mkkoudy
komentáře u knih
Drakula
Bram Stoker
Na příběhu je znát, že byl napsán už na konci 19. století. Z dnešního hlediska už nikoho asi nevyděsí, navíc působí dost naivně a místy až sladce. S tím jsou ruku v ruce i dialogy, které dnes vypadají už přežitě. Navíc vám přijde, že se děj téměř nikam neposouvá. Pokud však od toho všeho odhlédneme, dostaneme opravdu nadčasové mistrovské dílo, které tehdy muselo v lidech budit hrůzu. A i dnes má tahle klasika čtenářům co nabídnout. Především poutavé vyprávění, které člověka vtáhne a nepustí nebo třeba osobitou skupinku hlavních hrdinů. Opomenout nesmím samozřejmě ani tísnivou atmosféru, která se vám pomalu zadírá pod nehty. Mně osobně vadilo, že kniha nemá spád. Pokud však nepotřebujete, aby vyprávění neuhánělo vpřed, budete spokojeni.
Drákula patří rozhodně mezi knihy, které by si měl každý alespoň jednou za život přečíst. Jedná se totiž o dílo, které i když bylo napsáno před více než 125 lety, dokáže svým brilantním příběhem zaujmout i dnešního čtenáře. Navíc nebýt Drákuly, neměli bychom upíry, jak je známe dnes.
Tajuplný ostrov
Jules Verne
Knize jsem sice dal pět hvězd, ale dlouho jsem uvažoval, zda napsat i komentář, jelikož těch pět hvězd má kniha za to, jak mě v mládi bavila. Teď už by to bylo horší.
Trošku to rozvedu. V mládí jsem hltal příběh a atmosféru ostrova. Zkrátka moje nej Verneovka. Když jsem však knihu četl teď, začínal jsem v ní narážet na věci, které mi buď dříve nevadily nebo jsem si jich zkrátka nevšímal. Abych byl konkrétnější. Neskutečně mě například štvou postavy. Neomylný skorobůh křížený s Macgyverem Cyrus Smith. Zbytek kolonistů dělá jako by se bez něho ani nevys... Neustálé poukazování autora na svornost a oddanost Cyrusovi a na to, jak se nikdo nevýhybá sebeblbšímu úkolu, je taky na nic. Celkově je taky na škodu zbytečná popisnost. Shrnutí je tedy takové. Zbytečně natáhlé, postavy naivní, ale pokud je vám pod 15 let, doporučuji. Hlavně to nečtěte po třicítce, zkazíte si vzpomínky na báječnou knihu.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Tak tohle je část anotace knižní novinky Ignis Fatuus, jedné z nejzajímavějších knih tohoto roku, které u nás vyšly.
Spisovatelka Petra Klabouchová vzala jednu z mnoha historek a legend, které se na Šumavě po generace tradují a přetavila ji do temného a děsuplného příběhu. Ten se točí okolo expedice, která měla prozkoumat a objasnit nevysvětlitelné jevy, které se vyskytují hluboko v šumavských lesích, v zakázaném prostoru, kam dlouhá léta nevkročila ani noha. Že se všechno zvrtne, to asi nemusím zdůrazňovat. K základní kostře pak nabalila všemožné pověry a zkazky, které kombinuje historickými událostmi. Vyprávěním se pak prolínají skutečné zápisky z experimentálních pracovišť pro výzkum paranormálních jevů, které fungovaly na ČVUT a VŠCHT.
Díky velmi kladným ohlasům, které se kolem knihy Ignis Fatuus začaly po vydání množit jako houby po dešti, jsem měl opravdu vysoké očekávaní. Ty se však povedlo daleko předčit. Kniha je fantastická a já si její čtení opravdu užil. Temný, velmi zábavný a neuvěřitelně čtivý příběh, ve kterém se mísí všemožné legendy a historky z drsného šumavského pohraničí spolu se skutečnými reáliemi. Mrazivá atmosféra, která vás donutí znejistit vždy, když uvidíte mlhu. A v neposlední řadě i skvěle napsané postavy. Pokud jste Ignis Fatuus ještě nečetli, doporučuji to velmi rychle napravit.
Kompletní recenzi najdete na Seznam Médium!
Kronika konce světa
Shigor Birdman (p)
Přečetl jsem spousty postapokalyptických knih a musím říct, že nejraději mám ty, kde hlavní hrdina vlastně není žádný hrdina. Kdy se zcela obyčejní lidé musí vyrovnávat s nástrahami konce světa takového, jaký jsme ho doposud znali. A takový je i Johann z knihy Kronika konce světa, na kterou se teď blíže podíváme.
Johann je obyčejný chlap. Realitní makléř, který si chtěl jenom na pár dní odpočinout od shonu velkoměsta. Dovolená v horské chatě se však zvrtne a záhy se mění v boj o holý život, když svět postihne neznámá pandemie. Největší šťastlivci prostě jenom umřou. Většinu lidí ale virus změní v krvelačné zombie. Jak se se situací popere Johann? Jednoduše, začne si psát deník.
Příběh je vyprávěn formou deníku. Děj tak příjemně plyne v solidním tempu, neboť na každé stránce se něco děje. Čtenář tak nemá nouze o napínavé nebo zajímavé pasáže, kterých je v knize požehnaně. Musím říct, že jsem se ani jednou nepřistihl, že bych se nudil. Opravdu velký palec nahoru.
Důležitým prvkem jsou samozřejmě postavy. Hlavní hrdina Johann je sympatický chlápek, se kterým byste v klidu zašli na pivko. Skvěle jsou na tom i další postavy, které se kolem Johanna točí. Skvělé je i to, tedy hlavně pro vtáhnutí do děje, že se kniha odehrává na našem území. Hlavně ti, kdož mají rádi město Brno, si přijdou na své.
Každopádně Kronika konce světa je v aktuální podobě naprosto fantastický počin, který by neměl zůstat bez větší pozornosti. Rozhodně bych se nebál tohle dílo přirovnat ke kultovnímu Dni Triffidů, protože vím, že tohle srovnání napadlo už vícero čtenářů. Pokud jste fanoušci postapokalyptické literatury a ještě jste Kroniku konce světa nečetli, doporučuji to napravit. Nicméně věřím, že kniha má potenciál oslovit i čtenáře, kteří běžně tento žánr nečtou. Za mě má totiž co nabídnout i jim.
Kompletní recenze na Seznam Médium!
Pod kupolí
Stephen King
Vynikající kniha, která vás bude bavit i přes svou délku. Jen ten konec byl takový nemastný neslaný.
Propast času (remake)
Roman Bureš
Musím říct, že remake knihy Propast času jsem si opravdu užil. Tohle přepracované vydání čtenářům nabízí velmi zajímavý a čtivý příběh, který je plný napínavých situací a nečekaných momentů. Jako příklad musím zmínit střet obránců tvrze ze 13. století se Škodou Felicii, což byla fakt zábavná pasáž, u které jsem se musel smát nahlas. Připočíst musím i sympatickou hlavní hrdinku, se kterou byla radost trávit čas. Když to celé shrnu, s ledovým klidem můžu říct, že Propast času řadím k tomu nejlepšímu z české fantastiky. Už teď se opravdu těším na další díly, které snad brzy vyjdou.
Dívky ve sněhu
Stacy Green
Asi to nejzajímavější na knize je to, že se příběh netočí jen okolo samotného vyšetřování smrti dvou dívek, ale čím více pronikáme hlouběji, tím více se ozývají ozvěny z minulosti, se kterými se bude muset agentka Huntova vypořádat. Kniha navíc nemá hluché místo, při kterém byste se nudili. Příběh uhání v solidním tempu vpřed a vy se ani nenadějete a bude ve finále, které je ovšem mírné zklamání. Problém je totiž v tom, že zápletku rozlousknete asi v polovině knihy. Ve výsledku to však zážitku nijak neuškodí. Vyzdvihnout musím i mrazivou atmosféru, která se vám během čtení bude pomalu zarývat za nehty. Tohle je zkrátka poctivé krimi.
Máte-li rádi v detektivních příbězích samotný proces pátráni po vrahovi. Tady budete opravdu nadšení. Jedním ze základních pilířů knihy je samozřejmě samotná Nikki Huntová. Sympatická vyšetřovatelka, kterou si zaručeně oblíbíte díky její píli a odhodlanosti dopadnout vraha.
Dívky na sněhu je opravdu velmi povedený krimi thriller, který nemá hluché místo. Zajímavá zápletka, svižná a zábavný příběh a sympatická vyšetřovatelka. Nebýt toho, že sem vraha odhalil dříve, než to bylo vhodné, nemám knize co vytknout. Hledáte-li opravu povedenou kriminálku, tahle kniha je rozhodně skvělá volba.
Kompletní recenzi naleznete na Seznam Médium!
Přepište dějiny (nejen) k maturitě: České 20. století v souvislostech
Michal Stehlík
Mohu s jistotou říct, že kniha Přepište dějiny (nejen) k maturitě je ideální volbou pro každého, kdo chce získat přehled o klíčových meznících našich dějin. Je nabitá relevantními informacemi a přitom přehledně strukturovaná, takže čtenáři umožňuje snadno se orientovat v historických událostech. Kromě toho si zaslouží pochvalu i za své grafické zpracování, které je nejen esteticky povedené, ale zároveň přispívá k lepší srozumitelnosti a přístupnosti textu. Tato kniha se tak stává cenným zdrojem jak pro studenty, tak pro všechny zájemce o historii, kteří ocení nejen obsah, ale i formu.
Kompletní text naleznete na Médium.
Divné počasí
Joe Hill (p)
Za mě si tahle kniha rozhodně zaslouží pozornost. A to i pokud nejste zrovna fanoušci povídek. Všechny čtyři příběhy jsou opravdu zábavné, velice poutavé a nechybí jim poctivá dávka napětí, kdy tušíte, že se každou vteřinou stane něco hodně špatného. Vyprávění má navíc jedinečnou atmosféru. Zkrátka geny se nezapřou a Joe Hill ukázal, že umí napsat chytlavý příběh. Pokud bych měl vypíchnout jednu povídku, tak to bude rozhodně ta s názvem Nabito. Musím říct, že bych si jí dokázal představit i v románovém zpracování. To samé bych mohl říct i o příběhu pojmenovaném Déšť.
Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
Nebudu přehánět, když řeknu, že jsem si Sirotčinec v údolí skutečně užil – a to i navzdory tomu, že horory běžně nevyhledávám. Kniha přináší neuvěřitelně čtivý, napínavý a temně laděný příběh, který vás vtáhne do děje svou tísnivou a mrazivou atmosférou. Autor mistrně buduje napětí, kdy každá kapitola přináší nové otázky a znepokojivé zvraty, díky nimž je téměř nemožné knihu odložit.
Kala
Colin Walsh
Kala bude bez debat aspirovat na jednu z nejlepších knih tohoto roku. A to zcela oprávněně. Velmi chytlavý a čtivý příběh, který hýří napínavými momenty, při nichž vám bude tuhnout krev v žilách. K tomu všemu nechybí ani skvěle propracované charaktery postav, které vás okamžitě vtáhnou do děje. Tahle kniha má zkrátka vše, co byste od poctivého thrilleru očekávali.
Poklesky maloměsta
Ken Jaworowski
Locksburg je město, které má svoje nejlepší časy dávno za sebou. V tomhle bývalém uhelném a ocelářském městě na nikoho nic dobrého nečeká. A to ani na trojici naších hlavních protagonistů. Nathana, Callie a Andyho. Nathan, dobrovolný hasič, žije ve vleku špatných rozhodnutí a malých poklesků, které se časem proměnily v obludné hříchy. Jednoho dne odhalí tajnou skrýš peněz v hořící budově a – prostě si je vezme. Callie riskuje svou kariéru, aby splnila svému mladému pacientovi poslední, nezákonné přání; a Andy, zotavující se závislák na heroinu se zaprodá noční můře, aby dopadl a zastavil sériového predátora. Když se jejich příběhy blíží k nečekaným koncům, Nathan, Callie a Andy se snaží vydržet – nebo uniknout. Každý čelí své minulosti a sází na budoucnost a čelí odvrácené straně svého drsného města.
Kniha je rozdělená na tři samostatné dějové linky. Ty sice vycházejí ze stejných reálií, ale se nikdy neprotnou, což je v podstatě v pohodě. V nich budeme sledovat osudy výše zmíněné trojice a hned samotném v začátku se přesvědčíte, že to ani jeden z nich nebude mít zrovna lehké a že osud dokáže být někdy krutě ironický. A věřte mi, že to bude jízda.
Ústřední trojici s jistotou nebude v žebříčcích nejoblíbenějších postav, neboť jde o tuctové lidi, kteří mají jak své dobré, tak své špatné stránky, ale ničím vlastně nevynikají. A možná proto s nimi budete rádi trávit čas, neboť jsou „obyčejní“, tak jako já nebo vy.
Určitě máte, stejně jako já, rádi knihy, které dokážou příjemně překvapit. A takovou knihou jsou i Poklesky maloměsta. Příjemné a zábavné čtení, které dokáže člověka od první strany naprosto pohltit a nabitého emocemi vyplivnout až na samotném konci. Já jsem naprosto spokojený a s ledovým klidem můžu tuhle záležitost doporučit všem, kteří hledají pořádné čtení.
Kompletní recenzi najdete na Seznam Médium!
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Při vydání byl kolem této knihy docela povyk. Velká spousta instagramových profilů ji vynášela do nebes. A proto jsem neodolal a rozhodl jsem se zjistit, co na této knize všichni vidí. Odpověď zní: Nevím. I teď, z odstupem času, stále nechápu, co je na Legendách tak úžasného. Ta kniha nemá nic. Není napínavá, není zábavná. Tím nechci říct, že je špatná, to zase ne. Ale je zatraceně nudná. Pokud tohle má být definice feel-good fantasy, tak to nevím nevím.
Vraždy podle abecedy
Agatha Christie
Do poslední chvíle jsem neměl tušení kdo je vrah. Za mě příjemné čtení.
Život válečníka
Tomáš Němec
Život válečníka rozhodně není vyloženě špatná kniha. Jedná se o vizuálně perfektně zpracované dílo, které však po obsahové stránce selhává. Hlavním problémem je podivné roztříštění do jednotlivých příběhů, které sice samy o sobě většinou fungují, ale jako celek selhávají. Navíc ani hlavní hrdina není příliš výrazný, což celkovému dojmu nepřidává. Je to škoda, protože kniha měla bezpochyby potenciál být lepší. Stačilo jen lépe dotáhnout některé aspekty. Takhle zůstává bohužel jen lehce nadprůměrná.
Tommyknockeři
Stephen King
Kingovi se opět povedlo stvořit mistrně propracovaný a řemeslně téměř dokonalý příběh. Co se týče atmosféry, Tommyknockeři jsou plní dusivého napětí a pocitu nevyhnutelné zkázy. Pocit izolace maloměsta, jehož obyvatelé pomalu podléhají neznámé síle, se zdá být téměř hmatatelný. King opět prokazuje svůj talent na budování atmosféry, která je nejen strašidelná, ale vydatně působí i na psychiku.
Přestože je kniha napínavá a dobře napsaná, občas je až zbytečně popisná. A možná bych se nebál říct, že i trochu natahovaná. King často rozvádí detaily na úkor tempa a tím příběh natahuje. Na druhou stranu chápu, že právě tyto detaily a pomalé budování napětí jsou tím, co Kingovi věrní fanoušci zbožňují. Bohužel, já se mezi ně neřadím, proto s naprostým klidem napíšu, že kniha mohla mít o dvě stovky stran měně.
Jednou z věcí, které na Kingových knihách opravdu oceňuji, jsou mistrně napsané charaktery. A Tommyknockeři nejsou výjimkou. Hlavní postavy, Bobbi Andersonová a její přítel Jim Gardner, jsou pečlivě vykreslené. Perfektní péči se samozřejmě dostalo i ostatním hrdinům příběhu. Kéž by všichni autoři věnovali ve svých knihách takovou pozornost postavám, jako to dělá Stephen King.
Ať už jste skalním fanouškem Stephena Kinga, nebo ho čtete jen příležitostně, Tommyknockeři jsou rozhodně kniha, která stojí za pozornost.
Kompletní text naleznete na Seznam Médium.
Zpověď stárnoucí trosky, která má psa
Eva Michorová
Zpověď stárnoucí trosky, která má psa je ve výsledku dobrá kniha. Milé a poutavé vyprávění, postavy, které vám sice lezou na nervy, ale svým způsobem je máte rádi a docela zajímavý příběh mě nakonec přesvědčil, že to stálo za přečtení. Humor mi osobně sice moc nesedl, každopádně pevně věřím, že velké spoustě čtenářů naopak zábavný přijde a knihu si užijí na sto procent. Já bohužel těch chvil, kdy bych se opravdu zasmál měl pomálu, proto musím být v hodnocení střízlivější. Tak či tak, knihu bych se nebál doporučit všem, kteří mají rádi humoristické knihy, které se nebojí vážných témat a umějí si z nich dělat srandu.
Dokonalý hrob
Stacy Green
Kniha nás opět zavede do Stillwateru, rodného městečka agentky Huntové. Ta v posledních vede usilovné pátrání po pohřešovaném chlapci. Když je však poblíž opuštěné dálnice v minnesotském Stillwateru nalezen otevřený hrob, Nikki Huntová ví naprosto přesně, čí těla skrývá. První obětí je bohužel pohřešovaný chlapec Kellan. Druhou pak jeho matka Dana, kterou Nikki považovala za hlavní podezřelou z jeho únosu. Řezné rány na Danině těle nasvědčují tomu, že zabila svého syna a pak i sebe. Nikki však na místě činu nachází otisky bot někoho třetího.
Pokud nebudu počítat vcelku pomalý rozjezd, pak samotný děj je docela svižný a zatraceně čtivý. Po začtení budete mít opravdu problém přestat, neboť si stále budete říkat ono pověstné „ještě jednu kapitolu“, až se najednou ocitnete v samotném závěru. Zápletka je docela fajn. Podezřelých hodně, důkazů málo. Tentokrát jsem vraha odhadl až těsně před koncem. Samozřejmě nechybí ani nějaká ta akce a napínavé momenty. Co se zcela vytratilo je ona mrazivá atmosféra, která se táhla minulým dílem.
Opět přijde na přetřes i agentčina minulost, kdy tragicky přišla o své rodiče. V předchozím díle to fungovalo, protože na tom byl částečně založený příběh. Tady to působí však trochu navíc. Když už jsme u toho, trochu otravné mi přišly výjevy z milostného života. A to ne proto, že by mi nějak vadily. Ono by to bylo fajn zpestření. Spíše mi přišlo, že byly na úkor samotného vyšetřování.
Bohužel tady toho razantně ubylo. Samotná Nikki si však moje sympatie dokázala udržet. Radost mi udělalo, že více prostoru dostaly i vedlejší postavy. Především kolega Liam je fakt borec, kterého si oblíbíte.
Ve výsledku jsem vlastně spokojený a knihu jsem si do jisté míry užil. Ale kdybych dostal stejný zážitek, jako mi nabídl minulý díl, byl bych mnohem spokojenější. Takhle je to bohužel jen lepší průměr, který však rozhodně stojí za přečtení.
Kompletní recenze na Seznam Médium!
Plameny války
Leoš Kyša
Knihou Plameny války vstupujeme do poslední čtvrtiny a příběh se tedy logicky řítí do velkého finále. Pozemské legie se svými spojenci útočí proti Společenství veškerou svou silou. Strategická planeta Tara je předmostím invaze enlilů proti churitským armádám a její obsazení dostanou za úkol právě lidští vojáci. Velké válečné stroje, strategie řízené automatickými bojovými systémy, ale i boj muže proti muži. Posádku Kraksny čeká nejtvrdší zkouška ohněm války, ale kde nejsou oběti, není vítězství. Už anotace slibuje pořádnou akční jízdu. Skutečnost je však trochu odlišná.
Ani desátý díl se moc neodklání od zaběhnutých šablon. Tedy alespoň zpočátku. Čtenáři se opět mohou těšit na nálož poctivé akce a drsného humoru. Po krátké době však kniha nabere poněkud jiný směr. Na scéně značně ubyde postav. Celé vyprávění se totiž začne točit především okolo kapitána Moravce. Pokud jste se těšili na ostatní členy Kraksny, máte smůlu. Na druhou stranu máme příležitost zažít i několik vážnějších momentů a autor se dokonce pouští i do mírného filozofování.
Aby jste se zbytečně neděsili, je třeba říct, že celkově vzato se nic zásadně nemění oproti předchozím dílům. Opět se můžete těšit na pekelně svižný děj s minimem odboček. Sice jsem psal, že příběh se hned zkraje vydá na vážnější notu, přesto se nemusíte bát, že byste přišli o humorné hlášky a vtipné momenty. Těch se v knize nachází habaděj. Problém je jinde.
Jak jsem psal už výše, děj se velké části točí kolem osoby kapitána Moravce. A i když je to pořád velká zábava a čtenář nemá nouzi jak o napínavé momenty, tak humorné chvilky, přesto mi ve výsledku chyběla přítomnost ostatních členů posádky. Především pak taková ta chemie, která mezi členy posádky Kraksny panuje. Bohužel to nezachránilo ani to, že Moravec má charisma na rozdávání. Možná je to jen můj dojem, ale celé to na mě zkrátka působilo tak trošku prázdně.
Kompletní recenzi naleznete na Seznam Médium!
Mijamoto Musaši: Příběh psaný mečem
Jakub Zeman
Upřímně jsem od knihy moc nečekal, čímž nechci říct, že bych si myslel, že bude špatná. Jen jsem měl pocit, že půjde o sice informačně nabitou, ale vcelku nezáživnou záležitost. O to příjemnější bylo překvapení, když se přede mnou začal odehrávat příběh plný akce, napětí, ale také lásky, zrady a smutku a v neposlední řadě i hlubokého ponaučení. Na čtenáře čeká i vhled do tehdejšího Japonska, které diametrálně liší od našeho středověku. Bez mučení můžu říct, že jsem si čtení této knihy opravdu neskonale užil. Opravdu musím pochválit nakladatelství Epocha, že se jim podařilo přinést opravdu originální a zábavný kousek, který potěší velkou spoustu čtenářů. Já mohu knihu Mijamoto Musaši: Příběh psaný mečem s ledovým klidem doporučit naprosto všem, a to i pokud nejste, stejně jako já, zrovna milovníci nebo znalci japonské kultury. Věřím totiž, že si v ní každý najde to své.