MishRarach
komentáře u knih
Radio Silence
Alice Oseman
Pro mě je toto první kniha od autorky a moc jsem nevěděla, co čekat. A byla jsem upřímně v mnoha ohledech překvapená. Forma mě přišla zvláštní. Jakoby to neplynulo a zmateně člověk přeskakoval v příběhu. Možná to byl záměr, možná ne. To nedokážu říct, ale děj ubíhal a nikde se člověk moc nezasekl. Nebyla jsem z toho nijak odvařená a rozhodně mě překvapilo, že se vlastně nejednalo o typ knížky, které běžně čtu. Přišlo mi to ale plné zajímavých a poutavých myšlenek, které mě samotnou zaujaly. K Aledovi a Frances mám svým způsobem blízko v mnoha směrech, které mě samotnou překvapily. I když nejsem cílová skupina zpráva, kterou tahle knížka čtenářům nese je pro ty trochu ztracené duše opravdu silná, proto ji ráda pošlu dál mezi náctileté čtenáře, kteří ji jistě ocení.
Šarlatový závoj
Shelby Mahurin
Tak vzhledem k tomu, jak vypadala obálka a ořízka, tak jsem se ke knize vlastně dostala dřív než k sérii Holubice a had, i když tu už mám pár let vyhlédnutou. A čekala jsem něco strhujícího. A bohužel. Asi jsem v poslední době četla příliš mnoho příběhů, kde byl vztah hlavních postav postaven na podobném schématu. A asi jsem první člověk, který nijak extra neslintá na Michaelem. Bylo to zvláštní. Četla jsem to skoro rychlostí 1 kapitola/1 den, protože jsem neměla nutkání dál číst. Něco mi tam chybělo. Nebo už mi možná přišlo, že je to jen další příběh, ve kterém to zase bude stejné jako v tolika jiných příbězích. V čem vidím obrovský potenciál je konec knihy. Zaujalo mě, jak to skončilo a rozhodně to ve mě vyvolalo touhu se podívat na další díl, protože vývoj postavy Celie má obrovský potenciál a tak se modlím, aby to autorka nezprasila. Snad trochu víc nahlédneme za oponu těchto upírů, kteří vypadají, že skrývají mnoho tajemství.
Mechanický anděl
Cassandra Clare (p)
Já za sebe musím říct, že jsem lehce zklamaná. Jako první jsem od Cassandry četla Nástroje smrti a pak sérii Temné lsti a musím říct, že obě série mě moc bavily. Tady jsem se nějak nemohla chytit. Poměrně dost lidí mi říkalo, že ta série je skvělá, dokonce o ní někdo mluvil jako o srdeční záležitosti a tak jsem očekávala nějakou pecku. No, dokončit knihu mě stálo opravdu velké úsilí. I když je pravda, že jakmile jsem se přehoupla do druhé poloviny, začalo mě to bavit. Upřímně se mi do dalšího pokračování příliš nechce, ale jako zvědavá bytost se k tomu určitě dostanu obzvláště proto, že pokračování má vyšší hodnocení, což mi dává naději, že to bude jen lepší. A i když teď zním trochu zklamaně, knížka není špatná, jen mi asi moc nesedí ta doba, ve které se to celé vlastně odehrává.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Já jsem byla upřímně okouzlena. Většinu času jsem se u knížky usmívala, několikrát jsem se i ze srdce zasmála. Hlavní hrdinka byla stejného věku jako já, což mi bylo velmi sympatické. Líbilo se mi, jak celá dějová linka byla vystavěná a závěrečná zápletka mě příliš nepřekvapila. Možná to je za mě asi takové drobné zaškobrtnutí. I když postavám vlastně rozumím a chápu je. Spíš mě asi víc iritovala jejich vlastní předpojatost. Ale kdo by se z nás zachoval lépe, že? Věřím, že i nad mým chováním by si mnohdy čtenář, který to vidí ze všech stran, povzdechl. Rozhodně milý příběh, který pohladí a ráda se k němu budu vracet.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Sáhla jsem pro ni v ten správný čas a díky tomu si získala mé srdce. Stala se dokonce jednou z nejoblíbenějších knížek autorky. :)
Kde jsme ještě nebyli
Kasie West
Já už si skoro přijdu trapná tím, jak moc mám knihy Kasie West ráda. Je jasné, že některé příběhy jsou mi blíž a některé dál a i když už dávno nejsem cílová skupina, občas se ráda na chvilku vrátím do svého mládí. Je to jako pohlazení po duši, když vím, že to dobře dopadne, takže po jejích knihách velmi ráda sahám. V poslední době jsou její hrdinky čím dál tím víc podivné a plné sarkasmu a já je mám raději a raději. Opravdová odpočinková záležitost.
Doufat znovu
Mona Kasten
Upřímně jsem se bála číst další díl, když v tolika recenzích se člověk dozví, že jde vlastně o slabší díl. A tak jsem vyčkávala a pustila se do něj až teď, kdy jsem měla na chvilku víc času na čtení. Možná to je v porovnání s ostatními slabší díl, ale mě to tak rozhodně nepřišlo. Četlo se to samo, nebylo tam příliš hluchých míst, které by mě vyloženě nudily. Plynulo to tak jak to Mona většinou má. Žádná velká překvapení. Sem tam i zajímavá myšlenka. Myslím, že vysoké hodnocení pro tento díl mám hlavně proto, že jsem cítila s Everly mnoho společného. Rozuměla jsem jejím traumatům a tomu, jak k některým věcem přistupuje. Hlavně jsem milovala, že se zase mohla na chvilku vrátit na seminář psaní, který bych si tam moc přála navštěvovat. Opět mi to připomnělo, že sama psaní miluju a zase ho trochu zanedbávám. Obrovský kredit za mě má to, že se vlastně tato knížka odehrává víceméně ve stejnou chvíli jako příběh Cítit znovu. Úplně mě těšilo vzpomínat na to, co se vlastně dělo v druhé knize a měla jsem hned chuť si to vyhledat, abych si připomněla, jak to bylo vnímáno z jiné strany jinýma očima. Jako další pozitivum určitě hodnotím postavu Blakea. Díky této knize mám opravdu chuť si přečíst i poslední díl této série. Ale až za čas, protože tuším, že teď by mi to přišlo až moc stejný. Po nějaké době si myslím, že ten příběh ocením víc.
Anatomie srdce
Jenn Bennett
Knížky od Jenn mám velmi ráda hlavně díky humoru a postavám, které jsem si pokaždé zamilovala. Ani tato kniha není výjimkou. A možná po těch 2 o malilinko slabších kouscích, přichází knížka, ke které se budu vracet častěji.
Čekanka
Julia Quinn
Tuto knihu jsem otevřela jako první hlavně proto, že se nemůžu dočkat seriálu a chtěla jsem vlastně vědět, co by se mělo dít. Kniha mě ale velmi příjemně překvapila svým humorem a tím, jak je napsaná. Takže mám v plánu si přečíst i další díly.
Námi to začíná
Colleen Hoover
Knížka pro fanoušky a milovníky happy endů. Nebo možná správných konců s velkou kupou naděje a lásky? Knížka byla milým objetím pro čtenáře, kteří si postavy zamilovali.
Námi to končí
Colleen Hoover
Od této knihy jsem neměla žádná velká očekávání. Hlavní hrdince jsem rozuměla, oblíbila si ji a vlastně jsem chápala všechno, co prožívá. Svým způsobem si myslím, že bych jednala úplně stejně a to mi bylo sympatické. Co mě ale překvapilo asi nejvíc, že jsem celou knihu zvládla bez slz a několikrát se opravdu od srdce zasmála. Na slzy došlo až při čtení poznámky autorky a to jsem probrečela opravdu celé. Rozhodně se chystám na pokračování, ale musím říct, že se trochu bojím, co mě čeká. Asi si budu muset dát pár dní pauzu a načerpat sílu na další emoční roller coaster.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Upřímně přemýšlím, jestli na Island vyrazit či nikoliv, protože stejně jako jsem si zamilovala Lucy a Alexe, i Island na mě z knihy dýchl svou jedinečnou atmosférou.
Vezmi si mé srdce
Kasie West
Kasie West mě nikdy nezklame. I tady jsem si hlavní hrdiny zamilovala a s radostí s nimi strávila den.
Srdcem proti zdi
Mariana Zapata
(SPOILER) Za mě druhá nejlepší Zapatovka. Líbilo se mi, že hlavní postavy nebyli blbci a jejich řešení a komunikaci jsem si zamilovala. Byli to dva dospěláci, kteří vedle sebe fungují.
Jediné, s čím jsem měla problém, byla situace po maratonu, kdy začátek sexuální scény ve mně vyvolal spíše rozporuzplné pocity.
Začít znovu
Mona Kasten
Tento díl jsem paradoxně četla až jako třetí po Věřit znovu a Cítit znovu, což považuji za velkou chybu. Ano, Věřit znovu se dá číst samostatně, ale po přečtení Začít znovu jsem se do té knížky pustila znovu a přišla mi to přišlo mnohem lepší. Teď už mi totiž nechyběl kontext některých událostí. Mona Kasten mě ani v tomto případě nezklamala a já se s trochou obav dívám na Doufat znovu a Snít znovu, protože mě první tři knihy dostaly, takže už mám nějaká očekávání. Budu se k zatím přečteným knihám velmi ráda vracet, protože každá má své kouzlo. :)
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Klasická Zapata. Rozhodně to není moje nejoblíbenější knížka od autorky, tou stále zůstává "Drahý Aarone", ale ani nebyla tak špatná. I když charakter hlavních postav byl dost rozporuplný a občas mě štvalo, že jsou až příliš a zbytečně vulgární. Nenechat si srát na hlavu jde podle mě i jinak. Nehledě na jejich tvrdohlavost, ale byli takoví oba, tak proč ne. K nepříčetnosti mě klasicky dohánělo to, že hlavní hrdinové se dají dohromady až na konci knihy, za což bych standardně vraždila. Na druhou stranu epilog mi udělal celkem radost.
Nicméně ve srovnání s dalšími Zapatovkami, které jsem četla, tady jsem moc nenašla ten zlom v hlavních postavách a rozvoj romance byl v porovnání s ostatními slabší. Ale udrželo mě to u čtení celou noc, tak to evidentně tak zlé nebylo. :D Za přečtení stojí, ale asi už to znovu číst nebudu.
Dotek jako led
Jennifer L. Armentrout
Druhý díl jsem přelouskala hned krátce po prvním a nebyla jsem si ze začátku moc jistá, zda nepůjdu hned číst anglicky další díl. To jsem i přes otevřený konec nakonec neudělala. Hlavně proto, že tenhle díl byl velmi předvídatelný a já si nejsem moc jistá, co si myslím o milostném trojúhelníku, se kterým tu autorka pracuje. Měla jsem pár teorií, co se děje a vždycky jsem se trefila, což mě trochu otravuje. Ničím jsem nebyla překvapená. A hlavně jsem unavená milostnými trojúhelníky, ve kterých je zaseknutá hlavní hrdinka, kterou bych občas nejraději propleskla, protože se chová jako dítě. I když je pravda, že kdo se tak jako náctiletý občas nechoval. Možná už stárnu a tyhle typy hrdinek nejsou nic pro mě. Rozhodně mě ale tahle série baví víc než z "Z krve a popela". A to asi hlavně proto, že není tak zdlouhavá.
Polibek bez duše
Jennifer L. Armentrout
Knížku jsem zhltla na jeden zátah a byla jsem tak nadšená, že jsem hned naklusala pro další díl. Bylo to příjemné rychlé čtení, které zabere člověku odpoledne. I když to nebylo ideální. Layla mi totiž někdy leze pěkně na nervy. V knize je ale množství myšlenek, které se autorce podařilo čtenáři předložit. Třeba to, že všechno opravdu není černobílé. Ani nebe ani peklo a to se mi líbí a díky tomu jsem i byla nadšená.
Válka dvou královen
Jennifer L. Armentrout
Tři hvězdičky téhle knížce dávám spíš z úcty k promyšlenosti a zamotanosti příběhu, do kterého jsem se fakt zamotala sama. Ale tak, že nevím, jestli mě vůbec pokračování zajímá. Posledních 100 stran před koncem jsem si říkala, že na velké finále série je to sakra málo. No, nespletla jsme se. Tohle natahování story bude pokračovat. Skoro se mi chce říct "Bože, proč?!". Hlavní postavy mě začínají dost nudit a jejich předvídatelnost mě děsně rozčiluje. Ve své podstatě mi přijde zajímavější, co se děje kolem. Knížka má mnoho dobrých momentů a pěkných myšlenek, ale neustále se opakující věci to totálně likvidují. Nebaví mě číst neustálé pasáže o sexu a o tom, jak se musí ujišťovat, že jsou pro sebe navzájem dost dobrý. Skoro mi to chvílemi přijde jako fantasy imitace padesáti odstínů. Minimálně ze čtení mám stejné pocity - "Bože, zase?! Vždyť je to pořád dokola."
Už jsem asi náročnější čtenář a potřebuji k postavám cítit nějaké sympatie, ale tady jsou jediní, kdo mi přijdou sympatičtí, vlkodlaci. Jinak je to docela smutek.
Twisted Games: Hry na ostří nože
Ana Huang
Upřímně řečeno se mi asi druhý díl líbil o trochu víc. Minimálně mi Rhys v některých aspektech přišel trochu sympatičtější. Asi. :D Příběhová zápletka byla něco, co mě u toho udrželo, ale pořád si nejsem jistá tím ostatním. Autorka jasně poukázala, že budou další knihy s dalšími postavami, ale nejsem si jistá, jestli je za tu cenu budu vůbec kupovat.