misssicccka
komentáře u knih
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Bohuzel jsem se s touto knihou nestretla asi v pravy cas. Do cteni jsem se nutila, cetla jsem to necekane dlouho, asi 14 dni a to jeste za tyden asi 10 stranek, vubec mne to nezasahlo, nadseni se nedostavilo, bohuzel.
Hana
Alena Mornštajnová
nadherny a silny pribeh, ktery je napsan s takovou lehkosti, ze se radky meni ctenari pred ocima v krasny a nezny film plny utrpeni jedne rodiny a zeny, ktera nese brime viny za smrt svych blizkych. Jsem nadsena knihou a autorkou, jsem rada, ze jsem opet narazila na skveleho autora a jsem vdecna za to, ze jsem si mohla tak krasne pocist a popremyslet si.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Nadeje a bezmoc, vzestup a pad, pokora a arogance, empatie a lhostejnost, radost a vztek, to jsou vse emoce, ktere v knize a v sobe najdete, budete-li cist. Okolo tehle knihy jsem obchazela mnoho let, ale prisla mi moc opevovana a to muze byt predzvest zklamani. Ne v tomhle pripade, vezmu-li v potaz, kdy se autorovi zrodil napad v hlave, je to neco neuveritelneho a vskutku nadcasoveho. Smutek z osudu mysky a cloveka mne bude jeste chvili provazet. Chtela bych pochvalit a vyzdvihnout preklad, musela to byt tezka, ale nadherna prace. Vic takovych knih si preju jeste ocuchat ;)
Líbali jsme se
David Levithan
Nevim, kdo zaradil knihu do supliku pro deti a mladez, ale ja coby zenska na materske a za par let ctyricatnice jsem nadsena ;), pokud toto cte dnesni mladez a "ucte to", jsem nadsena o to vice i z nasi mladeze ;), protoze tato kniha skryva mnoho krasnych myslenek, mnoho pohledu na homosexualitu a mnoho jejich stretu. Moc se mi libilo vypraveni z pohledu tech, kteri meli trnitou cestu bez spetky tolerance, vysypanou kamenim strachu ze vseho, co je ceka. Dobry pocit mam z toho, ze je zde videt, jak se postaveni gayu a lesbicek ve spolecnosti skutecne posunulo, stejne tak si musime uvedomit, ze jsou tu v pristupu k temto lidem jeste stale rezervy a nesmyslne predsudky. Ja sama jsem rada, ze jsem se s necim takovym nemusela potykat a klobouk dolu pred temi, co to ustali v dobach pro ne velmi nepriznivych.
Odpusťte mi, váš Leonard
Matthew Quick
Mne tato kniha nijak neuchvatila, ani nezasahla, misty jsem upadala do mikrospanku. Byly tam krasne pasaze a krasne myslenky, skvely napad byly dopisy, ale co me silene rozcilovalo, byly poznamky pod carou, kterych bylo pomalu stejne jako textu a nevidim duvod, proc nebyly jeho soucasti. A cele to na mne pusobilo tak nejak zacatecnicky. Skoda.
Bez šance
Neal Shusterman
Kdyz se mi loni dostal propagacni material s ukazkou knihy, vedela jsem hned, ze to chci cist, i kdyz to neni muj salek kavy. A jsem mile prekvapena az nadsena. Mnoho silnych emoci, mnoho silnych okamziku, desive neskutecnosti, ktere by se mohly stat skutecnymi, protoze, co my vime, jaka je nase budoucnost. Ovsem a bohuzel se nedostavilo to mrazeni, ktere prichazi po stretu se svedectvim skutecnych udalosti z nasi historie, protoze "tohle preci ne". Vyjma nekolika scen, zejmena te demontaze, ta tedy je napsana silne, i kdyz netrva tak dlouho, zadne sceny netrvaji v knize nikdy prehnane dlouho, ma to spad. Vazim si napadu, zpracovani, propracovani, stylu a prekladu a urcite doporucuji. Nebranim se pokracovani, pokud je na ceste.
Levandulový pokoj
Nina George
Jsem moc rada, ze diky ctenarske vyzve a knize zacinajici otazkou jsem se k teto knize dostala. Doporucuji vsak po vzoru literarniho lekarnika davkovat si tento lek v klidu a to nejlepe za uplneho klidu, tak 20-50 stranek naproste relaxace, nechat pusobit a opakovane zvolna aplikovat. Mne se podarilo dat si zpocatku vetsi davku, nez jsem potrebovala a minulo se vse ucinkem, az budu cist podruhe, budu moudrejsi. Recepty a knizni leky jsou jiz jen skvely bonus k uzasne medicine. Doporucuji.
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Prestoze pro mne byla prvni tretina takova nemastna nekorenena nuda, najednou jsem se pristihla, ze si prisoluji a ukusuji sousto za soustem rychleji a rychleji, vlastne hltam. Doufam, ze budu mit cas se k ni vratit. Velmi silny a zajimavy pribeh, skvela banda hrdinu, skvele vykresleni pistolnici z Pecka.
Lucka, Maceška a já
Martin Reiner
Chvilemi jsem proklinala autora za tento radoby lehky nic nerikajici styl, jakoby se s takovymi knihami riztrhl pytel, ale ten nadherny vztah chlaoa s malou holcickou mne bavil a pritom na pozadi toho a mezi vsemi radky slo o vic, takze doctete a muzete premyslet a to hodne. Nic to nemeni na tom, ze prvni tretina byla nudna s zmatena, druha super, treti dobra a sokujici.
Fabrika
Kateřina Tučková
Opet je to plne nadseni a vasne pro praci. Pravda, toto autorcino dilo oceni asi spise obyvatele Brna, ale i ja ocenuji pribeh "uvareny z vody", nebo spise utkany z kratkych nitek v obrovskem klubku a snahu z toho mala utkat luxus. Trosku jsem se obcas ztratila v postavach, ale to je moje chyba.
Čas odejít
Jodi Picoult
Cokoliv napisu, muzu neco prozradit, je to krehky pribeh o materstvi, ktery je hlavne krehky na prevypraveni, snad jen: rikala jsem si, jak z tohoto zmatku autorka udela poradek v ctenarove hlave, musim ji prece na necem nachytat, kde to nedoladila, hapruje mi tam jen scena jedne facky. A dekuji moc za vypraveni o slonech a jejich pocitech a vztazich, byla to krasa.
Matkou ze dne na den
Rowan Coleman
To, ze jsem knihu cetla dele nez tyden a temer ctrnact dnu, mluvi za vse. Pribeh silny, lec odvypraveny tak nejak nezazivne, pro mne od poloviny do tri ctvrtin az neuveritelne nudne. Jedina opravdu zajimava postava dostala kosem a kdyz to melo byt vtipne, bylo to tak krecovite, ze se clovek jen utvrdil, ze to fakt mel byt vtip. Jo, jeste ty dve cacorky byly super ;). Kniha dobra tak na nemoc, kdy potrebujete neco nenarocneho.
Vlk samotář
Jodi Picoult
Vahala jsem mezi ctyrmi a tremi hvezdickami, naonec davam tri, protoze dle meho nazoru to nic prevratneho neni, mam pocit, ze by to mohla byt skvela predloha k jeste kepsimu scenari k filmu na sobotni posmourne odpoledne. Pasaze s vlky a o vlcicg byly skvele, zbytek misty obyceJny az nudny. Je to takova prazdninova oddechovka, ve ktere muzete najit namety k premysleni, ale nemusite a pak muze byt kniha pro nekoho dost otravna.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Po této knize jsem sáhla pro splnění bodu "kniha odehrávající se na ostrově" čtenářské výzvy 2017. Tím jsem překonala svůj jakýsi blok k masovému obdivu "královny detektivek". Dvě desetiletí jsem si říkala, že ji musím okusit, abych věděla, o čem je řeč. A čtenářská výzva byla dobrá motivace ke splnění své osobní výzvy. A nelituji. Zatím nemám důvod sdílet označení "královna detektivky", ale mám důvod si přečíst od této autorky něco dalšího. Rychlé, napínavé, jednodechové, zábavné počtení. Bohužel mi čtečka během čtení nabídla šotkovatě poslední stránku knihy, takže nějaké napětí už se moc nekonalo. Ale to nevadí. Stálo to za to. Už nemám blok a ke znělce Hercule Poirota v televizi budu už také asi shovívavější :).
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Proste nadhera, nekolikrat jsem knihu odlozila a nahlas rikala: "jezis, to je takova krasa, to je tak dobry", mela jsem takovy ten hladivy pocit, ze jsem stastna, ze ta kniha na me cekaka a me to nakonec trklo si ji vybrat. Bude to jedna z tech, ke kterym se chci vratit. Je to vtipne, mile, jednoduche a na pozadi toho vseho dojemne, vazne, poucne, mrazive a narocne cteni.
Jasno lepo podstín zhyna
Sara Baume
Obrovske prekvapeni a kazdy vecer po dobu jednoho tydne obrovsky strach cist dal, jak je nekde psi hrdina, strasne trnu, co s nim autor vyvede. Jenze tady jsem se zacala bat i o toho irskeho Rainmana. Kniha plna myslenek, kniha plna uplne jineho videni sveta nez na jake jsme zvykli, kniha (jedna z mala), ke ktere se chci vratit.
Bábovky
Radka Třeštíková
Musim rict, ze po dvou prvnich kapitolach jsem to chtela vzdat. Vytacela me jakasi lacinost,ktera z toho uplne tryskala. A nejvic me vytacelo slovo IKEA (nejsem si jista, jestli autorka nedostala sponzorsky dar). Pak jsem se kousla a ted toho nelituju. Ba naopak. Se zapletencem a propletenbem postav jsem problem nemela, naopak me bavilo si to pamatovat. Jen mi tam nejak hapruje tech 250 tisic a take ten konec me trosku zklamal, ale to nechci vice rozebirat, abych neco neprozrazovala ;). Takze bohuzel objev roku v kategorii cesky autor to pro me neni, ale autorce docela fandim a mozna ji dam jeste sanci. Je to vskutku takova dovolenkova cetba.
Čarovná zima
Tove Jansson
Ja jsem na vazkach, rada bych dala pet hvezdicek, ale tak nejak mam pocit, ze to mohlo byt dotazene, nektere postavy se tam jen mihly, ale asi jen Muminek vi, o co slo, rozhodne ne ctenar. A take jsem si nejak omylem myslela, ze je to prvni kniha o Muminech a byla jsem dost zmatena, ze neni nic vysvetleno. To je ale muj lapsus a neovlivnuje hodnoceni. Az si projdu Muminky od zacatku a tuto knihu s dcerkou znova, tak hvezdicky prehodnotim.
Deoduši
Jan Werich
Jsou knihy a díla, kterým pět hvězdiček nestačí. I deset by bylo málo. Můžeme vyjádřit citátem W+V, G.B. Shaw se dožil 100 let? Krátký nebo dlouhý život? Dlouhý. Krátký, protože on toho měl tolik co říct, že by tu mohl být dalších 250 let, po světě je roztroušeno tolik třicetiletých, kteří už tu nemuseli 450 let bejt.
Je až s podivem, kolik moudra a prozíravosti se vejde třeba jen do dvoustránkové bajky (Povaha, Lev a notes). Je až k nevíře, jak krásný a potřebný může být doslov ke knize. I za něj díky.
A je hodně bolavé, jak málo hodnocení tady tato sbírka pohádek/bajek má. Ano, může to být způsobeno tím, že čtenáři k nim již čuchli v jiných počinech Wericových, ale stejně. Já jsem moc ráda, že ji vlastním, můžu potěžkat, otevírat, zavírat, listovat, kochat se. Budu číst dceři a jsem zvědavá, kdy ji mozeček udělá cvak a přijde "aha efekt" (aha, on to myslel ještě takto).
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Dávám tři hvězdičky a to proto, že jednak si čtyři a pět hvězdiček schovávám pro každého (autor doslovu) správně?
Na druhou stranu jsem ráda, že mi opět pan Murakami nasadil pár brouků do hlavy, opět autora jen na opravdu pro mne top (Murakami už si mých pět hvězdiček několikrát odnesl), a jednak proto, že tady už na mne bylo tolik nereálna a jak by řekl laik jako já "fantasmagorií", že to knize ubíralo na kráse a smyslu - tak to vidím já. Občas mám u Murakamiho pocit, že kdyby kniha neměla český doslov, tak vlastně není úplná. Jako by mi někdo musel podat vysvětlení jeho myšlenkových proudů, dějových linií. A pak si říkám: a vyložil si to ten a ten inspiroval k poslechu vážné hudby a dohledávání historických faktů a donutil mne otevřít mapy :). To od knih očekávám, ale sakra ten příběh mohl být opravdu kratší a slušelo by mu to také. Prostě jednoduše řečeno, na to, že jsem si tu knihu dva roky šetřila na vhodnou dobu, jsem docela zklamaná a přitom prvních pět set stránek jsem byla opravdu šťastný, zvědavý a dychtivý čtenář. Pak to s tou dychtivostí šlo s kopce. Škoda.