Mitchie_95 komentáře u knih
Mně se to líbilo. Bylo to docela milý a oddechový čtení na večer. Absolutně nic jsem od toho nečekala, snad jedině děsnou blbost, ale nakonec to bylo lepší. Docela dobře jsem se pobavila a absolutně nelituji toho stráveného času s touhle knížkou.
Kniha mě bavila, byla místy napínavá. Došlo k několika zvratům, které jsem na jednu stranu nečekala, ale ani mě příliš nepřekvapilo, že to tak bylo. Příběh mi připadal promyšlený a líbilo se mi to. Nebyla to sice nějaká extra adrenalinová jízda, jak se na pořádný thriller patří, ale byla to super oddechová četba. Takový milý průměr pro mě.
Na thriller to bylo podle mě málo drsný. Byla to spíš taková odpočinková knížka. Dobře se to četlo, docela i rychle ten děj plynul, žádný zdržovačky a moc dlouhý popisy. Styl psaní se mi líbil, ale prostě nevyvolalo to ve mně asi úplně pocity, co správný thriller dělává. Nicméně se mi to ale i tak vážně líbilo. Takový průměr pěkný, klidné počteníčko na 2 až 3 odpoledne u kávy či čaje.
Jeden z nejsilnějších příběhů, jaký jsem kdy četla! Naprosto chápu Joeyho z Přátel, že měl chuť dát knihu do mrazáku, protože i já měla občas co dělat, abych pokračovala ve čtení. Někdy jsem totiž tak moc brečela, že jsem na stránky neviděla. Beth byla myslím nejlepší knižní postava s jakou jsem se kdy setkala, co se krásné osobnosti týká. Jenže po dočtení jsem si uvědomila, že všechny postavy v Malých ženách byly úžasné a stály za poznání. Beth byla jen ta, která by se skutečně mohla rovnat dokonalosti. Příběh mě rozesmíval, rozbrečel, potěšil, nadchl a především jsem si z něho odnesla několik rad a myšlenek, které mi přišly naprosto kouzelné! Rozhodně bych se ani nestyděla tu knihu označit jako skvělou příručku pro rodičovství, protože to jak je v tom příběhu popsaný šťastný domov a milující rodina, to je přesně to, co mi přijde na světě ze všeho nejdůležitější a možná i tak trochu proto, že díky bohu něco takového sama doma mám. Vážně doporučuji. Jedinou hvězdičku strhávám pouze za to, že občas tam opravdu byly pasáže, které jsem nějakým způsobem shledávala zdlouhavé nebo až příliš popisné. :)
Na knihu mě přivedla kamarádka, která mi tvrdila, že se u toho fakt nasmála, a že mě to rozhodně pobaví. Ze začátku jsem jí proklínala. První dvě části knihy jsem byla přesvědčená o tom, že Jindřich je naprostý kretén měsíce, dokonce snad i kretén roku. Začala jsem se i trochu bát, že se podobný hovadiny utvářejí v hlavě každého mužského pohlaví. Nataša mi zase na stranu druhou přišla docela v pohodě, nijak mi nevadila, přišlo mi i že má v hlavě jasně, co se kreténů týká... Pak se to ale trochu obrátilo, Jindřich už mi nepřipadal jako totální idiot, ba v některých částech jsem se do něj dokázala i skvěle vcítit, například u nakupování - jsem asi jedna z mála žen, co to nenávidí, ale já vážně nenávidím čas strávený v nákupních centrech.. No a Nataša mi zase naopak začala připadat jako totální koza bez rozumu... No ale nakonec jsem se občas i vážně pobavila a od plic pořádně rozesmála.
Dočetla jsem celou sérii 'Nastroje smrti' a po tomhle závěrečném dílu mám v sobě jedinou reakci... A sice takovou, že tleskám!
Někdy si říkám, že už jsem třeba moc stará na čtení takových sérií, a někdy si i říkám, že jde o relativně mladé postavy vzhledem k tomu co prožívají. Ale pak si taky říkám 'čert to vem', já to prostě miluju. Miluju to, jak se dokážu propadnout do světa Idrisu a New Yorku a jak mě dokáže příběh Clary a jejich blízkých pohltit. Vážně jsem zbožňovala každou vteřinu, kterou jsem strávila uvnitř téhle série. Poslední díl byl ale nejvíc pro mě drsný, co se emocí týká. Smála jsem se, brečela jsem, usmívala jsem se jako idiot, znova jsem brečela, koulela jsem oči, křičela jsem vzteky a se slovy, že to snad nemyslí autorka vážně a nakonec obdivovala za ukončení, které mě překvapilo a příjemně dojalo. Kdyby kniha skončila před epilogem a se Simonem vzdáleného od světa stínů, tak bych asi knihu strčila do mrazáku a pár dní měla hysterickou knižní kocovinu, ale naštěstí to dopadlo v nejlepší možné verzi a já tak budu prožívat jen zcela klasickou knížku kocovinu. Ale za to pořádně silnou, protože už teď mi Clary a Jace chybí. Rozhodně ale pro mě série, do které se za pár let hodlám pustit znova a to jen pro ty pocity, které jsem při čtení měla. Naprosto to zbožňuji a moc děkuji, že to kdy spatřilo světlo světa.
Stále mě to vážně hodně baví a stále to pro mě má smysl to číst, ať už třeba jen jako relaxační příběh po celém dni plném bláznivých stresů v práci, či za volantem.
Jediné za co odebírám hvězdičku je fakt, že některé situace se opakují. Uvědomuji si, že když je člověk zamilovaný, tak má touhu po druhém, a že to má být o lásce, která spálí klidně celý svět, pokud to bude potřeba, ale někdy mi přijde, že se scény mezi Jacem a Clary natolik opakují či podobají, že to může občas být i lehce otravné. Jsem velká romantička a scény jako ty kdy si vyznávají city mě fakt baví, ale někdy se to až moc opakuje, někdy to působí až moc kýčovitě a to mě občas lehce dostane až k fázi, že protočím panenky, než pokračují ve čtení. Jinak je to ale pořád skvělé čtení. Je to zábavné, zasměji se, je to hodně čtivé, je to napínavé a je to úžasně promyšlené. Takže pořád velký dobrý a už se těším na poslední závěrečný díl téhle parádní ságy o Lovcích stínů.
Pro mě neskutečně zajímavé a poutavé čtení, bylo to čtivé, bylo to silné, bylo to dobré! Ale... pro mě tomu chyběla silnější dějová linka. Chápu, že když jde o něco, co se nám skutečně stalo, tak je těžké to sepsat na papír, zvlášť když se to celé dává dohromady až po několika letech, ale bohužel porovnávám s tím, co už jsem kdysi četla na stejné téma. Tehdy to byl opravdu příběh, souvislý příběh. Při čtení této knížky mi opravdu připadalo, že čtu něčí blog, vytisknutý a svázaný do knížky. Jenže jakmile se má něco nazývat skutečnou knížkou, tak jsem nejspíš příliš kritická. Štve mě to pouze z toho pohledu, že dnes píše každý a o všem, každý máme pocit, že máme co sdělit světu, že náš příběh je nejdůležitější na světě. A já souhlasím, je opravdu nejdůležitější, ale jen pro nás samotné. Pro někoho jiného to může mít jistou hodnotu, ale sám se se sebou pere v sobě s vlastním nejdůležitějším příběhem. Takže za mě rozhodně super, sepsat knihu na takové téma a ještě když se to opravdu stalo, a jak říkám, i čtivé to bylo parádně, ale bohužel strhávám hvězdičky, kvůli tomu, že mi to nepřipadá jako souvislý příběh vhodný do knižní podoby, ale spíš jako hodně super vedený blog.
Pro mě to po "dokončené" trilogii kouzlo neztratilo. Přijde mi to pořád skvělé a rozhodně se těším na další díl.
Velice zajímavá knížka plná příběhů, které stojí za to si pročíst. Bohužel pro mě to bylo náročné, nedokázala jsem se kolikrát začíst, přitom vím, že u některých konkrétních příběhů to šlo skvěle, například kapitola číslo 19, tak ta se četla skvěle, svižně, nedělala mi vůbec problém, příběh z toho jsem vnímala a všechno bylo v pohodě. To byla ale výjimka, jen za kapitolu 19 bych dávala plný počet, ale jinak prostě nevím čím to je, ale nedokázala jsem se absolutně dostat do těch reportáží, nedokázala jsem se začíst, kolikrát jsem přečetla stránku se soustředěním a poté jsem ji četla ještě znova a ani tak jsem si nebyla jistá, co to vlastně čtu za informace, působilo to na mě hrozně nečtivě, což mě mrzí, protože jinak to byly skvělá fakta a příběhy.
Tak tenhle díl mě bavil ze všeho nejvíc. Četla jsem vždy, když jsem měla trochu času, skoro jako závislák. Někdo potřebuje každou chvíli zapálit si cigaretu nebo si dát drink, no já potřebovala vždy aspoň pár stránek a v příběhu jsem posledních pár dní skoro žila. Nejlepší na tom je fakt, že je to teprve třetí díl a tím pádem mám ještě další tři před sebou. Ale zároveň byl tenhle díl taky šílený na nervy, neustále se tam děly věci, které mě málem přizabily tím, jak to bylo skvěle napsané a já se potom v pár chvílích fakt pořádně vyděsila. Mám však z čtení této série ohromnou radost a hurá na čtvrtý díl!
Po prvním díle jsem se na ten druhý hrozně těšila. Baví mě to vážně hodně, a i přesto o jaký jde styl příběhu - tedy young adult fantasy, tak nemám jedinou výtku. Zkrátka a dobře i ve svých 24 letech hltám příběh jako je tenhle jedním dechem. Někdy nemám moc čas a náladu na čtení, a tak pár dní nečtu, ale pak když knihu otevřu, tak to je 100 stránek, jak když lusknete prsty. Neskutečně mi ty čísla stránek utíkají před očima a z ničeho nic jsem o 20 stránek a půl hodiny dál, aniž bych věděla jak. Možná je to tou mojí představivostí a schopností prožívat příběhy stylem, jako kdybych to prožívala já sama, ale prostě nemám fakt za co bych strhla byť jedinou hvězdičku. Prostě je to za plný počet! Těším se na třetí díl.
Kniha "Město z kostí" je přesně ten typ příběhu, který mě vtáhne do sebe. V jedné chvíli sedím doma v houpacím křesle u své knihovničky s lampičkou a teplým čajem a v další chvíli se ocitám v New Yorku v Institutu ve velké knihovně společně s Clary, Jacem, Hodgem a ptákem Hugínem, alias Hugo. V momentech, kdy se stane něco neskutečně nebezpečného a dechberoucího, tak sama zapomínám dýchat a mrazení mě provází téměř každou druhou kapitolou jako kdyby to byla součást u takového čtení. A chraň Bůh toho, kdo si dovolí mě oslovit při čtení takového příběhu. To jsem pak schopná být velice nepříjemný tvor, protože komu by se taky líbilo kruté vytržení z magického světa zpět do reality, kde je mimochodem původně teplý čaj nyní totálně studený a vaše tělo tak zkroucený, že už ani nevíte, jestli se z dané polohy ještě někdy dostanete. Ale především, je tu ta běžná a fádní realita a příběh, který Vás tak pohltil a zabavuje na chvíli zmizí, než máte zase možnost se ponořit zpět. Nejsem z těch, co potřebují jakýsi silný novodobý příběh ze světové edice k užití si četby. Jsem z těch, kterým stačí taková "praštěně romantická" fantasy kniha a máte ode mě pokoj na celý den. A ještě si ten den navíc nejvíc užívám.
Druhý díl se mi líbil stejně jako první ! I když možná už byl pro mě o trochu slabší, tak mě to hrozně bavilo. Jonese jsem si zamilovala a čtení jsem si užívala. A i když to nelze brát jako nějaký manuál na šťastný život, a hodně lidí to ani nevnímá jako kvalitní literaturu, tak já bych se s tímhle názorem prostě shodnout nedokázala. Myslím si, že úplně každý si v tom příběhu může najít to své, a věřím, že když má člověk oči otevřené, tak třeba i jen jediná věta z celé knihy může dát odpověď na nějaké otázky, případně pochybnosti. Mně se to prostě vážně líbilo moc a nemyslím si, že by to byla nějaká méně dobrá četba!
Myšlenky psané v knihách Andyho Andrewse mám hrozně ráda. Opět další jeho kniha, která se četla hrozně lehce a přitom toho obsahuje tolik k zamyšlení. Rozhodně doporučuji začíst se.