misssicccka
komentáře u knih
Muffin a čaj
Theodoric F. Addair
Poslouchala jsem. Moc jsem tomu ve svém věku, kdy vlak mládí už odfuněl, nedávala, ale samotnou mne překvapilo, jak moc mne to bavilo. Načteno to bylo perfektně, tak možná proto.
Jinak ocenuji "sloh" :).
Pán hor 1
Hana Marie Körnerová (p)
Večery pod lampou....Velmi červená knihovna
A takový by to mohl být krásný příběh, kdyby tam bylo méně rozpolcených dušiček a více napětí.
A to si myslím, že audioverze v podání Jany Švrtecké tomu dodává šarm a jiskru, přesto je to únavné, táhlé a nevím, jestli zvládnu další čtyři díly, přestože nerada opouštím knihy a série. Ale tohle místy vážně bolí.
Bohužel bych to oštítkovala jako Literatura našich babiček.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Kdyby to nebyla Jojo, tak reknu super a wow, kdyby to byl neci debu. Ale je to Jojo, od ktere mam vsechny knizky. Je to Jojo, ktera umi strhnout.
Tohle bylo rozvlacne, misty nudne. Nejlepsi bylo poslednich par kapitol. Preji nam, aby Jojo prestala vravorat a slapla zase do toho.
Herbář vzpomínek
Erin Litteken
Snazim se hodnotit objektivne: poslouchala jsem v audioverzi., ta byla super, ale bohuzel dej je ocekavany a chybi mi tam vice realii. Soucasna dejova linie je jak pres kopirak jinych del. Tak davam ctyri. Za audio bych dala pet.
Chalupa
Pavlína Křivánková
Jako dobry no ;)
Jako prvotina hodne dobry, ale zadne mistrovske dilo, i kdyz ty dve nadhery jsou fakt pekne (p)opsane.
Děkuji, sestřičko...
Hana Marie Körnerová (p)
Nezklamala, stejne jako prvni dil, svizne cteni tak akorat na vikend ;)
Nečekané přátelství
Julian Gough
Nadhera.
Nadherne ilustrace. Skvely text.
Nadchlo me, jak se z kratkeho pribehu da udelat plnohodnotna kniha a ne leporelo.
Prectete na 1 zatah.
Jeden z nás
Shari Lapena
Toto ma 83%?
Proc?
Ctive to je, ale je lehke. Neuveritelne precenena hodnoceni uz na obalce knihy.
Na jednu ulici az moc, ne? Vsichni se znaji, vsichni pracuji na stejnem miste, vsichni spi s jednou zenskou, ale nikdo nic nevi.
a jeste to snad bude mit pokracovani.
No ja se zlakat nedam.
Je to ctivo pro dovolenkove ctenare. Pro ostatni ztrata casu.
Sedmilhářky
Marika Šoposká
zadna ocekavani, zadna zklamani ;)
Zas tak strasne to nebylo. Zvatlani dvou "mladych" holek, nic vic, nic mene. Nektere myslenky jsou trefne a velmi vtipne.
Je to blog, kurna, zadna velka hodnotna literatura.
Lehke cteni. Treba pri rymicce, izolaci v covidu uplne idealni. Za den hotovo.
Neaspiruji na Magnesii, samy ale ctenarky narocne literatury jsou (zmineni autori)
Krycí jméno Verity
Elizabeth Wein
Je to zvláštní...
Zpočátku jsem měla velký problém, rozporuplné pocity po první kapitole mne nabádaly knihu odložit a označit ji jako "nedočteno" a pořádně se tady rozepsat, pak ale...
pak ale jsem vydržela, překonala odpor k formě psaní a začetla se. Ó jak já jsem se začetla. Úplně mne to vtáhlo a nemohla jsem přestat. Nechci porovnávat první a druhou polovinu knihy, každá je napsána trochu jinak a to je dobře, ty holky, ty opravdové přítelkyně přece nebyly stejné, nenapsaly by to stejně. Napsaly by to asi přesně tak, jak to je.
A doslov, ve kterém se autorka doznává k tomu a tomu je rovněž skvělý.
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
Mitch Albom
Nadhera.
Bohuzel ja takoveho ucitele nemam.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Presne jak pise kritika: jedna facka za druhou.
Po nudne Rekonstrukci je toto nadhera, i kdyz depresivni a uzkosti vyvolavajici.
Druhou povidku jsem musela odlozit a vratit se k ni, majitel vsech problemu sveta me fakt rozciloval.
O osudech vsech lidi jsem dlouho musela premyslet a o tom to je.
Zakázané ovoce
Jojo Moyes
ja jsem spokojena, jedine, co me nastvalo, byl ten konec, to romanticke klise na konci - dest, nemocnice - uplne vidim to filmove zpracovani ;)
jo jeste mela autorka proliskat Silvii Rovanovou ;)
Sama sebou
Jojo Moyes
za me nejhorsi z Louovin a jeste nejhorsi Jojovina vubec, dost ocekavaneho, bohuzel ja jsem se dost nudila
dost bylo Lou!
nektere veci jsou krasne prave proto, ze nemaji pokracovani
Pianista
Władysław Szpilman
je to uz strasne davno, co jsem videla film a po x probdelych nocich jsem se zarekla, ze neco tak strasnehn (coz vlastne znamena dokonale natoceneho) uz videt vickrat nezvladnu a slovo jsem dodrzela....
po tech asi patnacti letech jsem se odvazila vzit do ruky knihu a bohuzel mne zklamala, strohy pribeh, ktery dramata a hruzy vysekava jak Bata cvicky bez jakychkoliv emoci,
asi se to da pochopit, jak by tito lide mohli zit dal, kdyby si neudrzeli urcity emocionalni odstup
to, co si z filmu nepamatuji a co mi vehnalo slzy do oci, byl osud nemeckeho dustojnika, nejak jsem naivne doufala i v jeho dobry konec, a dostal mne doslov cele knihy
za hodnotu a obsah knihy bych dala treba ×20*, ale jako knize takove davam bohuzel jen 3*
jsem vdecna, ze polsti filmari byli schopni z teto zpovedi udelat neco tak do celeho tela se zapisujiciho, neco, co vam neda dlouho spat a porad plati: film uz si nikdy nepustim
Bez šance
Neal Shusterman
Kdyz se mi loni dostal propagacni material s ukazkou knihy, vedela jsem hned, ze to chci cist, i kdyz to neni muj salek kavy. A jsem mile prekvapena az nadsena. Mnoho silnych emoci, mnoho silnych okamziku, desive neskutecnosti, ktere by se mohly stat skutecnymi, protoze, co my vime, jaka je nase budoucnost. Ovsem a bohuzel se nedostavilo to mrazeni, ktere prichazi po stretu se svedectvim skutecnych udalosti z nasi historie, protoze "tohle preci ne". Vyjma nekolika scen, zejmena te demontaze, ta tedy je napsana silne, i kdyz netrva tak dlouho, zadne sceny netrvaji v knize nikdy prehnane dlouho, ma to spad. Vazim si napadu, zpracovani, propracovani, stylu a prekladu a urcite doporucuji. Nebranim se pokracovani, pokud je na ceste.
Sítě
Petra Dvořáková
Nesnasela jsem Jachyma, nesnasela jsem Standu a matku Karoliny, verila jsem vse a vsechno, coz znamena, ze kniha je za mne a pro mne hodne dobra.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
hodnotím po letech, četla jsem pod lavicí na přednáškách na vysoké škole a zrovna dneska jsme přemýšlela, z jakých předmětů jsme dělala státnice, takže jistě pochopíte, že na nějaké komplikovanější recenze nemám už nárok - vím jen jedno, tenkrát to bylo pro mne dost dobrý :)
Hvězdy nám nepřály
John Green
Jak začít...John Gren je bezesporu výborný vypravěč, kdybych tohle popřela, mohla bych se jít sama asi ukamenovat, ale...já nesdílím názor, že je to kniha, ze které si sednu na zadek...Jsou tam skvělé pasáže, námět výborný, je důležité, abychom si i prostřednictvím knih uvědomili, jak šťastní jsme, že jsme zdraví, že nevíme, že se třeba blíží konec, že máme využívat své síly a potenciál do posledního momentu, s jakou dávkou bezmoci, kterou si nelze představit, nelze ji uchopit ani pochopit, musí někteří lidé na tomto světě žít a přežívají s vědomím blížícího se konce. Je to tak citlivé téma, že se ostýchám knihu kritizovat.
Jenže....kromě pár pasáží - návštěva toho bláznivého notorického autora, neuvěřitelné asociace mladého nemocného páru a statečnost, se kterou užívají své poslední dny a také nápad vlastního pohřbu mě dostaly a udržely při čtení. Ale...moje ale je....celou dobu jsem viděla film My Sister´s keeper a mezi řádky četla znova knihu od Jojo Moyes Než jsem Tě poznala - podobnost asi čistě náhodná, ale bohužel pro mě se kniha stala méně zajímavá. Je pro mě důležité, že u Hledání Aljašky jsme objevila něco nového, neotřelého, tady jsem to postrádala. Doufám, že příště mě zase John Green překvapí a přesvědčí.
Hledání Aljašky
John Green
podle mne je to kniha, která může posloužit čtenářům napříč generacemi, nelze ji škatulkovat do zásuvky "pro teenagery", nelze ji strčit do šuplíku "pro zralé se životní zkušeností", co v tomto ohledu pouze lze říct, že to není pro začínající čtenáře :), jinak si v tom může každý najít svůj smysl čtení a kouzlo pro sebe samotného
něco mi to připomíná, nevím, něco jako Adrian Mole, něco jako....nevím, až na to přijdu, tak řeknu
fascinovalo mě, jak autor lehce a nenásilně zakomponoval do prostředí internátní školy (to mi trošku připomnělo Harryho Pottera, pardon :D) filozofické otázky, která si pokládají jednotlivá náboženství a jednotlivé individuality na světě, každý řeší, proč tu je, každý hledá svoje MOŽNÁ, každý řeší, jaká budou jednou jeho poslední slova, jo, já si fakt skutečně myslím, že to každý jednou v životě řeší...
bylo to milé, oddechové a zároveň do mozkových buněk lezoucí čtení, každá postava byla osobitá, bylo to (dů)vtipné a zde musím říct, že bohužel i já jsem byla důvtipná, takže ve chvíli, kdy jsem si dosadila za MOŹNÁ Aljašku, nebo za ALJAŠKU možná (to je jedno) bylo jasné, že to odpočítávání do přechodu mezi předtím a potom nevěstí nic dobrého...to jediné mě trošku mrzí
