MiskaMa komentáře u knih
Abych pravdu řekla, tak po přečtení mám smíšené pocity. Knížky od Lucy Foley mám ráda, se Štvanicí a Seznamem hostů nasadila autorka laťku vysoko a teďka jsem trochu zklamaná. Příběh je napínavý, líbil se mi popis domu a charakterů postav, ale víc jak 3* dát nemůžu.
Zaujala mě obálka a anotace. Není to žádný strhující příběh, spíš knížka ke které se podruhé vracet nebudu, příběh se mi ale líbil. Sledujete rok manželského páru, který se rozhoduje, jestli manželství zachránit nebo jestli bude lepší řešení rozvod. Dojemná byla dějová linka, kde Iris řešila svého tatínka. Po přečtení si myslím, že knížka by si možná zasloužila vyšší hodnocení.
S knížkami od Ruth Ware mám jen jeden jediný problém... Snažím se je číst pomalu a šetřit si je na co nejdelší dobu, ale stejně u mě nakonec zvítězí zvědavost, jak příběh dopadne a přečtu je na jeden zátah. Knížka Smrt paní Westawayové byla trochu jiná, než ostatní knížky od autorky, taková víc opředená tajemstvím. Příběh Hal se střídá se zápisky z deníku dívky, která kdysi v sídle žila. A asi se mi líbila zatím ze všech nejvíce. Při čtení jsem si úplně dokonale dokázala představit tajemné sídlo plné krákajících strak, Hal, která vykládá tarotové karty, podivnou hospodyni i rodinu, kde každý má nějaké svoje tajemství.
5* doporučuji
Oddechové čtení. Od autorky jsem nedávno dočetla Bokovku a tenhle soubor povídek je taky hodně povedený. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně, všechny jsou ale ze života a přimějí vás k zamyšlení.
Neodolala jsem lákavé anotaci a povedené obálce a musím říct, že příběh mě bavil. Tři kamarádky z mládí a jejich rodiny společně slaví Silvestr a příchod nového roku. Nedopadne to ale úplně podle jejich očekávání a kromě novoroční kocoviny na povrch začnou vyplouvat tajemství, která s mnohými zacloumají. 4*
Za mě byla autorova první knížka o něco lepší, než tahle. I tato byla rozhodně čtivá, ale celkově mi žádná postava k srdci nepřirostla, navíc ten konec jsem tak nějak čekala. Rodinu a sousedy si člověk prostě nevybere. 4*
Zdlouhavějším začátkem jsem se prokousala a knížka mě tak začala bavit, že kdybych nemusela, tak ji neodložím vůbec. Líbilo se mi prolínání minulosti s přítomností, hlavní hrdinky mi byly obě sympatické. Knížku doporučuji. Mám novou oblíbenou autorku, od které určitě vyhledám i další knížky.
Druhá kniha ze série Odložené případy se mi líbila o něco méně než Katharinina šifra. Ale pořád je to dost dobrá detektivka, napínavá a jak se píše v předchozích komentářích, nijak drastická. Hlavní postavy vyšetřovatele a jeho dcery jsou mi sympatické. Už se těším na další díl.
Tyhle samolepící barevné papírky, které jsou na obálce jsem si taky kdysi psala a všude možně je lepila, než jsem došla do fáze, že prostě nemusím.
Nemusíš! byla první kniha, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že se mi líbila. Neměla jsem po přečtení anotace žádná velká očekávání, protože jsem pak u knížek většinou zklamaná. O to víc mě mile překvapila. Občas smutné, občas vtipné, oddechovka na víkend.
Váhala jsem, jestli dát tři hvězdičky nebo čtyři. Knížka se dobře četla, druhá půlka byla napínavá, atmosféra pochmurná a postavy všechny nesympatické. U příběhu Alex mi to přišlo až moc překombinované a těžko uvěřitelné. Anotace ale lákala na hru na vraždu, které tam podle mě moc prostoru věnováno nebylo.
Knížka se mi četla dobře a do čtení jsem se nemusela nijak nutit, ale asi mám jiný druh humoru, protože mi nepřišla nějak vtipná a hlavní hrdinka byla ze začátku taky pěkně na facku. Je to taková oddechovka na víkend, kdy si u ní odpočinete, ale že by to ve mě něco zanechalo, tak to asi nee. Obálka je povedená.
Na knížku jsme narazila díky Čtenářské výzvě. Určitě jsou příběhy žen z pobytu v psychiatrické léčebně silné a zajímavé. Mě bohužel nesedl styl psaní autorky.
Četla jsem dál a dál a nemohla přestat, protože jsem chtěla hlavně zjistit, jak to dopadne s dětmi. Celou dobu jsem si při čtení říkala, do jaké doby a roku byl děj vlastně situovaný. Rozhodování rodičů v té dané chvíli (sama jako rodič) jsem nepochopila, určitě by šlo řešit tu situaci i jinak. Závěr nebyl úplně dotažený do konce, po tom všem by si podle mě čtenář zasloužil dozvědět se, jak to se všemi ve finále dopadlo.
Mě bohužel zklamala. Možná moje chyba, že jsem měla od knížky velká očekávání po tom humbuku okolo ní, když vyšla. Zajímavá obálka a lákavá anotace, ale to je tak asi vše. Bod navíc dávám za dobře vykreslenou ponurou zimní vánici, která odřízne hotel od světa.
Ze začátku mi dělalo trochu problém začíst se do příběhu, než jsem si dala dohromady, kdo s kým tvoří pár a od kterého páru je to a tamto dítě. Zápletka dobrá, knížka se četla svižně. Thriller v tom moc nevidím, spíš oddechovku o rodinách s dětmi, manželských a rodinných problémech.
Více se mi asi líbila autorčina knížka Tchyně.
Oddechovka, příběh zajímavý, ač jednoduchý. Konec mě ale překvapil. Líbilo se mi střídání vyprávění postav ze současnosti s příběhem z minulosti.
Knížka mě zaujala už obálkou. Jak bylo níže zmíněno, čtení první půlky knížky se táhlo, protože jsem se neustále vracela na začátek, kdo s kým vlastně tvoří pár a celkově jsem měla ve vztazích osazenstva trochu zmatek. Ještě štěstí, že příběh vyprávělo jen pár aktérů a ne všichni. Druhá půlka mě naopak překvapila, jak rychle jsem ji přečetla. Někdy mě napadlo, že tohle by už mohl být vrah a zase se to napínavě zvrtlo.
Co bylo parádně vykreslené, bylo prostředí. Úplně jsem si živě představovala, jak vypadá surová příroda Vysočiny, Chata, chatky u jezera a všichni účastníci, kteří byli skoro všichni na facku. Za mě 4 *, bavilo mě to.
Knížka rozhodně splnila moje očekávání. Pokud máte stárnoucího rodiče, se kterým vždy bylo, je a bude „těžké vyjít“, Vaše vztahy nebyly nikdy nejvřelejší a kontakt byl spíš jen ze zdvořilosti ( a nejde ten kontakt z nějakého důvodu utnout, výrazně omezit), tak si knížku určitě přečtěte.
V knížce najdete charakteristiku narcistických rodičů a jakou roli u nich hraje proces stárnutí. Knížka nabízí dostatečné množství cvičení a rad, jak alespoň v rámci možností vycházet s těmito typy rodičů a ochránit duševní rovnováhu, nejen tu svoji, ale také svých dětí, partnerů, manželů, vnoučat ....
Ke knížce se určitě budu postupně vracet. (Stejně jako se vracívám ke knížce Budu vůbec někdy dost dobrá od Karyl McBride).
Knížku jsem si chtěla přečíst původně přes Vánoce, ale naštěstí jsem se k ní dostala až teď. Proč naštěstí? Protože jsem si myslela, že mě pozitivně a vánočně naladí. Přesto, že jsem od knížky čekala něco jiného, je to nádherná knížka. A i když to není nijak veselé čtení, každá povídka má svoje kouzlo, svůj příběh, nad kterým jsem se po dočtení zamyslela. Určitě si i do budoucna ráda přečtu něco dalšího od autorů, kteří do knížky povídky napsali.
Opět skvělé počtení od Freidy McFadden. První díl mi přišel trochu víc napínavý.
Už se těším na třetí díl, ve slovenštině už vyšel. 5*