí, stejně jako naprosto vyčerpávající snahu vojenských představitelů odradit jej od neuvážených strategických kroků.
Woodward má každou ze 42 kapitol knihy poměrně pečlivě ozdrojovanou, takže minimálně okolnosti a východiska jednotlivých Trumpových rozhodnutí se zdají být relativně důvěryhodné. (anglická verze).
Rozhodně výrazně lepší, než Cesta. Ačkoliv i zde je samotná dějová linka spíše jen nutností, která čtenáře doprovází brutalitou první poloviny 19. století na americko-mexickém pohraničí, přece jen je v ní skrytá hodnota. Tou je fakt, že spousta reálií, postav, a nakonec i výjevů v knize je díky McCarthyho důkladném studiu historických podkladů pro tento román postavena skutečných příhodách a osobách, .
V žádném případě se nejedná o klasický western, na který je český čtenář zvyklý. Zde nehledejte kladné a záporné postavy, zde hledejte jen nejtemnější stránky lidského charakteru, vyvedené na světlo tu beznadějným dětstvím, tu osobní tragédií a tam pro změnu nihilistickým přístupem k řádu lidské společnosti. Je to jen o tom, jak je člověk, vytržený z civilizované společnosti a vláčen stejně zdegenerovanými jedinci okolo sebe, schopen odhodit i poslední zábrany a zabíjet a ničit pro vlastní obohacení a často dokonce jen pro pobavení.
Autor popisuje syrový svět divokého západu tak, jak nejspíše skutečně vypadal. Bez příkras, naivního heroismu i vyhlídek na krásnou budoucnost, která, jako obvykle, většinu z jeho postav nečeká.
Velmi hodnotná publikace nabitá ozdrojovanými informacemi z obrovského množství zdrojů. Autor získaná data seskládal do obsahově asi nejlepší publikace, týkající se dvou dekád Benešovy usilovné práce na zajištění bezpečnosti Československa před rozpínavým sousedem. Součástí tohoto příběhu je i snaha Sovětského Svazu dostat se do užších diplomatických vztahů se zeměmi západní Evropy a tedy mistrná Stalinova manipulace Benešem.
První polovina knihy je poměrně méně záživná, protože se zabývá zhruba léty 1925 - 1935. Podávané informace jsou hodnotné a přispívají zejména k pochopení motivací stalinistického Ruska vůči zemím střední Evropy (Německo a Rakousko nevyjímaje!). Nicméně je to opravdu jen o politikaření, přestože na nejvyšších úrovních.
Druhá polovina knihy se takřka celá zabývá rokem 1938. Zde se autorovi podařilo napsat strhující, podrobný a skutečně podložený popis z dnešního pohledu beznadějné snahy Beneše, Krofty, Mastného, Masaryka a dalších vysokých vládních a diplomatických činitelů zachránit československý stát. V kontrastu s jejich snahami zde působí nepolevující snaha německé, francouzské a britské diplomacie o podřízení Československa Hitlerovým požadavkům. Profesor Lukeš dokázal do knihy v míře větší než malé dostat atmosféru, která dle dochovaných archivních materiálů na místech jednání a porad panovala - skutečně se mu povedlo čtenáře přenést do popisovaných situací místy tak dobře, jako by ten seděl v jednací místnosti jednou s Benešem a Newtonem s De Lacroixem, podruhé s Hitlerem, Chamberlainem a Daladierem.
Celkově vzato se jedná o titul, který čtenáři přinese skutečně detailní, rozsáhlý a hlavně hodnotný popis událostí, které nakonec Československo vehnaly do chřtánu nacistického Německa, přičemž jej všichni jeho spojenci zcela opustili, nebo chcete-li, zradili - a já s tímto pojmenováním souhlasím též.
Sáhl jsem po knize ze dvou důvodů. Jednak je ze skvělé edice AAA od Arga a jednak je McCarthy považován za velikána americké literatury, v rámci své "povinné četby" jsem jej tedy zařadil.
Kniha se mi vůbec nelíbila. McCarthy používá podivný sloh. Neoznačuje přímou řeč, takže polovinu veškerého rozjímání nad textem jsem místo filosofie a emocí musel věnovat na luštění posloupnosti replik, často totiž od určitého bodu nebylo zcela jasné, kdo vlastně co říká. Stejně tak jeho popis krajiny a situace, podivné skákání od celku k detailu, bez jasného zdůvodnění proč pisatel takto mění optiku vyprávění.
Kniha mi přišla protkaná tzv. lazy writing momenty. Zejména situace, když už měli umřít, ale vždy zázračně nalezli jídlo. Situace na konci knihy byla také naprosto nelogická a významně pošlapala realitu světa, kterou před tím autor v celé knize tvořil. Chápu, že autor se snažil vykreslit přerod civilizovaných lidí ve zvěř poté, co se všechny bariéry morálky a záchranná síť civilizace naprosto rozpadly a zůstala jen beznaděj a bezcílnost.
Vzhledem k významu McCarthyho zkusím ještě další knihu, ale toto je špatné. Dvě hvězdy si to přesto za některé světlé momenty zaslouží. Podotýkám, že nejsem žádný literární kritik, tudíž mé dojmy jsou čistě subjektivní a neodborné.
Naprosto úžasná kniha, ve které si člověk vyloženě užívá Ishigurův styl psaní. Dokonale podané uvažování starého člověka o svém podílu na hříších národa i o vlastním pocitu viny, skryté za jeho popisem každodenní přítomnosti, propleteným vzpomínkami na dřívější časy. Spisovatelem jsou také akcentovány tradiční projevy zdvořilosti a vybrané společenské rituály v japonské kultuře, což dokresluje, z evropské perspektivy, jinakost celého příběhu. Stejně jako v dalších knihách tohoto autora je vše příjemně pomalé, protkané jemnými náznaky zmatenosti samotného vypravěče a čtenář je ponechán vlastním úvahám nad vyzněním příběhu.
V tomto díle dle mého názoru Ishiguro dotáhl svůj specifický styl vyprávění k dokonalosti a pokud se vám jiné jeho tituly líbily, tak toto je jasná volba. Uznání patří také překladateli za vynikající práci.
Je to teprve druhá kniha, kterou jsem od Heinleina četl. I to mi ale stačilo k tomu, abych věděl, co čekat - politicko-filosofické rozjímání zaobalené do sci-fi omáčky.
Co se týká politiky, od osvícené varianty vojenské diktatury ve Hvězdné pěchotě se přesouváme na pozemskou kolonii na Měsíci, jejíž obyvatelé se na základě reálií, ve kterých žijí, rozhodnou, že by nebylo od věci se osamostatnit. A dle jejich ideového vůdce, pana profesora, by bylo fajn nějak zprovoznit objektivisticko-anarchistický politicko-ekonomický a společenský systém. Je fajn, že Heinlein si ve druhé knize nepohrává se stejnými myšlenkami, ale zase se na věc dívá z jiného úhlu.
Problém knihy je v tom, že strašně zestárla. Heinlein se v technice nepiplá s nějakou extra detailní fyzikou, nicméně technickými záležitostmi daného světa se v příběhu prohrabává velice rád. Zde, k obrovské škodě, se asi snaží předpovědět, jak bude svět vypadat za zhruba sto let od napsání knihy - což mu obrovsky svazuje ruce a kniha tím trpí. Spousta zařízení a technologií je zastaralá již z dnešního pohledu a proto například celá jedna významná část příběhu v první třetině knihy působí přinejlepším úsměvně. Úvahy nad gravitačními katapulty a popisy cestování mezi Zemí, Měsícem a jejich podrobnosti jsou velice často také slabou částí knihy. Heinlein se bohužel v této knize technikou (navíc technikou, která je často již dnes prokazatelně mimo hru a on ji zde naroubuje na "supermoderní" kolonii) zabývá z mého pohledu mnohem více, než třeba ve Hvězdné pěchotě, ačkoliv ta by odpustila - a po pravdě, také to udělala - mnohem více chyb, jelikož veškerá technika v ní je mnohem hůře uchopitelná a kriticky posouditelná vůči dnešní době.
Naopak to, co je v podstatě nadčasové, a vzhledem k filosofické ambivalentnosti problematiky ještě dlouho bude, tedy politické a společenské úvahy, které podle mě byly hlavním objektem Heinleinova zájmu, jsou v této knize rozebrány mnohem méně, než třeba ve Hvězdné pěchotě. Možná je to proto, že anarchokapitalismus a objektivismus nebyly Heinleinovi natolik blízké, jako diktatura - ve smyslu filosofickém, nikoli praktickém. Je to poznat i na dialozích, které jsou poměrně naivní, což Heinlein (stejně jako u Hvězdné pěchoty) "vysvětluje" tím, že hlavními postavami obou knih jsou až na výjimky "blbci", respektive, příběh je popisován z jejich pohledu.
Celkově je kniha docela čtivá, nebyl problém se tím prokousat, nicméně osobně bych od tohoto autora doporučil na základě vlastní zkušenosti raději Hvězdnou pěchotu nebo na základě obecné známosti Vládce loutek.
Chtěl jsem komentář začít citoslovcem "uf". Asi nejsem moc velký intelektuál - čtení této knihy mě stálo spoustu sil, přemýšlení nad některými pasážemi mě stálo snad ještě více času, než jejich čtení.
"Kontest v utilizaci nenativních termínů". Kniha používá ohromné množství cizích slov, často i nepříliš známých. Čtení je i z tohoto důvodu náročné, když odhlédnu od faktu, že významná část probírané problematiky je popsána velmi povrchně, autor totiž od čtenáře očekává základní (?) znalosti historie. Pokud je nemáte, buď některé pasáže nepochopíte, nebo je pochopíte špatně. Zde jsem často narážel na limity znalostí, které mi vpravil mírně etnocentrický a výrazně bezpřesahový (co se týká mezinárodních událostí) náhled na výuku dějepisu na českých školách (navíc v 90. letech stále značně říznutý komunistickým náhledem na dějiny). Zjistil jsem, že výuka dějepisu na českých základních a středních školách zcela selhává (respektive v 90. letech 20. stol. selhávala) v tak zásadních otázkách, jako je vývoj státotvorby, mezinárodních smluv, systémů mezinárodní spolupráce a podobných. Z toho důvodu jsem spoustu věcí musel dohledávat mimo samotnou knihu.
Kniha samotná, co se týká obsahu, je opravdu hutná a dozvíte se ve velmi obecné rovině obrovské množství základních informací pro vytvoření povědomí o tom, jak funguje svět. Záměrně nepíši, že získáte znalost problematiky. Dozvíte se jen letmý přehled, který vám umožní pátrat dál do detailu v oblastech (regionech), které vás zajímají. Autor totiž opravdu píše v celosvětovém kontextu. Na druhou stranu získáte opravdu velké množství odkazů na detailnější informační zdroje k jednotlivým konkrétním tématům, která jsou probírána.
Celkově se jedná o skvělé dílo. Pro fundované historiky je to asi o ničem, ale pro člověka, který se chce do problematiky trochu dostat a dozvědět se, kam se dívat, je to skvělé čtení.
Proč tak nízké hodnocení pro "úžasnou knihu respektovaného autora"? Protože je to na mě až moc povrchní. Přiznávám, že zejména zde hodnotím velmi subjektivně a na základě poměrně dobrých (ne ovšem expertních) znalostí problematiky. Kniha není nepravdivá, není zavádějící a není dokonce ani hloupá. Je pravý opak všech tří negativ, které jsem vyjmenoval. Její problém je v tom, že je pro naprosté laiky. Je to skvělá doporučená literatura pro někoho, kdo chce být angažovaný v občanské společnosti, ale neví, jak na to, co dělat, co nedělat, na co si dát pozor a podobně. Ale je neskutečně povrchní. Je to skutečně jen startovní čára do aktivního života v liberálně demokratické společnosti. Nic víc od toho nečekejte.
Vlastně nevím, co napsat. Stejně jako ostatní Ishigurovy knihy, i tato je rozvláčná, má zvláštní styl vyprávění, vše je metaforické a máloco je řečeno explicitně.
Kniha je skutečně - dobrá - ale je to něco úplně jiného, než na co je člověk u dnešních autorů zvyklý.
Kniha je to docela hutná a dozvíme se toho hodně o životě Václava Havla. Abych dosáhl nějaké přehlednosti mého hodnocení, rozdělím to na "oddíly" Havlových činností, respektive jeho osobnosti:
Havel mladík: zajímavý popis Havlova dětství, otázka je, do jaké míry pravdivý. Pokud si dobře vzpomínám (knihu jsem postupně četl asi 5 měsíců), z velké části se jednalo o vzpomínky bratra a několika dalších lidí - bohužel, většina relevantních svědků je již mrtvá
Havel dramatik: tyto věci byly asi nejhůře čitelné. Spousta rozjímání autora knihy nad tím, jak se asi Havel cítil, když psal své jednotlivé hry. Košatá souvětí a spousta cizích slov :-)
Havel disident a vězeň: velmi zajímavé příběhy, historky a povídání o tom, jak Havel fungoval v různých organizacích, od těch drobných až po Chartu 77. Proloženo popisem Havlových dvou pobytů ve vězení (kdy ten druhý dal základ "vlastenecké" báchorce o prominentním vězni Havlovi), které vůbec nebyly tak sladké, jak někteří dnešní opinion leaders tvrdí.
Havel politik: někdy slon v porcelánu, jindy zdatný řečník. Téměř vždy pochybující o sobě a správnosti jednotlivých kroků. Vyjednávání s KSČ v roce 1989, sestavování první demokratické (?) vlády s "podporou" Parlamentu, složeného ze stran Národní Fronty. Popis zákulisí věhlasných projevů (USA, Francie). A na druhé straně těžké období během rozpadu ČSFR, nenávist a zaslepenost slovenských národovců, o pár let později Havlovy nesnáze s médii, která využívala jeho mediální neobratnosti.
Havel člověk: poslední část knihy popisuje období po prezidentování. Havel je již v podstatě nepřetržitě nemocen s krátkými přestávkami, kdy se cítil relativně zdráv. Havel zpytuje, omlouvá se, snaží se odpočívat. A nakonec umírá.
Celkově se jedná o docela nevyrovnanou knihu, která je ale asi nejucelenějším pohledem na celý jeho život a Michaelu Žantovskému patří upřímný dík za to, že se do tohoto nevděčného úkolu vrhnul, protože soupeřit se "čtivostí" webových stránek "pravdaozrude" opravdu není jednoduché, a spousta lidí si na Žantovského znova ráda plivne. Docela mě překvapil minimální mediální ohlas na vydání této knihy. Ale to je možná dobře - kdo chce hledat (nebo ví kde hledat), si knihu najde.
Zajímavý počin. Vydat rozhovor jako knihu. Ale proč ne?
Celé dílo je jedním velkým rozhovorem, který ve skutečnosti probíhal na několik kol v rozmezí více než jednoho roku. Významná osobnost Sametové revoluce (či Něžnej, chcete-li) nejdříve dvěma mladým novinářům osvětlí rozdělení Československa ze slovenské perspektivy. Následuje vyprávění o všemožných krizích české i slovenské politické scény i společnosti, aby nakonec zaspekuloval o dalším vývoji. Autoři se nevyhýbají ani komparaci s Polskem a Maďarskem.
Názory v knize jsou velmi subjektivní - také se nejedná o vědecké dílo, ale spíše o publicistiku. Nicméně i přes to je kniha nejen skvělou sondou nejen do myšlení Slováků, které Češi často nebyli schopni pochopit, ale i obsahově hodnotným sborníkem textů o souvislostech, které určovaly směr politiky a vývoje obou zemí od rozdělení.
Neuvěřitelně uvěřitelné vyprávění, které - v některých momentech až naturalisticky - popisuje reálie života dcery nedovzdělané matky samoživitelky v - pro ni - nepřátelském prostředí téměř ryzího kapitalismu. Velmi realistický popis vnitřního zhroucení jediného člověka, který pro ni ve světě znamenal oporu a jistotu, ale který ve skutečnosti celé ty roky bojoval s vnitřním démonem a přetrvávající nenávistí vůči osobě, která jej opustila ve chvíli, kdy byla nejvíce potřeba.
Zajímavá kniha, mapující vývoj nejen ČS(S)R a ČR, ale i důležité souvislosti a paralely s děním ve světě.
Jedna hvězda dolů za to, že se Erik Tabery občas neubrání dost jednostrannému pohledu na problematiku, na niž odpověď zase tak jasná není.
I přes tato drobná zaškobrtnutí se jedná o skvělou knihu.
Kniha je rozdělena na dvě hlavní části. Ta první je historický přehled situací, kdy se i ze stabilních demokracií staly autoritářské, případně autokratické režimy. Jsou uvedeny konkrétní příklady zemí a je nastíněno, jak ke zhroucení demokracie došlo.
Druhá část poté popisuje americký systém, ústavu a změny, kterými demokracie v USA prošla jak v období po občanské válce, tak i (zejména) ve druhé polovině 20. století. Kniha zde precizně popisuje slabé stránky amerického systému a metody politického boje a populismu, který způsobuje oslabování tzv. nepsaných pravidel (v pohrdání s nimiž například prezident Zeman vyniká), které umožňují, aby demokracie fungovala i bez křečovitě přesně definovaných pravidel fungování. Ve vykreslení situace nechybí ani zaobírání se motivy voličů protisystémových stran či kandidátů. Kniha se zabývá i teoretickými možnostmi nápravy situace.