mone
komentáře u knih
Rudý Zeman
Jaroslav Kmenta
Díky, pane Kmento, že jste těm žebrotám věnoval tolik času, který jste bezesporu mohl strávit mnohem příjemněji... ♥
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Vynikající literární debut, kterému bych přála jediné: aby se v knihkupectvích neztratil a aby čtenáři věděli, že je tu kniha, která je stejně dobrá, ne-li lepší, než bestsellery jako Žítkovské bohyně, Dědina nebo Rybí krev. Určitě o Podbrdských ženách řeknu všem kamarádkám, co rády čtou, a určitě je taky někomu daruju, stejně jako jsem je darem dostala já. Je to totiž moc milé literární překvapení!
Promrhané dny - Myšlenky, které mi změnily život
Tomáš Kosačík
Dostala jsem knihu darem, a i když by se darovanému koni na zuby hledět nemělo, poruším to. Z knihy mám pocit, že jde o kompilát toho, co už někdo řekl nebo napsal, napsaný tak, jak autor v knize zmiňuje: na každou kapitolu jsem si vyčlenil čas a během něj jsem ji napsal. Jako byznys plán, myslím, super. Vůbec nepochybuji o tom, že to bude bestseller. Promrhané dny jsou série zamyšlení poskládaných za sebou. Chybí mi tam struktura, nebo provázanost. Kapitolu o cukru, která je zařazená na konec, nechápu, měla by spíš zůstat v knihách o hubnutí. Do kuchařky přece taky nedáte kapitolu, jak motivovat zaměstnance. V kontextu toho, že jde o kompilát, mi přijde docela úsměvná informace, že kopírování dokumentu bez svolení autora je zakázáno. Přepisování toho, co napsali jiní, vlastními slovy ale zakázáno není? :) Abych ale nebyla jen negativní – moc mě bavily některé titulky a přirovnání, třeba „Nežij život nápojového automatu“. A líbila se mi i grafika. Obecně mi asi nevadilo si připomenout to, co je z knih stejného žánru všeobecně známé. Z tiráže je zřejmé, že kniha má korektora, nicméně bych řekla, že počet chyb přesahuje mez, kterou jsou čtenáři z řad „grammar-nazis“ schopni bez povšimnutí přejít. Mluvím o číslovce deset a víc. Vždyť jen zezadu na obalu jsou dvě chyby – anglosaské uvozovky v první přímé řeči a čárka navíc v druhé přímé řeči. Pro zasvěcené do tajů českého jazyka tento fakt může být varováním, že tohle asi nebude úplně profi práce. Promrhanými dny ale čtení určitě nebylo. Váhám mezi dvěma a třemi hvězdami a dávám tři. Kvůli karmě, aby mě vesmír třeba nepotrestal nadváhou :D
Tělo
Paolo Giordano
Osamělost prvočísel mě nadchla, takže jsem hned začala pátrat po dalších knihách Paola Giordana. Měla jsem strach, že mě Tělo jako román o afghánské misi neosloví, nicméně... Je to moc dobrý... Přečetla jsem to až do posledního písmene doslovu Alice Fremrové (mimochodem výbornýho!), a pak jsem se znovu vrátila k prologu... a kruh spokojenýho čtenáře se uzavřel. Teď přemýšlím, komu z přátel to dám přečíst. Takovej ten pocit, že to nadšení ze čtení musíte s někým sdílet :)
Hon na ovci
Haruki Murakami
Murakami je můj nejoblíbenější autor, ale cesta za ovcí, která trvá 400 stran… to byl i na mě dost silný šálek kávy. Myslím si, že disciplínu „čtení s porozuměním“ jakžtakž ovládám, ale kdyby nebylo doslovu, zřejmě by pro mě pátrací akce po jehněčím skončila jedním velkým otazníkem. Aby čtenář dobře porozuměl obsahu, měl by nejdřív vystudovat dva až tři semestry japanistiky. Možná by to stálo za to připsat na přebal. Tentokrát tedy spíš čtenářské zklamání… V podstatě jsem to dočetla jen proto, že chci mít přečtené všechny jeho knížky :(
Bábovky
Radka Třeštíková
Pár postřehů. K literárnímu stylu autorky nemám jedinou výhradu. Tak jsem na Radčino psaní zvyklá a mám ho ráda. Takže super. Tohle jsem přesně čekala.
Přestože před celkovou koncepcí knihy smekám klobouk, za mě bylo v knize až moc postav a místy mi to přišlo nepřehledné. Přestávala jsem se orientovat v tom, kdo je kdo.
Všechny příběhy jsou si dost podobné. Přemýšlela jsem nad tím, co mi nesedělo, a možná větší kontrast - co je smutné, co tragikomické, co filozofické, u čeho se zasmát... Takhle to je od strany 5 do strany 322 takové pořád stejné. Není to výtka, jen můj pocit.
V knize zůstalo celkem dost chyb, což by se nakladatelství velikosti Motta stávat nemělo.
Každopádně se těším na další kousek. Chtěla bych ho k Vánocům :)
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Boží, boží, boží. Miluju tyhle chytrý a zároveň bizarní věci.
Dítě boží
Cormac McCarthy
V Božím Dítěti nenajdeme jediné hluché místo, v němž by se příběh rozpliznul. Není ani kde – román svou délkou nemá šanci unudit, navíc při tempu, jaké McCarthy od počátku udává, je víc než pravděpodobné, že jej čtenář přečte na jeden zátah. Co na tom, že tematika Božího Dítěte hraje do karet spíše silnějším náturám. Zvykejme si: ve fikčních světech už toho bylo hodně řečeno. Nyní nastává čas probádat bílá místa na literárních mapách. A ta černá v lidské společnosti.
Nesejdeš z cesty
Dagmar Digma Čechová
Hodně jsem se při čtení trápila... Bylo to velké dilema, jestli to mám dočíst, nebo odložit. Fakt mě to nebavilo, ale nakonec asi převážila zvědavost a celé jsem to nějak doklepala do konce... kvůli poslední větě. I když jsem fakt i přeskakovala řádky a různě jsem se u toho konce kroutila, protože prostě tohle ne. Vadila mi klišé, nereálné rozhovory, výrazy jako "třeštiprdlo" a podobně. Tady mi přišlo, že autorka píše řečí čtyřicátníků a teenagerů, kteří žili na konci minulého století, ne dnes. Pro mě to byla taková horší červená knihovna a znova jsem se přesvědčila, že "na sílu" už nikdy nic dočítat nechci. Tohle opravdu nebyl můj šálek kávy, nicméně jedním dechem dodávám, že autorka je mi jako osobnost sympatická.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Vůbec jsem nebyla schopná pobrat to střídání časů a postav, kdo je kdo, a kdo je kde, takže jsem si to čtení moc neužila. V půlce jsem se dokonce chtěla vrátit na začátek, že musím být prostě pozornější čtenář... nakonec jsem to neudělala. Celkově zklamání, i když stále platí, že mám RT moc ráda jako autorku i jako člověka. A další její knížku budu opět číst mezi prvními...
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Mám O. T. jako spisovatelku moc ráda, ale tohle teda vůbec nebyl šálek mé kávy.
... s duší beadníka
Jaroslav Irovský
Opět se mi potvrdilo, že se v knihkupectvích a knihovnách schovávají knížky, o kterých čtenáři moc neví a přitom jsou často daleko lepší než ty, za nimiž stojí velký marketing. Tohle je jedna z nich. Říct, že se to čte skoro samo, by byla chyba, protože by to znamenalo, že se to celé děje tak nějak bez vás, a to není úplně pravda. Vy totiž tu knížku otevřete a než si stačíte vytáhnout šňůrku, co je tam všitá jako záložka, už v tom lítáte společně s autorem. Od začátku máte pocit, jakoby vám psal přes Messenger kamarád, kterého jste 14 dní neviděli – nemá důvod vám nic tajit, říká věci na rovinu, nedělá se lepším, než ve skutečnosti je. Taky se nebere příliš vážně. A co hlavně: není to žádnej blbec, protože kdyby byl, nedáte mu šanci. Tenhle „týpek“ (to je to slovo!) nemlčí o tom, co všechno dělá na záchodě, netvrdí, že je v knihovně, když je na pracáku, a když málem dostane do držky, je to před vašima očima. Hodně čte a hodně píše a kromě toho, že je beatnik, je taky grammar nazi, což je kombinace jak víno! Dávám pět hvězdiček, takže celý souhvězdí. I s dalekohledem.
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
„Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi,“ stojí mimo jiné na přebalu. Na straně 127 pak desetiletý Miky říká: „Děti se nechtěj koukat na mámu nebo na tátu, jak se cucá s tím, kdo jim rozbil rodinu. Nebo s někým jiným, koho si přitáhli, a přitom je neudělal.“ Byl to naprosto autentickej kus literární flákoty, kterej by mi bohatě stačil připravit rare nebo medium, ale v knihkupectví vám to bez milosti šoupnou well-done a navíc bez papírovejch kapesníků.
Čarodějnice
Camilla Läckberg
Spolu se Zmizelou, Sněhulákem a Písečným mužem řadím Čarodějnici k tomu nejlepšímu, co severská krimi nabízí. Po hrůzách jako Za zavřenými dveřmi, Do vody, Andělé strážní apod. konečně zase thriller podle mého gusta :)
Muž a žena
Michal Viewegh
Ve svém subjektivním hodnocení bych se nezdráhala říct, že ten "starej dobrej Viewegh" je zpět. Líbilo se mi to a tuhle knihu beru jako autorův příslib, že se ještě máme na co těšit...
Do vody
Paula Hawkins
Jednou větou: Překombinované zklamání o vodě s pořádně uřvaným marketingem.
Playground
Lars Kepler
Po osmi (?) bestsellerech si tento pokus mohli dovolit. Pravda je ale taková, že být to jejich debut, tak už si asi ani neškrtnou...
Marťan
Andy Weir
Hmotnost knihy je 720 gramů. Tolik váží třeba horkovzdušná pistole nebo kokosová rohož. Váha, jakou má tento vesmírný příběh pro mě, je ale mnohem vyšší! Je to totiž mé první sci-fi. A spokojenost!
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Přestože příběhy s touto tematikou moc nemusím, tohle bylo skvělý!
