misssicccka komentáře u knih

technicke casti a tedy zejmena prvnich tricet stran byly pro mne utrpeni, mezitim genialni humor a vskutku vyborne pasaze, za mne rozpaky a zklamani, holt nejsem cilova skupina :)

1 30.01.2016

Ja jsem se tim prokousavala, az na konci mi docvaklo, ze je to vlastne dost dobre, nejhoqsi asi Greenovka, proc on musi mit porad nejake super originalni postavy :) s divnymi jmeny, netusim. Jako relax na oddeleni rizikoveho tehotenstvi dobra volba

1 26.01.2016

hodnotím po letech, četla jsem pod lavicí na přednáškách na vysoké škole a zrovna dneska jsme přemýšlela, z jakých předmětů jsme dělala státnice, takže jistě pochopíte, že na nějaké komplikovanější recenze nemám už nárok - vím jen jedno, tenkrát to bylo pro mne dost dobrý :)

3 30.07.2015

Já bych si přála, aby si tuto knihu ( a spoustu dalších) věnovanou pozitivní motivaci, přečetl každý, kdo se chystá si domů přinést pejska...Není to jediná kniha tohoto druhu na trhu, ale díky tomu, že pan Šusta se již veřejnosti představil v mnoha televizních pořadech v hlavních (i rodinných) televizních časech, mohla by zaujmout více a více lidí než překladové tituly. Doufám....doufám, že díky ní bude více šťastných pejsků

1 03.06.2015

Já mám Petru Soukupovou moc ráda a na její knihy se těším třeba s ročním předstihem. Musím říct, že Pod Sněhem mě, jak postavy v knize často tvrdí dost "sr..lo" :) a to pro ten pro mě zvláštní styl psaní, nazvala bych ho styl psaní "povinného" deníku fotrem a matkou otráveného náctiletého, ale zvykla jsem si. Ale jinak: zklamání neproběhlo, postavy mě rovněž pěkně "sr---y", stejně tak mě uměly rozesmát, a dojmout. Nevím, já jsem ze tří dětí a já jsem nás tam se sourozenci viděla. Navíc si myslím, že tahle kniha přesně vyjadřuje různé pohledy více lidí na jednu situaci, jeden stav. Na to, čím svoje chování omlouváme, abychom zakryly svou neschopnost, na obhajoby, které používáme, abychom zakryly svou beznaděj. Na to, jak rádi vidíme to, co vidět chceme. Na to, jak si každá maminka myslí, že vychovává v rámci možností dobře a když ne, tak proto, že nemá takové možnosti jako ta druhá. A přitom dobře ví, že je to blbost, že má prostě nevychovaného spratka a závidí těm druhým, jak to zvládají lépe a přitom ty před jejich očima dělají chyby ve výchově, které budou mít nejspíš fatální následky. Všechno má rub a líc a svět není černobílý, ani vztah tří sourozenců není černobílý. Prostě tahle kniha nezměnila můj názor na obrovský talent autorky popsat postavy tak, abyste si je skutečně, ale skutečně uměly představit, mít je skutečně rádi, nebo je skutečně nenávidět. Ty tři nádhery se mi fakt vryly do paměti a jen tak nevypadnou. Já si myslím, že tam svou rodinu musí vidět trošku každý a jestli ne, tak gratuluji, nejspíš žijete v harmonickém soužití, pokud si to ovšem jen nemyslíte :). A myslím, že Petra Soukupová si nemůže stěžovat na životní zkušenosti. Tohle jen tak nevymyslíš.

5 31.03.2015

Pamatuji si ,že mě to v mládí úplně dostalo, v dospělosti mě pak chytla rozhlasová verze této novely.

6 09.03.2015

Genialni detska vonava knizka, tesim se, az tohle budu detem cist. Doporucuji.

08.03.2015

Budu se opakovat, pan Green je pan vypravec. Tady me nadchla super parta kluku, jejichz smysl pro humor me okouzlil. Margo me nadchla uz mene. Tipovala jsem si incest, nevyresene trauma z detstvi apod., ale ona fakt byla asi jen spratek. Problem vidim v tom, ze ten jejich detektivni hon byl zdlouhavy, tam vznika jakasi seda zona plodici nudu a tak otraveneho ctenare. Me otravila navic podoba s Hledanim Aljasky - parta hleda kamaradku, motivy jejiho zmizeni, kamaradka je original bez skrupuli. Takze krome te zabavne trojky a samotneho Quentina za me velke zklamani. Mam pocit, jestli sam autor neni trosku (ne)papirovej.

2 07.03.2015

Jak začít...John Gren je bezesporu výborný vypravěč, kdybych tohle popřela, mohla bych se jít sama asi ukamenovat, ale...já nesdílím názor, že je to kniha, ze které si sednu na zadek...Jsou tam skvělé pasáže, námět výborný, je důležité, abychom si i prostřednictvím knih uvědomili, jak šťastní jsme, že jsme zdraví, že nevíme, že se třeba blíží konec, že máme využívat své síly a potenciál do posledního momentu, s jakou dávkou bezmoci, kterou si nelze představit, nelze ji uchopit ani pochopit, musí někteří lidé na tomto světě žít a přežívají s vědomím blížícího se konce. Je to tak citlivé téma, že se ostýchám knihu kritizovat.
Jenže....kromě pár pasáží - návštěva toho bláznivého notorického autora, neuvěřitelné asociace mladého nemocného páru a statečnost, se kterou užívají své poslední dny a také nápad vlastního pohřbu mě dostaly a udržely při čtení. Ale...moje ale je....celou dobu jsem viděla film My Sister´s keeper a mezi řádky četla znova knihu od Jojo Moyes Než jsem Tě poznala - podobnost asi čistě náhodná, ale bohužel pro mě se kniha stala méně zajímavá. Je pro mě důležité, že u Hledání Aljašky jsme objevila něco nového, neotřelého, tady jsem to postrádala. Doufám, že příště mě zase John Green překvapí a přesvědčí.

3 06.03.2015

podle mne je to kniha, která může posloužit čtenářům napříč generacemi, nelze ji škatulkovat do zásuvky "pro teenagery", nelze ji strčit do šuplíku "pro zralé se životní zkušeností", co v tomto ohledu pouze lze říct, že to není pro začínající čtenáře :), jinak si v tom může každý najít svůj smysl čtení a kouzlo pro sebe samotného
něco mi to připomíná, nevím, něco jako Adrian Mole, něco jako....nevím, až na to přijdu, tak řeknu
fascinovalo mě, jak autor lehce a nenásilně zakomponoval do prostředí internátní školy (to mi trošku připomnělo Harryho Pottera, pardon :D) filozofické otázky, která si pokládají jednotlivá náboženství a jednotlivé individuality na světě, každý řeší, proč tu je, každý hledá svoje MOŽNÁ, každý řeší, jaká budou jednou jeho poslední slova, jo, já si fakt skutečně myslím, že to každý jednou v životě řeší...
bylo to milé, oddechové a zároveň do mozkových buněk lezoucí čtení, každá postava byla osobitá, bylo to (dů)vtipné a zde musím říct, že bohužel i já jsem byla důvtipná, takže ve chvíli, kdy jsem si dosadila za MOŹNÁ Aljašku, nebo za ALJAŠKU možná (to je jedno) bylo jasné, že to odpočítávání do přechodu mezi předtím a potom nevěstí nic dobrého...to jediné mě trošku mrzí

3 04.03.2015

Obdivuhodne, jak dokaze autorka vypravet plynule prostrednictvim peti ruznych lidi a skrz ne vypoustet pomalu a nerusene pribeh hlavni, pritom vas zavede do ciziho prostredi, ktere je vam na konci stejne blizke jako vlastni postel. Jedine skobrtnuti mi prislo to snadne vyreseni kauzy Letty, ale i to se muze stat.

3 02.03.2015

protoze jsem prvni dve Bridget necetla a po shlednuti filmu to uz pro me nemelo cenu, dala jsem si predsevzeti, ze treti si budu predstavovat drive nez si pustim film. Zatizena vyrazem Rene a zanetem nosohltanu jsem zalehla s Bridget do postele. Zjistila jsem, ze zas tak zatizena nejsem. Ctu Mark, vidim Colina, ctu Daniel, vidim Hugha, ale ctu Bridget a vidim...paneboze dyt ja ji ani nemam blondatou, ja mam vyzablou brunetu bez ohledu na to, kolik ma v sobe pytliku strouhaneho syra a vodky. Takze ja mam dve Jonesove a to je fajn.Ta jedna je jen moje. Jinak nic narocneho, v nemoci idealni volba. Jen snad by to nemuselo byt tak happyendove, i kdyz kdyby se probudila ze sna po peti letech, bylo by to horsi

28.02.2015

Já jsem se kupodivu nemusela srovnávat s ničím. Neokouzlila mě kniha, okouzlili mě oni dva. Byly chvíle, kdy jsem si je chtěla oba pomazlit, jak byli sví, roztomilí, upřímní, dětinští a zároveň dospělí. A hlavně: fakt se měli rádi. A konec? podle mě to dopadlo, jak mělo a jak si to ten či onen čtenář udělá, takové to má :). A po letech si nebudu moci za boha vzpomenout, jak to vlastně dopadlo. A nejen ti dva "byli prostě boží", Parkova maminka je podle mě největší překvapení a bombarďák v knize :). Vedle jeho otce, samozřejmě...

3 19.02.2015

jako helmiczka :), prvních devadesát stran bylo pro mě spíše utrpení, ale jsem ráda, že jsem zatla zuby, i když jsem nezažila moc velká překvapení v ději, bohužel i ten coming out jsem předpokládala nějak moc brzy, ale to není důležité, důležité je, že se autorovi podařilo zachytit obě strany, není to černobílé (kromě obalu), ano, je pravda, mohlo by tam být méně autoerotiky ;) a nemusel by mluvit jako "píxxx", ale asi by to bylo na úkor té autentičnosti, protože jak asi uvažuje a přemýšlí sedmnáctiletý kluk nebo totálně vytočený zoufalý chlap....

1 21.01.2015

Kniha z vysek o vyskach, ale bohuzel vysek pokoje a trpaslika u me nedosahla. Nicmene me utvrdrla v tom, jak jednoduche je bez dostatku informaci soudit druhe, zit v bludu a znicit si zivot.

1 01.01.2015

Petra Soukupova je pro me uz nekolik let zarukou kvality. A ani detska knizka mi nazor nezneni. Pripomnela mi me oblibene knizky o detech. Jednoducha zapletka a pritom tolik rikajici. Tesim se, az budu moci tuhle knihu císt svemu diteti. Navic chvalim ilustrace a krasnou vazbu.

2 01.01.2015

Byla to výjimečná láska či ne? Zbabělec nebo hrdinaí? Bylo to sobectví nebo to byla oběť? Přemýšlím...a to je pro mě cenné, kniha má pro mě smysl,když mě dokáže donutit přemýšlet nad ní, nad problémy v ní popsané. To je pro mě cenná kniha - přivede mě k přemýšlení nad tématy, které by mě třeba ani nenapadly. Kniha je pro mě dobrá a obohacující, když mě přinutí nahlédnout do mapy, otevřít slovník cizích slov, otevřít dánsko-český slovník, hledat a poslechnout si na youtube skladbu, o které je v knize zmínce..

2 30.11.2014

Nemůžu vlastně přijít na to, proč, ale poprvé z pěti případů Olssena jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami...nakonec jsem to nedokázala, takže za pět
Jen možná...trošku mi asi vadilo, že strašně dlouho trvalo, než se vůbec ty dva břehy - břeh Q a břeh Zolův propojili a taky, že se mohla možná alespoň jedna epizoda s houževnatým černochem vypustit. Nejsem rasista, ale mě prostě přijde až moc, že celá Kodaň stíhá jednoho kluka. Jsem z toho byla tak divoká, že jsem se dnes koukala v metru po lidech, jestli taky někoho nestíhají - najednou mi došlo, že spousta takového zvěrstva se mi děje přímo u zadku a já to nevím.
No a pak mám ještě jednu, ale asi jen velmi osobní námitku a to je, že toho Zolu mohl Jussi nechat jen zmrzačit a pak ho ještě zmáčknout.

3 24.11.2014

tak to mě vyvařte a pověste do pruvanu :), jednou vetou: miluji Flavii a A. Bradleyho, tesim se na dalsi setkani :)

09.11.2014

ach jo, tak já mám pocit sestupné tendence...těšila jsem se, co ty baby dokážou, myslím, že měly navíc, autorka mě ale nejvíc, nejvíc zklamala tím jakoby rádoby krimi prvkem v podobě Steinera a ještě ten happy end na konci? já myslím, že si takový příběh moje společnice pro osamělé dlouhé večery nezasloužily :(

2 03.11.2014