Míša1980 komentáře u knih

(SPOILER) Třináctá stránka: ne, nejsem tak zbabělá, abych odložila knihu po třinácti stránkách. Padesátá stránka: aha stará béčková legenda je protože je hlavní hrdina starý, jmenuje se od bé a je legenda a knížka je v podstatě konverzační drama o tom, jaká je hlavní hrdina legenda, jak před ním všichni padají na pr- zadek a jak je samozřejmě strašlivě tajemný. Zjišťuju, že jde o první díl trilogie. Cože? Proč? Mezi padesátou a sedmdesátou stránkou mi teče při čtení krev z očí a pak to KONEČNĚ přijde AKCE a dobrá, vlastně SUPER! Hrdina se přestane courat od ničeho k ničemu a vést řeči o své legendaritě a tajemnosti a já zjišťuju, že to utrpení prvních stran docela stálo za to. Sice je kniha v podstatě to, co bych si představila pod pojmem game book, kdybych hrála hry - hrdina dostane úkol, jde tam, promluví s tím, jde tam, dostane to - ale vlastně je to dobrý. Je to béčkově dobrý a neodkazuju se tím ke jménu hlavního hrdiny. Autor má zajímavá přirovnání, redaktorovi sice na několika místech (na prvních stranách je to extra rušivé) utekla opakující se slova těsně za sebou, ale děj je rychlý, akce se s přibývajícími stránkami sympaticky množí a nadprůměrné množství konverzace nepůsobí holčičí ukecaností, ale drží se v celkovém chlapáckém duchu knihy. Takže za mě, kdo má rád béčkový story a vydrží do první bitky, neprohloupí a možná bude jako já uvažovat o koupi druhého dílu :)
Ještě pochvala - líbily se mi prology jednotlivých kapitol a jejich propojení s textem. A na konci se překvapivě a zcela logicky vysvětlí, proč má hlavní hrdina opakované a nevysvětlitelné flashbacky, to jsem ocenila snad nejvíc a ani v nejmenším jsem to nečekala.

5 18.05.2023

Občas mám chuť napsat místo komentáře poděkování autorovi. Tentokrát se možná neudržím a vážně ho sem napíšu. Kniha vás chytí první větou a nepustí, dokud nepřečtete poslední. Dostanete přesně to, co přebal slibuje. Zápletka není nikterak složitá, ale tvoří dokonalou kulisu postav, a v jejím rámci vás čeká spousta drobných a nečekaných odhalení. Ačkoliv autor postavami nešetří, není problém je od sebe odlišit a každá má svoje malé tajemství. Příběh je veden k předpokládanému konci a přesto je posledních pár stran knihy vskutku nečekanou třešničkou na dortu.
PS: Knihu jsem přečetla na základě doporučení v Pevnosti a byla to moje první kniha od tohoto autora a rozhodně ne poslední.
PPS: Jedinou výtku bych měla (abych nepřechválila) - postava Lothara se jednu chvíli začala jevit zajímavě a pak tak nějak vyšuměla, což mě trošičku mrzelo. Ale asi za to může moje momentální přesycenost tímto jménem z jiných zdrojů, jinak bych si toho možná vůbec nevšimla :)

10 12.10.2022

Mám úplně zničenou knihu a můžu si za to sama. Knihy si nepůjčuji, ale kupuji, abych si mohla – ano, je to ohavný zvyk – ohnout rožek v místě, kde je něco, co bych si chtěla zapamatovat, znova přečíst, nebo jednou dohledat. V případě této knihy to dopadlo trochu jako špatná variace na origami, tolik je tam ohnutých rožků. Zamilovala jsem se autorových popisů, které jsou jako poezie psaná prózou. Některé věty jsem musela číst dokola, abych si užila, jak do sebe slova zapadají jako tóny v hudbě.
Kvůli těm přehýbaným rožkům se ke knize budu vracet, abych si připomněla atmosféru dokonalých popisů a načerpala inspiraci. Díky...

1 07.06.2022

(SPOILER) Dávám pět hvězdiček, protože jsem knihu přečetla jedním dechem (poté, co se mi podařilo překonat začátek), byla báječně čtivě napsaná a ukazovala krásné detaily prvorepublikového života (např. hraní na piano v kině).
Jelikož normálně čtu trošku jiný druh fantastiky, tak jsem měla problém prvních pár desítek stránek překonat tu nehoráznou snobárnu, do které mě kniha uvádí, ale čtivost textu a ukázky každodennosti udržely mou pozornost.
Pak jsem pořád měla dojem, že mám čekat románek Doramo - Oswald, ale dlouhou dobu mi jen bylo říkáno, tohle je románek (ale žádné reálné demonstrace citů jsem mezi hrdiny nepostřehla), přesně do chvíle, kdy jsem měla pochopit, že Oswald je ten (téměř) záporný hrdina. A naopak při představení nového hrdiny, kterého bych Doramo přála, se už plně soustřeďujeme pouze na detektivku a romantika mizí. Takže jako čtenář jsem půlku knihy četla (a čekala) romantický příběh a druhou půlku knihy detektivku, ke které byl romantický vztah pouze uvozením, aby bylo detektivku v druhé půlce na čem postavit. Sakra, tak to by asi Doramo v té druhé půlce mohla tu romantiku dohrát s někým jiným, zejména, když sympaťáků se tam najednou slušně vyrojilo.
Jinak co bylo na knize úžasné, je autorčina schopnost budovat napětí - občas jsem měla chuť křičet "tak už mi to řekni!", vážně úžasné!
Pointa byla sice slabší a vedla k ní neuvěřitelně složitá cesta, ale nemám s ní problém :)
A pak je tu samozřejmě určitá "holčičí užvaněnost", kterou je ovšem nutno čekat, když hlavními postavami jsou ženy, sestry.
I přes všechny tyhle výhrady se mi kniha moc líbila, oceňuji autorčiny znalosti prvorepublikového života a neuvěřitelná čtivost vynahrazuje všechno, co jsem vytkla.

6 01.05.2022

Děkuji! Knihu jsem začala číst na doporučení (abych si rozšířila obzor), v průběhu četby jsem musela tu půjčenou z knihovny vyměnit za vlastní, protože jsem ji prostě potřebovala mít doma. Obdivuji spojení technických znalostí se světem bohů a démonů, strašně jsem si celou knihu užila a určitě nebude poslední, kterou si od autora přečtu :)

6 01.05.2022

(SPOILER) Když jsem knihu otevřela a dočetla o městu rozděleném plošinou, o městu, kde chudí jsou dole a bohatí nahoře, měla jsem dojem, že se nám autoři urbanfantastiky "točí" kolem stejného tématu, protože jsem nedávno dočetla druhý Kotletův Underground a Město v oblacích od Sněgoňové (reálně jsou Kronovy děti mnohem starší), ale pak jeden z hlavních hrdinů použil billboard jako portál a dál už jsem jen žasla. Město jako živý organismus, jednotlivé jeho prvky, které dokáží hrdinové měnit, tvarovat a používat tak, jak potřebují. Hrdinové, každý jiný, každý hluboce lidský a každý čtenáře nějakým způsobem zasáhne. Dějové linky se proplétají v relativně velice krátkém období, obdivuji úžasnou propracovanost. Sama se považuji za povrchního čtenáře, který dějem proletí, ale nemám dojem, že bych se v téhle tlusté knize ztrácela v počtu postav (větším, než bývá obvyklé), nebo čase. Jediné, co mě trošku zamrzelo, bylo, když na konci „zbyly“ v podstatě jen mladé (ne dějem, ale věkem) postavy. Ale kniha jako celek mi přijde ÚCHVATNÁ! A už šetřím na další díly :)

5 11.11.2021

Četla jsem od autorky několik povídek a na knihu jsem se moc těšila. A ačkoliv byla kniha trošku jiná než povídky, které jsem znala, tak jsem byla absolutně nadšená! Líbilo se mi prostředí i atmosféra, hrdinové byli sympatičtí, objevovaly se neotřelé nápady a hloubka autorčiných znalostí je úžasná (takže jsem se i hrozně moc naučila). Nadchla mě kombinace nadpřirozena různých oblastí a fandím klasickým bytostem českého prostředí. Prostě krása!

7 11.11.2021

(SPOILER) S nelineárním vyprávěním a prolínáním různých časových rovin jsem neměla žádný problém, naopak se mi líbilo. Hlášek bylo opravdu nadmíru a občas na úkor smysluplnosti konverzací. Kniha se četla plynule, nad některými popisy a souslovími jsem se zastavovala a žasla - vážně moc pěkné! Přestože byly některé hlavní postavy mrtvé, tak jsem narazila na místa jak z Tarantinovských filmů, kde už té krve bylo moc a nelíbilo se mi to (scéna končící zabitím Stoklasových mužů policisty u Linka v bytě). A ačkoliv jsem poměrně rychlý a nepozorný čtenář, tak mám dojem, že jsem konec nepochopila a ne vinou vlastní nepozornosti :( Takže nechápu: Prokletí pro všechny se týkalo jen skupiny co vykradla muzeum, nebo všech ve městě? Pokud všech, tak jak to, že nosič maňáska neumřel (díky démonovi v maňásku?), ale Stoklasovi muži umírali? A pokud jen skupiny z muzea, tak jak to, že Lenka na konci vloupačky umřela (chápu, to, že jako duch se tu něčeho/někdo ji drží, ale fyzicky umřela), ale zbylí dva kumpáni zabití později neumřeli, přitom ovladačem se cvakalo už při vloupačce. Tohle mě na knížce, která se mi jinak líbila mrzí :( A asi bych těch otázek měla víc, ale ty přičtu svému nepozornému čtení... :)

7 09.08.2021

Jsem konzument rychlých příběhů a tento příběh byl pomalý a propletený. Postupem děje svazoval všechny nitky a množství postav rozhodně nebylo na škodu a já, ačkoliv jsem z počátku měla s četbou problém, jsem si uvědomovala, že text musí být pomalý, protože jednotlivé věty mají kouzlo básně. Úžasně napsané, neuvěřitelně barvité, takhle pomalu a s takovým zážitkem mě zatím donutil číst jen Pratchett. Pomalu, abych si užila každou větu :) Děkuji! Líbily se mi samozřejmě i postavy a příběh, ale celkově jsem si nejvíc užila to, jak byla kniha napsána. Těším se na další díly a budu zklamaná jen, pokud se víc nedozvím o Terencovi.

3 11.06.2021