Mojepočteníčko komentáře u knih

Román Tatér z Osvětimi měl v knižním světě nemalou publicitu. Objevoval se na každé druhé kliknutí a všude se míhaly nadšené ohlasy. A protože jsem si k tématu koncentračních táborů a druhé světové války opět našla cestu, podlehla jsem a knihu si pořídila…

Lale přijíždí do koncentračního tábora v jednom z mnoha přecpaných vagonů a dochází mu, jaké hrůzy pro něj, a mnohé další, Němci nachystali. Smrt a strach číhají z každého kouta. V okamžiku, kdy ho jeden z vězňů přijme jako pomocného tatéra ještě netuší, jak velké štěstí má. Taková pozice totiž skýtá jisté výhody. A Lale se rozhodne, že z nich vytěží co nejvíc. Obzvlášť poté, co se setká s krásnou Gitou…

Než se pustím do zhodnocení vlastních dojmů z četby, ráda bych se ještě na malou chvilku zastavila u způsobu propagace této knihy. Holocaust je bezesporu jedním z nejdiskutovanějších a nejtěžších témat druhé světové války. Jde o hrůzné skutky, které lidé dokázali dělat druhým lidem a z každé sebemenší představy o tom, co se tehdy dělo, mi začne běhat mráz po zádech. Už proto si myslím, že by prezentace takového příběhu zasloužila trochu důstojnosti. Propagace formou užaslých výkřiků a superlativů tipu: boží, děsně super, to musíte mít, bez toho nelze žít apod. není úplně na místě. Pokud se mi kniha líbila, lze jistě pozitivní ohlas předat dál trochu úctyhodnější formou.
A teď ke knize samotné. Pozitiva? Čtivost. Příběh se čte téměř sám, nikdy se mi nestalo, že bych s textem musela nějak zápolit, vracet se zpět, pročítat znovu apod. To by bylo prosím pěkně vše. Tatér z Osvětimi mě bohužel přesvědčil o tom, že už si masově doporučovanou knihu nikdy nekoupím. Román ve mně nedokázal emoce vyvolat ani zanechat. Postrádala jsem hloubku, hledala něco, co by mi doslova umačkalo srdce, ale nic takového jsem neobjevila. Dokázala bych vyjmenovat knihy, které mi v hlavě leží dodnes. A nebylo jich málo – Mischling, Mengeleho děvče, Švadlena z Dachau a další.

Závěrem? Pokud vás toto téma zajímá, ale bojíte se pustit do něčeho těžšího, po knize rozhodně můžete sáhnout. Nepříjemné scény se objeví, ale věřím, že je lehce zvládnete. Čtenářům, kteří již mají v tomto směru načteno, bych ji naopak příliš nedoporučovala.

8 24.11.2018

Poslední, co si pamatuju, je dlouhá fronta. Spoustu cizích lidí a pocit, že tam vlastně nepatřím. Měla jsem sto chutí otočit se na patě a z knihkupectví utéct. Až později jsem si uvědomila, jak velkou chybu bych udělala. Občas je nejspíš potřeba překonat stud a obavy. Zvlášť když o nic nejde. A ano, mluvím o své úplně první účasti na autogramiádě v Luxoru na Václavském náměstí, kdy jsem si nechávala podepsat knihu Okamžiky štěstí a mračila se, když si ke mně Patrik Hartl při focení přidřepnul, protože jsem mrňous. Byl to skvělý zážitek! Dva roky uplynul a já jsem se konečně dočkala nového, v pořadí již čtvrtého románu. Tramtadadáááááá – Nejlepší víkend je konečně na světě!...

Andrea s Jirkou jsou spolu moře let. A protože život není peříčko, najde se i v tom jejich překážka nemalých rozměrů. Konkrétně Jirkova matka – Květa. Je to velmi rázná a svéhlavá osoba, která si ve své domácnosti potrpí na neměnnost. Andrea se s ní často škorpí a čím dál tím víc touží po vlastní domácnosti. Jirka, ve snaze splnit její přání, neustále pracuje, aby vydělal dostatek potřebných peněz. A protože se ve společném životě spíše míjí, než ho žijí, přepadají oba jednou za čas hříšné myšlenky. Co kdyby…
Dáša miluje samotu. Proč si nechat lámat srdce, když může lásku a napětí prožívat skrz oblíbené seriály. Dost na tom, že se jí o zábavu jednou za čas postará její otec, divadelní režisér nebo některý z nevlastních sourozenců. Markéta, její matka, zase ve vzduchu cítí nevěru a Pavel si začíná uvědomovat, že nejspíš nikdy nedokáže odolat pokušení, které mu život v jakékoli formě nabízí…
Bert si užívá života jak jen to jde. Kdysi dal totiž sám sobě v dětském domově slib, že to někam dotáhne. A to se mu úspěšně daří. Má práci, která ho baví, cestuje a užívá si pozornosti žen, které se mu díky jeho příjemné povaze, nabízí. Kdo by býval tušil, že mu jedno jediné setkání otočí život kompletně naruby?...
Silvestrovské noci bývají náročné. Nejen na množství jídla, které se sní nebo alkoholu, který se vypije. Během takových večerů dokážeme sami sobě naložit jedno obrovské břemeno. Tím není nic jiného, než novoroční předsevzetí. A vy můžete po celý jeden rok přihlížet tomu, jak se je daří plnit hlavní hrdinům tohoto románu…

Pro dnešek vynechám opěvování jazykového stylu, vykreslení prostředí nebo sympatičnost jednotlivých postav. Knihy Patrika Hartla jsou oddechové, vypovídají
o životě, který může vést kdokoli z nás a věřím, že by nebyl problém, potkat někde v pražských ulicích třeba jednoho takového Berta. Někteří z hlavních hrdinů vám budou příjemnější, některé můžete klidně nenávidět. Prožijete několik vyhrocených situací a sami se sebou uzavřete dohodu, že zrovna po něčem takovém nikdy nezatoužíte. Jenže – člověk míní, život mění a nikdy, neříkej nikdy 

Kniha se mi moc líbila a ráda vám ji doporučím k přečtení …

2 13.11.2018

Haruki Murakami je v literatuře skutečným pojmem. Jeho knihy kolují sociálními sítěmi, čtenáři sdílí své dojmy a tráví s jeho příběhy svůj volný čas v kavárnách nebo třeba doma, ve svém oblíbeném křesle. Kdyby mi moje kamarádka nevrazila do ruky soubor několika povídek, nesoucí název Po otřesech, možná by ještě nějakou dobu trvalo, než bych se k jeho knihám takzvaně „dokopala“…

Povídky jsou situované do mezidobí, kdy v Japonsku došlo ke dvěma, téměř po sobě jdoucím, katastrofám. Postavy jednotlivých příběhu jsou charakterově různorodé, stejně tak jejich životní styly, osudy i životní cíle.
Setkala jsem se s dívkou, která chovala sympatie ke staršímu muži, protože si jí její přítel nejspíš dostatečně nevážil. V nemocnici jsem pobyla s mužem, kterého navštívil Žabák, aby mu dokázal jeho výjimečnost a vyzval ho, aby spolu s ním zachránil město. Procestovala jsem Thajsko po boku bohaté dámy, která se na konci putování téměř dotkla samotné smrti. A tím výčet zajímavých lidí, rozhodně nekončí.

Neumím jednoznačně posoudit, zda se mi kniha líbila nebo ne. Bylo na ní něco zvláštního. Něco, co mě pohánělo číst dál. Přitom nemůžu tvrdit, že by mě povídky dokázaly pokaždé plně zaujmout. Někdy jsem měla dokonce pocit, že na konci něco chybí. Že potřebuju dostat víc, než jsem dostala. Ale možná je právě tohle jedna z věcí, která dělá Murakamiho takovým autorem, kterým je.

A ano – moje doporučení máte :-)

3 03.11.2018

Drak je moje absolutně nejoblíbenější knižní fantasy postava. Mým snem je mít jednoho doma a létat na něm do práce. Knížku jsem si opět půjčila od svých školních dětí a bavila by mě o chlup víc, kdyby draci měli trochu jinak přeložená jména. Ne všichni, ale u některých mě to trochu zlobilo. I tak ale milovníkům dračího zvířectva knížku ráda doporučím :-)

1 03.11.2018

Tohle mě bavilo. Občas si půjčím něco od svých školních dětí a ačkoli detektivkám moc neholduju, příběh pro mladé slečny se mi překvapivě líbil. I když Daisy mi občas přece jen trochu lezla na nervy :-) Doporučuju!

5 03.11.2018

Temnější tvář magie je v knižním světě poměrně populární záležitostí. Stejně tak její autorka V. E. Schwab, jejíž knihy se mezi čtenáři těší velké oblibě. A tak jsem se nechala zlákat…

Jedno město, čtyři zcela rozdílné světy. Červený, Šedý, Bílý a Černý Londýn.
Bílému Londýnu vládnou krutá a nemilosrdná dvojčata. Šedý je místem tuláků, zlodějů, krčmářů a dalších velmi podivných existencí. Černý je zničený a zapovězený. V Červeném najdete mocného panovníka, hojnost magie a taky Kella.
Kell je Antari. Jeden z posledních krevních mágů, který dokáže mezi jednotlivými Londýny procházet. Jeho slabostí je obchodování s drobnými předměty, které při svých cestách tajně přenáší. A právě jeden z takových kšeftíků ho dostane do velkých nesnází…
Lila Bardová se protlouká životem jak se dá. Jejím snem je mít vlastní loď a žít aspoň o něco lepší život. Její zlodějská obratnost ji přivede až k Antarimu, po jehož boku prožije mnoho napínavých momentů. Díky nim mu dokáže, že i dívka může prokázat velkou dávku odvahy a statečnosti…

Temnější tvář magie je poctivě napsaný příběh, promyšlený do těch nejmenších detailů. Hlavní postavy sympatické a co víc, potěšilo mě, že kniha nekončila tak, jak jsem od příběhu s dvěma mladými hrdiny očekávala. Na druhou stranu mě do jisté míry láká postava záporňáka Hollanda, poskoka panovníků Bílého Londýna. Zajímá mě, zda je opravdu takovým, jak se v knize jeví. A to je pro mě nejspíš hnacím motorem pro to, abych se pustila i do následujících dvou dílů.
Na druhou stranu nebyl příběh tolik čtivý, jak jsem od něj původně očekávala. Některé pasáže na mě působily příliš zdlouhavě, chybělo mi napětí a nečekané zvraty. Nezažila jsem moment, kdy bych mohla sama sobě říct své, s oblibou užívané slůvko – WOW!

I přes výše zmíněné remcání, vám knihu k přečtení ráda doporučím. Aspoň se nás na ty zbývající dva díly bude těšit víc :-)

03.11.2018

(SPOILER) B.A. Paris, autorka oblíbeného thrilleru Za zavřenými dveřmi, která letos navštívila Českou republiku, rozhodně není pro čtenáře neznámou spisovatelkou. Její román procestoval nejedny ruce a ve spoustě knihoven našel své trvalé místo. Proto jsem se rozhodla na chvíli vybočit ze svých obvyklých čtenářských vod a podívat se mu na zoubek…

Grace si svého sourozence musela doslova vybojovat. Její rodiče se totiž odmítali smířit s tím, že má Millie Downům syndrom. A proto Grace udělala všechno proto, aby se do budoucna mohla o svou sestru postarat sama. Millie chodí do školy, kde má veškerou potřebnou péči i svou opatrovnici Janice.
Když jim jednoho krásného odpoledne vstoupí do života Jack, pohledný, bohatý a úspěšný právník, kterého spontánní Millie okouzlí, ani jedna z nich netuší, že je čeká mnoho změn.
Jack a Grace zpečetí svou lásku svatbou. A co víc, stane se z nich nerozlučný pár. Tam, kde je Grace, najdete bezpochyby i Jacka. Pokud se dovoláte k nim domů, málokdy se vám stane, že telefon zvedne jako první Grace. A pro nedokonalost, není v jejich společném životě rozhodně žádné místo…

Příběh je vyprávěný ze dvou časových rovin – minulosti a přítomnosti. Prostřednictvím minulosti nás Grace seznamuje se svojí rodinou, popisuje prvotní střet s Jackem i způsob, jak se jejich vztah před manželstvím a po něm vyvíjel. Očima přítomnosti pak reflektuje aktuální dění ve svém životě až do konce, kdy obě linky splynou v jednu.
Musím se přiznat, že mi postava Jacka nebyla ani na jednu jedinou chvíli sympatická. S povahou, kterou měl, jsem se už v životě setkala. Nechápala jsem, jak může být Grace v jistých momentech tak slepá! Už jen když si vzpomenu na jeho neustálou podlézavost, komplimenty, ochotnost ke všemu, bezbřehou toleranci…dělá se mi zle. Ale takové asi záporné postavy zkrátka mají být…
Kniha by ve vás měla po dočtení zanechat jedno velké WOW! Aspoň takhle jsem to slyšela. Ano,byla velmi poutavě napsaná, četla se skoro sama a napětí by se dalo celý román doslova krájet. Já se však pořád nějakým způsobem nemůžu srovnat se závěrem knihy. Přišlo mi, že jednání hlavní hrdinky, které autorka v závěru popisuje, prostě nemohlo být tak snadno přehlédnutelné.

Pokud se mám s konečnou platností rozhodnout, říkám, že se mi kniha líbila. I když jsem byla v určitých situacích pěkně naštvaná. Pokud máte rádi tento žánr, věřím, že nesáhnete vedle. Takže se do ní s chutí pusťte!

2 06.10.2018

Hned na úvod jedno malé doznání. Jen jednou, jedinkrát jsem se nechala strhnout davem a přečetla jsem si knihu, která zrovna v knižním světě neuvěřitelně frčela. Byly to Bábovky od Radky Třeštílkové. Přečetla jsem je. Byly nenáročné, oddechové. Vystupovaly v nich ženy a postupně jste zjišťovali, jak moc jsou jejich osudy navzájem propletené. Nebyla to špatná kniha, ale nenašla jsem v ní tehdy to, co jsem právě hledala. Malou špetku něčeho navíc. A tak, v domnění, že už ji víckrát znovu neotevřu, jsem ji vyměnila. Konkrétně za knihu Liane Moriarty. Ani nevíte, jak moc mě tohle rozhodnutí, teď když jsem dočetla novou autorčinu knihu Veselí, mrzí. A právě o svých dojmech z této knihy bych vám teď chtěla povyprávět…

V osmnácti letech si Eliška, hlavní hrdinka tohoto románu, sbalila svých pět švestek a odjela z rodné Moravy rovnou do Prahy. Ochutnala ze všeho, co jí naše hlavní město bylo ochotné nabídnout, párkrát se zamilovala, zkusila bydlet s někým i sama.
A pak, když jí odbilo třiatřicet let, si do toho vlaku sedla znovu. Do vlaku, který ji odvezl zpátky domů. Do Veselí.
Eliška se vrátila do svého starého dětského pokoje, k rodičům, do města, kde všichni všechno vědí. Tušila, že bude nějakou dobu vyčnívat a nejen proto, že se za ty roky v Praze odnaučila používat moravský dialekt. Vrhla se do podnikání, navázala nová přátelství, zase se zamilovala a zase několikrát, léčila šrámy po bolestné ztrátě, která se jen tak nezahojí. Hledala sebe samu a já osobně si myslím, že se ještě nějakou dobu hledat bude. Taková věc totiž potřebuje čas. A taky hrnek kafe, teplý ponožky a deku, do které se dá zachumlat.

Veselí není knihou, nad kterou po otočení poslední stránky začnete nadšeně výskat, rozhazovat rukama a já nevím co ještě. Je to kniha, kterou zavřete, vrátíte ji zpět do nádherné barevné obálky, zamyslíte se a pohladíte ji. Pohladíte ji proto, že ona celých 413 stránek hladila vás. Tak nějak zvláštně. Jinak. Dokázala mě nahlas rozesmát, vehnala mi slzy do očí, přiměla mě nevěřícně kroutit hlavou, ušklíbnout se nebo popřemýšlet. Našla jsem v ní tolikrát, že bych to nespočítala na prstech jedné ruky. Vracely se mi obrázky z minulosti, znovu jsem prožívala některé životní situace a mnohdy se snažila vší silou opřít do dveří skříně, aby staří, zaprášení a hluboko uložení kostlivci nemohli ven.
Jediné co mě při čtení rušilo bylo moravské nářečí. Nevím proč, když Moravu znám. Moje maminka prožila svoje dětství nedaleko Olomouce, a tak mi výrazy ve stylu rožni, dáš si zemáky, posbíráme karlátky apod. nejsou cizí. Ale stejně tak, jako mluvě přivykala Eliška, vzala jsem ji v průběhu čtení za svou já. A na konci mi to už ani nepřišlo.
Román Veselí není příběhem plným dějových zvratů, napětí či překvapivých událostí. Je to kniha o životě. A pokud jste něco podobného prožili, věřím, že si ji oblíbíte. Mě se totiž líbila moc!

13 04.10.2018

Jiskra v popelu od Saaby Tahir byla knihou, u které jsem s každou kapitolou tajila dech. Skvěle dávkované napětí a sympatičtí hlavní hrdinové Laia a Elias. Spousta odvahy a dobrodružství. Vše doplněné o překrásnou obálku, která se nakladatelství Host opravdu povedla. Navíc mě právě tato kniha přesvědčila, že fantasy příběhy se prostě mají číst. Není proto divu, že jsem se na druhý díl této série – Plamen v temnotě tolik těšila…
Laia a Elias pokračují ve své nebezpečné cestě do Kaufu, aby zachránili Darina, Laina bratra, který zdatně ovládá umění serské oceli. Během putování se jim do cesty staví nespočet překážek. Celou situaci navíc velmi stěžuje Eliasovo zranění, díky kterému se zmítá ve dvou světech zároveň. A nikdy netuší, kdy se bude smět vrátit, aby mohl být Laie nablízku. Ta v sobě objevuje magické schopnosti, které si zpočátku naplno neuvědomuje. Postupem času v nich však spatřuje výhody, které jí nabízí a naučí se je ovládat.
Otázkou je, zda odvaha obou hrdinů a všechen risk, který na svou pouť vynaloží, postačí k tomu, aby zachránili Darina z Kaufu a přitom zachránili i svoje vlastní životy…
Jak už jsem se zmínila na začátku, Plamen v temnotě byla kniha, od které jsem měla vysoká očekávání. První díl mě držel v neustálém napětí. Navíc jsem ho četla v době, kdy jsem s fantasy začínala. Předchozími knihami jsem byla zklamaná a přesvědčovala jsem samu sebe, že to není žánr pro mě. Pak ale přišla právě Jiskra v popelu a bylo rozhodnuto.
Druhý díl nemá co do vykreslení prostředí, situací nebo jednání postav chybu. Laia s Eliasem jsou stále velmi sympatičtí hlavní hrdinové a já jim po celou dobu čtení nesmírně držela palce. Příběh střídavě vypráví Laia, Elias a nově k nim přibývá i Helena, císařův Krkavec a Eliasova nejlepší přítelkyně. Vyprávění nechybí napětí, odvaha, risk, láska, nadpřirozené bytosti a dostatek magie. Vaše představivost může jet, během čtení, na plné obrátky. ALE…
Tentokrát jsem měla problém k příběhu přilnout, začíst se do něj. Místy jsem měla pocit, že jsem se poprvé v životě setkala s něčím, čemu se říká tzv. vycpávkový díl. Dělo se tam všechno a nic zároveň. Chyběla mi údernost prvního dílu, kdy autorka vygradovala děj a v nejlepším ho utnula, aby se mohla bavit nad tím, jak zuřím, protože jsem prostě MUSELA vědět, jak to dopadne.
Tímhle vším vám však nechci tvrdit, že se do Plamenu v temnotě nemáte pouštět. To určitě ne. Přečtěte se ho, protože prostě musíte vědět, co bude s Darinem…a vlastně i Eliasem…nebo ne? A až ho dočtete, těšte se spolu se mnou na ten poslední, třetí díl 

2 02.10.2018

Tematika druhé světové války a holocaustu je poměrně náročné čtivo. Není divu, že mi jednu dobu nebyly příliš pochuti. Čtete, vnímáte, prožíváte. A pak máte z ničeho nic všech těch osudů i krutosti plné zuby. Něco vás svírá a necítíte se při čtení dobře. Tohle období už mám za sebou a znovu se odhodlávám do tohoto tématu občas vplout. Chlapec na dřevěné bedně byl pro začátek skvělou volbou…
Leon Leyson vyrůstal jako dítě v malé vesnici, obklopen svými sourozenci a lidmi, kteří ho měli rádi. Jeho otec byl velmi šikovný a pracovitý, což ho později přivedlo nejen mimo původní bydliště, ale v podstatě mu zároveň s tím zachránilo život. A nejen jemu…
Pak přišla druhá světová válka a vše, co malý Leon miloval, prakticky zmizelo v nenávratnu. Pocítil strach, bezmoc, hlad, krutost i bolest. Ničemu z toho nerozuměl a sám sebe se velice často ptal, proč se mu něco takového stalo. Kdo takovou věc zavinil a hlavně dopustil. Díky setkání s Oskarem Schindlerem si Leon dovolil zase věřit. V lepší zítřek…budoucnost...život. A o tomhle všem kniha vypráví…
Chlapec na dřevěné bedně jsou vzpomínky, poutavě vyprávěné očima člověka, který přežil. A nejen díky osudovému setkání s Oskarem Schindlerem, mužem, kterému se podařilo zachránit téměř 1200 Židů před krutou smrtí v koncentračních táborech. Je obdivuhodné, kolik odvahy, síly a odhodlání se dokáže v tak malém člověku, jakým Leon tehdy byl, skrývat.
Pokud je vám tato tematika blízká, knihu vám k přečtení určitě doporučuji. Litovat rozhodně nebudete…

3 23.09.2018

Změna je život. Přesně tuhle ohranou formulku jsem si opakovala těsně před tím, než jsem nastupovala do nové práce. O pár dní později jsem si s konečnou platností musela připustit, že změny doopravdy nesnáším. A kupodivu jsem špatně nesla i ty, na které jsem se těšila. Například bydlení s člověkem, který pro mě už přes rok znamená nejvíc na světě. ..
Těsně před tím, než se to všechno rozjelo a já se stala hrdou opatrovnicí čtrnácti skoropuberťáků, jsem dočetla jeden rozsáhlý fantasy příběh. Z práce jsem se vracela nešťastná a byla vděčná, když mi můj milý uvařil odpolední kafe a nabídl mi svou náruč. Ptáte se proč? Někdy si prostě ukousnete moc velké sousto. Víte, že ho zvládnete spořádat, ale hrozně vám to trvá a vy si to moc berete. A přesně to se stalo i mě.
Pátrala jsem ve své miniaturní knihovně (jde o malý prostor pod televizí, kam se mi při stěhování podařilo vmáčknout asi dvacet knih – víc jsem, vzhledem k celkovému množství prostoru, který byt nabízí, vybojovat nezvládla) po knize, která by korespondovala s mým aktuálním citovým rozpoložením. Ke své vlastní úlevě jsem zjistila, že se na mě z vrchu prvního štůsku směje Syn větru a Prsatý muž od Josefa Formánka. A tak jsem začala číst…
David Zajíc se po osmi letech vrací na Siberut. Po příjezdu však shledává, že od doby, kdy navštívil ostrov naposledy, se mnohé změnilo. Přirozenou krásu divoké přírody, šamanských rituálů a tradic, nahradily technické vymoženosti a míra přátelství se začala měřit penězi.
Pak je tu taky Syn větru, šamanské zkoušky, kapitán El Dalí….Alena, Veronika, Dana a spoustu dalších zajímavých součástí příběhu, které je zkrátka dobré číst…
Možná si poklepete na čelo a zkonstatujete, že jsem vám toho o příběhu zrovna moc neřekla. Jenže ono to nejde. Na tuhle knihu musí přijít ten správný čas. Je potřeba, ji prožít. Se vším všudy. Vypovídá o životě, lásce, cestě, osobních výhrách i prohrách, závislostech, pochopení, odpuštění….a spoustě dalšího.
Po dočtení jsem měla podivně uklidňující pocit. Nejspíš mi pomohlo, že jsem mohla nějakou dobu trávit čas s pocity, myšlenkami a starostmi jiných lidí. Nakonec jsem se rozhodla, že ty svoje nechám plavat…aspoň na chvíli…
Skvělý příběh českého autora a jedno velké doporučení pro všechny!

6 15.09.2018

Do knížky Aerie od spisovatelky Marie Dahvany Headley jsem vkládala hodně nadějí. Pyšní se překrásnou obálkou, stejně jako první díl této série, a také jsem doufala, že díky pokračování, dostane celá série konečně smysl…

Aza se vrátila zpátky. Má sice jinou podobu, avšak uvnitř zůstává stejná. Užívá si běžného života, ve kterém hraje nejdůležitější roli její rodina a především Jason.
Rok se s rokem sejde a Azu čekají sedmnácté narozeniny. Neočekává je s nadšením jako jiní, ale s velkými obavami. A nejen ona. I Jason je velmi neklidný a neustále přemýšlí nad tím, jak ji co nejlépe ochránit. Přesně před rokem totiž Aza poprvé zmizela. Navíc jsou její nejbližší po událostech loňského roku v neustálém ohrožení.
Aza touží zůstat, ale myšlenkami je neustále mezi mraky s Caruem, svým ptákem srdce. Díky Jasonově osudové chybě se však ocitá zpět v Magonii, jako uprchlice. Nyní ji čeká nesnadný úkol. Postavit se své kruté matce Zal Quelové, které se během jejího pobytu na zemi podařilo uprchnout ze zajetí…

Jak už jsem zmínila v úvodu článku, oba díly této série se mohou pyšnit nádhernými obálkami. Troufám si tvrdit, že jde o jedny z nejkrásnějších, které ve své knihovně mám. Druhé plus musím autorce připsat za její myšlenku. A sice stvořit fantastický svět v oblacích. Věřím, že nejsem jediná, kdo se občas dívá do mraků a dovolí si snít. Také se mi líbí fakt, že Jason nežije v klasické rodině, kde rodiče tvoří muž a žena, ale v rodině, kde pár tvoří dvě ženy.
Tím však můj výčet pozitiv bohužel končí. Mám totiž pocit, že se autorka primárně zaměřila na vztah Jasona a Azy, nikoli na rozvoj svého fantastického světa. Velkou část knihy totiž zabírá líčení jejich vzájemného vztahu a vnitřní reflexe obou hlavních postav. Navíc se Aza v konkrétních momentech chová na můj vkus nepatřičně – z minuty na minutu změní postoj a snaží se vyvolat ve vztahu konflikt. Snad proto, aby se jí v případě nutnosti snáze odcházelo. Ze sympaťáka Jasona se stává rozervanec, který v sobě pořád něco řeší a později se neustále obviňuje ze všeho, co se přihodilo.
Celý děj je hrozně zmatený a spousta momentů si navzájem odporuje. V jedné větě je postava svázaná, zlomená, bez možnosti použít magii. V následující se převléká a z vězení utíká.
Doufala jsem, že autorka svou myšlenku fantastického světa v oblacích více rozvine, propracuje a Aerií se celá série krásně zakončí. V mých očích se tak bohužel nestalo.

Tentokrát nechám přečtení knihy na vašem uvážení. Pokud již máte za sebou díl první, druhý díl určitě zkuste a udělejte si o celém příběhu vlastní názor….

14.08.2018

Už dlouho jsem v ruce nedržela knihu, která by mě k sobě dokázala připoutat, ba dokonce vyvolala pocit, že prostě musím…potřebuji číst dál. Autorce J. P. Delaney se to s její knihou Ta přede mnou (nakl. Ikar, Knižní klub) povedlo. Paradoxem je, že jde o thriller, žánr, který nevyhledávám. Jsem totiž ukázkový strašpytel…

Emma prožila trauma. Byla přepadena zloději ve svém vlastním domě. Na stávajícím místě už se necítí bezpečně. Proto se snaží najít jiný byt, aby na ošklivou minulost lépe zapomněla. Žádný z nich se jim však nezamlouvá. Až na jediný. Strohý, minimalistický byt, v němž mohou bydlet za minimální poplatek a maximální dodržování všech pravidel. Podivný architekt, který jej původně navrhoval pro svou rodinu, totiž odmítá přijmout jen tak někoho. Chce si být jist, že jeho byt bude mít účinky, které se od prostor tohoto typu očekávají. A sice, že dokáže nové nájemníky změnit. Což se mu nakonec doopravdy podaří.
Jane prožila velmi osobní ztrátu. Potřebuje místo pro nový start. Její finanční možnosti, však jejímu rozhodnutí i potřebám stojí v cestě. A to až do chvíle, kdy objeví krásný byt, který může získat za nízké nájemné. Jane využije příležitosti, i když pobyt na tomto místě znamená dodržování ohromné spousty pravidel. Záhy se však dozvídá o ženě, která na tomto místě předčasně zemřela. A co víc, byla jí až nápadně podobná. Jane začne pátrat. Avšak čím víc se blíží k cíli, tím víc se její život začne podobat tomu, který žila TA PŘED NÍ…

Vy, co máte v tomto žánru načteno se mnou možná nebudete souhlasit. Možná pro vás byl tenhle příběh předvídatelný a měli jste hodně brzo ve všem jasno. Ale za mě je tato knížka vážně super. Dostala mě někde kolem padesáté stránky, a pak už mě nutila číst pořád dál a dál a dál. Nemohla jsem přestat a strašně se mi nechtělo ji zavírat. Po celou dobu čtení jsem vůbec netušila, jak se věci mají. A žádný z mých odhadů nebyl správný.
Líbila se mi atmosféra příběhu i způsob, jakým autorka všechno kolem postav vykreslila. Jediné, na co nemohu odpovědět, je otázka, která z postav se mi nejvíce zamlouvala. Protože jsem nefandila ani jedné z nich. Není to tak, že bych je nesnášela. Spíš jsem jen doufala, že některé nebudou takové, jak se po celou dobu prezentovali. Byly zkrátka jen nepostradatelnou součástí příběhu.

Takže, pokud knihy tohoto typu nepatří mezi vaše běžné čtivo a pokud neradi chodíte spát s hlavou pod peřinou, stejně jako já, můžete se do ní směle pustit. Všeho je tam tak akorát. A vám, kteří máte pro strach uděláno, ji k přečtení určitě doporučuji. Pokud vás neoslní, určitě si u ní minimálně odpočinete…

3 09.08.2018

Knihy nakladatelství Yoli mám moc ráda. Ačkoli nejsem cílovou skupinou, příběhy se mi líbí a vždycky si u nich příjemně odpočinu. A jinak to nebylo ani u knihy Eleonor a Park.

Eleanor to v životě nemá vůbec lehké. Pochází totiž z nepříliš funkční rodiny. Žije s matkou, nevlastním otcem a čtyřmi sourozenci v malém, nepříliš pěkném domě, kde sdílí spolu s ostatními dětmi mrňavý pokojík. Je poměrně velká, podivně se obléká a na hlavě má spoustu neposlušných sytě zrzavých vlasů. Díky tomu všemu je ostatními spolužáky z nové školy ihned zařazena mezi outsidery.
Park je poloviční Korejec. I když jeho vztah s otcem dostane občas nějakou tu trhlinu, může s klidným svědomím tvrdit, že je obklopen milujícími lidmi. Zbožňuje komiksy a taky muziku. Zejména punk a rock.
Když jednoho dne hledá Eleanor v autobuse místo k sezení, najde ho shodou okolností právě vedle Parka. A co víc, po čase začne nakukovat přes jeho rameno, aby mohla číst komiksy, které si do autobusu pravidelně nosí. Park je tímhle zjištěním nejprve trochu vyvedený z míry. Postupem času si však na Eleanořino počínání začne zvykat. Právě díky společnému čtení komiksů k sobě tyto dvě postavy najdou cestu. A pouto, které mezi nimi začne vznikat, den ode dne stále víc sílí…

Musím říct, že tenhle příběh byl prostě skvělý. Jemný, něžný, oddechový a přitom měl svou hloubku i poslání. Eleanor s Parkem si určitě moc oblíbíte a budete jim celou domu nesmírně fandit. Navíc mohu po mnoha letech čtení konečně říct, že jsem našla svou oblíbenou knižní hrdinku. A ano, není jí nikdo jiný než právě Eleanor. Nejen, že jsem s ní po celou dobu čtení soucítila, ale měla jsem obrovskou chuť, tuhle věčně smutnou holku obejmout, abych jí ukázala, že může mít přátele a její odlišnost není vůbec na škodu.

A jak už vyplývá z mých dojmů, knížku vám k přečtení určitě moc doporučuji!

4 08.08.2018

Často slýchám, že čtenáře, kteří berou do rukou knihy od nakladatelství Omega, zlobí jejich překlady. A protože mě zaujala novinka Vytoužené dítě od Catherine Chidgey, rozhodla jsem se tomu podívat na zoubek…

Siggi vyrůstá v Berlíně spolu s matkou a svými dvěma sourozenci. Její otec je cenzor. Z listin a dopisů vyřezává slova, která se do nich takříkajíc nehodí. V jejich bytě, ostatně jako ve všech spořádaných německých rodinách, najdete na stěně obraz Adolfa Hitlera, muže, ke kterému vzhlíží. Siggi dokonce okusí členství v Hitlerjugend, které však zaniká okamžikem, kdy se její domov hroutí k zemi a spolu s ním i celý její dosavadní život.
Erich vyrůstá na venkově nedaleko Lipska a od narození je velmi tichým a přemýšlivým dítětem. Jeho otec odešel do války, a tak je právě na něm, aby matce pomohl v hospodářství, tam, kde je potřeba. I on je vychováván v úctě k Führerovi a je odhodlán položit za něj svůj život. Těsně před tím než dojde ke kapitulaci, zjistí Erich nepříjemnou a bolestnou informaci, týkající se jeho života. Ta ho přiměje odcestovat. Jeho cílem je bojovat za Adolfa Hitlera do posledního dechu.
Ve zničeném Berlíně nachází Siggi, která ho zavede do svého úkrytu. Jejich setkáním vznikne pouto přátelství a lásky. Je jen otázkou, do jaké míry je pevné a kolik toho vydrží…

Úplně na začátek musím pochválit krásnou obálku, která koresponduje s přebalem knihy. Kniha má 406 stran a je rozdělena do čtrnácti částí, v nichž jsou umístěny jednotlivé kapitoly, odehrávající se buď v Berlíně, nebo u Lipska. Každá z těchto částí je uvedena krátkou básní, ze které jsou vynechána některá slova. V průběhu čtení se na některých místech objevuje postava vypravěče, který však není přítomen permanentně. Objevuje se ve chvíli, kdy nás zavádí do minulosti, aby osvětlil nějakou stávající situaci v textu, popřípadě v některých konkrétních momentech, které komentuje ze svého pohledu.
Prostředí je dle mého názoru vykresleno autorkou velmi pěkně a myslím si, že pro představu čtenáře je zcela dostačující. Obě hlavní postavy jsem si oblíbila, byly nesmírně statečné a každá z nich pro mě v průběhu čtení získala jiný význam. Siggi byla ztělesněním klasické německé výchovy té doby, možná předčasně dospělá, než by ve svých dvanácti letech musela být. To, že je prakticky ještě pořád dítětem se do jisté míry projevilo až ve chvíli, kdy se jí otočil život vzhůru nohama. Naopak Erich byl v mých očích ztělesněním dětské naivity a dobromyslnosti, přestože i na něj dopadal vliv dané doby. A takovou tu předčasnou dospělost, jsem zaznamenala až ve chvíli, kdy odjížděl a následně se setkal se Siggi.

Co se mi ale naopak nelíbilo, je fakt, že příběhu chybí čtivost. Text je pro mě jako čtenáře velmi málo poddajný, těžko uchopitelný a kniha při čtení neodsýpá tak, jak by mohla. Tím, že si čtenáře nedokáže podmanit a připoutat ho k sobě, snižuje podle mého názoru hloubku prožitku a dojem z celého díla. I přesto, že jde o velmi silné téma, které má nesmírnou hloubku. Takže v konečném výsledku se můj čtenářský prožitek smrsknul do posledních 120 stránek.


I přes výše zmíněné zápory knihu k přečtení doporučuji. Nabídne vám velice silné a zajímavé téma, které vás určitě zasáhne. Pouze předesílám, že se nečte úplně snadno a budete si s přelouskáním této krásky muset dát přece jen trochu práci.

2 06.08.2018

Jenny Colgan si mě získala knihou Ostrov s vůní čerstvého chleba. Když vyšlo volné pokračování tohoto románu, s pořízením jsem neváhala. A když se letos z nakladatelství Argo vyloupl román Pojízdný krámek snů, u kterého anotace slibovala hlavní hrdinku, milující knihy a čtení nadevše, bylo jasné, že mne ani tato kniha nemine...
Nina je knihomolka se vším všudy. Pracuje v knihovně a své lásce ke knihám se věnuje jak jen to jde. Není proto dvakrát nadšená, že si bude muset najít jiné místo. Město se totiž rozhodne knihovnu zavřít. Ačkoli je spíše uzavřená a snaží se většinou splynout s davem, jak jinak, než s knihou v ruce, dostane nápad. Rozhodne se, že bude mít vlastní knihkupectví. V dodávce. Jenže ta, která se Nině zamlouvá nejvíc, je až ve Skotsku. A proto jí nezbývá nic jiného, než se pro ni vydat. A právě tohle rozhodnutí převrátí Nině život úplně naruby.
Skvěle napsaný a čtivý příběh. Nenáročný svým obsahem a s hlavní hrdinkou, která se nebojí udělat krok do neznáma. A co víc – Nina miluje knihy, dokáže se ponořit do románů a přestat díky čtení vnímat čas tak, jak to mnozí z nás dobře znají.
Z mého pohledu v sobě nese i tato kniha drobné poselství pro nás ženy, dívky, slečny...konkrétně takové, že se nemáme bát měnit své životy. Ze dne na den, z týdne na týden, v rámci několika měsíců či let. Na čase nezáleží. Nejdůležitější je, abychom byly šťastné. Ale co mi tu přece jen trošku vadilo, a stejně tomu bylo i v předchozí knize, byla milostná zápletka. Je pravda, že v případě této knihy nebyla "přeslazenost“ děje tolik markantní, přesto jsem se při čtení těchto pasáží neubránila tomu, abych neprotočila oči. Romány této autorky jsou svižné, úsměvné....a tyto momenty mi celkový dojem tak trochu kazí.
Ačkoli mám výhrady k autorčiným milostným zápletkám, určitě vám tuto i jiné její knihy k přečtení moc doporučuji!

4 27.07.2018

Líbily se vám knihy jako Zmrzlinová královna nebo Obuvníkova žena? Pokud ano, mám pro vás tip na další skvělou knížku. Vydalo ji nakladatelství Garamond a jmenuje se Irská kuchařka.

Amerika – země nekonečných možností. Mary Mallonová, stejně jako mnozí jiní, touží po lepší budoucnosti. Její velkou vášní je vaření a ráda by se mu věnovala na profesionální úrovni. Ale cesta k tomuto snu je složitější, než by se na první pohled zdálo. Mary však ve svém úsilí vytrvá a její cílevědomost nakonec přináší první ovoce. Avšak pouze do chvíle, kdy se v jedné z bohatých rodin, pro kterou vaří, objeví horečka, která s sebou přináší smrt. A není jedinou. Krátce na to se Mary Mallonová stává prvním člověkem v Americe, obviněním z přenášení břišního tyfu. Ona sama však odmítá toto nařčení jakýmkoli způsobem akceptovat. Bojuje za svou svobodu i svůj sen až do samého konce...

Nevím, kolik z vás tuto knihu již četlo. Ale určitě by mě zajímalo jak moc se vám líbila. Přestávky během čtení jsem si dělala velmi nerada. Natolik byl pro mne tenhle příběh zajímavý.
Autorka skvěle popsala tehdejší americké prostředí i společnost. Díky tomu můžete nahlédnout jak do života bohatých rodin a vyšších společenských vrstev, tak do života dělnické třídy. Mimo to také poukazuje na tehdejší lékařské metody a drogovou problematiku.
Postava Mary Mallonové mi byla velmi sympatická a nejen proto, že mám silné ženské hrdinky v románech ráda. Ačkoli by se mohlo zdát, že ji nějaký nepříjemný životní moment srazí na kolena, opak je pravdou. Nikdy se nevzdává. Znovu a znovu překonává jednotlivé překážky. Což věřím, že muselo být pro hlavní hrdinku i v reálném životě velmi, ale opravdu velmi únavné. Alfred je v mých očích ztělesněním dělnické třídy a zároveň způsobu života, jakým žila. Ať už jde o obtíže se sháněním zaměstnání, nutnost uživit rodinu, neustálá potřeba financí k zajištění aspoň základních životních potřeb a uchování jakési mužské důstojnosti nebo alkoholismu jako krátkého útěku z všední reality.

Za mě je tedy Irská kuchařka skvěle napsaným, čtivým a velmi zajímavým příběhem, který vám ráda doporučuji k přečtení.

1 27.07.2018

V létě dávám přednost nepříliš obsáhlým knihám. Na základě toho však nedávám přednost pouze jednomu žánru. Někdy sáhnu po něčem odlehčenějším, jindy nepohrdnu příběhem náročnějším. Pojďte se tedy se mnou podívat, jak moc se mi líbil Hračkář z nakladatelství Domino.
Adam Kulakov je ředitelem firmy na výrobu dětských hraček. Vybudoval ji jeho dědeček Arkadij, který mu ji ve stáří svěří. To, že je Adam ženatý a má malého synka mu rozhodně nebrání v tom, aby si nevázaně užíval života s mladičkými milenkami. A neustálému rozhazování peněz nezabrání ani fakt, že se firma začíná pohybovat převážně v červených číslech. Z jeho mlhy bohémství ho vyvede až jedna, na první pohled zcela banální situace. Následně bude Adam nucen učinit hned několik rozhodnutí, která jdou ruku v ruce s mnoha neblahými následky.
Arkadij Kulakov je v době odvlečení do koncentračního tábora v Osvětimi nedostudovaným lékařem. Potká ho "štěstí“ v neštěstí, když ho jeden z Mengeleho lékařů požádá, aby se účastnil výpomoci na jeho chirurgickém oddělení. Arkadij se musí rozhodnout. Mimoto se snaží zpříjemnit dětem pobyt v táboře, vyráběním jednoduchých hraček. A stejně jako jeho vnuk Adam, ponese i Arkadij na svých bedrech důsledky všech svých rozhodnutí...
Jak jste si mohli všimnout, kniha má dvě vyprávěcí roviny. Současnou a minulou. Kniha je bezesporu velmi dobře napsaná a čte se snadno. Nicméně se musím přiznat, že pasáže, týkající se Adamova počínání a života, mě nebavilo sledovat tolik, jako pasáže o životě Arkadije v koncentračním táboře. Možná to zní trochu divně, uznávám. A je pravdou, že na toto téma už jsem přečetla mnoho příběhů. Přesto mě autor, Liam Pieper, velmi, ale opravdu velmi překvapit myšlenkou, kterou ve své knize předložil. A když na to zpětně pomyslím, běhá mi nad těmito úvahami stále mráz po zádech. Z mnoha důvodů.
Víc vám k této knize bohužel nemůžu říct. Pokud bych se totiž zaměřila na hlavní postavy, moje dojmy z nich a rozebrání jejich funkce v díle, troufám si říct, že bych musela odkrýt větší část příběhu, než bych chtěla. A to nechci.
Hračkáře vám k přečtení určitě doporučuji a doufám, že si ho užijete stejně jako já.

2 27.07.2018

Skvělé, odpočinkové a úsměvné počteníčko. Víc netřeba dodat :-)

1 19.07.2018

Young adult fantasy je pro mě ve světě knih příjemným odlehčením. A protože mi v knihovně chybí množství dílů do konkrétních sérií, zaměřila jsem se na knihy, které již mají na pultech v knihkupectví svá další pokračování, nicméně v mé knihovně chybí. A právě Sníh nebo popel je jednou z nich.
 Meira je šestnáctiletá dívka, sirotek, vychovávaný coby bojovnice padlého království zvaného Zima. Po bitvě s Jarním královstvím už zbyla jen hrstka Zimanů, která se stává nadějí pro znovuobnovení říše.
Ačkoli je vskutku tvrdou dívkou, lásce se neubrání a zamiluje se. Avšak její city neprovází štěstí. I přes bolest v srdci je ale ochotná vytrvat a položit za navrácení země právoplatnému králi třeba i vlastní život...
 Než přejdu k pocitům ze samotné četby, přiznám se, že kniha Sníh nebo popel, je díky své obálce jedním ze skutečných skvostů mojí knihovny. Je nádherná a ve stejném duchu by měly být vyvedeny i obálky dalších dílů této série.
 Sníh nebo popel je autorčinou prvotinou a zároveň jde o jeden z faktorů, který jsem si musela neustále připomínat. Asi bych ocenila, kdybych se na samém počátku mohla dozvědět něco víc o jednotlivých zemích. Minimálně o těch, které v příběhu opakovaně vystupují. Oproti tomu se mi líbilo, že má každé království nějaký vlastní atribut a charakteristické rysy.
 Meira se pro mě stala postavou, která svou odolností a odvahou dokázala člověka potažmo čtenáře solidně "nakopnout". Občas však svými schopnostmi a konáním působila jakoby mírně přitažená za vlasy. Z mého pohledu jí chybělo něco lidského. Něco, s čím bych se mohla ztotožnit a vzít tak hlavní hrdinku za svou. Navíc jsem díky jiné fantasy sérii doslova alergická na sloveso „zlomit se“. Příběhu ale nechybí takové vlastnosti jako napětí, akce, spád, překvapení a špetka romantiky.
 Ačkoli by to tak podle mého hodnocení nemuselo vypadat, hodnotím tuto knihu pozitivně. Ráda vám ji doporučuji k přečtení a budu se těšit na děj dalších dílů.
 (nakl. CooBoo)

1 19.07.2018