MlaW
komentáře u knih
Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 1
Kei Koga
Knihu jsem kupoval hned při vydání, ale nějak jsem na ni po čase zapoměl. Pak jsem někde zaslech jak je to strašně nechutný a brutální, tak si říkám že je na čase se do toho pustit. No musím říct, že mě čekalo velký zklamání stran oné brutality a nechutností, protože se tam vlastně zas tak moc nestane. Autor se evidentně nesnažil nijak zvlášť šokovat, nedočkáte se žádné pořádné zvrácenosti a jede se spíš na volnoběh. Těch pár výkřiků o brutalitě se možná postaralo o slušnou reklamu (prej se to u nás prodává jak rohlíky), ale je nutno poznamenat že je to spíš klamavá reklama. Stejně jako ohánění se přístupností 18+ je spíš úsměvné, když se dočkáte cenzurování sporostých slov. Nechápu.
Samotnej hlavní hrdina je sice sympaťák, ale bohužel své kratochvíle provádí až příliš snadno. Nikdo nepojímá podezření, ani nějaký větší zájem (možná v příštích dílech, kdo ví).
Přesto jsem si čtení celkem užil a jako taková veselá pohodovka na zahnání deprese to funguje dostatečně. Uvidíme jak se to dál vyvine.
Tomie
Džundži Itó
Itó je moje velká láska. Dalo by se říct, že jde o takového manga Lovercrafta (berte prosím s rezervou). Přestože Tomie patří mezi jeho méně výrazné kousky (paradoxně zároveň mezi jeho nejznámější) stále jde o velmi zajímavé příběhy, které by fanoušci žánru rozhodně neměli minout. Když si odmyslíte hororový prvek, tak je to vlastně taková extrémní ukázka co provádí krásné holky s chudáky pány :)
Neonomicon
Alan Moore
Asi nejobratnější vizuální uchopení Lovercrafta co jsem zatím kdy viděl. Konečně jsem měl pocit, že se dívám na zvládnutou obrazovou adaptaci tohoto nejednoznačného autora, který rád topil čtenáře v jeho fantazii. I tady zůstává něco nedořečeno, ale stejně tak i přehledně vysvětleno. Takže zůstává i onen důležitý opar tajemna a vědomí, že aktéři jsou spíš jen nicotné a bezvýznamné stvoření, které se jen připletou do mnohem větší hry, kterou ani oni sami nikdy nemůžou pochopit.
Nejedná se o žádné veledílo. Přesto mi tahle kniha udělala velkou radost.
Americký sniper
Jim DeFelice
No asi takhle... Kniha mě bavila, o tom žádná. Vojenská tématika je moje oblíbené téma. Ale Chris Kyle i přesto, že byl velmi schopný, tak byl zároveň i naprosto vygumovaný zelený mozek, který o tom nejen že sám věděl, ale by na to byl navíc ještě pyšný.
Jsem rád, že jsem nejdřív viděl filmovou adaptaci. Kdybych prvně přečetl knížku, tak bych film asi ani nedokoukal, protože pan Eastwood tam z hlavního hrdiny udělal skoro Mirka Dušína.
Kostnice
Mike Mignola
A tak se nám po minulém lehkém klopýtnutí Baltimore vrací v plné síle! Skoro mi to připadá jako kdyby si autoři někde přečetli co a jak minule udělali špatně a tak se raději vrátili k tomu co jim jde nejlíp. Ucelený příběh, kostelní kecy a Inkvizitor v plné polní!
Čekání na další knihu bude doslova pekelně dlouhé.
Kruh
Kodži Suzuki
Hned z kraje si udělám menší ostudu a přiznám se, že jsem dlouhá léta nevěděl, že onen slavný film má základ v knižní předloze. Po menší osvětě jsem si zase říkal, že už ji asi nemá cenu číst, když stejně vím jak to dopadne. A tak jsem další léta otálel s jejím pořízením až jsem ji díky zdejšímu bazaru nakonec koupil (za velmi mrzký peníz :D).
Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Stěžejní momenty jsou až na několik odchylek téměř beze změny, ale vůbec to nevadí. Kniha je krátká a tak nemá čas plácat se v hluchých místech a celkové vyznění je přece jen trochu odlišné. Já byl spokojen.
Takže pokud znáte film a máte obavy jestli má cenu se do knihy pouštět, já vám s klidným srdcem říkám, že ano.
Tajemný poutník a další příběhy
Mike Mignola
No, tak tu máme menší kvalitativní sešup. Knihu jsem četl hned jak vyšla a teď už si z ní téměř nic nepamatuju. Nic zajímavého se v ní nestane a rozdrobení na povídky mi přijde velmi nešťasné.
Baltimore je pořád dost zajímavá postava aby utáhnul i méně zajímavé příběhy, ale osobně dávám přednost ucelenému vyprávění, které má v rámci celku nějaký smysl a hlavně směr, kterým chce směřovat.
I tak se stále jedná o slušný počin, který si v rámci žánru žádnou ostudu neuhnal. Jen v porovnání s předchozími knihami nijak neoslní. I v "pokleslém" žánru se dá nastavit laťka vysoko...
Opráski sčeskí historje f koztce
Jaz
Kdo by to čekal, že česká historie byla takovej bordel :D
Kdyby mě takhle někdo učil dějepis, tak do sebe nacpu i jinak často zbytečná data. Se s tim smiř!
The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface
Masamune Shirow (p)
Knihu už jsem četl velmi dávno, ale když se u nás konečně vydala v jazyku českém, tak jsem samozřejmě rád nakladatelství podpořil.
Kvalitativně jde o výbornou záležitost, ovšem ve srovnání s dílem prvním o poznání méně přístupnou a poněkud rozvleklejší. Za to prostě musí jít hodnocení dolů i přesto, že já osobně si toto výborné dílo velmi užil.
Číst ji v době vydání a neovlivněn pozdější tvorbou (nejen) komiksových autorů, asi bych si cvrknul do klahot.
Prokleté zvony
Mike Mignola
Tak druhá kniha potvrzuje, že to opravdu nebyla náhoda a rýsuje se nám tu docela zajímavá komiksová série, která není temná jen tak na oko. Už jen ty všudypřítomné kostelní kecy, které tam říkají démoni, nebo dobromyslný inkvizitor já strašně žeru :) Velmi doporučuji!
Ďábelská garda 3: Válka bez pravidel
George Robert Elford
Stále výborné, ale přesto už trochu zacyklené a opakující.
Medicínské katastrofy
Richard Gordon (p)
Neskutečná krvavá jízda za kterou by se nemusel stydět ani onen slavný Jack R, navíc okořeněná "suchým" britským humorem, takže si v knize čtete o bolestivých a nehezkých operacích (které většinou končí bolestivou smrtí nebohých pacientů) a vy se u toho řechtáte jako kdyby se nechumelilo. U operace s 300% úmrtností jsem regulérně chcal smíchy. Víc takové literatury.
Planeta Nippon
Antonín Tesař
No já osobně tolik nadšený nejsem. Pokud máte o Japonsku a jeho popkultuře nějaké základní informace, tak vám kniha vlastně moc nedá. V ničem nejde nijak zvlášť do hloubky a spíše se opírá o ty nejprofláklejší témata, které pokud máte internet stejně všechny znáte. Nechci aby můj komentář vyzněl nějak negativně, ale tentokrát jsem prostě za své peníze nedostal co jsem čekal.
Možná by bylo fajn udělat jetě Planeta Nippon 2, kde by se autoři mohli více rozepsat.
Tajemství mechanické mrtvoly
Joe Benitez (p)
Vizuální nádhera. Steam-punkové orgie a příběh o hledání vlastní identity. Doufám, že tahle Lady ještě neřekla poslední slovo.
Psychologie sériových vrahů
Andrej Drbohlav
Nejsem student a přesto mne kniha zcela pohltila. Hodně šťavnaté počtení. Zajímavé jsou i statistiky kolik budoucích vrahů vyrůstalo bez otce apod...
Řídil jsem Třetí říši
Albert Speer
Moc rád bych tomu napálil za plnej počet, ale to by Albert nesměl čtenáře tahat za fusakle. Knihu si velmi pečlivě promyslel (ostatně v lochu na to měl času víc než dost). O jeho vynalézavosti svědčí i fakt, že se mu podařilo oblbnout celej Norimberk a to velice chytrou fintou - na rozdíl od ostatních se nebál spoustu věcí na plnou hubu říct, ale pouze tak aby to nakonec vyšlo v jeho prospěch. Gratulace, povedlo se. 20 let v chládku za to, že pomáhal zabíjet miliony mi přijde jako dobrej kšeft...
Fakt mu nežeru, že nevěděl o koncentrácích (kolem kterých v knize opatrně našlapuje), popravách atd...
Na druhou stranu je kniha zajímavá sonda do nitra Třetí říše, ale docela rád bych si přečetl i nějakou verzi od Bormanna, nebo Hesse. Jejich důvěryhodnost by sice byla téměř nulová, ale možná by to do některých událostí vneslo více světla. Speer psal v době, kdy už těžko někdo jeho tvrzení mohl vyvrátit. Jo, já říkal že byl chytrej...
