mol378 komentáře u knih
Tajemné, fantazijní, skvělé! bavilo mě v dětství o moc víc než Verne a to je co říct!
Esence ruské duše, ruského světa, ruského fatalismu. Nějak bylo, nějak bude. Oblomov, jak nás učili na střední škole, byl tzv. líšnyj čelovjek, vše, co ztělesňuje, chtěli sověti odhodit a dehonestovat. Přitom se v něm setkávaly ty nejkladnější lidské vlastnosti, láska, altruismus, empatie, zdvořilost, respekt vůči druhým. Němec Andrej se svojí činorodostí, důkladností, rozšafností a novým větrem do starých zatuchlých pořádků mně pěkně lezl na nervy. Jo, Ilja Iljič Oblomov byl pravda trochu líný a neschopný, ale nepřál si nic jiného, než aby ho druzí nechali na pokoji. Žít a nechat žít. Do tohoto románu se čtenář zcela ponoří. Výstižný je komentář od Morgause níže.
Nádherná knížka trochu ve stylu např. Bratrstva bílého klíče, parta kluků a jejich svět fantazie realizovaný i přes snahu dospělých jej krotit. Ve všednodennosti malého města lze zažít plno dobrodružství, jenom chtít. Tenkrát ještě děti nemusely nosit při každém nasednutí na kolo či jízdě na koloběžce helmu a nikdo se neděsil, že se při požití lesní maliny přiotráví něčím nebezpečně přírodním. Taky jim nikdo neplánoval čas na minuty a neporovnával svoji rodičovskou úspěšnost s jinými tím, že jejich dítko umí anglická slovíčka už od roku a půl, kluci si mohli svobodně uřezat vlastním nožem prut nebo kus palce a popálit se u ohýnku. Čtěte sobě, čtěte dětem, je to poezie i sranda.
Pobavíte se, zamyslíte se. Něco mezi Haklem, Rudišem a trošku i Šabachem. Doporučuju.
Úžasná kniha a později skvělý televizní film. Podle mě bezkonkurenčně nejlepší western všech dob, naprosto reálný. Je tam veškerá americká svoboda konce devatenáctého století v pozitivním i negativním smyslu! I čtyřdílná televizní série vynikající, dobře obsazená a výborně nadabovaná.
Tak jsem po trojce dala během dne šestku, abych nesoudila rychle. Průměr, kterému navíc děsně přihoršují pravopisné chyby a hrubky (je to už každému úplně fuk i v literatuře? Např. banální shoda podmětu s přísudkem? Je škoda peněz pro korektory? Nebo sakra co????) a stylistické neobratnosti. Ale čtete-li jen tak mimochodem bez nároku na cokoliv jiného než lehké pobavení, budiž.
Konečně! Konečně jsem se dostala ke čtení prvního dílu série, kterou jsem načala tím poslednim už dávno a celou tu dobu jsem prahla po seznámení se s počátkem - jak se vlastně sešli! Skvělé! Zarputilí historici, proti své vůli na stopě zločinu, poněkud obskurně moudrý elegantně dekadentní strejda jednoho z nich, mající své kontakty z dřívějších časů, typicky pařížské prostředí, dnes již valem se vytrácející, typické postavy a postavičky, inu, sladká Francie... Poněkud svérázný způsob, jakým mě autorka vodi od indicie k indicii přes pole a výmoly potrhlých úvah i činů evangelistů, se mi líbí velmi!
Oblíbená kniha mé oblíbené autorky. Nejradši mám její povídky z Malé Strany, Kampy a Orlických hor. Je výborná pozorovatelka a glosátorka okolniho dění a lidských příběhů. Moudrá dáma s velkým smyslem pro humor, životním rozhledem a nadhledem a krásnou češtinou. Vždy mě znova potěší a čtu ji čas od času už léta. A ráda chodim Malou Stranou pod kouzlem jejích příběhů. Jedna z myšlenek: "Rozmanitost a pestrost světa i domova vzniká odlišností mužského a ženského přístupu. " Jak pochopitelné, rozumné, pravdivé a v dnešní době dvaasedmdesáti pohlaví osvěžující a víru ve zdravý rozum a biologické, duševní i duchovní platné principy vracející.
Kdysi mě to ukrutně zajímalo, to se ještě o Boženě Němcové jen učilo ve škole a četla se maximálně Babička, pohádky a povídky. Korespondence, tak zásadní pro její poznání jako osobnosti, vydaná ještě nebyla. A tak jsme přemítali nad dohady o jejím původu, o jejím životě. Zajímavé to bylo, barvitost však již do dnešních dnů poněkud vybledla. Ale pořád je mi milejší číst si tohle, než třeba opakovaně shlédnout seriál, který z ní měl udělat téměř hvězdu současnosti. U nás jak se s něčím začne blbnout, blbne se nakvadrát...
Náhodně v knihovně objevená kniha - a dobrá volba to byla. Příjemné čtení na doslova pár chvil, přitom každá z povídek má hutnou atmosféru a vyvolává hmatatelné vzpomínky, radost, potěšení, nostalgii a zamyšlení. Zanechá hezký pocit. Chuť žít vše, co život přináší. Tím spíš, že autor je můj vrstevník a tak velmi dobře rozumím tomu, o čem mluví a co cítí. Poohlédnu se po jeho další tvorbě a doporučuji všem podobně naladěným čtenářům. A POZOR, doplňuji bonus - pasuje do Čtenářské výzvy! Přepočítala jsem písmena a kdo by to řek... oko bere!
Publikace z doby, kdy u nás knihy o tvorbě soukromých okrasných zahrad příliš neexistovaly, o časopisech ani nemluvě. Autor to vzal z gruntu a popsal v úvodu krásně význam takové zahrady, vzory ve šlechtických zahradách, správné zásady koncipování venkovního obytného prostoru, zkrátka pěkně nakročil k budování dnes preferovaných obytných zahrad. Velmi zajímavé, nikoli suše odborné, ale čtivé. Ačkoli od té doby bylo vyšlechtěno, přivezeno a je v zahradách používáno plno nových rostlin a literatura pro zájemce a laické zahradníky je široce dostupná, beru tuto knihu do ruky několikrát ročně a stále ji prakticky používám. Je jaro, takže vzhůru do zahrad do stínu i na sluníčko, zkrášlovat své prostředí a pak si ho užít. A v neposlední řadě má kniha nádhernou fotografii na přebalu. Poezie.
Vždycky se zaříkám, že tu čínskou sérku už číst nebudu, protože se mně nelíbí a vždycky tomu dám další šanci, abych zkonstatovala, že se mi to fakt nelíbí. Napětí tam jakési sice je, ale oba hlavní aktéři mi lezou na nervy. Oceňuju snad jen ty zajímavé čínské reálie, to je asi to (a moje slabost pro autora), proč to zkouším zas a znova.
Jaroslav Havlíček je mistr ve vystižení charakterů, řekla bych, že ženských zejména. A ve vystižení tíživých dob a situací. Je to spisovatel světového formátu, širokého záběru - komorní drama (Helimadoe), realistický román (Petrolejové lampy), skorohoror nebo snad thriller? (Neviditelný), fantasy (Zánik městečka Olšiny), krutá satira (Muž sedmi sester) a tak dále a tak dále. Čtěme ho!
Šťastnou přešťastnou náhodou jsem před lety objevila prostřednictvím filmu Mír jejich duši obec Paseky nad Jizerou. Ach, Pojizeří! Vloni mi v každoroční návštěvě zabránil koronáč a trpím silným absťákem. Ten kraj se mi zapsal do duše navždy, nádherný. A spiritismus k němu patří, hledání duchovního přesahu, hranic, kde se ztrácí těžký každodenní život předků v naději na něco krásnějšího, oduševnělého, pravdivého, na něco, co člověka ochrání, stojí při něm a dá mu sílu. Pokládám tzv. odpady od víry (řečeno církevním výrazivem) za plody snahy o duchovní růst u těch, kterým nestačily církevní obřady a chtěli pochopit víc. Za plody přemýšlivosti a vnímavosti lidí. No a při četbě Antala Staška mám celý ten kraj před očima. Kniha je možná pro mnoho lidí stará naivní vyčpívka, ale stojí za čtení, přivede čtenáře k mnohým přínosným zamyšlením.
Obstojně napsané povídky, některé průměrné, jiné výborné. Nápad na cestu staletími osudy lidí různých věků, které spojuje jedno místo - rybník Jakub, se mi zdá moc dobrý. Docela napínavé, místy tajemné, najdeme tady různost lidských povah a motivací.
Série mě chytla, drží a nepouští! Je paráda, že jednotlivé díly nechávají vždy něco nedořečené a možná na to v příští knížce dojde, nebo taky ne. Rituál byl napínavý, exotický, drsný, ale ne zas příliš! To jsou věci na tom světě... Plynule přecházím ke Kůži.
Mayova čínská série mě vůbec nebaví, oba hlavní představitelé mi lezou na nervy a jsou mi protivní, což u tohoto autora překvapuje. Je to takové nijaké a asi pro zvýšení atraktivity nemístně šmrncnuté podivným sci-fi.
Pobavilo i rozesmutnilo. Ztracené nuselské existence, trocha životní moudrosti, hodně zmaru, nějaká ta nadsázka a hořká sranda - život je takovej a jinej nebude... Doporučuju těm, kdo mají rádi nekonformní pohled na život a dokážou si připustit, že tzv. společenský úspěch není všechno.
Výborné, velmi čtivé, nutí k přemýšlení. Nečekejte prudkou dějovost, ale mnohé povídky jsou sakra napínavé a utkví v paměti. Dokonce dokážou přimět k sebereflexi...
Některé povídky se snaží být lehce strašidelné až mystické, jiné jsou poněkud naivní, četba na delší podzimní podvečer trávený v klidu u krbu.