misssicccka
komentáře u knih
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Neznam dospelaka, ktery by umel tak perfektne psat a mluvit za deti.
Opet skvela kniha, Petra si jede petihvezdickovy standard a nepolevuje ;)
Citlivá místa
Anna Gavalda
Jednu hvezdicku beru za prvni a posledni povidku.
Ostatni parada, krasa, nadhera.
Zakázané ovoce
Jojo Moyes
ja jsem spokojena, jedine, co me nastvalo, byl ten konec, to romanticke klise na konci - dest, nemocnice - uplne vidim to filmove zpracovani ;)
jo jeste mela autorka proliskat Silvii Rovanovou ;)
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
za me nejslabsi kniha od autorky, zpocatku super, pak me to prestalo bavit, z moralne hodnotne obdivuhodne holky se stane totalne neschopna neakcni matka a nevim jak vy, ale ja jsem ten konec naprosto nepochopija, uprimne mi prijde, ze snad ani autorka nevedela, jak z toho vseho vybruslit
Sama sebou
Jojo Moyes
za me nejhorsi z Louovin a jeste nejhorsi Jojovina vubec, dost ocekavaneho, bohuzel ja jsem se dost nudila
dost bylo Lou!
nektere veci jsou krasne prave proto, ze nemaji pokracovani
Tiché roky
Alena Mornštajnová
ackoliv jsem v prubehu cteni knihy pocitovala urcite zklamani, ktere ale neumim vysvetlit, nakonec musim s klidnym pocitem a cistym svedomim rict, ze kniha je proste skvela.
mam jen obcas problem se stylem psani podobajicim se jakemusi skolnimu referatu ci co, neumim to blize vysvetlit. autorka opet neuveritelne presne vykreslila charaktery postav, tak presne, ze z nenavisti, kterou jsem citila k hlavni muzske postave, se na konci stal obdiv, pochopeni a litost. umeni chapat a nesoudit je dle meho nazoru hlavnim poslanim autorciny tvorby.
ale je take pravda, ze bych chtela od autorky cist knihu, ve ktere nebude tolik postav a osudu, nekdy je mene vice, i kdyz jak jinak vysvetlit lidska pocinani a konani nez na vztazich a kooperaci s vice postavami.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
za mne obrovske zklamani, prvni a velke, jeste po precteni prvni kapitoly jsem ocekavala silny pribeh o silnych konacich z Francie, jenze ouha, sklouzlo to k az misty "pitome a lacine" porad dokola opakujici se love story nekoho jineho, miluju, nemiluju, chci se vratit, nechci se vratit, toto neni hodno tak velke vypravecky, jakou pro mne Jojo dosud byla, bohuzel.
a je pravda, ze az precteni podekovaní mi nabidlo rozumne vysvetleni, proc tohle tema a trosku mne uklidnilo.
a neprekladanou francouzstinu asi nema cenu komentovat, to je o svedomi autora a prekladatele.
Vypravěčka
Jodi Picoult
nazev knihy je genialne zvolen, nejen babicka hlavni postavy je vypravecka, ale autorka tim charakterizuje sama sebe, je to proste uzasna a vynikajici vypravecka, v jejich knihach nejsou prazdna mista, nemivam pocit, ze se patlam v omacce.
navic toto tema? paneboze, jak je mozne, ze zdanlive smyslene pribehy jsou lepsi nez ocita svedectvi v autobiografiich? no jedna
mozna odpoved na tuto otazku je zminena prave v teto knize. Bohuzel trosku mne zarazila ta finalni zapletka, ale vlastne asi jo, akorat se tim hl. hrdinka stala opet (ponekolikate) jakousi obeti lzi a pravdy, ze ktere spat nebude
Pianista
Władysław Szpilman
je to uz strasne davno, co jsem videla film a po x probdelych nocich jsem se zarekla, ze neco tak strasnehn (coz vlastne znamena dokonale natoceneho) uz videt vickrat nezvladnu a slovo jsem dodrzela....
po tech asi patnacti letech jsem se odvazila vzit do ruky knihu a bohuzel mne zklamala, strohy pribeh, ktery dramata a hruzy vysekava jak Bata cvicky bez jakychkoliv emoci,
asi se to da pochopit, jak by tito lide mohli zit dal, kdyby si neudrzeli urcity emocionalni odstup
to, co si z filmu nepamatuji a co mi vehnalo slzy do oci, byl osud nemeckeho dustojnika, nejak jsem naivne doufala i v jeho dobry konec, a dostal mne doslov cele knihy
za hodnotu a obsah knihy bych dala treba ×20*, ale jako knize takove davam bohuzel jen 3*
jsem vdecna, ze polsti filmari byli schopni z teto zpovedi udelat neco tak do celeho tela se zapisujiciho, neco, co vam neda dlouho spat a porad plati: film uz si nikdy nepustim
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Po pravdě řečeno jsem trošičku na rozpacích, jak knihu hodnotit. Čím více knih s touto tématikou přečtu (a že jich je a stále se objevují nové a nové příběhy a osudy), tím více mám pocit, že bude-li autor psát smyšlený příběh (ovšem na základě skutečných událostí), dopadne to vždy lépe, než když autor sáhne po skutečném příběhu a sepíše vlastně paměti jednoho (více lidí), ale ne formou biografie, formou románu. Vícekrát se mi stalo, že byl v tu chvíli příběh znehodocen a osud člověka zjednodušen. A to se mi nelíbí. Toto téma je tak velké a silné jak silní a obrovští jsou lidé, kterým se podařilo přežít a nejen náhodou. Strhující a děsivé jsou pouze pasáže, které jsou strhující a děsivé v jakékoliv knize z prostředí koncentračního tábora. Nechci tímto snižovat hodnotu osudu (nesympatická je mi u něj pouze změna jména po válce na Sokolov, není to skutečně trošku "kam vítr, tam plášť"?, nechci tímto snižovat hodnotu života nikoho, koho takový osud potkal, pouze si myslím, že autorka mohla z příběhu vytěžit na papír více a jinak.
Reakce na komentář níže: "tu hrůzu si nedokážeme představit" - určitě ne, každý, kdo něco nezažije, si "to nedokáže představit". Vždycky mi více vyvolávaly emoce obrazy lidí, skutečné obrazy lidí, takže více filmové dokumenty než knihy, obrazové publikace než romány, jedna i krátká návštěva Osvětimi předčí všechny romány o ni napsané. A stejně naše představy budou zkreslené, ale pokud se budou na toto téma psát nekvalitní knihy, budeme si to představovat ještě méně a méně.
Osm
Radka Třeštíková
jojo, pribeh o tom, jak jeden psychopat znici zivoty nekolika lidi, vadi mi to, ze zrovna ten nejvetsi psychopat musi byt polovicni cikanka z decaku. Fandim tomu bajecnemu vypravecskemu talentu a doufam, ze se bude lepsit a lepsit. musim rict, ze prvni pulka byla fakt utrpeni.
Kdo zabil Snížka?
Petra Soukupová
knížka skvěle doplňuje tu pro dospělé Nejlepší pro všechny, mimo jiné vykresluje jednu z postav Martinu...
jestli ji zvládnou devítileté a starší děti, což je věk, který doporučuje nakladatelství Host, netuším, vyzkouším za pár let, ale neviděla bych to tragicky, pravda, knížka je spíše v takovém negativním tonu, ale na druhou stranu, když vidím, čím se dnešní děti zabavují a na co jsou schopni koukat v televizi, tak mi to zas tak nemožné nepřijde :)
a nutno doplnit, že ilustrovaná je opravdu moc krásně :), neobvykle a miluju ten papír, který používá Host pro dětské knihy :)
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
I když budete možná a nejspíš všechny tři hlavní postavy (které příběh vyprávějí) i nenávidět, možná a nejspíš je budete na konci knihy milovat. Toho rozmazleného spratka, tu hysterickou sobeckou sebestřednou matku a tu akurátní starostlivou babičku. Ta je z nich ovšem nejvíce při smyslech. I když si spousta z vás řekne: "proboha, co je to za rodinné vztahy, proboha co je to za rodinu", spousta z "nás" siřekne: "proboha, to je jak u nás v rodině".
Je to Petra Soukupová a její sondy do duší, je to Petra Soukupová a její neuvěřitelné charakteristiky postav, které k vám přijdou nenásilně pomocí jednoduchých slov. Není to žádná náročná literatura a zároveň je to velmi silné a odvážné psaní. Je to totiž odkrývání tabu a tohle by nikdo bez osobních zkušeností nemohl napsat. Těším se opět na další setkání.
Prostá pravda
Jodi Picoult
Za mně zatím nejslabší Jodi, co jsem četla. Nevím, proč, asi proto, že po Čas odejít jsem čekala nějaké překvapivé rozuzlení. Jenže...ono překvapivé bylo, ale spíše šokující.
Na knížkách Jodi Picoultové mne baví hlavně to, že jsou pro mne vždy obohacující, co se týče faktů o něčem...vlci, sloni, Amiši...tady církev, která žije tak, jak si nedokážeme představit a navíc v Americe.
Kdyby nebylo pár závěrečných stránek, dostala by ode mne kniha určitě čtyři hvězdičky (minimálně), ale ten konec.....:(, je to osobní hodnocení, opravdu subjektivní, ale vře to ve mne, nechci tu spoilovat, takže nemůžu napsat, proč to mám tak, jak to mám, snad jen podotknu, jako matka je pro mne "zatím" nepochopitelné, kde "končí a začíná" mateřská láska matky hlavní hrdinky, i když vlastně není matka hlavní hrdinky sama hlavní hrdinkou? Nevím, jen upřesním: nesympatizuji s ní. Jak říkám, nebýt závěru, byla by to pro mne dobrá-výjimečná kniha s dobrým koncem od výjimečné autorky.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Skvele, skvele, skvele. Autorka je vyborna vypravecka, obdivuji, jak umi "preletat" z osoby na osobu, z osudu jedne postavy k osudu jine a tim pribehy doplnovat a obohacovat. Jen mi obcas vadi, jak to plyne v takovych jednoduchych vetach, jakoby to bylo slohove cviceni a to si myslim, ze jsem v Hane urcite nepocitovala. Trosku mne to rusilo, a proto jen ctyri hvezdy. Jinak si preji vic takovych knih. Na pozadi lehkeho ctiva opet velmi narocne pribehy silnych i slabych postav.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Jsem vzdy tak stastna, kdyz mam tu cest drzet a cist takhle dobrou knihu. Je to neuveritelne silny pribeh, ktery stoji za precteni. Plny zla, zloby, predsudku a omezenosti, na druhe strane plny cti, hrdosti, neutuchajici nadeje a uprimne vdecnosti. Ja jsem vdecna autorce.
Houbařka
Viktorie Hanišová
A jak to bylo dal?
Takoveho konce jsem se bala, ke konci jsem zpomalila s tim, ze to nesmi dopadnout blbe. Tolik mi ta holka prirostla k srdci, tak moc bych ji prala dostat se na nulku a s Vojtou jeste vyse!
Anežka
Viktorie Hanišová
Pro matku desive cteni. Pro tehotnou zenu jeste desivejsi. Jak lehke je promenit sen v nocni muru, jak lehke je znicit osobnost a originalitu a individualitu. Je tezke byt rodicem. Je neuveritelne tezke byt dobrym rodicem. Stacilo asi mene ambici a vice intuice a vice napnout usi, ale kdo vi.
Někdy přijde i láska
Stanislav Rudolf
Jako matka jsem se vrátila do pubertálních let a díky řetězovému čtení jsem (i ve svém věku) sáhla po této knize. Trošku z recese, trošku ze zvědavosti, kam se autor posunul od dob Něžně háčkovaného času, pro mne na svou dobu dost odvážných Pusinek, nádherných Blíženců apod. Asi se posunul, ale byť jsem to jako oddechovku přečetla hnána onou zvědavostí, trnula jsem u toho. Čekala jsem, že se posunul více. Hlavní hrdinka mi přijde jako vskutku naivní dítě a jediné, co mi připomínalo onen časový posun (jiný režim, jiná doba, kniha napsána v době tržní ekonomiky, demokracie a svobody) byly zmínky o soukromých školách, podnikatelích a vulgarity padající z úst dívek. Tak asi tak :). Takže, až si dcera přijde pro radu, co v pubertě číst, sáhnu po starém dobrém Metráčkovi a ještě pokořím něco nového od Lenky Lanczové.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Myslím, že můžeme být pyšní, máme autorku, na jejíž tvorbu se budeme stále těšit. Pevně v to věřím a doufám.