Mojepočteníčko komentáře u knih

Tahle knížka pro mě byla bohužel zklamáním. Nejspíš to bude tím, že je pravděpodobně určena pro jinou čtenářskou základnu, než do které patřím já.
Jednoduše napsané, předvídatelné, spousta zdánlivých nahodilostí, opakované zoufání hlavních hrdinek, pocity viny, rozebírání vlastních osudů.
Ačkoli mě osobně nezaujala, věřím, že si své čtenáře najde.

1 23.06.2019

Pokud už nějakou dobu čtete romány, které mapují období druhé světové války, pak vás tahle knížka rozhodně nezklame.
Je velmi dobře napsaná, obohacená o tematiku života v partyzánském táboře. Za mě naprostá spokojenost a velké doporučení!

2 23.06.2019

Jeden z nejkrásnějších příběhů z období druhé světové války!
Z pohledu své profese, bych se ji nebála zařadit mezi doporučenou četbu pro 8. - 9. třídu. S vybranými pasážemi by se rozhodně dalo pracovat i v nižších ročnících. A ačkoli je tato knižní série bez pochyby určena mladším čtenářům, věřím, že zaujme i nejednoho dospěláka. Moc doporučuji!

4 23.06.2019

Jeden z nejkrásnějších příběhů z období druhé světové války!
Z pohledu své profese, bych se ji nebála zařadit mezi doporučenou četbu pro 8. - 9. třídu. S vybranými pasážemi by se rozhodně dalo pracovat i v nižších ročnících. A ačkoli je tato knižní série bez pochyby určena mladším čtenářům, věřím, že zaujme i nejednoho dospěláka. Moc doporučuji!

6 23.06.2019

Jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších příběhů z období druhé světové války!
Z pohledu své profese, bych se ji nebála zařadit mezi doporučenou četbu pro 8. - 9. třídu. S vybranými pasážemi by se rozhodně dalo pracovat i v nižších ročnících. A ačkoli je tato knižní série bez pochyby určena mladším čtenářům, věřím, že zaujme i nejednoho dospěláka. Moc doporučuji!

8 23.06.2019

Útlá, drobná kniha plná vzpomínek a fotografií. Opět stravitelná pro čtenáře, které tematika zajímá, ale potřebují, aby byl text v rámci možností stravitelný.
Velkou část knihy tvoří popisy z prostředí nemocnice, kde byl autor kvůli svému zdravotnímu stavu nucen pobývat. Zde si můžeme všimnout, jak velkou roli hrálo tehdy v životě člověka jídlo.
Náročnějším čtenářům by však tato kniha mohla přijít zbytečná. Já osobně jsem byla ve výsledku trochu zklamaná, čekala jsem trošičku víc.

4 23.06.2019

Životopis Dity Krausové možná nebyl tolik bohatý na popisy prostředí koncentračního tábora v Osvětimi, zato dokázal reálně zmapovat obsáhlý kus našich dějin.
Knih na toto téma jsem přečetla již mnoho, přesto mě tento příběh dokázal obohatit o nové, zajímavé informace.
Pokud máte z této tematiky obavy, ale přesto vás zajímá, věřím, že by se vám knížka mohla líbit. Doporučuji!

1 23.06.2019

Pamatuji si, jak obezřetně jsem přistupovala ke knize Muffin a čaj, která Koláčkům a spiklencům předcházela. A taky na to, jak moc jsem pak byla překvapená i dojatá.
Autorova druhá kniha mě rozhodně nezklamala. Ráda jsem se znovu potkala s oblíbenými hrdiny a užívala si způsob, jakým je vztah obou chlapců líčen.
Obě knihy řadím mezi své nejoblíbenější a k četbě moc doporučuji!

1 23.06.2019

Ochutnávačka patří mezi první knihy, které jsem měla možnost přečíst společně s dvěma dalšími úžasnými slečnami v rámci společného čtení, na kterém jsme se domluvily prostřednictvím Instagramu. Jde o příběh, odehrávající se v době druhé světové války a opravdu hodně jsem se na něj těšila.
Magda Ritterová žije celý svůj život s rodiči v Berlíně. Jeho obyvatelé jsou však díky častým náletům neustále vystavováni nebezpečí. Její otec proto usoudí, že by jeho dcera mohla být u příbuzných, kteří žijí v horách, v bezpečí. Zanedlouho proto putuje ke svému strýci a tetě do Berchtesgadenu.
Krátce po příjezdu absolvuje Magda pracovní pohovor. Uspěje a zanedlouho poté odjíždí na místo, kde má své nové zaměstnání vykonávat. Jaké je její překvapení, když zjistí, že se má stát ochutnávačkou jídla, podávaného samotnému Adolfu Hitlerovi! Krátkou chvíli si pohrává s myšlenkou, nabízené místo odmítnout. Zároveň si však plně uvědomuje, že se od dívek jejího věku očekává poslušnost vůči třetí říši.
Magda zaujme své místo v kuchyni, avšak netuší, co všechno jí nová práce přinese. Můžou to být zkušenosti, láska, a nebo taky samotná smrt!
Na úvod bych ráda pochválila celkový vzhled knihy i téma, které si autor vybral. Prozatím jsem se s něčím podobným ještě nesetkala. Bohužel jsou tyto dvě věci jedinými, které za sebe můžu pochválit.
Zpracování příběhu mi nesedlo. Ačkoli mě prolog dokázal maximálně motivovat k pokračování, čtení následujících kapitol už se rovnalo studené sprše. Nemohla jsem se vůbec začíst, text jsem vnímala a vstřebávala spíš mechanicky. Hlavní hrdinové mi k srdci nepřirostli, jejich společné, láskyplné scény nevyvolaly vůbec žádné emoce. Hlavní hrdinka se navíc stylizovala do role, kterou nesnáším snad asi nejvíc na světě, a sice – odhodlaná a nezlomná. Její vystupování bylo místy poněkud teatrální. Všechno zvládla, vydržela, překonala, zařídila a ještě v sobě dokázala udržet velkou dávku odhodlání a pomstychtivosti vůči těm, kteří jí nějakým způsobem ublížili. A jestli jsem po přečtení na něco opravdu, ale opravdu vysazená, pak je to rozhodně slůvko "zhroutit se.“
Ochutnávačka mě tedy bohužel zklamala. Nicméně jsem omrkla i její hodnocení na Databázi knih, které je opravdu velmi pozitivní. Proto soudím, že bude tato knížka spíše otázkou osobního vkusu čtenáře. Vyzkoušejte a uvidíte sami .

5 30.05.2019

Už jsou to dva roky, co jsem zjistila, že vůbec existuje něco jako knižní komunita nebo knižní youtube. Díky tomuto objevu mi knihovnu zdobí tituly, které bych dodnes jinak nejspíš nevyhledávala. Jedním z takových žánrů je young adult fantasy. Pro svůj průzkum jsem si tentokrát vybrala oblíbenou knihu spisovatele Sebastiena De Castella – Divotvůrce.
Kellen pochází z mocného čarodějnického rodu. Proto se očekává, že i on se jednou stane velmi mocným čarodějem. K tomu však potřebuje rozzářit šest magických pásků, vytetovaných na předloktí.
Nadchází okamžik kouzelnického souboje. Kellen je plný odhodlání, ačkoli velmi dobře ví, že vítězství nebude zadarmo. Místo kouzel využije svůj důvtip a triky, které ho nakonec málem stojí vlastní život.
V tu chvíli mu do života vstupuje svérázná Ferius Parfax. Ta mu také prozradí pravidla několika karetních her, které ho následně naučí. Není však mezi místními lidmi pro svůj původ nikterak oblíbená.
Ode dne, kdy se kouzelnický souboj odehrá, jde s Kellenem prakticky úplně všechno z kopce. Setkává se tajemstvím obklopenými lidmi, nebezpečnými tvory, navazuje známosti s postavami pochybné pověsti, dělá ukvapená rozhodnutí a velmi často riskuje svůj vlastní život. To vše ho přivádí k myšlence, že ne každý se musí bezprostředně vydat cestou, kterou mu osud určí…
Přiznám se, že jsem od tohoto příběhu neměla příliš velká očekávání. Těší se totiž všeobecné oblibě a to je po mých předchozích zkušenostech znak vcelku nežádoucí.
Nakonec jsem ale byla velmi mile překvapená.
Příběh byl velmi pěkně napsaný, čtivý a pro mě zajímavý. Vzhledem k tomu, že v oblasti tohoto žánru mám načteno poskrovnu, oslnil mě i nápad s kartami, coby magickým předmětem, který má v ději svou vlastní roli. Taky mi bylo více než sympatické, že Kellen není klasický hrdina, který v mžiku zvládne sám pozabíjet početnou skupinu nepřátel, nic ho nebolí, všechno vydrží a vždy dosáhne svého vytčeného cíle. Bavily mě jeho průšvihy, zbrklost, nešikovnost, dobrosrdečnost i odvaha. Stejně tak mi byly sympatické zbývající hlavní postavy Ferius Parfax nebo nekhek kočkoveverčák.
Určitě bych také chtěla pochválit krásnou obálku nebo font písma, který byl pro tisk použitý. Zároveň souhlasím s věkovým doporučením, které je na knize uvedeno. Možná bych se nebála jít i o jeden rok níž.
Pokud i vy žánr young adult fantasy stále poznáváte a prozkoumáváte, určitě tento první díl vyzkoušejte. Já osobně si další určitě pořídím a už teď se na další Kellenovo dobrodružství moc těším.

1 10.05.2019

Nakladatelství Baobab je pro mě něčím jiné. Líbí se mi zpracování jejich knih i grafická úprava. Minulý rok jsem si ze Světa knihy odnesla Transport za věčnost, příběh s tematikou druhé světové války a holocaustu od českého spisovatele Františka Tichého.

Honza se vrací domů a těší se na večeři. Od dveří bytu ho dělí jen několik málo metrů, když se na schodišti ozve zvuk těžkých kroků. Na poslední chvíli se mu podaří schovat. Ale když spatří, koho si muži v dlouhých pláštích odvádějí, téměř se mu hrůzou zastaví srdce.
Ve škole začínají mezi chlapci vznikat první nepřátelské půtky, protože do třídy spolu s Honzou dochází i několik spolužáků, kteří vyznávají židovské náboženství. Den ode dne přibývá množství nařízení a zákazů, které nakonec končí zabavením majetku a transporty. A přesně tímhle způsobem přijde Honza o některé ze svých přátel.
Vzhledem k situaci, která se odehrála v jeho rodině, zná místo, na které jsou Židé převáženi. Proto spolu se svým kamarádem Matoušem vymyslí velmi nebezpečný plán a odváží se do míst, která by si zřejmě k pobytu nikdo dobrovolně nevybral…

Příběhů s touto tematikou jsem přečetla už spoustu. Proto je obtížné objevit takový, který se něčím odlišuje, je silný, hluboký a dokáže se mi vrýt do paměti. Transport za věčnost je kniha, která v mých očích tyto vlastnosti má.
Kniha je primárně určena mladším čtenářům, proto velmi oceňuji způsob, jakým je zde téma holocaustu zpracované. Příběh je srozumitelný, čtivě napsaný a z velké části založený na skutečných historických událostech či postavách. O těch později autor hovoří v doslovu a o to víc na vás tíha všeho, co vám chce prostřednictvím svého díla předat, dopadne.
Honza je na jednu stranu postavou velmi silnou, statečnou a odvážnou (musí se vyrovnat se změnami v rodině, vzít na sebe úděl ochránce, přijmout ztrátu svých přátel, odhodlat se k nebezpečnému činu), ale i citlivou, se kterou už se vyrovnává mnohem hůř.

Transport za věčnost je příběh, který vypráví nejen o období druhé světové války, ale zároveň poukazuje na to, jak velkou sílu má opravdové přátelství. Knížku vám k přečtení určitě doporučuji a to jak čtenářům, kterým je určena, tak dospělým.

2 22.04.2019

Na knihu Spočítej hvězdy jsem narazila prostřednictvím školení čtenářské gramotnosti, kterého jsem se v březnu účastnila. Přečetla jsem ji během hodinky a už teď vám prozradím, že byla vážně skvělá.
Annemarie a Ellen jsou nerozlučné kamarádky. Žijí v okupovaném Dánsku, ale válku si prozatím plně neuvědomují. Pokud tedy nepočítají nedostatek jídla, večerní zatemňování nebo zákaz vycházení od určité doby.
Jenže nic netrvá věčně a za nedlouho začínají být Židé pronásledováni i v Dánsku. Rodiče Ellen předají svou dceru do bezpečí k rodině Annemarie. Sami se pak vypraví na utajovanou cestu, aniž by Ellen předem řekli kam jdou nebo kdy se pro ni vrátí.
Ilegální skrývání Židů však nese následky. A Němci na dveře nežidovské rodiny, ukrývající dceru dlouholetých přátel přece jen jednoho dne zaklepají…

Jsem ráda, že tento příběh patří mezi další z těch, které přijatelným způsobem seznamují mladší čtenáře s obdobím druhé světové války a tématem holocaustu. Tentokrát nás zavádí do Dánska, kterému se během tohoto tísnivého období podařilo, jak sama autorka v doslovu uvádí, zachránit téměř celou židovskou populaci. Jak, nemohu prozradit. To už si budete muset přečíst sami.
Příběh je velmi čtivý a napínavý. Vychází z reálných historických fakt a o to víc pak na čtenáře působí. Tematiku holocaustu předkládá autorka dětem srozumitelně, bez toho aniž by byla nucena detailně popisovat hrůzy, které jsou s ním spojené. Seznámíte se s válečnou situací v Dánsku i způsobem, jakým byli Židé v Dánsku zachraňováni.

Za mě je tato kniha velmi podařeným literárním dílem. Doporučila bych ji jak čtenářům mladším (cca od 11 let) i čtenářům dospělým.

5 22.04.2019

Dina je dcerou paní Studu. Ženy, která dokáže prozkoumat každé zákoutí lidské duše a pokud v ní najde něco nepříliš pěkného, dokáže přimět člověka, aby se hluboce zastyděl. Případně odhalí viníka – záleží na dané situaci. Dina však není na svůj dar příliš hrdá. Nikdo s ní nechce kamarádit a jen málokdo se jí odváží podívat do očí.
Jednoho večera přijede pro paní Studu posel s žádostí o rozhřešení případu vraždy v královské rodině. Dinina matka žádost samozřejmě neodmítne, rozloučí se s dětmi a s příslibem brzkého návratu je opustí, aby se vydala na cestu.
Ale druhý den jakoby se po ní slehla zem. Ačkoli ji děti vyhlíží, nevrací se. Místo ní přijíždí muž na velkém černém koni, který si tentokrát vyžádá samotnou Dinu. Ta má pomoct své matce s těžkým případem. Po příjezdu do města však zjišťuje, že jde o past a její matka je neprávem vězněna. Je tudíž pouze na ní, aby prokázala matčinu nevinu a z vězení ji zachránila.
Tento fantasy příběh je sice určen mnohem mladším čtenářům, ale i tak musím říct, že jsem si ho moc užila. Byl velmi čtivý, napínavý a vyskytovali se v něm draci – moji nejoblíbenější fantasy tvorové. Tentokrát však v roli záporáků.
Hlavní postavu - Dinu, jedenáctiletou dívku s obrovskou kuráží si určitě snadno oblíbíte. Není to nezlomná a neporazitelná hrdinka. Je nesmírně lidská, přiměřeně statečná, budete jí po celou dobu čtení fandit a snadno se do ní vcítíte.
Ačkoli je tento příběh vážně skvělý, objevila jsem v textu věc, která mi nesmírně vadila. Téměř na konci knihy si jedna dívka stěžuje Dině, jakým způsobem se jí děti posmívaly kvůli tomu, že její matka není vdaná. Jde o vulgární výrazy, zdrobnělé, přesto pro čtenáře snadno vnímatelné.
Já osobně jsem se těšila, až na knihu nalákám svoje školní čtenáře. Jenže kvůli těmto dvěma slůvkům jsem od svého záměru musela upustit. Proč to si jistě domyslíte. Netvrdím, že dnešní děti ošklivá slovíčka neznají. Ale nevidím důvod, proč by se měla vyskytovat v tak pěkně napsaném příběhu.
Knížku vám, i přes zmíněné zamrzení, k přečtení určitě doporučuji a doufám, že si ho užijete stejně jako já.

22.04.2019

!!! Pozor SPOILER !!!

John Green je velmi oblíbeným spisovatelem. Svou oblibu získal především díky románu Hvězdy nám nepřály. Já jsem se tentokrát rozhodla přečíst další jeho knihu - Papírová města.

Quentin a Margo jsou přátelé od dětství. Jeden z jejich každodenních výletů však končí nálezem mrtvého muže, což je oba do jisté míry poznamená.
Na střední škole se Margo stává oblíbenou. Má spoustu přátel a vyniká především svými bláznivými nápady, o občasných útěcích nemluvě. Quentin je oproti ní obyčejný kluk s několika dobrými přáteli, který plánuje budoucnost tak, jako mnozí jeho vrstevníci.
Jednoho večera zaklepe Margo Quentinovi na okno a vyzve ho, aby jí pomohl splnit jedenáct tajných úkolů. Když se spolu to ráno loučí, ani ve snu by Quentina nenapadlo, že se s Margo dlouhou dobu neuvidí. Jeho kamarádka totiž druhý den zmizí a není k nalezení.
Quentin, poháněný silou jejich přátelství (a možná i lásky, kterou si nechtěl dlouhou dobu připustit), začne po Margo pátrat. Stopy, které objeví ho zavedou až do míst, která doopravdy možná ani neexistují. Nebo snad ano?

Uchopit zhodnocení tohoto příběhu pro mě tentokrát vůbec není snadné. Styl psaní odpovídá jeho autorovi – tohle byla v pořadí již čtvrtá kniha, kterou jsem přečetla a myslím, že je při troše dobré vůle snadno rozpoznatelný. Zpočátku mě příběh moc nebavil, trvalo mi zhruba sto stran než jsem se začetla. Pak mě teprve děj začal trochu víc zajímat. Nad koncem jsem protáhla obličej – asi jsem očekávala něco víc WOW, velký objev, něco převratného, dechberoucího. Něco, co se zkrátka nekonalo. Nicméně závěrečná rozprava obou hlavních hrdinů mě pro změnu uvrhla do stavu, kdy jsem v sobě pořád dokola omílala spoustu různých myšlenek, hledala souvislosti, vysvětlení…

Postavu Margo jsem si hodně oblíbila. Skutečný svět nebo život ji nepřitahovaly, v jejích očích se v nich skrývala faleš. Utíkala před konvencemi. Před tím, co by každý člověk měl správně udělat. Potřebovala samotu i svobodu, ale zároveň ji obě tyto touhy do jisté míry svazovaly, možná i trochu zraňovaly. Rozhodla se hledat sebe samu, i když pro ni tohle rozhodnutí nebylo jednoduché. A jejím nejlepším přítelem byl kluk. Kluk, se kterým se mohla kdykoli pohádat. Říct mu, co si myslí. Prásknout za sebou dveřmi. A pokaždé, pokaždé když se vrátila zpátky, bylo vše v nejlepším pořádku.

Možná nám tím vším chtěla ukázat, jak moc je přátelství druhého člověka důležité. A že do něj nepatří jenom to hezké, jako je smích nebo porozumění. Taky to, že se nemáme bát jít za tím, co si přejeme a neobávat se reakcí okolí. Být jiní, být sami sebou.


A přesně to si myslím, že by nám příběhy, které čteme, měly předávat. Knihu vyzkoušejte. Buď ji přečtete až do konce a dáte mi za pravdu, nebo ji odložíte :-)

3 22.04.2019

Když na Instagramu vyskočila informace o tom, že Sabinka z blogu Knižní kavárna bude vydávat svou druhou knihu, která se navíc měla svým žánrem řadit mezi mysteriózní thrillery, neváhala jsem a knížku si u ní hned zamluvila.

Příběh vypráví o mladém manželském páru Noře a Leovi, kteří žijí ve společné domácnosti spolu s Leovými rodiči. Když se objeví možnost zakoupit vlastní byt ve staré vile, neváhají, protože je pro ně život ve společné domácnosti značně těsný, nepohodlný a vztahově náročný. Po nastěhování se seznamují s dalšími obyvateli, například popletenou Amélií, rázným plukovníkem Fazekašem nebo Julií, která si ze svého bytu nikdy nedovolí vyjít neupravená.
Nora se na nové bydlení moc těší, stejně tak na miminko, které čeká. Ale zdá se,
že v domě pravděpodobně žije ještě někdo jiný. Amélie zažívá podivné stavy, ve kterých se vrací zpět do minulosti, Nora slýchá smích malých dětí a občas potká
podivně oblečenou holčičku. Ani Leo není prapodivných zážitků ušetřen.
Když se narodí malá Klárka, začne se situace v domě nepříjemně stupňovat. Nora
i Leo, oba vystudovaní historici, začnou pátrat po minulosti místa, na kterém žijí.
A ta je rozhodně více než děsivá…

Wow! Tak tuhle knížku si rozhodně musíte přečíst! Už dlouho se mi totiž nestalo, že bych se vrátila ke čtení, které jsem ukončila na straně 25 ve čtyři odpoledne a poslední stránku otočila v půl jedenácté v noci. V okamžiku, kdy jsem se začetla, nebylo možné přestat. Zvlášť když venku řádilo počasí, které prožitek z četby ještě víc umocnilo.
Příběh je psaný poutavě, hlavní hrdinové jsou velmi sympatičtí. A největší plus musím autorce připsat za skvěle dávkované napětí, které perfektně dokreslovalo tajemnou atmosféru.
Knížku jsem si opravdu moc užila a rozhodně vám ji doporučuji k přečtení!

3 30.03.2019

Oba díly Perfekcionistek hodnotím jako příjemnou změnu. Při čtení jsem měla pocit, že se v příběhu neděje nic, ale vlastně všechno. Skvělý překvapivý závěr, určitě doporučuji :-)!

30.03.2019

Oba díly Perfekcionistek hodnotím jako příjemnou změnu. Při čtení jsem měla pocit, že se v příběhu neděje nic, ale vlastně všechno. Skvělý překvapivý závěr, určitě doporučuji :-)!

2 30.03.2019

Na knihu Manžela jsem nezabila (nakl. Odeon) jsem narazila náhodou v rámci knižní akce, která probíhá po celý březen v knihkupectví Luxor. Zpětně jsem ráda, že při nákupu patřila mezi jedno z mých pěti rozhodnutí. Jestli chcete vědět, jak se mi líbila, pak určitě pokračujte ve čtení dál.

Děj této knihy se odehrává v Číně. Lotos Liová čeká druhé dítě, což není ani pro ni, ani pro jejího manžela příliš dobrá zpráva, protože každá rodina smí mít jen jednoho potomka. První kroky Lotos vedou přímo do nemocnice, odkud záhy odchází, protože se v její hlavě rodí nový plán. A sice fiktivní rozvod. A tak se s manželem po osmi letech nakonec skutečně rozvede, aby se za nějaký čas dali znovu dohromady. To ovšem netuší, že po dobu, kdy spolu nebudou, objeví její, teď už bývalý, manžel zalíbení v jiné ženě. Lotos se cítí zrazená a podvedená. Rozhodne se vytáhnout do boje s čínskými úřady a nutno podotknout, že se díky svému odhodlání dostane skutečně až do těch nejvyšších politických vrstev. Po svém největším úspěchu získá pověst novodobé Zelíčky, ale tím její snažení rozhodně nekončí…

Satirický román Liou Čen – jüna mě opravdu překvapil. Zobrazuje boj prosté, na první pohled hloupé vesnické ženy s čínským politickým systémem, skrz na skrz prolezlým korupcí. Lotos má ale velmi jasný cíl, kterého se snaží dosáhnout. Je pohotová a nenechává se odradit neúspěchy. Po celou dobu četby jsem její odhodlanost velmi obdivovala. Co mě naopak překvapilo, byl fakt, že v okamžiku, kdy se pro boj s úřady rozhodla, postavila svou dvouměsíční dceru až na šesté místo mezi potřeby, které je potřeba obstarat či zařídit před tím, než se do boje s úředníky vypraví.
Příběh, který spisovatel Liou Čen – jün vytvořil, je napsaný velmi svižnou a poutavou formou. Umožní vám nahlédnout nejen do zákulisí čínské byrokracie, ale zároveň, a to především, do života obyčejných vesnických lidí se všemi jejich každodenními radostmi, starostmi i trápením. Pokud bych se o čínskou kulturu zajímala, věřím, že mi tato kniha předá díky svému obsahu ještě mnohem víc.

Pokud máte chuť vystoupit na okamžik ze své komfortní zóny a přečíst si něco, co běžně nečtete, pak vám román Manžela jsem nezabila k přečtení určitě moc doporučuji.

4 30.03.2019

Led nebo oheň je pokračováním série od spisovatelky Sary Raash – Sníh nebo popel. Z prvního dílu jsem byla poněkud rozpačitá, ale líbil se mi svět, který autorka vytvořila, jednotlivá království se svými atributy i některé postavy. Proto jsem se rozhodla, že budu ve čtení i nadále pokračovat…

Po namáhavém hledání objeví lidé Zimního království dlouho utajované tajemství. Jeho síla má však obrovskou moc. Theron ji zamýšlí použít k odvrácení všeho zla, ale Meira k nálezu přistupuje s mnohem větší obezřetností.
K úplnému odhalení a ovládnutí je zapotřebí tří klíčů, které by dveře, za nimiž se tajemná síla skrývá, dokázaly odemknout. Meira se proto vydává na dlouhé putování, aby je získala. A pokud to bude nutné, postavila se i samotnému Theronovi, s jehož názory tentokrát příliš nesouhlasí. Může jen doufat, že její rozhodnutí lidem Zimního království nijak neublíží…

Pokud bych se na knihu měla podívat očima čtenářů, kterým je příběh určen, zřejmě by moje hodnocení bylo pozitivnější. O statečné hrdiny tu není nouze a svět, který autorka vykouzlila se jen těžko opouští.
Ze své pozice hodnotím druhý díl o něco lépe než první. Jak už jsem řekla v úvodu,
ráda se vracím do známých míst, seznamuji se s novými postavami a držím palce těm oblíbeným. Také je mi sympatické, že se příslušníci jednotlivých království odlišují svým vzhledem.
Podařilo se mi přiblížit Meiře, která mi v první části byla na míle vzdálená. Neustále statečná, neohrožená dívka, schopná vydržet za každou cenu jakoukoli bolest, nabyla v tomto díle na ,,lidskosti“ a nebylo už tolik těžké vnímat příběh jejíma očima. Mater si u mě taktéž lecco vyžehlil a vydobyl zpět část ztracených sympatií. Naopak o Theronovi vůbec nevím, co si myslet. Právě jeho postava je důvodem, proč se na čtení závěrečného dílu tolik těším.
Jediné z čím jsem během čtení bojovala, byl samotný děj. Nedokázal ve mně totiž probudit emoce. Napětí, strach, nebo obavy, zda se hrdinové dokáží z nebezpečných situací vyvléknout.

Co říci závěrem? Pokud za sebou máte první díl této série, myslím, že by bylo škoda nepustit se do následujících dvou. Možná existují lepší, napínavější příběhy, ale ani tenhle není vůbec k zahození. A já věřím, že si ho dokážete náležitě vychutnat po svém.

09.02.2019

Rozhodla jsem se zúčastnit únorového setkání se spisovatelem Pavlem Renčínem, což ovšem znamenalo, sáhnout po příběhu, který mi tematikou nebyl příliš blízký. A sice po jeho nejnovější knize - Klub vrahů.

Adam je úplně obyčejný člověk. Takový, kterých denně na ulici potkáte desítky. Jeho denní režim se prakticky skládá pouze z cesty do práce, občasných návštěv sestřiny rodiny a života v miniaturním bytě, který je téměř celý zaplněný jeho oblíbenými knihami.
Jednoho dne potká v metru krásnou dívku. A protože je velmi ostýchavý, dlouze se rozhoduje, zda ji oslovit či nikoli. V rozhodnutí mu pomůže obálka, kterou dívka ztratí. Nastane podvečerní autobusová honička, která končí v rozsáhlém pražském parku. Adam se bojí, aby ji nevyděsil, proto oslovení dlouhou dobu odkládá. Jaké je jeho překvapení, když se neznámá pustí po zarostlé pěšině krátce poté, co se tou samou cestou vydá starý, pokroucený muž. V zápětí
se ozve výkřik! Adam neváhá a běží za křičícím hlasem. Objeví zraněného muže, kterému se rozhodne zavolat sanitku. Když se však policie včetně záchranné služby objeví, po muži není mimo dlouhé krvavé stopy ani památky. A po Adamovi také ne.
Aniž by to hlavní hrdina tušil, tento moment jeho dosavadní život zásadním způsobem změní…

První stránku knihy jsem přečetla před spaním a ihned jsem ji odložila. Druhý den následovalo pět dalších kapitol a hlásek v hlavě mi našeptával, že jsem si nevybrala správně. Cítila jsem se hrozně nepříjemně a stísněně. Po přečtení další kapitoly jsem najednou pocítila zvláštní klid. Zpětně si uvědomuji, že za to zřejmě může hlavní postava Adama, ke kterému jsem si začala nacházet cestu. Uvědomila jsem si, že toho máme spoustu společného.Především, co se vnímání knih týče. Byl snílkem ve skutečném světě. Odkazoval na množství různých příběhů, postav, prožitků a snažil se jimi všední život, realitu, odlehčit. Přál si, aby něco z toho, o čem tak rád četl, mohl zároveň i prožít. Nebezpečí vnímal jako literární dobrodružství, mnohdy si připadal jako neohrožený hrdina. Během čtení těchto pasáží mě neustále nahlodávalo pomyšlení, že za tak velkou láskou ke čtení, musí být něco víc. Ani já jsem kdysi do příběhů neutíkala bezdůvodně…
Diana, druhá hlavní postava, mě fascinovala tím, jak moc byla odlišná. Drsňačka s pohnutým osudem, neohrožená, nepřístupná, a přesto svým způsobem křehká. Člověk, který se těžko učí důvěře v druhé. Každý krok kupředu je pro něj těžký, stejně jako potřeba neohlížet se za ošklivou minulostí.
Zároveň je tu zmíněno téma ,,nálepkování“, a sice naši oblibu přisuzovat lidem a nejen jim, nějaké konkrétní znaky či vlastnosti. Stejně tak lehkost, s jakou se dá zasáhnout a zásadně ovlivnit osud úplně cizích lidí, a jak těžké, je vzdát se, popřípadě zcela zničit jistoty, ke kterým jsme dlouhou dobu poutali.

Našla bych pasáže, které mi nebylo příjemné číst. Také jsem se mírně rozzlobila nad skutečností, že vím, v čem tkví osud hrdiny nejznámějšího Waltariho románu, aniž bych knihu četla. Přesto hodnotím knihu maximálně pozitivně.

Jsem si vědoma toho, že dojmy z nového Renčínova románu mají do objektivity daleko. Prožitek z četby je však natolik silný, že nemám tentokrát chuť rozebírat styl psaní, jazyk, propracovanost a věci podobné těm, kterým se věnuji obvykle, když se o objektivitu pokouším.

Už dlouho se mi nestalo, abych se bezmyšlenkovitě dívala do prázdna, připadala si šíleně unavená nebo se zapomněla rozjet na zelenou J

Doporučuji!

2 08.02.2019